autor: Janule
betaread: Janik
„Nesměj se pořád, jsou to vážný ezoterický věci, jsi jak malej puberťák,“ vyčetla Meg Billovi s úsměvem, když už se poněkolikáté smál tomu, co dneska probírali.
„Já za to nemůžu, vždycky se mi vybaví tvůj výraz, když ses mi snažila popsat to místo, kde je první čakra,“ culil se na ní Bill. Nakonec mu musela ukázat obrázek, protože pro tu choulostivou oblast lidského těla nenašla vhodné pojmenování. Bill se smál hlavně jejím rozpakům, ale věděl, jak důležitá je pro něj tahle teorie. Jestliže chce dokonale ovládat svoje tělo a nedopustit už nikdy to, co se mu stalo s Avou, musí se především naučit zacházet se svojí vlastní energií a vědět, kde a jak se do těla dostává. Sytém enrgetických vírů, kterým se říká čakry, byl pro něj klíčový. Prozatím bylo jeho zacházení s energií dost chaotické, uměl to sám od sebe, měl talent, ale občas mu selhal instinkt a v tu chvíli bylo potřeba znát zákony lidského energetického pole. Pro jeho bezpečnost to bylo důležité.
„Nemůžu za to, nejsem doktorka, copak já vím, jak se tahle místa odborně jmenujou? Mě to maminka prostě ukázala na obrázku a hotovo. Zkus to popsat ty, když jsi tak chytrej?“ vybídla ho s lišáckým úsměvem.
„No… já nevim, jak to máte vy holky, v tomhle jsem teda asi dost nezkušenej, ale kluci tomu říkaj bojiště,“ sdělil jí s klidem a těšil se, až se ho zeptá na to proč. Tenhle vtip koloval mezi kluky odjakživa, ale bylo mu jasné, že jeho učitelka ho znát určitě nebude.
„Proboha, proč bojiště?“ nezklamala ho a vykulila na něj oči. Bill se jen vítězně zatvářil a očekával v její tváři další ruměnec.
„No… protože… víš…“ najednou mu nějak došla odvaha, „…protože…“ musel to doříct, už nemohl couvnout … „protože tam prostě lítaj kulky, no…“ uculil se a koutky mu cukaly, jen se rozchechtat. Tenhle Megyin výraz si prostě nemohl nechat jen tak ujít.
„No… vždyť to říkám… puberťák jak vyšitej,“ smála se Meg.
„Ale jinak když jsme to teda probírali v bižuli, tak nám úča říkala, že se to jmenuje hráz… to bylo tenkrát strašný, všichni kluci byli zalezlý pod stolem a holky se pohihňávaly jak slepice,“ líčil Bill své zkušenosti ze školy. „Ale když jsme pak probírali holčičí to… no ty víš co… tak byly rudý zase holky,“ smál se při té vzpomínce. „Úča nám tenkrát na videu pustila porod. Zavřel jsem oči ve chvíli, kdy ten doktor prohlásil: „Už vidím hlavičku, maminko!“ a už jsem je radši neotvíral. Nesnášim pohled na krev a tady to fakt hrozilo. Už jsem jenom poslouchal a to mi úplně stačilo, málem jsem tam sebou fláknul. Tom byl na tom trošku hůř, protože byl zvědavej a zavřel oči o minutu pozdějc než já. Taky mu bylo šoufl. Ještě že tohle nikdy nemusim prožít,“ gratuloval si Bill k volbě svého pohlaví. Vyhovovalo mu absolutně.
„Tak jo, Hvězdičko, musíme se vrhnout do práce. Teorie je sice základ, ale praxe je důležitější. Máme co dělat, abychom to stihli do půlnoci,“ ukončila jejich debatu a kdyby se na ní Bill trošku víc zadíval, ruměnec ve tváři, na který předtím čekal, by našel. Taky nebylo divu, jeho učitelka měla s podobnými věcmi nulovou zkušenost, na rozdíl od Billa, který si našel svojí vlastní cestu jak si zachovat dar a přitom si užívat fyzickou lásku. Meg tohle štěstí v životě neměla.
♣♣♣
„Kam zase jdeš?“ zavrčel Thorsten, když se Vivan zvedla od televize.
