Microfon with quitar 1.

autor: B-kay
betaread: Janule

„Tak, ale už mě to vážně nebaví! Vypadneš ty teď hned, nebo půjdu já?!“ vykřikl hodně rozzlobeně černovlasý mladík a kopnul do pouzdra na kytaru, jež se válelo na jeho posteli. Už to v sobě déle nedokázal dusit! Trpěl tady už dost dlouho, ale právě dnes se rozhodl tohle utrpení skončit.
„Jo tak ty mě vyhazuješ? Aha, tak to ti musím ale něco oznámit!“ ozvalo se klidným hlasem ode dveří a dovnitř konečně vstoupil další vysoký hubený kluk s dlouhýma, důkladně upravenýma, dredama. „Za prvý, nejsem tady kvůli tobě, ale kvůli tomu, že mě nej kámoš požádal o pomoc. Za druhé! David je mnou nadšený a za třetí, jsem tvoje dvojče, kruci, Bille! A je mi jedno, jestli mě nesnášíš nebo ne, ale já tady zůstávám,“ odfrkl si nad bratrovým rozčíleným pohledem a rozvalil se k sobě na postel. Bill ještě chvilku nechápavě hleděl na místečko, kde ještě před chvílí stálo jeho dvojče.
„Podívej, my měli skvělýho kytaristu a já nemůžu zato, že měl tu nehodu! Ale tebe tady nechci, rozumíš? Nevím, proč ses vlastně vrátil? Už tě nebavil život samotáře?“ schválně jej Bill provokoval. Věděl, jak moc chtěl Tom od nich z domu odejít a teď se mu rozhodl za to pomstít!
„Já měl alespoň holku! Ne jako ty, sbalíš svého vlastního kytaristu!“ prudce vstal starší z Kaulitz twins a rozzlobeně koukal Billovi do očí.

„Je moje věc, koho sbalím a koho ne,“ vydechl a stejně bojovný pohled Tomovi s radostí opětoval. Chtěl mu dokázat, že už není ten malinkej kluk, který potřebuje jeho ochranu a pomoc. Tenhle kluk umřel v ten den, co od nich Tom odešel, což bylo přesně před třema lety. Teď se najednou vrátil a s radostí si nechal Gustavem nabídnout zástup za Natana, který teď po autonehodě bohužel ležel v nemocnici, což Billa samozřejmě trápilo. A vůbec nebyla pravda, že Natana sbalil. Byl to jeho fakt dobrý přítel. Byl u Billa tehdy, když Tom odešel a snažil se mu nějak pomoct. Zezačátku to šlo těžko, ale pak jak před dvěma lety vznikla jejich kapela, to šlo jako po dráze. Natan se do Billa za tu dobu bezhlavě zamiloval a tak by se možná dalo říci, že spolu tvoří páreček. Ale tak by to Bill zrovna nenazval. Vždyť se jenom mazlí a líbají… nic víc. Ale nedokázal si představit, že by se s ním měl třeba milovat. I když mu bylo už 18, měl své poprvé ještě pořád před sebou a na rozdíl od svého dvojčátka nechtěl nic uspěchat. Natan byl sice moc hezký a k Billovi vždycky milý a upřímný, i tak tam něco chybělo. Natan se s ním chtěl už víckrát milovat, ale Bill jej vždycky odmítl. Věděl, že se úplně odevzdá jenom té osobě, o které bude vědět, že je jeho pravou láskou… I když by tohle podle Toma byly jen trapné babské řečičky, Bill v ně plně věřil.

