autor: Muckátko :o*
Zdravím všechny u kulatého 50. dílu. Podařilo se mi konečně napsat ten jeden jediný stěžejní díl téhle povídky, ke kterému jsem se stále moc neměla hned z několika důvodů, ale byl konečně úspěšně dokončen, takže povídku zřejmě čeká posledních deset dílů.
Hodně zábavy při čtení!
Muckátko :o*
V nebezpečí do bezpečí
Byla to ta nejtěžší noc v Tomově životě a rozhodně patřila k jedněm z těch nejtěžších i v Billově životě a to proto, že tam byl pokaždé, kdy se Tom kvůli právě prožité noční můře s křikem a slzami v očích budil téměř každou hodinu po celou noc. Vymrštil se do sedu a třásl se jako osika, čímž agenta probudil i z lehké dřímoty. Nedovolil si usnout naplno, protože jeho smysly a povědomí byly v pohotovosti. V tuhle noc byl extrémně ostražitý, a když se zdálo, že jeho klient na chvíli usnul tvrději než předtím, vykradl se z ložnice, aby se mohl ujistit, že okolí domu je stále bezpečné. Každá hodina, kterou netrávil u kamer, mohla být jejich poslední. Stejně tak, jak by nejraději seděl se zarudlýma nevyspanýma očima u monitorů, tak nechtěl nechat svého klienta samotného ani na vteřinu. Jeho tělo mu jasně hlásilo, že už překračuje svoje vlastní hranice, které už tak byly dostatečně posunuté. Normální člověk by vyčerpáním a přetažením už pravděpodobně zkolaboval, ale to si agent nemohl dovolit. Ne při své práci, a už vůbec ne v nynější situaci.
Pokaždé se vracel zpět do ložnice o malinko klidnější, jen aby ho chvíli na to vyděsil Tomův křik a naléhavé prosby, aby Davida zachránil a aby mu slíbil, že se jeho manažerovi nic nestane. I když mu něco takového Bill slíbit nemohl a oba to dobře věděli, už jen to, že by tu lež z úst vypustil Bill, by Toma malinko uklidnilo a uchlácholilo. Raději setrvat v bublině bláhových a milosrdných lží, než čelit kruté realitě.
Vzhledem ke všem okolnostem Bill mohl jen stisknout Tomovo tělo po každém zlém snu a snažit se ho uklidnit holýma rukama, protože v domě nebylo nic, co by mu mohl dát, aby se uklidnil a alespoň trochu vyspal. Žádné léky na spaní, žádný alkohol na uvolnění. Nic. O spánek se však Tom pokaždé postaral sám vždy, kdy sám sebe vyčerpal slzami, stresem a nevyspáním.
Ráno znamenalo pro oba především brzké vstávání a to proto, že se chtěli vyhnout kritickým hodinám, kdy bylo město zacpané auty, která řídili pracující lidé, kteří pospíchali do práce. Po probděné noci oba vypadali, jako by proflámovali minimálně týden. Tom byl vyčerpaný, unavený a letargický, zatímco Bill se snažil přinutit svůj organismus pracovat na sto procent dál, i když mu nedopřál šanci na pořádnou regeneraci. Nedalo se ale nic dělat. Oblékl se do svého černého oblečení, za opasek schoval zbraň, do vysoké černé kozačky nůž a poté pomohl do neprůstřelné vesty Tomovi, který vypadal, že mu bylo jedno, co se s ním děje. Nepřítomně zíral do prostoru prázdnýma očima a nereagoval vůbec na nic. Na slova, dotyky ani polibky. Veškeré věci zůstaly v domě tak, jak byly, a brzy na to do ještě ztichlé ospalé ulice přijel celý konvoj vozidel. Tři dodávky, dvě doprovodná policejní vozidla a další čtyři, která měla celý konvoj jistit z postranních ulic, aby je opravdu nezaskočilo vůbec nic. Bylo jasné, že pokud na ně tam venku někdo čeká, bude se v první řadě soustředit na tři dodávky, které měly jasné pokyny. Pouze jedna poveze oba muže a po několika metrech se všechny tři rozdělí a každá dorazí na úplně jiné místo ve městě.
