By your side 4.

autor: B-kay
betaread: Janule

Nasupeně jsem si podložil pod hlavu polštář a nevlídně jsem se zahleděl na strop nad sebou. Na chvilku jsem přivřel unavená víčka, ale stejně to nemělo žádný smysl, protože jsem stejně usnout nemohl. Gauč byl nepříjemně tvrdej a vůbec na mou výšku mi byl malinko malej, takže mi trčely nohy ve vzduchu. Najednou mě však něco napadlo. Prudce jsem vstal, vzal jsem si deku i polštář a hezky rychle jsem odpochodoval zase zpátky do pokoje, kde se právě Bill chystal spát.
„Tak to ne! Tohle je můj pokoj, a ten, kdo bude spát na gauči, budeš ty!“ zavrčel jsem ještě dřív, než si vlastně stihl položit hlavu na polštář.

Jeho oči na mě překvapeně zírali a jeho rty byly šokovaně pootevřeny. Musel jsem uhnout pohledem, nedokázal bych se na něj víc dívat. Vypadal tak nevinně, ale možná jenom já dokážu říct s přesností, že líbá jako drak… Naše polibky byly ze začátku tak zvláštně jemné, naplněné čistou láskou… ale netrvalo dlouho a byly noci, kdy jsme se skoro udusili divokostí a touhou po polibcích… Ale to už je stejně za náma, takže na to už raději zapomenu. Doufám, že alespoň tuhle vzpomínku dokáže vymazat ze své paměti, když už jeho ne. Je to prostě těžší než já sám… A možná za to může i fakt, že je to můj bratr. Už jenom tohle pouto ze sebe prostě nedokážu vybojovat… I když jsem se snažil, byli jsme spolu sedmnáct let a jeden mizernej rok… prostě to nejde.

„C-cože?“ vydechl a nevěřícně na mě upíral svá korálková očka, plná hořké čokolády. „T-to jako mám spát na gauči?“ zeptal se šokovaně a poplašeně se potuloval pohledem po mé tváři.
„Jo, a proč ne? Není ti přeci už pět let. Teď už se bubáků nebojíš,“ vydechl jsem ironicky a ukázal jsem prstem, ať konečně opustí tenhle pokoj.
„Ale já nerad spím sám,“ pípl a upřel na mě očka dvouměsíčního bernardýna. Myslel si, že mu podlehnu, ale já byl tak naštvanej, že jsem se na něj jenom ušklíbl a znovu jsem ukázal na dveře. „Hele, a co když mě tam nějakej bubák chytne?“ špitl, jak si pomalounku přitiskl k hrudi malej polštářek.
„Jestli okamžitě neopustíš tenhle pokoj, tak tě chytnu já a to teprve uvidíš toho bubáka,“ vyštěkl jsem po něm a naštvaně jsem si založil ruce v bok.

Jeho pohled se ještě naposled vmísil do hloubky toho mého, a potom jsem už jenom sledoval, jak se jeho tělo pomalu pokládá na vzorně ustlanou postel. No tohle snad nemyslí vážně!

„Bille, tys mě snad neslyšel?!!“ zašeptal jsem vztekle a popošel jsem až ke kraji postele.

Na jeho tváři rázem pohrával spikleneckej a nanejvýš provokující úsměv.
„Tebe já se nebojím,“ vydechl tiše a vášnivě se zakousl do spodního rtu…

Já mu dám! Tak jemu se zachtělo provokovat! Tak tedy fajn! Přistoupím na jeho hru. Stejně vyjde jako poraženej. Sice to tak doteď nebylo, ale já už mám prohrávání s tímhle nezkrotným živlem akorát tak dost!

„Fajn, jak chceš,“ vydechl jsem nakonec klidně a svlékl jsem si tričko. Samozřejmě, že mi neušel jeho překvapenej pohled a to, jak se jeho ručky nevědomky usadily na pomalounku zvětšující se bouli v jeho boxerkách.

„T-to tady jako budeš se mnou spát?“ koktal, když jsem se posadil vedle něj a odkulil jsem jeho hubené tělíčko na druhou půlku.
„Jasně že jo. Nějakej problém?“ usmál jsem se na něj jako andílek a rozpustil jsem si dredy, které mi rázem spadly až někam pod lopatky.

Bill na mě šokovaně hleděl a já si nemohl nevšimnout, jak se jeho hrudník zvedal o poznání rychleji. Jeho nádechy byly trhané a výdechy nezkrotně prudké.
„Dobrou,“ kníkl a rychle se mi otočil zády zamotanej v silné peřině.

