autor: emraud
„Ovocné kroužky.“
„Sýr.“
„Vajíčka.“
„Směs na palačinky.“
„Chceš jahody?“
„Jahody!“
„Bochník chleba.“
„Párky.“
„Mňam!“
„Hmm… Pivo.“
„Tati, pan Tomi říkal, že nějakou dobu pivo nemůžeš,“ řekla Gillian a poškrábala se gumovým koncem tužky na hlavě.
Jako na povel vešel do kuchyně Tom a zamířil k ledničce. „Nemůžeš pivo. Nechci, aby sis stěžoval, že tě bolí břicho.“ Otevřel ledničku a vytáhl lahev vody.
„Bylo to jen překyselení žaludku,“ zamumlal Bill zamračeně.
„A křičel jsi při tom bolestí, jako bys umíral,“ odpověděl Tom suše, odšrouboval vršek a napil se chladné vody.
Předchozí den si Bill stěžoval na bolest břicha a Tom málem začal panikařit, když Bill křičel jako o život. Ještěže Gillian byla stále u May a dělala domácí úkoly se Sussie. Zavezl Billa rovnou do nemocnice a doktor se jen usmál a po prohlídce řekl, že je to jen překyselení. Bill pořádně nejedl (a nejedl pořádně už hodně dlouhou dobu) a to vedlo k bolestem břicha. Doktor mu dal léky a řekl Tomovi, jakou dietu by měl Bill dodržovat. Ačkoliv se cítil trapně, když jej doktor oslovil jako Billova manžela.
Tom se při té poslední myšlence přikrčil. Poté lahev zavřel a schoval ji zpátky do lednice.
„Tatínek pořád bere svoje léky,“ připomněla Gillian svému otci. Tom na ni mrkl a ona se tiše zachichotala.
Bill zabručel a trucovitě našpulil rty, zíral přitom na Toma. „Fajn,“ zavrčel. Pak se otočil a kývl. „Tak jdeme.“
„Kam jdete?“ Zeptal se dredatý muž.
„Nakupovat!“ Zvolala Gillian vesele.
***
„Hej, hej, pomaleji!“ Vykřikl Tom, zatímco pobíhal za černovlasým mužem a jeho dcerou v oddělení s ovocem. Bill tlačil vozík a jeho dcera seděla uvnitř spolu s věcmi, které nakoupili. Bill se zastavil a otočil vozík kolem dokola zpátky k Tomovi. Ten se s ním setkal na půl cesty a přidal do vozíku banány a plastovou krabičku s jahodami.
„Nemůžeš takhle běžet. Tohle není dětské hřiště,“ řekl Tom svým mateřsko-uštěpačným tónem.
Černovlasý muž se zachichotal a obrátil oči v sloup. „Ano, tati.“ Naklonil hlavu na stranu a zazubil se na staršího muže, špičku jazyka si přitom zachytil mezi zuby.
Tom si nemohl pomoct, ale zrůžověl. Musel přiznat, že kdykoliv Bill tohle udělal, vypadal opravdu roztomile. Byl to už téměř týden od toho ´podivného´ incidentu a k jeho úžasu se zdálo, že Billovi to vůbec nevadilo a už na to zapomněl. On, na druhou stranu, si stále pamatoval ty měkké a sladké rty mladšího muže proti svým. Nikdy předtím se s jiným mužem nelíbal, ale s Billem se mu to tak nějak trochu i líbilo.
Smažte to. Opravdu se mu to líbilo.
„Pane Tomi, jdeme!“ Zavolala Gillian.
Tom se vytrhl ze svých myšlenek a pohlédl na holčičku s úsměvem. Po hodině toulání se po obchodě s potravinami Tom nesl Gillian, zatímco Bill tlačil vozík plný zboží, když se vydali na cestu k pultu.
