Bookmakers scrubbers 1.

autor: Ainikki
betaread: Janule

Postava skrytá za záclonou tiše pozorovala dění pod okny. V ruce svírala sklenku s nějakým bezbarvým alkoholem, z které co chvíli upila, a na tváři jí hrál pobavený úsměv. Zase to dopadlo stejně. Další zlomená prosící duše v prachu u nohou mladé krásné sebevědomé ženy. Tyhle jejich drobné hry byly vlastně sázky a ač byla tentokrát přesvědčená, že její sokyně nemůže vyhrát, měla neskrývanou radost, když viděla zoufalství v očích toho blonďatého modrookého chlapce. Znamenalo to ale, že teď je na řadě ona. Zase mezi nimi bude někdo další, ač jen na kratičkou chvilku, opět se jejich podivný zvrácený vztah nestane standardním. Takhle to ale přece chtěly. To ony rozehrály tuhle hru a pokud by snad jedné z nich přestala vyhovovat, stačilo jednoduše prohrát a celé by to skončilo. Byly by už jenom spolu. To by ale jedna z nich musela překousnout tu potupu z nedotaženého úkolu. Hrdost ani jedné z nich nedovolila, aby tohle všechno ustalo.
Pootevřela okno, aby zachytila i jejich rozhovor.
„Nechápu to. Říkala jsi, že mě miluješ a já tu lásku z tebe cítil. Nevěřím, že to byla jenom přetvářka. Prosím, dej mi ještě šanci. Neopouštěj mě.“ Och, zoufalec. Chtělo se jí začít smát.
„To nemáš ani trochu důstojnosti. Je konec! Nechci tě už vidět. Bylo to fajn, ale stačilo.“ Řekla nekompromisně dívka z dlouhými hustými nazrzlými vlasy, otočila se k němu zády, vzala za kliku domu a nechala ho stát na chodníku. Ještě nějakou dobu tam nevěřícně postával, než byl schopen se svěšenými rameny a poražený odejít.

„Tak jaká jsem byla?“ Zašeptala zrzka do ucha té, jež celou dobu stála za záclonou, a otřela se jí nosem o ucho.
„Skvělá jako vždycky. A ač nerada, musím přiznat, že jsem si byla jistá, že jsem ti tentokrát vybrala objekt, který nezdoláš, ale dokázala jsi to. Blahopřeju.“
„Ohh, dík. Ale, byl k politování, že ano? Doufám, že si nás slyšela. Bylo mi ho skoro líto.“ Uchechtla se škodolibě a natočila si na prst pramen tmavých vlasů dívky stojící před ní. Do ruky opatrně uchopila skleničku, kterou dívka držela v rukou, přiložila si ji k ústům a trochu upila. Pak ji odložila na stolek blízko okna a otočila si černovlásku čelem k sobě. „Doufám, že jsi připravená na odvetu. Vyhrála jsem, takže dalšího ubožáka vybírám já. A připrav se na to, že to bude tvrdý oříšek.“ Šeptala zastřeným hlasem a prstem jí mazlivě přejížděla po lícní kosti.
Přiblížila své ústa k těm jejím, svádivě si navlhčila rty a chystala se ochutnat ty žádostivé plné polštářky své polovičky. Ta se ale odtáhla.
„Tohle počká. Chci vědět kdo to je!“ Řekla nekompromisně a setřásla zrzčiny ruce ze svých boků.
„Dobře.“ Ušklíbla se a na pár vteřin se zanořila do útrob svojí malé kabelky. Netrvalo dlouho a objevila to, co hledala. „Tady.“ Hodila před ni fotografii černovlasého kluka.
„Kdo je to?“
„Jeden zpěvák… Co je tu k smíchu?“
„No, říkala jsi, že to bude oříšek, a přitom si zalovila ve vodách showbusinessu? To už jsme přece zkoušely a byly to ty nejsnadnější úlovky.“
„Tenhle je ale jinej. To poznáš sama, a když neuspěješ, tak už tě konečně budu mít jen pro sebe.“ Zasnila se a konečně se vpila do jejích úst…
…
Bill
Znuděně jsem seděl za stolem v boxu hotelového baru. Končila evropská tour a co nevidět se budeme přesouvat do států. Teď už jsem si jen matně vzpomínal na to prvotní nadšení a euforii, kterou jsem pociťoval, když se nám tam zhruba před čtyřmi lety povedlo prorazit. Země neomezených možností byla sice, a možná stále je, fajn. Pro mě to ale najednou znamenalo řadu dalších nekonečných dnů, strávených nedosažitelně daleko od své rodiny, která mi s přibývajícím věkem začínala scházet čím dál víc.