Dodávky zastavily před domem do mírného půlkruhu, aby zatarasily východ z domu. Nikdo z ulice neměl šanci vidět, co se děje u branky, protože celý prostor byl uzavřený třemi vysokými auty. Všechny tři dodávky ve stejný okamžik synchronizovaně otevřely boční neprůstřelné posuvné dveře, ovšem jen do jedné nastoupil agent se svým klientem. Na povel se všechny troje dveře zavřely a zevnitř uzamkly.
„Balíček převzat. Balíček převzat. Konec,“ ozvalo se z vysílačky a velitel převozu sáhl po zařízení, aby mohl odpovědět.
„Připravit se na převoz. Opakuji. Připravit se na převoz. Dodržujte vzdálenost a naplánovanou trasu. Konec,“ ozvalo se a během okamžiku se auta rozjela. Bill omotal levou paži kolem Tomova třesoucího se těla, ačkoli pravou dlaň měl stále položenou v blízkosti své odjištěné zbraně. Doprovodná i policejní auta se rozjela, pak následovaly dodávky a poté zbytek aut. Bill sledoval tiché okolí a malinko uvolnil své tělo, když cestou opravdu nepotkali téměř žádná auta, nikde nezůstali stát podezřele dlouho a nikdo je nesledoval déle než pár metrů.
Tom seděl zařezaný v sedadle a díval se na podlahu auta. Bill vyjel levou rukou po jeho paži a za krk si ho přitáhl k sobě, aby se mohl ústy dostat co nejblíže k jeho uchu. Tom sebou nechal manipulovat, jak se agentovi chtělo.
„Všechno bude dobré, slyšíš? Všechno,“ zašeptal Bill Tomovi do ucha tiše avšak důrazně, aby klient jeho slovům opravdu uvěřil. Tom se nepatrně zachvěl a opar z jeho očí trochu ustoupil, ale obavy a strach se v jeho pohledu zrcadlily snad ještě víc než předtím. Věnoval Billovi unavený pohled, ve kterém ho prosil, aby měl pravdu a opravdu bylo všechno dobré, ale zlý pocit v jeho žaludku mu napovídal pravý opak.
Ani jeden z mužů si nevšiml zvláštního pohledu řidiče dodávky, který si dvojici se zájmem prohlížel ve zpětném zrcátku. Agentovo chování se v tomto případě rozhodně nedalo považovat za profesionální vzhledem k tomu, jak se Bill za poslední léta prezentoval a jak ho všichni znali.
„Přijíždíme k místu podle plánu. Konec,“ ohlásil muž na sedadle spolujezdce.
„Rozumím. Zahajte proces doručování. Opakuji. Zahajte proces doručování. Konec.“
„Rozumím. Konec.“ Vysílačka ztichla a na další velké světelné křižovatce se všechny tři dodávky vydaly každá jiným směrem. Doprovodná vozidla se ztratila v postranních ulicích, aby zajistila široké okolí, a s dodávkou zůstalo pouze jedno policejní auto, které ji sledovalo.
Bill se otočil za opěradla sedadel, aby zkontroloval situaci, a okamžitě se zamračil, když zjistil, co se děje.
„Co to má znamenat? Kde jsou ostatní?“ zeptal se tvrdě mužů, kteří řídili auto.
„Nebylo dostatek policistů, agente. Pár ulic a jsme na místě určení,“ odpověděl mu řidič. Nesnadný pocit podobající se šestému smyslu se usadil v Billově žaludku.
„Zastavte auto,“ nakázal. Tom se na něj poprvé za celou jízdu zmateně podíval.
„To nemůžeme, agente. Musíme se držet plánu,“ oponoval mu muž. Bill v prstech sevřel zbraň a povytáhl ji ven.
„Řekl jsem, abyste okamžitě zastavili to auto!“ zavrčel Bill.
„Fajn, ale z tohohle se já zpovídat nebudu!“ prskl řidič a během dalších pár momentů projel úzkou ulicí a zastavil u dost nevzhledné budovy, která byla na plánované trase.
„Odemknout dveře,“ vydal pokyn a stiskl Tomovu paži, aby mu mohl pomoct z auta. Hodlal se ztratit v ulicích města a vymyslet svůj vlastní plán, protože dohoda zněla jasně. Na místo je měla doprovodit celá kolona policejních aut a ozbrojených agentů. Místo toho dostal jen dodávku a jedno policejní auto, a to nebylo dostačující, takže raději zariskuje a spolehne se sám na sebe, než věřit někomu jinému.