„Vážně, šéfe,“ řekl Bill, „tohle je tak trochu… HODNĚ. Tak velký je plat kreativního ředitele, jo?“
Dredatý muž si odfrkl a nechal Gillian, aby mu omotala ruce kolem krku a položila si hlavu na jeho rameno. „Ty máš monstrózní apetit, ale moc se nedostaneš k tomu, abys jedl, takže musím v podstatě sledovat tvůj jídelníček, a Gillian potřebuje jíst mnohem více výživnějších potravin.“ Děvčátko se mu v náruči zavrtělo a Tom si ji znovu pořádně chytil. „A stejně to platím, takže klid.“
„Jím hodně, protože jsem nikdy předtím tolik jídla nejedl,“ řekl Bill s lehkým úsměvem, pohled měl upřený před sebe. „Já se vlastně opravdu nestarám o svůj jídelníček, nebo co sakra vůbec jím. Dokud Gillian dostane dost, pak je to v pohodě.“ Nakrčil nos a podíval se na spící dítě v Tomově náruči, než si odfrkl a otočil se zpátky před sebe. „Pocit prázdného žaludku pro mě stejně není nic nového,“ zamumlal.
Tom viděl, jak se jeho rty nepatrně stočily vzhůru. Přesto jej jeho prohlášení zmátlo. Bill se zdál být ztracen v myšlenkách, jak mu úsměv dál zůstával na rtech.
„Čemu se usmíváš?“ Zeptal se Tom.
Bill se k němu otočil s těma svýma nevinnýma očima. „Jen taková vzpomínka,“ řekl a tiše se zachichotal. „Právě jsem si vzpomněl na to největší jídlo, které jsem za svých 24 let života měl.“
„A kdy to bylo?“ Zeptal se Tom se zvednutým obočím.
„Kdysi dávno,“ odpověděl Bill, „v jednom občerstvení v centru. Vejce a slanina a palačinky. Pět talířů.“ Zasmál se a zavrtěl hlavou. „Kurva, mohl jsem tenkrát umřít – málem jsem se udusil vlastníma zvratkama, když jsem vyzvracel polovinu obsahu svého zatraceného žaludku!“
„Nechutné,“ řekl Tom a protáhl obličej.
„Já vím,“ zamumlal Bill s hihňáním.
Oba se odmlčeli. Tom vycítil, že se Bill na okamžik proměnil na plachého, jak se kousal do spodního rtu. Vždycky byl takový, když jej něco trápilo.
„Šéfe,“ zeptal se Bill tichým hlasem. „Proč to vypadá, že o nás máte takové starosti?“ Na okamžik se na staršího muže podíval, než svůj pohled v rozpacích opět odvrátil.
Tom se odmlčel. Na to neznal správnou odpověď. Viděl Billův nervózní obličej a mohl cítit, jak se mu tváře taky lehce zahřály. „Moje… Svědomí by mě zabilo, kdybych je neměl. Mám rád Gillian. A Gillian miluje svého otce. Takže-“ mám rád i tebe…
Počkat, ne, ne. To není správná odpověď.
„Takže?“ Zeptal se Bill a zíral na něj těma nevinnýma očima.
Tom si odkašlal a snažil se vymazat si z hlavy tu poslední myšlenku. „TAKŽE… se musím postarat i o jejího idiotského otce, aby byla šťastná.“ Štípl mladšího muže do tváře a zasmál se, když na protest zakňučel. „Musíš se o sebe starat taky, idiote. Pokud chceš žít a vidět svá vnoučata, tak bys měl dávat větší pozor na své tělo.“
„Auu!“ Vykřikl Bill. „Šéfe! To bolí!“
Tom ho pustil a rozesmál se, zatímco se na něj Bill mračil.
Když Tomův smích odezněl, rozhostilo se mezi nimi další rozpačité ticho. Billův výraz změkl a on se podíval na staršího muže zpod svých hustých řas, z čehož se Tomovi na vteřinu z neznámého důvodu protočil žaludek.
„No,“ prolomil mlčení Bill, „díky. Dokonce i když se vzájemně tak moc nenávidíme…“ Otočil se k dredatému muži a věnoval mu upřímný úsměv.