Dramaticky jsem si povzdechl, usrkl ze svého přesládlého drinku a rozhlédl se po lokále. Nic, co by upoutalo moji pozornost, a tak jsem v malé krabičce vylovil jednu cigaretu, zapálil si a labužnicky potáhl. Najednou jsem na svém stehně ucítil něčí nenechavou ruku. Koukl jsem vlevo, kde jsem tušil toho dotěrného narušitele mých filozofických úvah, a zůstal jsem pohledem viset ve tváři svého značně připitého bratra. Nepokrytě se na mě šklebil a ruku mi po noze začínal posouvat čím dál výš.
„Neblázni! Jsou tady lidi.“ Osočil jsem se na něj a snažil se tu neposednou šmátralku setřást. „Ale, bráško, nikdo se nedívá a i kdyby. Pod stolem není nic vidět.“ Žvatlal ten opilec a pouštěl mi do obličeje alkoholové výpary. Moje pokusy to celé stopnout zřejmě nebyly dostatečně razantní, protože jeho dlaň najednou pevně stiskla můj rozkrok a já jen bezděčně zvrátil hlavu dozadu a s úst se mi vydral přidušený sten. „Oh, ty blázne.“ Bylo to poslední na co jsem se zmohl, než jsem zcela rezignovaně nechal Toma, aby si v mém klíně dělal, co si zamane. Chtivě masíroval moje vzrušení a já začínal mít problémy s tím, aby mě neprozrazoval výraz mého obličeje. Přeci jen by mohlo to naše podivné na sebe se tisknoucí sourozenecké sousoší někoho zaujmout a takováhle pozornost byla poněkud nechtěná.
„Miluju, když seš vzrušenej. Dostal jsem na tebe strašnou chuť. Ty holky tady dneska nestojej za nic. Pojď. Vypaříme se.“ Zastřeně ze sebe vybrebtnul Tom přímo do mého ucha a začal mě tahat zpoza stolu. Musel jsem si chtě nechtě přiznat, že jsem na tom nebyl o moc lépe. Navíc jsme teď měli nějakou dobu pauzu a já si na rozdíl od Toma ty mezičasy nevyplňoval příležitostnými známostmi z řad naivních fanynek.
Se značnými problémy jsem se vyštrachal na nohy a následoval jsem jeho dredatou kštici směr výtahy. Ještěže jsme tentokrát nepařili mimo hotel. S tak natlakovanýma kalhotama bych se asi daleko nedostal. Jen co se za námi zavřely dveře kabiny, byl jsem neúprosně natlačen na stěnu a bratr se mi suverénně začal dobývat do úst. Rozhodně jsem se nenechal zahanbit a jeho dravé polibky jsem mu plnou měrou oplácel. Takhle jsme se prolíbali celou hotelovou chodbou až ke dveřím mého pokoje. S Tomovou přibývající touhou se pomalu vytrácela jeho opilecká neohrabanost a jeho pohyby se stávaly stále jistější. Stěží jsem zašmátral v džínech, vylovil jsem kartu a netrpělivě ji přiložil k snímači. Ozvalo se pípnutí a zámek povolil.
Vtrhli jsme dovnitř a začali jsme ze sebe chvatně strhávat oblečení. „Sakra, voe, co to je?! Rozepni to!“ Dostal jsem příkaz od svého náruživého bratra, který vzdal souboj s mojí přezkou u pásku kalhot. Naučeným pohybem jsem se zbavil nejen opasku, ale rovnou i džín a jal se dostávat Toma z toho jeho obrovského stanu. Stačilo jen povolit řemen. Nebylo ani třeba rozepínat knoflík a kalhoty z něj samovolně sjely dolů. Vítězně jsem se usmál a pohladil ho přes látku boxerek po celé délce jeho vzdouvající se chlouby. Slastně přivřel oči a zvrátil hlavu dozadu, čehož jsem z pozice vyššího okamžitě využil a znovu se ponořil do jeho úst.
Tentokrát naše tempo zvolnilo. Polibky byly líné a pomalé a o to víc nás vzrušovaly. Stáhl jsem mu z dredů i tu gumičku, co je svazovala a ta záplava háďat se mu rozsypala po ramennou. Vsunul jsem do nich ruku, přidržoval si tak za ně jeho hlavu a jazykem jsem ochutnával jeho rty. Tom mi mezitím hladil moje záda a sem tam sklouzl až k mému zadku, kterému věnoval podobně příjemnou péči a občas ho stisknul.
„Sundej to.“
„Co… cože?“
„Svlíkni to ze mě! Dělej!“ Zdůraznil jsem svoje přání a názorně mu předvedl, co po něm chci, když jsem z něj přímo ukázkově serval ten jeho poslední kousek látky. To by ale nebyl Tom, aby se nerozhodl mě potrápit. S šibalským úsměvem si přede mě kleknul a jal se kousek po kousku přímo mučivě pomalým tempem prádlo rolovat dolů. Tváří se při tom otíral o každý odhalený kousek kůže a občas jsem ucítil jeho vlhké rty, jak některému místu věnovaly větší pozornost. Nechápal jsem, jak tohle může vydržet, když jsem moc dobře věděl, jak moc to dnes chce. Už dole v klubu mi dal jasně najevo, že to bude vášnivý a tvrdý a teď se tu najednou pouští do takovéhle mazlivé předehry.