„Řeknu Davidovi, ať tě dá ke Gustavovi! Je mi nepříjemný každej večer vyhánět z mý postele nějakou tvou milující fanynku!“ zavrčel na něj Bill jedovatě a pak sebou praštil do křesílka u okna, aby se mohl malinko uklidnit pozorováním lidí venku… Kdyby tady teď byl u něj Natan, nemusel by tady otravovat jeho brácha!
„A proč? Copak ty nejsi rád, že máš tady u sebe svého brášku zpátky?“ zahalekal Tom a vrhl na Billa falešný úsměv. Bill nemohl věřit! Tohle není jeho Tom. Ten Tom, který od něj odešel, jej zbožňoval a chránil jej především a předevšema. Tenhle by mu dal nejraději kopanec do tváře, ale ostatně to také i Bill jemu. Ale tak co se dá dělat, jsou přeci dvojčata…

„Proč mě tolik nenávidíš?“ řekl tiše a pokusil se o smířlivý tón hlasu. Jeho nádherně hnědé oči se v momentě utopily, jen co nahlédly do těch bratrových.
„Ty mě taky nesnášíš,“ odfrkl mu Tom drze a vzal si ze stolku i-Pod.
„Ale já mám alespoň důvod! To ty žádný nemáš,“ už se déle neudržel a tuhle větu mu vykřikl přímo do obličeje. Tom se najednou nečekaně zvednul a loudavým krokem se posouval směrem k Billovi.
„Chtěl jsem bydlet sám, to ti tolik překáželo?“ rýpl si do něj a znechuceně si jej prohlížel.
„Jasně že ne. Proč by taky?! Že jo, vždyť si jenom moje dvojče, můj jediný sourozenec, který se taky jako jediný na mě hezky vybodnul!“
„Hele, co kdybys šel navštívit přítele a mně dal na chvilku pokoj, hm?“ šeptl a ze sluchátkama v uších se otočil k bratrovi zády. To, jak Bill smutně popotáhl, už neslyšel. Jediné, co si uvědomil, bylo třísknutí dveří… V podstatě ani on sám nevěděl, proč se k Billovi takhle chová. Ve skutečnosti má Bill pravdu. On jej opustil a tím vnesl Natanovi do náruče. Takže by se měl spíše zlobit sám na sebe, než na chudáčka Billa. On tehdy udělal chybu a odešel… ale byl jenom 15-ti letej puberťák… Teď toho však trpce litoval. Bill mu tohle nikdy nebude schopný odpustit. A místo toho, aby se o to odpuštění alespoň pokoušel, ještě více jej od sebe odhání svým nesnesitelným chováním…

Nějak si nebyl schopný přiznat, že na Natana žárlí. Bill se k němu lísal… tulil a potřeboval jeho blízkost stejně jako kdysi potřeboval blízkost Tomovu… Vždycky byli spolu. Když měli jeden druhého, nepotřebovali nikoho jiného. Milovali se krásnou sourozeneckou láskou. Nikdy mezi nima nestala taková propast jako právě teď. A jejím tvůrcem byl právě Tom.

Jeho hnědá očka smutně bloudila najednou tolik ztichlým pokojem. Přesně tušil, kam Bill utíkal. Šel určitě za ním… Ale proč by jej to mělo zajímat… Jeho bratr je přeci dospělý a ví, co má dělat. Určitě už si poradí i bez něj…

Bill smutně kráčel dlouhou hotelovou chodbou, až tiše zamířil ke dveřím manažera. Lehce poklepal po masivních dveřích, které se za několik vteřin pomalu otevřely a ven vykoukl rozespalý David.
„Bille? Stalo se něco?“ zeptal se zmateně a dlouze si zívnul.
„Ne, to ne… já jen, potřeboval bych s tebou mluvit, šlo by to?“ pípl Bill tiše a čekal, jestli si David vybere jeho, nebo pokračování v spánku.
„Tak tedy pojď,“ brouknul a otevřel dveře úplně, aby mohl Bill v klidu projít. Chlapec s nesmělým úsměvem procházel ztmavlým pokojem, až konečně zapnul lampičku na Davidově stolku. Nechtěl jej totiž hned propálit ostrým světlem z lustru.