Zámek na dveřích klapl a Bill je okamžitě odtáhl. Vyskočil z auta a sáhl po Tomovi, který dopadl na nohy hned vedle Billa. Z policejního auta vystoupili tři po zuby ozbrojení muži v černém oblečení a okamžitě se přihnali k místu, kde dodávka zastavila. Bill byl připraven na snůšku keců o porušení protokolu, o ohrožení svědka a o možných následcích za své zpupné chování, ale rozhodně nečekal to, co přišlo, když muži došli až k nim.
„Balíček v pořádku doručen,“ usmál se řidič jízlivě a založil si ruce na hrudi. „Přesně podle plánu,“ zavrněl spokojeně. Bill rozšířil nosní dírky vztekem, ale ani na okamžik neukázal strach.
„Vy dva! Zajeďte těmi krámy dovnitř a pak přijeďte!“ rozkázal jeden ze tří mužů a vytáhl z bundy plastová pouta. Spoutal oběma mužům ruce k sobě, a ať byl Bill silný, jak chtěl, z tohohle se sám dostat nemohl, protože čím víc tlačil zápěstí od sebe, tím silněji se mu úzká hmota zařezávala do kůže. Zůstala mu zbraň i nůž v botě, ale to mu bylo momentálně k ničemu, protože je neměl jak podat.
„Naložit!“ přišel další rozkaz a silné šťouchnutí do zad obou spoutaných mužů. Za prohnilými vraty od staré budovy stála žlutá dodávka s nenápadnými polepy odkazující na firmu, která prováděla výměnu střešních krytin, takže nic, co by denně neprojelo ulicemi města tisíckrát tam a zpět. V tomhle autě není šance, že by je někdo našel. Bill tiskl čelisti k sobě, ujišťoval se, že je Tom stále s ním a v pořádku, a usilovně přemýšlel, jak z tohohle ven, aniž by začal panikařit, protože v tomhle okamžiku už i jeho chladná hlava a racionální uvažování začalo mizet pod náporem strachu a obav, že selže.
Oba byli surově nacpáni na zadní sedadlo dodávky a poté vmáčknuti mezi dva muže. Jeden z nich sáhl do kapsy pro mobil a vytočil nějaké číslo. Bill předstíral, že svoji pozornost věnuje jen Tomovi, který se na něj díval snad ještě vyděšenějšíma očima než předtím, ale opak byl pravdou. Natahoval uši, aby z hovoru zaslechl co nejvíce.
„Oči!“ připomněl muž s mobilem druhému a ten během chvíle z kapsy vytáhl dvě černé tmavé pásky, kterými zavázal oběma mladíkům oči, aby nebyli schopni identifikovat, kam jedou. Bill sice věděl, odkud vyjížděli, a dobře si v hlavě dokázal představit mapu města, ale po několika zatáčkách a nejspíš i úmyslných zajížďkách ztratil stopu.
„Máme je, šéfe, budeme tam do pěti minut,“ podal muž zprávu. Tón hlasu, který byl Bill schopný zaregistrovat, zněl více než potěšeně, ale víc než to nebyl schopný zaslechnout. Poslepu nahmatal ledové a lehce se třesoucí ruce svého klienta a povzbudivě je stiskl, i když se on sám nacházel v pozici, kdy potřeboval trochu povzbuzení a ujištění, že bude vše dobré, přesně tak, jak předtím říkal muži vedle sebe.
Během následujících pěti minut, které se zdály jako hodiny, když jste odkázáni jen na jeden smyslový vjem, a sice na sluch, kterým jste stejně mohli registrovat jen zvuky uvnitř auta a možná nějaké hlasité troubení nebo sirény aut, která projížděla poblíž, nebylo slyšet nic. Podle Billova odhadu museli být někde na okraji města. Nejeli tak dlouho, aby stihli vyjet ven, ale ani tak krátce, aby se stále motali v centru, i když s těmi zajížďkami a vracečkami mohli být teoreticky kdekoli. Za zvuku skřípání dveří byli vytaženi z auta a kvůli zavázaným očím klopýtali o všechno, co se jim připletlo pod nohy. Bill se snažil zachytit cokoli ze svršků svého klienta, aby ho neztrácel alespoň z dotyku, když už ne z dohledu, ale podle zvuků Toma táhli až za ním.