Tom na něj chvíli zíral, tváře mu zrudly. V momentě, kdy spolu začali bydlet pod jednou střechou, se opravdu nenáviděli. Byli jako dva opačné póly, a neměli ani stejné zájmy a názory – s výjimkou designu a Gillian. Ale čím víc času s nimi strávil, a čím víc věcí zjistil o Billovi, o jeho šaškárnách a jeho jemnější straně, tím víc se to měnilo na úplně jiný příběh.
… opravdu není pravda, že bych tě nenáviděl, nebo ano…?
Tom se na něj jen lehce ušklíbl a jemně ho potlačil kupředu. „Tak pojď, jdeme…“
***
„Je tohle v pohodě?“
Tom vzhlédl od knížky, kterou držel v rukách, k černovlasému muži před sebou, a zvedl obočí. „Bille, co to máš sakra na sobě?“
Bill sebou škubnul a kousnul se do spodního rtu. Rukou se ovíval před letním žárem.
„Je horké léto a ty jdeš na rande v černém roláku s dlouhými rukávy?“ Prohlásil Tom nevěřícně. „Chceš zemřít na úpal?“
„Ale já nemám žádný další slušný vršek,“ stěžoval si mladší muž. Stáhl ze sebe tu teplou část oděvu a hřbetem ruky si otřel čelo. „Do prdele s tím…“
Byly to už dva týdny; dva týdny od toho podivného incidentu a dva týdny od chvíle, kdy mu Bill řekl, že opět potkal toho muže, který ho políbil, a který ho také pozval v pátek večer na rande. Od okamžiku, kdy se Bill z toho rande vrátil, nedokázal zavřít pusu a neustále se Toma ptal na hloupé otázky a rady. Ale nikdy mu neřekl jméno toho muže.
„Já nechci,“ řekl Bill trucovitě, „jen byste mě s tím pořád otravoval.“
„Znám ho?“ Zeptal se Tom.
„Na to nebudu odpovídat,“ zamumlal Bill a otočil se.
Tom Billa nikdy dříve neviděl chovat se takhle. Byl jako dospívající dívka, která zažívá všechna svá poprvé. No, první polibek už tam proběhl (což Toma vždy vedlo k tomu, aby pomyslel na ten druhý polibek, který proběhl s ním) a nyní, rande.
„Proč si s tím teď dělat starosti?“ Odpověděl Tom, očima se vrátil ke své knize. „Na všech svých dřívějších rande jsi neměl žádný problém s tím, jak se oblíkáš. Proč se tentokrát snažíš oblíknout jinak?“
Mladší muž ze sebe vydal zakňučení a frustrovaně si prohrábl vlasy, což Tomovi přišlo zábavné. „Jen jsem prostě chtěl vypadat trochu slušněji. Zatím mě viděl jen v mé kancelářské uniformě.“
S tím make-upem a lakem na nehty? Tom potřásl hlavou. „Nezáleží na tom, co máš na sobě,“ zamumlal Tom, „na tobě je cokoliv perfektní.“
„O-opravdu…?“
Tom se zadíval na černovlasého muže, jehož tvář byla náhle jasně růžová. Jeho laní pohled na něj tak zíral, až Tom sklopil hlavu zpátky za svou knihu. Právě si uvědomil, že své myšlenky vyslovil nahlas. Proč jen mu vždycky vyklopil všechny nepodstatné věci, pomyslel si rozzlobeně. Odkašlal si a odpověděl: „Jsi v pohodě, když jsi to ty.“
Chvíli trvalo, než Tom uslyšel odpověď.
„D-děkuju…“
Dredatý muž vzdychl a odložil svou knihu. „Prostě… buď sám sebou,“ řekl, a poté zvedl obočí, „i když pochybuju, že to bude dobré. Jsi psychouš a bordelář a-„
„Šé-fe!“ Zakňučel Bill. „Vy mi máte pomoct!“
„Pokud nemá rád každou tvou stranu, každou tvou část, pak tě nemiluje,“ řekl Tom, zatímco mu hleděl přímo do očí. „Pak je to idiot, který si tě nezaslouží. Teď běž, vytáhni to své cool oblečení a vypadni už sakra odsud.“
Bill zkroutil rty a široce se na Toma zazubil. „Vy si myslíte, že je moje oblečení cool.“
„Vypadni,“ vykřikl Tom vynervovaně.