„Jdu se na ni podívat, už dlouho jsem ji nekontrolovala,“ plaše přiznala svému muži.
„To je nějaká péče, hlavně aby ses nám nezamilovala,“ pohrdavě se ušklíbl. Byl krutý. Panebože, proč je tak zlý… pomyslela si Viv. Neměli vlastní děti… Tušila, proč se ji snaží od té dívky odhánět, ale nemohla si pomoci. Stále ji k ní něco přitahovalo.
„Nebuď tam dlouho, nechci tu bejt sám,“ dostala rozkaz. Kývla, že rozumí. Aby ti měl kdo podat pivo, lenochu… ušklíbla se pro sebe. Pomalu sešla do sklepa, odemkla a rozsvítila. Pokaždé, když sem vešla, sevřelo se jí srdce při pohledu na dívku, ale nezbývalo jí, než mlčet. Moc dobře věděla, jak by to dopadlo, kdyby se svému muži jakkoliv vzepřela. Neřekl jí ani, jak se jmenuje, nevěděla o ní vůbec nic. Měla jediný úkol… hlídat, aby bylo to děvče živé. Na ničem jiném nezáleželo. Zkontrolovala rychle monitor a kapačky, vše se zdálo být v naprostém pořádku. Jako bývalá zdravotní sestra se teď svému muži náramně hodila. Posadila se na postel vedle dívčina štíhlounkého těla. Pečlivě upravila peřinu, kterou byla přikrytá a nesměle ji pohladila po čele. Měla ho studené, přestože v místnosti bylo teplo. Věděla, že to způsobují léky, které jí podávala, ale s tím se nedalo nic dělat. Dívka otočila hlavou na stranu, jen něco nesrozumitelného zamručela, ale spala dál… chvějící se oční víčka napovídala, že je právě ve snové fázi spánku…
„Vlez mi na záda,“ dostala od Lucky jasný příkaz, když se dohadovaly, jak nejlíp natočit vrcholný okamžik koncertu, kdy Bill odhaluje svoje štíhlé břicho. Všechny fanynky tuhle chvíli milovaly a vždycky spustily ještě větší křik než normálně. Měly pocit, jako by jim Bill v tu chvíli svěřoval nějaké svoje tajemství… byly z něj unešené. Niky už od včerejška trvala na tom, že tenhle okamžik musí mít zcela určitě natočený, bez toho se domů prostě nevrátí. Jenže aby něco takového mohla bezpečně udělat, nesměl by před jejím foťákem být les rukou, držících takových dalších foťáků stovky. Chvíle, kdy přijde odhalení, se neúprosně blížila, a když dostala velkorysou nabídku, neváhala ani chvilku. Lucka si sedla na bobek, ona jí nasedla na ramena a pak už jen balancovala, když se kamarádka pomalu zvedala zpátky do stoje. Ještě že byla tak štíhlá a křehká… mít o pár kilo víc, asi by ji Lucka neunesla. Najednou měla nádherný výhled. Za ní se sice ozvalo nesouhlasné mručení a nejspíš taky německé nadávky, ale protože jim nerozuměla, bylo jí to fuk.
