autor: Muckátko :o*
Bez obětí není vítězství
Mezitím, co si Shane z Billa utahoval a dobrovolně sděloval Billovi veškeré své plány, aniž by počítal s tím, že by se mohlo něco zvrtnout a policie by pak jeho chyby mohla využít ve svůj prospěch, se Bill nenápadně rozhlížel po prostorách. Vypadalo to jako velké opuštěné skladiště. Jediné dva východy, které budova měla, byl ten, kterým přišli, a pak jeden na západní straně. Kromě malých oken vedle zadního východu nebylo vidět ven. Po zemi se válel nepořádek a z venku byl slyšet ruch města jen velmi tlumeně, což mohlo indikovat hned několik věcí. Skenuje pohledem vše, čeho by se dalo nějakým způsobem využít, byl vyrušen, když si ho Shane násilně otočil obličejem k sobě, aby získal jeho pozornost.
„Teď mi řekni, kde tvoji kamarádi schovávají ten batoh,“ zavrčel Shane netrpělivě. Bill se hlasitě uchechtl.
„Na to, jak tvrdíš, že mě znáš, tak očividně nevíš vůbec nic,“ odsekl Bill hrdinsky. „Protože pak bys věděl, že já nechráním důkazy, ale svědky, takže ať ti policie sebrala cokoli, štěkáš na špatný strom,“ procedil Bill. Shane zuřivě zafuněl a silně Billa stiskl pod krkem.
„Přestaň si se mnou hrát. Ublížil jsem ti jednou, jednoduše to můžu udělat zase,“ varoval ho Shane.
„Nevím, kde je ten batoh. Můžeš mě klidně zabít, ale nic ze mě stejně nedostaneš,“ zasípal Bill ztěžka, jak se snažil do plic vehnat alespoň minimální dávky vzduchu, který mu byl na okamžik odepřen.
„Proč bych tě zabíjel?“ pustil ho Shane a rádoby roztomile se na Billa usmál. „Je přece něco mnohem lepšího než smrt,“ zavrkal a přešel k Tomovi, který se kroutil pod silným stiskem jednoho z mužů. Spojil s Billem pohled a ani o milimetr neuhnul. Nesnažil se ani uhnout Shanově ruce, která ho poplácala po tváři. „Ale na to bude času dost. Teď chci vědět, kde je ten batoh. Nehodlám tady s váma diskutovat a čekat, až si pro mě fízlové přijdou,“ zahřměl.
„Tak to asi budeš muset vytočit číslo na policii a pěkně poprosit,“ ušklíbl se Bill.
Rysy v Shanově tváři ztvrdly a pohozením hlavy pokynul muži, který Billa držel, aby ho za jeho drzost potrestal. Během chvíle se tvrdá rukojeť zbraně setkala s Billovou tváří, kde ho udeřila tak silně, že klesl v kolenou a dopadl na zem, kde si jednak stíral krev z úst a jednak se snažil znovu nabrat plné vědomí.
„Přestaňte! Tímhle ničeho nedosáhnete! Nemůže vědět, kde ten batoh je, když ho má na stanici kapitán Brandt!“ křikl Tom bez rozmyslu. Kdyby byl Bill plně při smyslech, nejspíš by Tomovi sám jednu dobrovolně vrazil.
Sdělovat těmhle lidem jména dost vlivných a vysoce postavených policistů?
Špatný nápad!
„Ale podívejme se! Jedna rána a ono nám to začíná sypat důležité informace!“ usmál se Shane.
„Víc nevím vzhledem k tomu, že jsem byl měsíce a měsíce zavřený,“ uvedl Tom na pravou míru, aby to neskončilo tak, že Billa budou mlátit, dokud Tom něco neřekne.
*
Něco bylo špatně a komisař to cítil hluboko v kostech. Podle plánu měla dodávka s agentem a jeho klientem dorazit před pěti minutami na smluvené místo a nic se nedělo. Obě prázdné dodávky hlásily svůj příjezd na místo téměř na vteřinu přesně, ale ta jedna jediná nejdůležitější se stále neukázala ani neohlásila.
„Podařilo se vám je lokalizovat?“ zeptal se komisař jednoho z techniků, který stál nad přenosným počítačem a načítal signál z auta.
