Microfon with guitar 7.

autor: B-kay
betaread: Janule

Zdánlivě skvělý plán dvojčátek udobřit se a znovu se vrátit společně do dob, kdy byli malí a na všechno s mamkou povzpomínat, se rázem zhroutil jako domeček z karet ve chvíli, kdy tenhle plán Bill řekl Natanovi. Tom myslel, že jej na místě přiškrtí hned, ak jej přes zavřený dveře balkonu slyšel pořádně řvát na svého brášku, který jenom nesměle vzhlížel k jeho tváři a tím jako by jej prosil o pomoc. Jenomže sám Bill věděl, že když si Natan dupne, on bude muset poslechnout, jinak by to skončilo ošklivou hádkou mezi ním a Tomem, a to Bill nechtěl. Klidně strpěl, když na něj Natan vyčítavě křičel, jak jej tady může nechat po operaci znovu samotného a podobné bláboly, které by měly spíše křičet žárlivé holky, natož kluk…
Takže se to stejně nakonec zvrtlo ve prospěch Natana, který si byl dokonce stěžovat za Davidem, jak mohl dovolit Billovi teď zase pět dní vynechat. A přitom vůbec nepomyslel na to, že zatímco on se vyvaloval na posteli v nemocnici, dvojčata pilně makala. Každý jejich odehraný koncert měl konečně sílu a bylo z toho cítit emoce. Fanynky se do dua Bill-Tom zbláznily na první pohled. Možná ani většina z nich nevěděla, kde se v nich vzala ta nesympatie k Natanovi, ale ten si ji prostě svým přiblblým a majetnickým chováním vypěstoval sám.
Tom se chtěl Billa zastat nebo promluvit s Davidem, ale dokonce jejich manažer s Billem usoudili, že bude lepší, když nakonec půjde s nima i Natan, který se už vyhrožoval na všechno možné, co mu právě přišlo pod ruce. A tak po nekonečném modlení a hádkách, mířila k Tomovu autu jedna nadmíru šťastná osůbka, která si před sebou pyšně táhla své kufry, a za ní se plížily dvě sklíčené postavy, které si neuměly představit, jak to tam těch pět dní s Natanem vydrží…
První za Natanem šlapal Bill, který i přesto, že byl svému dvojčeti zády cítil, že se na něj zlobí. A taky že měl pravdu! Tom tedy čekal všechno, ale že bude u nich doma nakvartýrovaný těch pět dní také Natan, tak to tedy nečekal. Ale nezlobil se až tak moc, že s nima jede, ale proto, že mu Bill nedovolil udělat v podstatě nic, aby tomu zabránil…

Tomovy hubené ručky naházely do kufru všechny Natanovy kufry a ty své a Billovy tam pečlivě naskládal, aby se jim nic nestalo. Poté kufr zase pečlivě zamknul a pomalými krůčky došel ke dveřím řidiče, které bez veliké námahy otevřel. Překvapeně pohlédl na Billa, který se postavil ke dveřím spolujezdce a mile se na něj usmíval. Chudáček Tom mu ani nestihl úsměv opětovat, a už se ta otravná ještěrka soukala ze zadního sedadla.
„Miláčku, ty nepůjdeš vedle mě?“ brouknul „velice“ zklamaně na Billa, který zmoženě sklonil svá krásná očka a úsměv, který ještě před chvilkou zdobil jeho nádhernou tvář, se rázem proměnil v strnulé semknutí rtů… Přesně věděl, co bude následovat. Natan jej bude chtít líbat… Tohle věděl jistě, protože jednou také jeli na nějakou koncertní tour a do hotelu jeli autem, kde to na Natana přišlo a začal se k Billovi podezřele sklánět a tak, aby si toho nikdo nevšiml, jej líbal na krku…

Billovi tedy nezůstávalo nic jiného, než usednout po boku Natana, který jej hned vzal majetnicky kolem boků a tak, aby to Tom viděl, mu vtiskl jeden neopětovaný polibek. Tohle si už však Bill nenechal líbit. Násilím Natana odstrčil a zahleděl se sklíčeným pohledem z okna, kde pozoroval všelijaké domečky a různé chatky, které cestou míjeli. Přece jen je čekala dost dlouhá cesta, takže se schoulil v rohu sedačky do klubíčka, pod hlavu si dal svou bundu a Natanovy trapné kecy utlumil vecpáním sluchátek do uší.
Tom zatím pozorně řídil a sem tam se zaujatě zahleděl na oblohu, která ve střídajícím se světle s tmou, krásně ozařovala okolní zahrádky, kde lidé ještě sbírali své ovoce, nebo se jenom tak kochali krásou kvítků, které dopěstovali. Tom se mile pousmál nad dvěma chlapečky, kteří se naháněli po krásně rozkvetlé louce a nakonec se oba dva spolu svalili do kupky sena, která stála nedaleko cesty… Tom si smutně povzdechl, protože ti dva uličníci mu hodně připomněli právě jeho a brášku, když jako malí spolu vyváděli všelijaké kousky xD. Ještě dnes si přesně pamatoval, jak Billa učil plavat v jejich zahradním rybníčku, a když je mamka našla, málem ji porazilo xD. Nebo když spolu pastelkama pomalovali všechny čtyři zdi v jejich pokojíčku, protože jim přišel moc smutnej xD.