Nastavila si foťák na natáčení, a protože přesně věděla, při kterých slovech Bill svoje gesto dělá, čekala, až k nim dojde. Hlídala ten okamžik, foťák přesně namířený, ale ve chvíli, kdy se blížila kýžená slova písničky, měla najednou pocit, že přes displej foťáku to prostě neuvidí. Jen na malinkou chvilinku jukla vedle, ale přesto zmáčkla spoušť včas, aby se všechno natočilo. Ničeho zvláštního na Billově břiše si sice nevšimla, byl k ní zrovna natočený trošku bokem, ale byla spokojená, že ten okamžik viděla na vlastní oči. Fanynky ječely víc než obvykle, ale protože dívky nerozuměly německy, netušily, co znamená slovíčko ‚Stern‘, které hučelo davem. Ještě když seděla Lucce na ramenou, mrkla se, jak se jí to podařilo natočit, a když uviděla Billovy nohy a tenisky, které se jí podařilo zcela detailně zabrat, málem z Lucčiných ramen spadla… to byl teda pěknej průšvih. Břicho nikde…
„Máš to?“ ozvalo se zdola a Niky v návalu strachu jen něco zamručela, což její kamarádka zřejmě pochopila jako souhlas. Na to, aby jí přiznala, že to zkazila, bude času dost… teď si musí užít konec koncertu. Seskočila dolů a fotila dál, jako by se nechumelilo…
Pomalu se začalo stmívat, poslední písnička dozněla a kluci za obrovského křiku odešli. Publikum začalo skandovat pro holky neznámé slovo „Zugabe!“, tak se přidaly k davu a křičely s ním. Po chvíli se kapela vrátila… nikdo nepředpokládal, že by hned odešli, tohle prostě nikdy nedělali. Když se po jejich návratu na pódium rozeznělo neznámé kytarové sólo, kterým Tom úplně novou písničku začíná, holky se na sebe vítězně usmály. Tak přece jen ji zahráli… úplně poprvé… jen pro ně.Byly šťastné. Nic víc už ke štěstí nepotřebovaly…
Kluci se opět rozloučili, ale ještě jednou se k všeobecné radosti vrátili. Ve chvíli, kdy zazněly první tóny jejich úplně prvního hitu, spustil se z nebe déšť. Bill se usmál, namířil rukou do oblak a řekl: „Durch den Monsun“…
„Tak Vivian!“ ozvalo se nahoře na schodech. Viv sebou polekaně trhla. Zamyslela se a úplně zapomněla na svého muže.
„Už jdu, miláčku,“ rychle zavolala, naposledy se dotkla dívčiny hebké tváře a zvedla se k odchodu. Tak moc ji mrzelo, že nemohla mít vlastní děti…
♣♣♣
„Pořádně se soustřeď, musíš přesně vědět, kam se která čakra má točit, abys nešel násilím proti ní,“ stála Meg u bílé zdi a dělala Billovi figurantku. „Už to vidíš?“
„Já nevim, nějaký barevný fleky v auře máš, to jo, ale abych viděl přímo točení, to ne,“ váhavě přiznal Bill. Už se snažil asi půl hodiny a pořád ne a ne se dobrat cíle.
„Tak pojď kousek blíž, třeba je to tím, že jsi moc daleko,“ vyzvala ho Meg. Věděla, že to je nesmysl, ale musela mu dodat trošku sebevědomí, aby si nemyslel, že je to jeho neschopnost, to by to pak trvalo ještě dýl. Posunul si židli o metr blíž a znovu se soustředil na čelo své učitelky, na které měla podle ní být vidět šestá čakra. „Zavři chvilku oči a zkus si to představit, jak by to asi mohlo vypadat. Je to kulatý vír, u mě se točí doprava, u tebe doleva. Vypadá to trošku jako lotosový květ, jak jsem ti ukazovala na obrázku. Měla by mít podle všeho indigovou barvu,“ snažila se navést Billa k vnitřnímu vidění.
„Co je to za barvu?“ nebyl si jistý její žák. Určitě už tohle slovo slyšel, ale kde, to netušil.
„Tmavě modrá, barvily se s ní dřív džíny, než přišly do módy vyšisovaný a děravý,“ vysvětlila mu Meg. Usmál se… právě si vzpomněl, jak k ní kdysi přišel v krásných nových džínách a ta starostlivá hodná duše se ho snažila přesvědčit, že když maminka nemá tolik času, ona mu jeho slušivé cool díry klidně zašije. Dalo mu fušku jí vysvětlit, že na těch dírách pracoval hodinu, aby vypadaly jako skutečné a ne uměle vystřižené. Nechápala…
„A teď pomalu otevři oči a soustřeď se na moje čelo,“ snažila se Meg a co nejvíc mohla, posílila svou šestou čakru, aby byla pěkně viditelná a zářivá. Schopnosti na to přece má, tak proč to proboha nevidí, říkala si Meg. Bylo to dost zvláštní.
„Jůůůůůůůů, to je krásný,“ najednou vykřikl Bill. No konečně… už si myslela, že si snad spletla svou Hvězdičku s nějakým jeho dvojníkem. „Točí se… doprava, jako hodinky, je taková měňavá a září,“ popisoval Bill nadšeně, co viděl. Energetický vír na čele jeho učitelky byl opravdu nádherný… tmavě modrý, jak říkala.