„Podle signálu by měli být tam, kde je momentálně naše hlídka,“ zopakoval technik, když zíral na dva červené terče blízko u sebe na svém monitoru. Komisaři se rozezněl mobil.
„Máte je?“
„Našli jsme dodávku i policejní auto, pane, ale po posádce ani stopy. Na autě nejsou žádné stopy po násilném vniknutí a kolem žádné známky zápasu.“ Komisař v duchu zaklel.
„Přivolejte si posily a jeďte do starého skladu výrobní haly za městem směrem na Hamburg a zkontrolujte to tam pro případ, že by byli natolik hloupí a opravdu se tam po tom všem schovávali. Konec.“ Komisař zavěsil a podíval se na své kolegy.
„Vyhlaste poplach. Všechny hlídky po městě ať kontrolují všechny dodávky, autobusy a nákladní auta bez výjimek a pak všechna podezřelá auta nebo auta s podezřelou posádkou. Chci mít hlídky na všech výjezdech z města a uvědomte kolegy z okolních měst,“ rozdal komisař rozkazy a poprvé si dovolil naslouchat svému zběsile bijícímu srdci, které se obávalo toho nejhoršího.
Na druhém konci města na hlavní policejní centrále zvedla právě příchozí hovor jedna z operátorek.
„Policie spolkové republiky Německo, co si přejete ohlásit?“ řekla s naučenou přesností a počkala, až se volající ozve, tisknouc si sluchátka lépe na uši.
„Sdělte komisaři Leßnerovi ze zvláštního oddělení, aby svého agenta hledal ve starém skladišti poblíž centra na Baumstraße. Neposílejte tam hlídky. Zavolejte rovnou komisaře a pospěšte si!“ ozvalo se ve sluchátku.
„Pane, sdělte mi prosím vaše… halo? Pane? Slyšíme se? Halo????“ Linka byla ovšem už dávno hluchá.
„Co se děje?“ zeptal se jeden z kolegů.
„Nějaký muž. Zavěsil, aniž by mi řekl jméno,“ vysvětlila žena.
„Zkus to číslo vytočit zpět,“ poradil jí kolega.
„Hovor přišel z budky.“
„Aha a co chtěl?“
„Mluvil o komisaři Leßnerovi, o nějakém skladišti v centru na Baumstraße a že tam nemáme posílat nikoho kromě toho komisaře,“ přetlumočila.
„To je divný.“
„Mám to nechat být?“
„To nejde. Prověřit to musíme. Nedá se nic dělat,“ povzdychl si muž a zvedl sluchátko.
Tohle si raději na starost vezme on sám.
Komisař hmátl po zvonícím mobilu a nevrle hovor přijal.
„Leßner!“ zahučel do sluchátka.
„Pane komisaři, přijali jsme hovor od policejní centrály. Volal jim nějaký muž a sdělil jim, že vás mají sehnat a říct vám, že vašeho agenta najdete ve skladišti poblíž centra v ulici Baumstraße. Víte o tom něco? Policie čeká na odpověď, zda tam má vyslat hlídky.“
„V žádném případě!“ vyhrkl komisař. „Spojte se s kapitánem Brandtem a sdělte mu vše, co vám bylo řečeno. On už bude vědět, co s tím. Konec,“ zavěsil a okamžitě sáhl po vysílačce.
„Děje se něco, komisaři?“ zeptal se agent po Leßnerově levici.
„Dostali jsme tip, kde by se mohli nacházet. Jedeme tam.“
„Máme stáhnout hlídky?“
„Ne. Pošlete za mnou jen 5 aut s těžkooděnci a ostatní nechte na jejich pozicích v případě, že by to byl planý poplach. Žádné houkačky, žádná zběsilá jízda,“ upozornil komisař a nasedl do auta ke kolegům.
Modlil se ke všem svatým, aby ten anonym nebyl pouze nějaký vtípek.
Shane zlostně zařval na celý prostor.
„Mám toho akorát tak dost!“ zahřměl a podíval se na agenta, který bezvládně klečel na podlaze, krev mu tekla z roztrženého rtu a obočí a dokonce i z nosu. Bolest žeber byla neskutečná a slibovala přinejmenším naštípnutá žebra, ale to všechno bylo v pořádku. Dokud rány padaly na jeho tělo a ne na tělo jeho klienta, který celému divadlu musel bezmocně přihlížet s obrovskými slzami v očích, bylo všechno v naprostém pořádku. Alespoň v Billových očích.