Mladší muž se uchechtl, a dřív, než si to Tom uvědomil, stál vedle něj a vtiskl mu pusu na tvář. Tomovi se přetočil žaludek a tvář mu zčervenala do ještě tmavšího odstínu.
„Díky, šéfe!“ Bill s hihňáním odběhl a zanechal za sebou zahanbeně se cítícího Toma.
***
Bez Billa bylo v domě příšerné ticho. Ale Tom se dobře bavil s Gillian, kterou učil hrát na kytaru. Sám už kytaru v ruce nedržel dlouho, ale jeho zkušené prsty si to stále pamatovaly. Přece jen to byla jeho první láska.
„Páni, jsi přirozený talent,“ prohlásil Tom a usmál se na holčičku, která právě dohrála. Bylo to trošku chaotické, ale hrála lépe než kdokoliv jiný v jejím věku.
Gillian se na něj zazubila. „Díky, pane Tomi.“ Zabrnkala ještě pár akordů a během toho si tiše broukala.
Pro Tomovy uši to byla neznámá, ale krásná melodie. „Co je to za píseň?“ Zeptal se. „Něco ze školy?“
Holčička přestala hrát a zavrtěla hlavou. „To je maminčina písnička. Tatínek říkal, že tu písničku udělala už dávno.“
Tom zvedl obočí a nepřítomně hladil dívenku po vlasech. „Opravdu?“
„Maminka taky hrála na kytaru,“ dodala holčička. Otočila se k Tomovi se třpytícíma se očima. „Viděla jsem to na fotkách. Chceš maminku vidět?“ Aniž by čekala na odpověď, Gillian vstala ze židle a položila kytaru na zem, než se rozběhla do pokoje.
Tom ji následoval a našel ji, jak se přehrabuje v obrovské krabici v rohu místnosti. Klekl si vedle ní a vyndával věci z vrchu, aby mohla hledat hlouběji. Byly tam staré časopisy, cédéčka od Neny a dalších umělců, které znal díky svému otci, knížky a romány…
Tomovu pozornost přitáhlo cédéčko s etiketou, na které stálo Devilish. Vytáhl ho z krabice a chvíli na něj zíral. Poznal Billův rukopis. Položil ho na knihy, které vytáhl z krabice, a vše to odložil na zem.
„Á! Našla jsem to,“ zvolala Gillian, když vytáhla opotřebovanou starou peněženku a podala ji staršímu muži.
Tom ji otevřel a našel uvnitř hromádku malých fotek. Opatrně je vytáhl a zíral na jistého černovlasého kluka na pravé straně první fotky.
Bylo pro něj překvapením, že to vypadalo, jako by Bill vůbec nestárl. Byl stále stejný, s výjimkou ostře špičatých vlasů s bílými proužky, které nosil na fotce. V obličeji měl rozesmátý výraz a ruku měl omotanou kolem pasu dalšího muže po své levé straně. Jeho tvář však Tom neviděl, protože byl otočený zády a částečně z fotky odstřižený.
„Tohle je maminka,“ zamumlala Gillian a ukázala na dívku po Billově pravé straně.
Stála tam krásná blonďatá dívka. Přes ramena jí volně visely dredy a v pravé ruce držela černou kytaru ozdobenou bílými znaky. Měla na sobě těsné oblečení a spoustu doplňků stejně jako Bill, na její tváři však nebyla ani stopa po make-upu s výjimkou červené rtěnky, což výrazně kontrastovalo s Billem. Byla to skutečně Gillianina matka, až na to, že holčička zdědila Billovy hnědé oči ve tvaru mandlí, a ten dech beroucí úsměv.
„Ona je…“ Zamumlal Tom.