Slyšel, jak se před ním otevřely kovové dveře a zase se za nimi zavřely. Ušli sotva tři metry od východu, když je muži zastavili. Jedna z mužových rukou držela Billovo rameno a druhá nejspíš zbraň, protože něco úzkého tlačilo Billa mezi žebry.
„Zbraň za opaskem a pravděpodobně má nějakou hračku i v těch slušivých kozačkách,“ ozval se jízlivý hlas a ledová ruka sevřela Billovy vnitřnosti, když si uvědomil, kdo stojí proti němu. Nikdy toho muže neviděl na vlastní oči, ale jeho hlas by poznal kdykoli a kdekoli. Po prvotním šoku, který paralyzoval jeho mysl, ho okamžitě pohltila nepředstavitelná zloba. Cítil, jak se mu z čirého vzteku udělalo mdlo, a jediné, co chtěl, bylo vrazit tomu muži nůž přímo do srdce a několikrát s ním zatočit tam a zpět a dívat se mu přitom do očí.
„Nic víc nemá, šéfe,“ řekl muž, který Billa odzbrojil.
„Chm! To jsem trochu zklamaný. Čekal bych, že se od minula poučíš z vlastních chyb, ale očividně u tebe zůstalo všechno při starém,“ prohodil Shane a hlasitě se zasmál vlastnímu vtipu. „Pana Kaulitze, prosím,“ vyzval muže a Bill cítil, jak nepatrná přítomnost jeho klienta po jeho boku zmizela, když byl zaveden k Shanovi. Byla mu stržena páska dolů, kde zůstala viset kolem jeho krku. Tom zamrkal do šera a snažil se navyknout si na náhlé světlo, které pronikalo skleněnými, i když špinavými tabulemi ve střeše. Podíval se kolem, ale nepoznával ani to místo, ani muže kolem sebe.
„Kde je David?! Co jste s ním udělali?! Okamžitě ho pusťte!“ zařval z plných plic, když se mu konečně vrátila bojovnost a strach o přítele. Shane se ohnal a zadní stranou své dlaně Toma silně uhodil přes celou tvář. Při zvuku, kdy se jeho dlaň setkala s Tomovým obličejem, Bill sebou škubl dopředu, i když byl spoutaný a nic neviděl. Bolestivý stisk v jeho rameni ho zadržel.
„Zavři hubu! Ty jsi moc malej pán na to, aby sis tady vyskakoval. Nikdo kromě nás tady není a nikdy nebyl. Jen jsem si opět ověřil, jak jsou fízlové hloupí. Tvůj drahý manažer sedí někde v Americe a popíjí kafíčko,“ ušklíbl se Shane vítězně.
„Cože?“ vydechl Tom nechápavě a otřel si ze rtu pár kapek krve, když si kvůli ráně prokousl ret vlastními zuby.
„Myslíš si, že bych se obtěžoval s lítáním do Ameriky a zpátky? Stačila falešná nahrávka, kterou by v laboratoři ty krysy pravděpodobně hned odhalily, ale na to už nebyl čas, viď, Billy? Komisař trval na okamžitém přesunu, v čemž nám vlastně prokázal službu. Pastička, návnada a prásk! A jste oba tady,“ zakřenil se Shane.
Hodil Tomovým tělem proti jedné gorile, která stála poblíž a která Toma jen tak tak zachytila. Se vzpřímenou hlavou Shane pomalým krokem došel až k Billovi.
„Možná bys ocenil, kdybych ti tu pásku sundal, hm? Ať z té podívané taky něco máš, co, Billy?“ zeptal se Shane škádlivě, přidržel si Billovu bradu pevným stiskem prstů a vlepil mu na tvář dost hlasitý mlaskavý polibek, nad kterým Bill jen znechuceně odvrátil hlavu tak, jak mu to stisk dovoloval.
Tma před jeho očima najednou zmizela a oslepilo ho světlo. Několikrát zamrkal a teprve pak byl schopen najít před sebou oči muže, kterého ze srdce nenáviděl.