„Tak tedy, co potřebuješ?“ zeptal se jej David mile a nabídl mu křesílko naproti, kde se Bill s radostí složil do malinkého klubíčka.
„Chci, aby šel Tom pryč!“ řekl tichým, avšak rázným hláskem, který Davida dost překvapil. Čekal všechno, ale tohle ne.
„A-ale, on je přeci tvůj bratr,“ řekl první, co jej napadlo na obranu tak skvělého kytaristy jako byl Tom. Věděl, že už lepší náhradu neseženou. A popravdě, Tom mu byl přecijen daleko sympatičtější než Natan. A možná také proto, že byl Bill skvělý kluk a Tom byl jeho dvojče.
„Je mi jedno, jestli je to můj bratr, Davide, prosím, já nechci, aby zastupoval za Natana,“ prosil naléhavě Bill a byl rozhodnut Davida přemluvit.
„Ne, Bille, tohle po mně nechtěj. Klidně si vem tyhle dva dny, co nejsou koncerty volno a jeď za mamkou, nebo si někam vyražte třeba společně a v klidu si promluvte, ale já nechci, aby Tom odešel. Fanynky se do něj pobláznily a kluci jej mají moc rádi. No tak, rozmysli si to. Je to tvoje dvojče… Bille, opravdu je pro tebe tolik těžké stát na podiu vedle svého bratra?“ zeptal se a smutným pohledem propaloval chlapcovu skloněnou tvář. Bill k němu pomalu zvedl svá očka a tiše pokýval hlavou.
„Já to zkusím,“ pípl,načež se David zářivě usmál.
„Skvělý,“ zazářil a radostí si plesknul. „A tu dovolenou bych si mohl vzít?“ zeptal se ještě předtím než odcházel. David se malinko zamyslel, ale slíbil mu to přeci. A také věděl, jak dlouho a pilně Bill makal na nové desce, takže si zaslouží i víc než jenom dva dny doma.
„Jasně, že jo. Klidně se sbal a utíkej do Magdeburgu za mámou. Ale ještě zmákněte ten zítřejší poslední koncík a focení a můžeš si vzít dovolenou kolik potřebuješ, hmm?“ ukázal na něj vesele prstem a poté si jej k sobě mile přitulil. Miloval tyhle kluky jako své vlastní synky. A tedy hlavně dvojčata Kaulitz. Ani nevěděl, proč mu tak přirostli k srdci, ale dokázali to za mnohem kratší dobu než Natan, který si jeho důvěru nezískal doteď…

Bill se tedy už malinko veseleji vracel k sobě na pokoj, kde už určitě spal jeho brat rozvalený na té jeho rozházené posteli. Tiše otevřel a pomalu vstoupil dovnitř. Jaké bylo jeho překvapení, když na své posteli uviděl tiše sedět Toma, který v mžiku obrátil svůj pohled na právě přicházející dvojčátko. Bill se nepatrně chvěl očekáváním a Tom mu v měsíčním svitu přišel celkem hezký.
„Potřebuješ něco?“ zeptal se jej Bill a zkusil opomenout naštvaný tón hlasu.
„Byl si u něj, že jo?“ šeptl Tom více méně smutně než naštvaně. Bill si tiše povzdechl a zkroušeně sklonil hlavu. Lehkými kroky se dopracoval až ke své posteli, kde se posadil vedle Toma.
„Nebyl, byl jsem u Davida,“ vydechl tiše a zamyšleně hleděl do tmy. Tom se na něj pomalu otočil a zklamaně si prohlížel Billův profil, který se zdál ještě pořád nazlobený. Ale i tak vsadil všechno na risk a pomalounku k němu vztáhl ukazováček, kterým mu přešel pomalounku po dlani. Bill se na něj překvapeně otočil a zahleděl se mu hluboce do očí. I když se Tom v poslední době choval jako hlupák a blázen, a ještě pořád mu to nedokázal odpustit, byl to přeci jen jeho bratr… dvojče. To dvojče, které jej vlastně vneslo do náruče Natana a teď bylo pevně rozhodnuto mu jej z té náruče vyrvat!…

autor: B-kay