„Zvláštní, že?“ Dokončila Gillian. Zazubila se na Toma a tiše se zachichotala. „Má dredy jako pan Tomi.“ Lehce zatahala za jeden Tomův dred a uchechtla se. Nakonec jí ze rtů uniklo zívnutí a částečně se o Toma opřela.
„Tak pojď, krásko. Půjdeme tě uložit do postele,“ pronesl tiše Tom, když přenášel holčičku do postele.
***
„Šéfe?“
Tom otevřel oči a našel pár oříškových očí, které na něj zíraly nazpět. Se škubnutím se zvedl a omylem narazil čelem do druhého muže.
„Au! To bolí, šéfe,“ zakňučel Bill.
„Zatraceně, Bille! Takhle mě neděs!“ Zasyčel Tom a rukou si mnul čelo. Pak pohlédl na Billa, který zíral na podlahu. Sledoval jeho pohled a našel tam fotky, které mu před nějakou dobou dala Gillian.
„Kde jste to vzal?“ Zeptal se Bill s nakrčeným obočím.
Dredatý muž se poškrábal na krku. „Ehm, Gillian mi chtěla ukázat svou matku, takže…“
„Aha.“
Bill se sklonil a pomalu fotky začal sbírat. Tom jej následoval a společně je dávali dohromady.
„Jaké bylo rande?“ Zeptal se Tom.
Bill lehce zčervenal a rozpačitě sklonil hlavu. „B-bylo to… Okay, myslím. Byl jsem tak nervózní…“
„Ani trošku ses nezměnil, víš,“ komentoval Tom, když zvedl fotku mladšího Billa, „ale hádám, že když přijde na vztahy, tak jsi trochu otupěl.“
Bill si odfrkl a zíral na fotku. „Jo, jo. Jak myslíte, šéfe.“
„Je krásná,“ zamumlal Tom, když našel další fotku Billa a té blonďaté dívky. Vypadali spolu dokonale.
„Lily,“ řekl Bill, když zachytil záblesk fotky v Tomových rukách, „moje nejlepší kámoška.“ Přesunul pohled k fotce, kde se vzájemně objímali, a na tvář se mu vplížil úsměv. „Vyrostli jsme spolu. Byla to děvkoidní mrcha jako já.“
Tom zmateně nakrčil obočí. Zvedl hlavu a zadíval se na mladšího muže, který dál zíral na fotografie. „Nikdy jsme si nemysleli, že spolu nakonec budeme mít dítě.“ Z Billových rtů unikl tichý smích. „Oba jsme tu noc byli opilí, už několik měsíců jsme trpěli nedostatkem sexu, a víš, co se stává.“
„Hm…“ Zamumlal dredatý muž.
„Vlastně jsem se jí snažil přesvědčit, aby šla na potrat,“ řekl Bill tiše, „ale ona nešla. Chtěla mít dítě, takže nemělo smysl se s ní dohadovat. Byla stejně tvrdohlavá jako já. Ale jsem rád, že tam nešla.“ Zvedl oči a zadíval se do čokoládových očí, které na něj zíraly, usmál se. „Nebyl bych tady, kde jsem teď, kdyby mě poslechla…“
Toma by nikdy nenapadlo, že by Bill přemýšlel nad něčím takovým. Život pro ně musel být dost špatný, když ho něco takového vůbec napadlo. Bill nebyl sobecký člověk. Pro svou malou holčičku by překonal tisíce oceánů.
„Nechci vyzvídat,“ řekl Tom nervózně, „ale jak…?“
„Nehoda,“ odpověděl Bill okamžitě. „No, tak trochu. Nějací grázlové se pokoušeli vykrást jeden obchod a ona tam byla… Ta mrcha se zachovala jako idiot, když se snažila být hrdinka…“ Ušklíbl se a zvedl z podlahy další obrázek. Byla to Lily, jak hrála na kytaru. Byla do hraní tak ponořená, že vypadala, jako by prožívala orgasmus. „Snažila se pomoct – kurva, byla v sedmém měsíci těhotenství, víš? Idiotská děvka…“
Bill se na chvíli odmlčel, jeho výraz byl v rozporu mezi úsměvem a pláčem, jak jej bolelo, když si tu scénu vybavil. „Byl jsem jen o blok dál, chtěl jsem dokouřit svou cigaretu – nemůžeš kouřit kolem ženy, která čeká dítě – a když jsem uslyšel rozruch… Ty výstřely… A její hlas, jak vykřikla bolestí…“
„Bille…“ Přerušil ho Tom. Nechtěl, aby mladší muž pokračoval, když viděl, jak se jeho tvář kroutí bolestí.