Tom vždycky rád vzpomínal na ty veselé příhody, kterých málo rozhodně nebylo. Bill se nezdál, ale když byl s Tomem, stalo se z něj také hezké kvítko…v Ale stejně se jim nikdy nic vážného nestalo, protože měli jeden druhého. Když Bill náhodou upadl, Tomi byl u něj, aby mu ránu pofoukal. A když si zase Tom nevěděl rady, jeho mladší bráška mu pokaždé rád poradil….

Tomovo auto vjelo na příjezdovou cestu k benzínce, aby natankoval a koupil si něco, čím by zasytil své hladové a už hezky škvrkající bříško. Bill se zmateně rozhlížel kolem a ospale mrkal unavenýma očkama. Z uší si rychle vyndal sluchátka a opatrně, aby nevzbudil Natana spícího na jeho rameni, se vyplížil ven za Tomem, který mezitím natankoval a mířil zaplatit. Koupil si toho celkem dost xD. Když se vracel, držel v rukách pytlík brambůrků, dvě lízátka, colu a ještě nějakou tyčinku. Překvapeně se podíval na bratra, který se s mírně rozespalým výrazem snažil zorientovat, a přitom neurčitými krůčky mířil k Tomovi, kterého pohotové ruce Billa jenom tak tak zachytily, jak se nohy toho blázínka zapletly a on přistál v měkké náruči Tomova těla, zatímco se mu všechny dobrůtky rozkutálely všude kolem…

„Si v pořádku?“ špitl Tom jemně a hluboce utkvěl pohledem v Billových unavených očích. Bill se malinko vzpamatoval a lehce zatřásl dokonale provoněnou hřívou, která v odlesku lamp, blikajících na benzínce, získala ještě krásnější odstín.
„Proč se musí všechno takhle zkazit?“ špitl Bill potichu a se zklamaným výrazem se prohnul, aby mohl Tomimu posbírat věci, které mu upadly jeho vinou. „Ještě se na mě zlobíš?“ zeptal se Bill šeptem, jak se Tom posadil znovu na své místečko a otevřel mu zadní dveře. Ty však Bill urychleně zavřel a pohotově přiskočil ke dveřím spolujezdce. Natan přeci spal, takže mohl být klidný… a koneckonců, po ničem jiném také netoužil…
Tuhle dovolenou plánoval úplně jinak. Vždyť to mělo být posledních 5 dní, kdy bude moci být se svým bráškou. Chtěl, aby spolu s mamkou konečně začali znovu mluvit a aspoň na chvilku byli jako normální rodina… Tolik se na to oba dva těšili. Mohlo to být úplně dokonalé… Ale teď to ani jednomu z nich nepřišlo jako dobrý nápad. Natan se bude na Billa pořád lepit, a každou hezkou chvilku mu zkazí. Určitě s ním bude chtít i spát v pokoji, a také se to určitě neobejde bez nechtěných polibků…
Bill se opatrně posadil na místo spolujezdce a se zájmem se zahleděl do okýnka, zatímco Tom pracně startoval a rozbaloval pytlík brambůrků najednou.
„Ukaž,“ špitl Bill, vzal mu balíček a jedním pohybem mu jej rozbalil. Už se prostě nedokázal dívat, jak se Tom trápí a po každém zmařeném pokusu ten balíček otevřít si nesouhlasně zamručel.
„Děkuju,“ řekl tiše a brambůrky si od Billa zase hezky vzal.
„To mi ani nenabídneš?“ zeptalo se to černovlasé klubíčko, které sedělo bez dechu hned vedle Toma, který jej úplně ignoroval. I teď jenom mírně naklonil ruku, aby si mohl Bill vzít, ale nevěnoval mu jediný pohled.
„Tak hele, Tome, já nechápu, proč se zlobíš! Má vina to není!“ vyprskl jako kotě a vztekle si zkřížil ručky na prsou. Tom se na něj na chvilku udiveně podíval a poté znovu upřel svůj pohled na řízení.
„Ale je. Proč jej posloucháš?! Nikdy mu nepovíš to, co chceš doopravdy! Jedná s tebou jako s majetkem! Kruci, Bille, miluješ ho ty vůbec?!“ zeptal se už opravdu podrážděně a nasupeně našpulil pusu. Bill šokovaně koukl před sebe a poté se na Toma nevěřícně zahleděl.
„Co ty víš o lásce,“ povzdechl si a teď to byl on, kdo se jej snažil ignorovat. Ale věděl až moc dobře, že Tom tohle téma nahodil schválně. Nesnášel, když se jej ptal na tu otázku… Nesnášel, protože sám nevěděl odpověď… Byl neskutečně zmatený… Ty tři týdny jej změnily úplně od základů… Do té doby byl úplně jiným klukem. S Natanem se snažil vycházet dobře, vstřícně přijímal jeho příkazy a byl poslušný jako pejsek, a vlastně jej ani nenapadlo přemýšlet o opaku. Ani jej nenapadlo, že by to nemuselo být to, co opravdu chtěl… Natan byl u něj, a tehdy nic jiného nepotřeboval, prostě takhle přežili…
Jenomže co se tady objevil Tom, jeho srdíčko je jako na horské dráze. Absolutně netuší, co doopravdy chce. V jednu chvíli jej nesnášel, zezačátku bylo příšerný se na něj dívat… nedokázal mu to odpustit… ale teď už je to všechno jaksi jinak… Všechno se změnilo a on vůbec netušil, co a hlavně ke komu cítí. Byl vlastně zamilovaný?! Ale do koho vlastně?! S kým chtěl zůstat doopravdy?…
Možná ani jeden z těchhle dvou neměl být osobou, která si získá jeho srdce, ale možná také mohl…