Začínal jsem být netrpělivý a co chvíli se mé boky bezděčně přiblížily k jeho hlavě. Konečně. Boxerky doputovaly až ke kotníkům a já z nich úlevně vytáhl obě nohy. Už už jsem si chtěl bratrův obličej natlačit do klína, ale on byl rychlejší. Jakoby vycítil jak moc už to potřebuji, ztratil se můj penis v hloubce jeho úst. Tohle bylo ono. Takhle jsem si to představoval a takhle to mělo být. Tom mě začal mocně a vášnivě sát. Celé mé vzrušení se v rychlých intervalech objevovalo a zase ztrácelo hluboko v jeho puse a já se přestával ovládat.
„Oh, jo. Děláš to perfektně. Pořádně mi ho vyhul.“ Povzbuzoval jsem ho a začínal jsem cítit jak s přibližující se vlnou orgasmu ztrácím schopnost udržet se na nohou. Tom ještě naposledy zapohyboval a já už jen naplnil jeho ústa dávkou svojí tekutiny. Jakoby z dálky ke mně doléhalo, jak polyká a labužnicky pomlaskává. Já se mezitím svezl na zem a zůstal mu unaveně oddychovat v náručí.
Jeho prstík, který si ale začal klestit cestičku do mého zadku, jsem už cítil zcela zřetelně. Pečlivě nasliněný do mě vklouznul a začal se zvolna pohybovat. Brzy se k němu přidal druhý a třetí a já cítil, že se dostavuje nový příval vzrušení. Když se konečně Tomovi povedlo narazit jedním z prstů na moji prostatu, únava opadla a já svým pozadím vystartoval proti jeho ruce.
„Ššš, ublížíš si. Nechej to na mě, ano.“
„Nemel a udělej to znovu!“
„Oh, ty seš ale chlípnej a nedočkavej bráška.“ Posměšně zkonstatoval Tom, ale vyhověl mi a jeho prsty se do mě znovu ponořily.
Tohle dráždění ale nemělo dlouhého trvání a já se nesouhlasným mručením pokoušel dávat najevo, že se mi tedy rozhodně nelíbí, že s tím přestal.
„Pako. Vlez si na postel. Tlačej mě kolena.“ Mile rád jsem mu vyhověl a rychlostí blesku se přesunul na určené místo. Rozvalil jsem se na záda a nemravně jsem roztáhl nohy. Sám sebe jsem pohladil po hrudi a nakonec mi ruka sklouzla i do klína. Dráždil jsem tak nejen sebe, ale i Toma, kterého jsem zval k sobě. Dával jsem mu tak najevo, že jsem skutečně připravený a netoužím po ničem jiném, než aby se už konečně do mě udělal.
Tom si ještě chvíli zaujatě prohlížel to divadlo, které jsem mu předváděl, pak jen hmátl na noční stolek pro vždy připravenou stříbrnou tubu, a já s radostí zaznamenal znovu jeho horké tělo na tom svém. Krátce ještě polaskal moje rty a pak jsem jen slyšel cvaknout víčko. Trochu si vymáčkl na prsty a rozetřel si ten chladivý gel po svém naběhlém penisu. Úžasná podívaná. Hltal jsem každý jeho pohyb a nespouštěl jsem oči z jeho klína.
„Tak už, kruci, dělej!“ Zaúpěl jsem a ještě více od sebe oddálil nohy. Tom pozvedl nechápavě jedno obočí.
„A co že to vlastně chceš, abych udělal?“ Mocně jsem vypustil vzduch z plic a stiskl víčka k sobě. Zabiju ho. Tohle mi dělá naschvál.
„Vojeď mě už konečně!“
Tom se jen vítězoslavně ušklíbl a vtěsnal se mezi má stehna. Navedl svůj penis na to správné místo a já zasténal tou nepopsatelnou rozkoší.
„Oh, jo. Rychleji.“ Povzbuzoval jsem ho, což snad ani nebylo potřeba. Rychle a tvrdě do mě přirážel, že netrvalo dlouho a cítil jsem, jak se mými útrobami rozlilo jeho horké sperma. Vyklouzl ze mě a udýchaně se položil vedle mě. Za to já byl pořád v pozoru. Koukl jsem na svého zmoženého brášku a bylo mi jasné, že pro dnešek si už budu muset poradit sám. Naštěstí stačilo pár pohybů a i já se zcela uspokojený a vysílený schoulil do pravidelně oddechujícího klubíčka.
autor: Ainikki