„Všechno se to stalo tak rychle. Běžel jsem do toho obchodu a našel ji na podlaze ležící v kaluži krve. Střelná rána do paže, a druhá z… z pádu. Jeden z těch grázlů ji kurva odstrčil a ona tvrdě spadla.“ Bill rychle posbíral zbytek fotek, jak se kousal do rtu, který se mu začínal třást.
Tom mohl vidět ten bolestný výraz na jeho obličeji. Chtěl ho obejmout, ale dohadoval se sám se sebou, jestli je to ta správná věc, kterou by měl udělat. Nechtěl, aby si z toho Bill něco vyvozoval.
„Svíral jsem ji v náruči a ona se mě pevně držela,“ pokračoval Bill. Oči se mu zalily slzami a on nakrčil obličej, jak se to snažil skrýt. „Já jsem byl ten, kdo brečel – pateticky.“ Pokusil se usmát, ale vypadalo to spíše jen jako grimasa. Zíral na fotky ve svých rukách a vyhýbal se Tomovu lítostivému pohledu. „Když přijela sanitka, křičela na ně, jako kdyby snad vůbec nebyla zraněná, a žádala je, aby zachránili naše dítě…“
Bez dalšího přemýšlení Tom chytil mladšího muže za zápěstí a přitáhl si jej do lehkého objetí. Billovi se zadrhl dech v hrdle, byl překvapený jeho činem, ale brzy se v Tomově náruči uvolnil. Nakonec mu po tváři stekla první slza a on se naplno rozvzlykal.
„Hej, to je v pořádku…“ utěšoval ho dredatý muž. Přejížděl mu rukou nahoru a dolů po zádech pro uklidnění. Bill se v jeho náruči třásl jako malé dítě. Tom dovolil svým instinktům, aby jej ovládly, a ignoroval výkřiky protestů ve své hlavě.
„Ztratil jsem je oba,“ zamumlal Bill do Tomova ucha, jeho teplý dech ho zalechtal.
„T-tys je ztratil…?“ Zeptal se Tom zmateně.
„To bylo to, co mi nejdřív oznámili…“ odpověděl Bill s popotáhnutím, jeho hlas byl roztřesený, ale jasný. „O chvíli později vyšel ven další doktor a řekl, že dítě je naživu…“ Chytil se Toma pevněji, náhle toužil po lidském kontaktu. Povzdechl si, když Tom zareagoval a sevřel jej pevněji. „Zachránila naše dítě…“
„Hmm,“ odpověděl Tom.
„Byla tak malá, tak křehká…“ mumlal Bill, jak vzpomínal na obraz své novorozené dcery. „Gillian bojovala, aby žila. Byla silná jako její matka…“
Tom se mohl pouze usmívat nad mentální představou, kterou mu Bill dal. Gillian byla velmi dobré a bystré dítě. Zdálo se, že měla Billovu nevinnost a naivitu, ale zároveň i důvtip a odvahu své matky. Byla zázrakem v Billově životě a Tom mohl vidět, že by pro ni Bill udělal cokoliv.
„Ale je to trochu nespravedlivé,“ řekl Bill s roztřeseným smíchem, „Lily mě nechala samotného…“
„Ale jsi šťastný, nebo ne?“ Zeptal se ho Tom. Cítil, jak mladší muž přikývl, a usmál se. „Ona je takový malý zázrak.“
„Kdyby nebylo Gillian… byl bych navždycky v prdeli,“ zamumlal Bill se slabým úsměvem na tváři.