„Dávám vám oběma poslední šanci. Vyklopte mi, co chci vědět, a ukončím vaše trápení,“ přislíbil Shane. Bill vzhlédl a podíval se do Shanovy tváře. Rány, které schytal do hlavy, si pohrávaly s jeho zrakem a schopností zaostřit, proto vypadal, jako by měl každou chvíli omdlít.
„Nechte ho jít! Prosím! Máte mě!“ prosil Tom Shana, protože už se nemohl dívat, jak se z Billa najednou stal živý boxovací pytel.
„Co tobě na něm sejde?! Musel ti lízt krkem celou tu dobu!“ obořil se na něj Shane a ostře se na něj podíval. Tom stiskl čelist a na chvíli sklopil pohled. „Ale ale ale,“ zamručel Shane. „Vidím, že historie se nám opakuje na všech frontách,“ zasmál se Shane a přešel k Billovi. Chytil agenta za vlasy a zaklonil mu hlavu dozadu.
„Pověz, Billy, stihl jsi ho ošukat? Nebo on tebe? Snad dostal pořádný výcvik. Chceš něco prozradit, zlatíčko? Chceš vědět, co se s tvým drahouškem stane, až dostanu ten batoh s veškerým obsahem?“ broukal Shane blízko Billova ucha a kmital pohledem od Billa k Tomovi. „Udělám z něj prvotřídní kurvičku. Nemáš ponětí, kolik mých přátel se na něj už těší. Na jeho prdelku a pusinku,“ promlouval k Billovi úlisně. Bill sebou škubl, aby odlákal pozornost muže, který ho tlačil k zemi, když zaznamenal tmavý stín, který se mihl u vchodu za zády všech přítomných. Jediný, kdo ho mohl zahlédnout, byl Bill a muž, kterému ta skutečnost unikla, protože měl co dělat, aby Billa vrátil na kolena a usměrnil ho.
„Jen se cukej,“ zvedl Shane Billa na nohy a přitáhl si jeho domlácený obličej ke svému. „K ničemu ti to nebude. Za pár dní bude mít ten tvůj drobeček modřiny na kolenou a vyvrácené čelistní panty,“ sliboval Shane. Bill k němu vzhlédl a ušklíbl se.
„V tom případě by se měl do toho procesu zapojit co nejdříve, huh?“ prohodil ledabyle. Shane se nechápavě odtáhl a Tom zalapal po dechu. Billův ostrý pohled se obrátil k Tomovi. „Proč si neklekneš na kolena a neukážeš tomu muži za tebou, co umíš s jazykem, huh?“ vybídl Toma vyzývavě.
„Bille!“ vyhrkl Tom zaskočeně. Co to mělo ksakru znamenat?!
„Udělej, co říkám! Klekni si na kolena a vykuř ho! Teď hned!“ zařval Bill z plných plic. Shane se spokojeným výrazem obrátil na své poskoky.
„No tak tomuhle říkám zajímavý obrat událostí,“ poškleboval se. Tom nevnímal nic kolem sebe kromě Billova tvrdého pohledu.
„Udělej, co ti říkám,“ zasyčel Bill vážně a vyslal k Tomovi pohled, o kterém doufal, že za ten čas pochopí jen on.
Tom se podíval do nadržené tváře muže, který ho držel za krk, a ztěžka polkl. Vyslal k Billovi poslední zubožený pohled, doufaje, že se snad něco změní.
„No tak!“ popohnal ho Shane. „Slyšel jsi svého ochránce, na kolena a čiň se!“ uchechtl se Shane a s očekáváním založil ruce na hrudi.
I přes těžký pocit v žaludku si Bill oddychl, když Tom neochotně sklopil hlavu a pomalu klesl k zemi, dokud neklečel obličejem v úrovni pasu toho muže.
To potřeboval. Potřeboval Toma dostat na kolena. Potřeboval ho dostat z úrovně, ve které se nacházeli všichni ostatní.
„Pal!“ zařval, jak nejhlasitěji mohl, a během okamžiku tenké zchátralé zdi propustily přímou palbu z několika samopalů a ručních zbraní zasahujíc všechny stojící osoby do oblasti horních končetin a hrudníku.