„No vidíš, Hvězdičko, já věděla, že mě nezklameš. Tak teď zkus způsobit svojí vlastní energií, aby se točila trošku rychleji. Já jí teď zpomalím a ty to zkus vrátit zpátky, jo?“ vysvětlovala trpělivě. „No… vidíš, pomalu… nesmíš moc rychle, aby mě to nezabilo. Hezky jemně… tak… zvolna… žádný prudký zásahy, tady je to nebezpečný.“
Najednou šlo všechno jako po másle, dařilo se to přesně tak, jak Meg předpokládala. Asi ten počáteční neúspěch způsobila Billova únava a nesoustředěnost.
„Jsi šikovnej,“ pochválila svého žáka a popošla k němu. Bill ji objal a vděčně ji stiskl v náručí.
„Děkuju, Megi,“ řekl jí zdrobnělinou, kterou občas použil, když ke své učitelce cítil vděčnost. Byl rád, že to nakonec zvládl, tohle umění otevíralo dveře k dalším věcem, které se toužil naučit a věděl, že bez ní by to nikdy sám nedokázal.
Bylo pomalu k půl dvanácté večer, Meg to odhadla vcelku dobře.
Jak tam tak stáli v tmavé kuchyni, ozval se zvláštní zvuk. Oba se rozesmáli, když jim došlo, že to Billovi zakručelo v žaludku. Celé odpoledne jen pil, nebyl čas se nacpávat a teď konečně dostal jeho žaludek šanci si postěžovat. A že si začal stěžovat docela nahlas.
„Tumáš,“ strčila Meg Billovi pod nos rybízový koláč, který předtím tak pečlivě přikryla.
„Dík,“ stačil už jen zahuhňat Bill, a dokud nevyluxoval celý tácek, už z něj nevypadlo ani slovo.
♣♣♣
Tom seděl vedle mámy na sedačce s obýváku a zase se pekelně nudil. Takhle si to volno teda nepředstavoval. Věděl, že bude Bill trávit hodně času u Meg, ale teď se mu zdálo, že už to přehání. Polovina jejich dovolené utekla jako voda a on se cítil strašně sám.
„Povídej mi o vás,“ ozvalo se mu u ucha.
„Co chceš slyšet, mami?“ otráveně zabručel. Neměl náladu se vybavovat.
„Co děláte, když máte volno a tak… skoro už o vás nic nevím,“ postěžovala si máma a pohladila Toma po ruce. Tak brzo její synové odešli z domova, že už si snad ani nepamatovala, jaké to je, mít doma neustálý hluk a nepořádek. Občas jí to strašně chybělo. Bill, ten nezkrotný živel, kterému neustále jela vyřídilka a jeho bratr, který si s ním v tomhle oboru vůbec nezadal, jí chyběli každý den. Sice si telefonovali, ale to nebylo to pravé ořechové.
„Vždyť víš, že když můžem, tak spíme,“ znuděně odpověděl Tom a hlavou mu prolétla všechna ta milování s Billem, které souhrnně pro média nazývali spaním. Někdy by tak rád řekl všem těm zvědavcům, že tráví volný čas milováním se svou láskou, jenže to byl bohužel moc tenký led a on věděl, že by stačil jen malinký kamínek, který by narušil jeho strukturu a propadli by se oba do ledové vody pod ním. Těžko říct, jestli by se zachránili.
„Co Bill? Bolelo ho moc to tetování?“ vstoupila tentokrát na tenký led máma. Tom jen udiveně zvedl oči a zíral na matku. Ona o tom sama začala mluvit? Dobře si pamatoval, jak se rozčílila, když zjistila, co Bill provedl. Tu scénu sledoval zpovzdálí a jen se modlil, aby nezačaly padat facky. Celé to nakonec dopadlo úplně jinak, než se zdálo na začátku.
Bill stál celou dobu v kuchyni se sklopenou hlavou a nechal na sebe řvát.