„Tak se znovu setkáváme, zlatíčko,“ broukl Shane a významně se na Billa podíval.
Hra mohla začít.
Příště: „Bez obětí není vítězství“
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Takže ta nahrávka s Davidem byla jenom bouda ? Shane je vychytralý zmetek a bohužel mu musím dát za pravdu, že policajti jsou idioti. Tohle absolutně nezvládli, ale není divu, když má i mezi nimi evidentně infiltrované svoje lidi…
Upřímně se docela bojím dalšího dílu, už jenom ten název mluví sám za sebe a taky je mi jasné, že to sadistické hovado si kluky jaksepatří vychutná. Jediná moje útěcha je, že snad není možné, aby mu donekonečna procházely takovéhle sviňárny a že nakonec taky dostane co mu patří…
Díky za díl
Já v tom tušila nějakou zradu. Celé mi to připadalo divné a hlavně ukvapené… Teď je mi celkem líto Billa protože on žádnou chybu neudělal a teď si to všechno bude vyčítat.
Ale líbí se mi, jakou má neustále starost o Toma. Já vím, je to jeho práce, ale jak už si všiml i ten řidič, tohle už pracovní vztah přesahuje. Snad jim díky tomu ten řidič ještě nezavaří… Bojím, bojím!
Prokrista, jak mohli poliši takhle selhat! Už minule bylo znát, že ten jejich šéf pěkně zazmatkoval. Bill měl dobré tušení, jenže už bylo pozdě. Zajímalo by mě, jestli i ta ostatní auta byla falešná. Zřejmě ano, protože není možné, že by si nikdo nevšiml, že se mezi ně přimotal někdo cizí. Jeden snad, ale ne celá skupina. Takové akce provádějí speciální jednotky, které pracují v sehraných týmech a vzájemně se znají.
Teď je to ale jedno, protože Bill je v loji a Tom s ním. Shane je magor a nedá se od něho čekat nic dobrého.
Děkuji za kapitolu a netrpělivě očekávám pokračování.
Kdyby poslechli Billa tak se nic nestalo doufám že se z toho nějak dostanou.
Každá jedna tvoja poviedka a každý jeden diel ma len utvrdzuje v tom, že tvoje meno je zárukou kvality!!!!!!!
Dnešný diel mi dal teda fest zabrať a myslím, že naň budem myslieť až kým sa nedočkám ďalšieho!!! Úžastné!!!!!
Tohle je opravdu parádní, jeden díl je lepší než druhý…….
No, a je to v ……..
Jsem docela naštvaná na komisaře! Jak mohl něco takového dopustit? Ta nahrávka přece jen nebyla pravá, ale toho sakra nenapadlo ji dát hned na analýzu? Já chápu, že měl strach o Toma, že se něco pokazí, ale tohle dopadlo ještě hůř, než si sám komisař mohl myslet. Moc doufám, že si tohle jednou nebude Bill vyčítat, protože zrovna on doopravdy za nic nemohl. ten jediný měl mozek na pravém místě a i ve špatnou chvíli dokázal zachovat klid. je to na prd! Ještě ke všemu když Shane má u policie lidi, jak jinak to mohlo dopadnout, že? Upřímně si ani neumím představit, jak by z tohohle kluci mohli vyváznout. Mám strach, že je budou oba mučit, protože Shane Billa nenávidí a myslím, že si na něm s radostí smlsne a bude k tomu pravděpodobně využívat i Toma. Snad komisař alespoň tentokrát neselže a brzy zjistí, co se stalo, povolá tým, vymyslí bravurní plán a kluky přijedou zachránit, protože tohle už Bill asi sám nezachrání. Mám strašný strach, že se jednomu z nich něco stane, protože tohle už není žádná sranda.
Mám děsný strach!!!! Další díly bych tu chtěla hned teď, protože se doopravdy bojím, co se semele a já mám pocit, že nemůžu čekat! 🙁
Moc děkuji za báječný, akční díl!
Tiež sa mi to zdalo ako podvrh a moc unáhlené rozhodnutie. Už len to ako šiel hneď za Billom a Tomom do bezpečného domu bolo neuvážené, veď ho mohol niekto sledovat! A ten úžasný plán na prevoz… Proste celé zle. Toto ešte bude napínavé. Ďakujem za časť.