Na okamžik nastal obrovský zmatek, Tom padl kompletně k zemi a jediné, co slyšel, byl křik, tříštění skla a zvuky trhajícího se plechu. Muži, kteří padli postřelení k zemi, byli okamžitě zatknuti a vytaženi ze skladu, aby jim byla poskytnuta první pomoc, dokud nebudou být moct za dohledu ošetřeni v nemocnici.
„Pane Kaulitzi? Jste v pořádku?“ zeptal se komisař a pomohl Toma zvednout se ze země. Nožem rozřízl jeho pouta, aby se mohl podepřít, a zjišťoval, zda se mu střelba vyhnula.
„Bille!“ křikl Tom a připlazil se k agentovi, který bezvládně ležel na zemi a nehýbal se. Sáhl na jeho hrudník, ale sotva mohl zaregistrovat, zda mu tluče srdce nebo ne, zaznamenal, že měl najednou mokrou pravou dlaň, kterou přitiskl k Billovým svrškům. Odtáhl se od Billova těla a podíval se na svoji dlaň, jejíž kůže se okamžitě zbarvila do ruda.
„Ne,“ zašeptal a nevěřícně zíral na svoji dlaň. „Ne, ne, ne,“ opakoval a snažil se sám sebe přesvědčit, že logické vysvětlení, proč má ruku od krve a proč Bill leží na zemi a nehýbe se, které se mu tvořilo v hlavě, je naprosto nemožné. „Bille, ne! Prober se prosím. Bille, prosím!“ třásl s agentovým tělem a hodlal udělat všechno proto, aby muž na zemi otevřel oči a pořádně Toma seřval, že to všechno zase jednou pořádně zvoral, ale nic z toho se nedělo. Žádný pohyb. Žádné slovo. „Bille,“ vzlykl Tom a přitiskl svoji tvář k té Billově chladné. Tichý nářek probral komisaře z přicházejících mdlob, když si uvědomil, že tam na zemi ležel jeden z jeho nejlepších mužů a podle místa zásahu a Tomovy reakce bylo jasné, že došlo k nejhoršímu.
„Komisaři? Komisaři!“ zvýšil muž hlas, aby získal pozornost svého nadřízeného.
„Ano?“ vydechl komisař jako ve snách.
„Jeden chybí. Počet mužů nesouhlasí. Jeden zmizel,“ oznámil komisaři a poté se vzdálil. Komisař však nebyl schopen myslet na nic jiného, jen na svého muže na zemi a na vzlykajícího klienta, který schovával obličej do agentova ramena.
„Pane Kaulitzi,“ oslovil muže a opatrně stiskl jeho rameno.
„Ne,“ kníkl Tom a škubl sebou, aby utekl stisku.
„Pane Kaulitzi, musíme vás odsud dostat,“ pronesl komisař.
„Ne! Počkám s Billem. Kde je sanitka? Už jsou na cestě, že ano? Budou tu každou chvíli, takže tu s ním počkám. Nenechám ho tady,“ stál si Tom za svým. Leßner sklopil hlavu. Pro Billa si přijedou, ale sanitka už to nejspíš nebude. Výstřel mířil přímo doprostřed jeho hrudi a nebylo možné, aby to přežil. Ne s takovou ztrátou krve.
„Musíme jít, pane Kaulitzi. Nesmíme překážet lékařům. Počkáme na zprávy v nemocnici. Teď vstaňte a pojďte se mnou,“ přikázal komisař pevným neústupným hlasem a odtáhl Toma od nehybného těla.
„Kam ho povezou? Chci jet s nimi!“ bránil se Tom.
„Počkáme v nemocnici!“ zopakoval komisař a táhl Toma k východu, zatímco se k agentovu tělu seběhlo několik jeho kolegů, aby ho z místa odnesli pryč.
O dvě hodiny později seděl komisař v chodbě jedné z nemocnic ve městě. Vedle sebe měl dva policisty a Toma, kterému lékaři poskytli jen drobná ošetření povrchových oděrek v obličeji a na zápěstích, která měl pořezaná od plastových drátů, jež předtím posloužila jako pouta. Výraz v obličeji doktora, který vyšel z lítacích dveří, mluvil za vše, ale přesto jim nikdo z nich nehodlal uvěřit, dokud ta slova nepadla nahlas.