„Jak si to představuješ! Ještě ti nebylo osmnáct, měl jsi mít povolení od rodičů! Kdo ti to dělal?!? Okamžitě mi dej jeho adresu, půjdu si to s ním vyřídit,“ křičela matka na Billa, úplně rudá v obličeji. „Víš jak vypadáš? Chceš to slyšet? Vypadáš jako gay!“ pokračovala v hlasité přednášce. „Tobě nestačí, že to o tobě všichni tvrdí, že se o tom všude píše, ty jim ještě nahraješ do karet touhle hrůzou!“ třásla se vzteky a ukazovala na jeho hvězdu. „Kdyby sis to nechal udělat jinam, ale tohle… Víš co? Teď už nevypadáš jen jako gay, teď už vypadáš jako šlapka!“ vylívala si všechnu zlost, která se v ní za celou dobu nahromadila. „Víš jaký to je, neustále vysvětlovat babičce, dědovi a celýmu příbuzenstvu, že opravdu nejsi gay? Že je to všechno jen image a že se jednoho dne oženíš a budeš mít děti?“ pomalu se dostávala k jádru toho všeho vzteku, který jí cloumal. „Já bych ti to nevyčítala, Bille, kdybys jím opravdu byl, pochopila bych to, ale tohle už přeháníš. Pořád tvrdíš, jak čekáš na velkou lásku, ale jak tě má nějaká holka chtít, když se chováš jako buzerant?!?“
Nastalo hrobové ticho. Tohle byla pro brášku poslední kapka. Zvedl k mámě smutné oči a v naprostém klidu jí stručně vysvětlil situaci: „Nikdy se neožením, mami. Nikdy. Nesmím. Musím zůstat do smrti sám. Žádný děti mít nikdy nebudu. A abys věděla, jsem gay! Stačí?“ domluvil, hrdě zvedl hlavu a odešel. Ani dveřma za sebou nepráskl… byl smutný. Máma zůstala stát uprostřed kuchyně jako solný sloup. Tom se chvíli rozhodoval, kdo z těch dvou momentálně potřebuje víc jeho pomoc, ale nakonec dal přednost tomu slabšímu.
„Promiň, mami,“ omluvil se a šel za Billem. Teď teprve si uvědomil, že Bill nikdy neřekl mámě o svém slibu. Pitomý tetování… kdyby ho nebylo, tohle by se nikdy nestalo.
Ti dva se spolu nebavili celé dva dny, kdy byli naposledy doma. Bill mlčel jako hrob, nemohl mámě zapomenout toho buzeranta a máma nebyla schopná se omluvit, byla ukřivděná, že jí to neřekl dřív. Z celé hádky si byla schopná zapamatovat jen Billovu poslední větu a jeho sdělení, že musí být do smrti sám, jí uniklo. Tom do toho nechtěl zasahovat, chtěl, aby jí to Bill vysvětlil sám, ale ten se k tomu podruhé neodvážil. Pořád to viselo ve vzduchu a ani jeden se k tomu už nevrátili.
„Říkal, že to bolelo míň než na tom krku,“ usmál se Tom.
„Myslíš, že bych se mu měla omluvit?“ zeptala se máma po chvilce mlčení.
„Myslím, že byste si spolu měli promluvit. Bill je jiný, mami, vždyť to víš. Určitě by ti rád řekl všechno, ale asi se k tomu doteď neodhodlal, nemá to lehký.“
„Já vím, je to mezi námi pořád otevřený. Musíme si promluvit,“ uzavřela máma tuhle krátkou debatu. „Dáš si kafe?“ zvedla se a šla dát vařit vodu. Na synovo kývnutí už ani nečekala, věděla, že je to pro něj stejná nutnost jako pro ni.
autor: Janule
Janule, jak jen říct, že tohle je prostě skvělá povídka?všechno už bylo řečeno, takže mi docházejí slova…uplně…je to tak krásně jiný…ty máš vlastně taky obrovskej dar:-)
Já bych s klukem, kterej se chova jak buzrant klidně chodila xD
ty části s Viv jsou strašně napínavý….