Na okamžik zůstali v objetí. Byla teplá letní noc, ale jim to nevadilo díky pohodlí, které jim to objetí přinášelo. Byl to hezký pocit a nebyla tam žádná zášť. Když ho starší muž držel, Bill se okamžitě cítil lépe. Po celý večer byl tak nervózní a ztuhlý a byl rád, že tam bylo něco – nebo někdo, kdo jej mohl takhle pro útěchu držet, když se vrátil domů.
„Tati…?“
Oba muži od sebe odskočili a jejich tváře znervózněly, když se otočili k holčičce stojící jen metr od nich. Napůl spala; víčka se jí zavírala přes oříškově hnědé oči.
„Zlatíčko, proč jsi vzhůru?“ Řekl Bill jemně, jak se pohnul směrem ke své dceři. Zvedl si ji do náruče a přejel jí rty po tváři, než ji láskyplně pohladil po vlasech.
„Myslím, že jsem tě slyšela,“ zamumlala holčička. Otevřela oči a prohlížela si otcovu tvář. „Ty jsi plakal, tati?“ Poznala rozmazaný make-up a vlhkost na jeho tváři.
„Hmm? Ne,“ řekl Bill a usmál se. „Jen jsem se zpotil… Venku je horko, víš?“
„Hm… Okay.“ Položila mu hlavu na rameno a přitiskla se k jeho krku.
„Radši už běžte spát,“ řekl Tom, když se postavil. „Já už půjdu nahoru.“
„Okay,“ odpověděl Bill tiše. „Dobrou noc, šéfe.“
„Dobrou,“ zamumlal Tom, než se vydal z obývacího pokoje.
„Šéfe!“
Tom se znovu otočil čelem k černovlasému muži. „Hmm?“
„Děkuju,“ řekl Bill s upřímným úsměvem.
„T-to nic nebylo,“ odpověděl Tom. Mohl cítit, jak mu zahořely tváře. „Uvidíme se ráno.“ Mladší muž přikývl. Tom se znovu otočil a zamířil nahoru do svého pokoje.
autor: emraud
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Tak teď už víme, jak Bill získal svoji úžasnou dcerušku. Byla to vlastně jedna velká náhoda a je mi líto, co se Lily stalo. Pro Billa to muselo být peklo.
Devilich? Je možné, že tady odtud se Bill zná s panem Gibsonkou?
Tom začíná mít pěkný zmatek v tom, co k Billovi vlastně cítí. Zajímalo by mě, kdo je to Billovo rande.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
To máš pravdu Tom zatím neví co ze sebou a ten z rande si myslím že je Andreas.
Totálně emotivní díl! Bylo mi do breku, když jsem si četla, jak Bill přišel o Lily a Gillian tak tak přežila. Neměl to vůbec jednoduché a nedivím se, že se nakonec rozplakal, podle mě si to zasloužil. Někdy pláč pomůže uvolnit veškerou tu sílu, co nás uvnitř svírá a člověku se pak uleví, a doufám, že přesně tohle se stalo i v Billově případě. 🙂
Musím ale říct, že ti tři jsou spolu dokonalí! ♥ Nejen, že se mi líbí, jak Bill oslovuje Toma ´šéfe´ 😀 Ale i Gillianino ´pane Tomi´ má ohromné kouzlo. ♥ Jde vidět, jak moc si je Tom za tu dobu oblíbil a i pro mě už vypadají skoro jako rodinka. Sice trošku sprostá kvůli těm jejich výrazům :-D, ale jinak dokonalá! ♥ Společné nákupy, řešení problémů a to, jak se Tom stará nejen o Billovo zdraví, ale i o Gillian je jednoduše dokonalé. ♥♥♥
Moc děkuji za báječný překlad!
Fantastický díl. Ti tři se mi jeví opravdu super, jen nevím, co to Billovo rande…..
Chudák Bill, je krásne ako sa o malú stará ale Bill je stále ešte príliš veľké decko aby na ňu stačil sám… Ďakujem za kapitolu.