„Je mi líto,“ pronesl doktor. „Zranění byla příliš vážná. Zemřel na místě,“ dodal doktor a soucitně se podíval na celou čtveřici mužů.
Agent Bill Trümper v tu chvíli oficiálně zemřel a něco v Tomovi v ten okamžik zemřelo s ním.
Omlouvám se.
S dalšími díly ale pochopíte, že to byla dobrá věc. M.
Příště: „S bohem“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
I když bylo několikrát zmíněno, že tenhle příběh nebude mít šťastný konec, tak jsem v něj stále věřila…
Je mi Toma líto 🙁 smutná ale hezká kapitola 🙂
Tak to se seběhlo neuvěřitelně rychle. Tuším, kdo asi byl ten anonym. Musím uznat, že Bill si zachoval duchapřítomnost až do poslední chvíle. Jenom se mi nechce věřit, že to dopadlo takhle. Tom musí být úplně zničený. 🙁
Ale ještě to pro něho nekončí, protože mám takový pocit, že Shane zdrhnul.
Děkuji ti (ach jo) a těším se na pokračování. I když to asi nebude žádná veselice.
Tak úplně nevím, co mán k tomuhle napsat, protože mě něco napadlo, co bych tu prozatím nechtěla rozepisovat, ale jsem zvědavá, jestli bude moje teorie správná…
Ale musím říct, že ochranu svého klienta zvládl Bill bravurně a že po celou povídku strašně obdivuju to jeho rozhodování s chladnou hlavou.Já bych okamžitě panikařila jako Tom.
Toma je mi teď moc líto, asi neno nic, co by jej teď dokázalo utěšit… 🙁
Tohle snad ne!
Já jsem nevěřila tomu, že by Bill nebo Tom umřeli. Věděla jsem, že to mají kvůli Shanovi nahnuté, ale že to dopadne takhle…..
Upřímně doufám, že je to jen nějaký vtip. Tomův špatný sen nebo nevím. Dokonce mě i napadlo, že by Billova smrt třeba mohla být fingovaná, protože to vypadá, že Shane asi utekl. Já nevím, prostě se teď upínám naprosto k čemukoliv, protože se mi nechce věřit, že by to takhle dopadlo.
Na Tomově místě bych nechtěla být absolutně za nic, nemám ani tušení, jak hrozně se teď musí cítit. Je mi to strašně líto, že si něčím takovým musel a musí procházet.
Upřímně mi došla slova, vůbec netuším, co bych teď měla napsat. V hlavě mám jako vygumováno od pár posledních vět….
Děkuji za díl, i když tohle mě dost rozesmutnilo….
Já jen doufám že ta smrt je fingovaná jestli ne tak Tom se z toho jen tak nevzpamatuje.
Zrovna v tomto příběhu by si kluci zasloužili happy end, vzhledem k tomu čím si prošli, čtu už od začátku a tohle mě překvapilo… 🙁
Brečím jako želva. Příběh pro mě právě zkončil :'(
Tuhle povidku mam moc rada ale az ted komentuju… Bill byl jako vzdy profesional ale ten konec me dostal… jako uz psala Karin, doufam ze Billova smrt je jen fingovana aby dostali toho posledniho ale zaroven se bojim ze ne :'(
Taky mne napadlo, ze mozna jeho smrt jen nafinguji, ale ruku do ohne za to nedam. Pokud je opravdu mrtvy, pak je to teda… dost neprijemne. Chudak Tom. A vsichni policajti se muzou jit rovnou odvolat. Jinak, ten co chybel byl Shane? Jeste toho trochu… uvidime, co bude priste.
Dekuji za dil 🙂
Tiez ma nieco napadlo, ale uz som sa poucila, ze mija fantazia nemusi korespondovat s fantaziou autora, takze si to necham pre seba. Ale tusim kto volal ( paradoxne prave vdaka Tomovi vedel kam ) a dufam, ze to bol prave on, komu sa podarilo ujst. Dakujem za cast a tesim sa na pokracovaniw.
Tak to snad ne….takhle to být nemělo!!!!!!
Tak nějak jsem se celou dobu obávala, že zemře právě Bill a moje děsivé tušení se bohužel potvrdilo… 😭 Copak on neměl taky neprůstřelnou vestu jako Tom? 🤔