Začátek jsem musela číst na etapy xD Dalo mi to zabrat, vážně jsem slzela smíchy xD Vysloužila jsem si ťukání na čelo od některých rodinných příslušníků a prý se mám smát potichu a nekřičet přes celej barák:D Billovy popisy hodin biologie… na to prostě nemám slova. Připomnělo mi to, že nám asi v osmé třídě taky pouštěli porod a všichni kluci pak o další přestávce byli podivně bílí a podivně zamlklí:D Můj kámoš, který se prezentoval jako největší macho (přitom takový nebyl, ale to jsem věděla jen já:D) se tehdy vypotácel z učebny úplně zničenej:D Celou přestávku jsem ho uklidňovala, že to bude zase dobrý xD
Myslím, že Simone to trochu přehnala… trochu víc. Souhlasím, že by si měli promluvit. Taky si myslím, že Bill by měl Tomovi vynahradit, že s ním netráví tolik času…Tom by si to určitě zasloužil:) Těším se na další:)
omg 😀 kde na tie ….ako to nazvať…..víry a aury chodíš? ja normal čumím ako beďar z čela ..je to úúžasné =D!!! namám slov …Darxie mi ich tiež ukradla ,ale hlavne tvoja poviedka . Možno je to ohrané ale si úúžasná !!! ♥♥♥♥
Hmm, Rozzuřený maminky… To nebejvá moc dobrý, uměj těma svejma hyterickejma výlevama hodně věcí pokazit, ale vypadá to, že Simon jde trochu do sebe, sice jí to dalo zabrat, ale i to se počítá. Snad jen nepřijde další bouřka, až jí Bill vysvětlí, že musí bejt sám, kvůli těm schopostem, to by se pak nějakej ten příval nadávek mohl sesypat i na Megiinu hlavu, i když ta by si s ní asi bez problému poradila.:o)
no … wow
sem stále zvědavá jak to dopadne s Vivien a Luckou , nenapínej mě 😀
Nádherný příběh… miluju na něm, jak je jiný 🙂 Jsem šíleně zvědavá, kam až může Bill svoje schopnosti dotáhnout… včera nebo kdy to byla, jsme se koukala na Přátelé a Pheobe se pokoušela sílou vůle zvednou tužku… hned jsem si na tebe, Janulko, vzpomněla 😉
Jsem zvědavá na ten rozhovor mámy s Billem… docela mě ten její výstup zarazyl… po tomhle bude těžké zase získat Billovu plnou důvěru…
No tak ´bojiště´ mě málem dohnalo k slzám. Tenhle výraz neznám, ale rozhodně se mi líbí. :)) Biologie v podání Meg nebo Billa prostě nemá chybu. Teď by to ještě Billík mohl tlumočit Tomovi a umím si živě představit, jak by se to mohlo zvrhnout 😉 Čakry obecně jsou pro mě naprosto nová věc, ke které bych se bez tebe asi vůbec nedostala a rozhodně si počkám, co se s nimi dá dělat :))
A rozzuřená Simone? No… i to prostě k životu patří. Ono to nějak dopadne.
Tak a dostávám se k Vivian a Niky a tomu idiotovi Thorstenovi, který mě neuvěřitelně vytáčí, ačkoli zatím neohrožuje mé zlatíčko Tomíka a ani to nevypadá, že by se ti dva někdy setkali. Nemám ho ráda dokonce ještě víc než Avu a to je vážně co říct, protože Ava chtěla Tomíkovi ublížit, takže důvod ji nenávidět tu byl jak vyšitej. :))) No prostě… u Vivian cítím lidskou stránku, mohla by být Thorstenovou slabinou v jeho šíleném plánu (nepochybuju, že šílenej je!) a na to prostě spoléhám. V tuhle chvíli jinou záchranu pro Niky nevidím 😉
Tak hezky pokračuj, Jani, tvůj skalní fanoušek se těší na další příval vtipu, lásky a emocí 🙂
Tak ta hádka byla dost taková… na psychiku … jééda, chudáček.. muselo ho to hrozně mrzet… dokážu si to živě představit… x( snad jí to vysvětlí a bude všecko mezi nima fajn… o Tomovi jí stejnak asi neřekne, i když by možná mohl.. chci další díl xDD
Tenhle díl byl super:-) Jsem se nasmála, zvedlo mi to náladu. Díky 😀
Chúďatko Billí. Ale má skvelého brášku a mamine tiež došlo, že to prehnala:)
Tá časť u Meg bola krásne zábavná:)
Ta hádka byla celkem drsná. Úplně mi bylo Billa líto, jak na něho mamka útočila..i když, jí se na jednu stranu taky ani nedivím. Ale štěstí, že si uvědomila, jak to přehnala a doufám, že si to vyříkají 🙂