„Dobrou noc, Bille,“ zazpíval jsem klidným hlasem a spokojeně jsem se roztáhl, takže jsem jej „omylem“ drcnul po hlavě. „Ou, promiň,“ řekl jsem rychle, když se na mě otočil a ublíženě se chytal za naraženou kebuli xD. Teď mi bylo fakt do smíchu. Měl jsem jej úplně pod palcem. Tohle je moje šance vrátit mu všechno do poslední kapičky, a že si toho ještě pořádně užije!

Zatímco mě se v hlavě rodil můj skvělej plán, on měl zřejmě také jeden. A já si jej všimnul až tehdy, když mě okraj polštářku drcnul do hlavy.
„C-co to děláš?“ vydechl jsem šokovaně a v té tmě jsem dokázal rozeznat jenom jeho postavu a ruce, které kladly mezi nás dva snad deset dalších polštářků, ze kterých si udělal ohradu. „Jsi snad bobr?!“ začal jsem se smát tomu, jak usilovně nesl v náručí další dva polštářky, a pak si spokojeně tleskl nad skvěle odvedenou prací.
„Ha ha,“ jeho uštěpačnej tón mě bodl až někde vzadu na krku, a tak jsem se rozhodl jej už dál neprovokovat. Lišácky jsem přivřel svá víčka a konečně jsem se nechal unášet klidnějším spánkem…

„Tak Tome, kde je Bill?“ zavrčel na mě Gustav hned ode dveří, když jsme se dalšího rána sešli všichni na snídani. Dokonce tady byl už i David. Já se jen spokojeně protáhl a nemohl jsem se dočkat, až se ve dveřích veliké jídelny zjeví můj bráška s tím, co jsem si na něj nachystal xD… Jsem se vzbudil malinko dřív, a … prostě jsem se nudil. A jeho obličej byl tak krásně natočenej k tomu mému, že jsem si prostě nemohl pomoct. Dokonce jsem si dal pozor na to, abych nezničil jeho bobří hráz xD.

„Za chvilku by tady měl být,“ odvětil jsem spokojeně, čímž jsem uklidnil zbytek týmu.

David si právě usrkl pořádnej hlt kafe, když to kafe najednou přistálo na mě, jak vyprsknul šokem. Polekaně jsem se na něj zahleděl, ale až tehdy jsem si uvědomil, že se pohledy všech soustřeďují na právě příchozího Billa. Georg měl hlavu skloněnou, aby nebylo vidět, jak se chudák pod stolem řehnil. Gustav se na něj soucitně zahleděl a David, ten ledva popadal dech xD.

„Hezký fousky,“ utrousil jsem, když se ta naštvaná bestie zastavila rovnou u mě. Jeho oči hněvivě plál a jeho rty byly zúženy v úzkou štěrbinku.
„Cos to udělal?! Nejde to dolů,“ prskal na všechny strany jako kotě, a přitom nemotorně ukazoval prstem na své fousky. Vypadal prostě jako pejsek xD.

Bylo to zvláštní, ale jak se na mě tak vztekal, já najednou cítil zvláštní odlehčení. Už jsem necítil nenávist… jen jsem jej prostě neměl rád za to, co mi udělal. A kdo ví?! Třeba se to znovu vrátí do normálu jako před rokem, když jsme ještě byli bratry…

„Jsi opravdu hezkej kretén,“ prskal Bill kolem sebe, jak nasupeně šlapal k našemu pokoji… Jenomže má mysl se stejně nedokázala soustředit na ne zrovna lichotivá slůvka, která mi byla věnována. Kdyby jen věděl, jak roztomile působil takhle rozzlobenej. A také nevěděl ani to, jakou radost mi dělá to, že on trpí… Ale stejně se tahle bolest nedokáže vyrovnat té, kterou cítím já… Protože jemu ty fousky po tvrdým drhnutí stejně slezou, a jeho obličej bude znovu nádhernej… Jenomže mé srdce už nikdy krásné nebude… Už nikdy nebudu moci věřit někomu tak hluboce, jako jsem věřil právě jemu. Jenomže to byl právě on, kdo po mé důvěře posléze dupal a celé mé srdce tím dokonale rozdrtil. Už jsem nedokázal cítit nic. Ani lásku… ani soucit s těma holkama, které jsem miloval bez kouska citu nebo něhy. Prostě jsem potřeboval uspokojení a ony mi to uspokojení dokázaly dát… víc jsem nepotřeboval. Nic víc jsem po nich nechtěl… Nechtěl jsem ani polibky, ani doteky nebo mazlení. Stačil mi jenom rychlej akt, pak sprcha a nejraději jsem tu holku pak už nepotkal…

Vím, že je to sobecký, ale takhle jsem se prostě změnil, a nevím jak dál. Nevím, jak z tohohle začarovanýho kruhu ven a vlastně jsem ani nikdy netoužil se do něj dostat…

autor: B-kay