Když konečně stanuli před domem Kaulitzů, Tom se roztěkaně rozhlížel po okolí… Jak dlouho tady nebyl… a přesto se nic nezměnilo. Kolem jejich útulného a opravdu hezkého domku rostly ještě pořád ty staré pochroumané stromky, po kterých jako malí tak rádi šplhali. Akorát s tím rozdílem, že místo dvou trojkolek stáli před domem dvě nablýskaná auta. Někteří sousedi, kteří postávali u oken na Toma zamávali, jiní jenom s překvapením ve tvářích sledovali, jak ten vychrtlý plavovlasý klučina vyrostl.
Natan se pomalu také dostával z opojení spánku a vylezl z auta, kde si hned chytil svého miláčka majetnicky kolem pasu. Bill útrpně přivřel svá nádherná víčka a malinko jej od sebe odstrčil, když jej Natan pohladil po zadečku.
„Přestaň!“ sykl a vykročil napřed ke dveřím, ze kterých vykoukla krásná tvář zrzavé ženy ve středním věku a její oči se hned podlily slzami, jakmile vedle auta uviděla i svého druhého synka. Tom se na ní mile díval, ba dokonce se v jeho očích zatřpytily slzy.
„Tome,“ pípla Simone, která vyběhla ven chudinka jenom v zástěrce, ve které jim pekla koláčky a naléhavě se rozběhla ke svému staršímu synkovi. Metr před ním se však zastavila. Třesoucí se dlaň něžně přiložila na jeho celkem vyspělou tvář a tiše vzlykla. „Chlapečku můj,“ pípla a už nedokázala poroučet svým slzám. Tom se do jejího doteku opřel a přes závoj slz se na ni usmál.
„Mami,“ vydechl a zoufale ji strhl do své náruče. Bill, který zpovzdálí sledoval tuhle nádhernou scénku, se sladce usmíval… Bylo to prostě dokonalé. „Mami, mě to hrozně mrzí… až teď chápu, co všechno jsem tím ztratil,“ vydechl a sklíčeně se podíval na Natana, který se na Billa znovu přilepil.
Nově příchozího kluka si všimla i Simone.
„Mami, tohle je Natan,“ šeptl Bill a rychle jí svého „milovaného“ kluka představil.
„Ou, aha… těší mě, Natane,“ řekla a mile se na něj usmála, avšak v jeho úsměvu našla jenom patrné stopy po milosti…
Vítání bylo snad nekonečné. Simone se od svých synků nemohla odtrhnout… konečně je měla oba dva po dlouhé době znovu doma a bylo to pro ni jako pro mamku nádherné. Nakonec však uznali, že půl druhé ráno je už dost správná hodina na to, aby se šli prospat. Tom tedy malinko rozladěně zapadnul do svého pokojem, zatímco Bill musel sdílet svůj pokoj s Natanem.

„Broučku, kam to zas jdeš?“ ozýval se pisklavým hlasem Natan, který už ležel v posteli nachystaný na dávku mazlení, kterou však Bill nebyl ochoten nabídnout.
„Jdu se ještě napít,“ vydechl Bill rozpačitě a co nejrychleji opustil svůj pokoj. Rychle přemýšlel, kam se má schovat, nakonec jej však napadlo jít se podívat do garáže… měli tam pokaždé všechny hračky, a dokonce tam Simone měla ještě kočárky, jak byli kluci malí.
Rychlými kroky se řítil dolů po schodech a tiše jak myška proklouznul ven.
Co jej však překvapilo byl fakt, že se v garáži svítilo. Někdo tam byl!

autor: B-kay