autor: emraud
„Šéfe!“
Tom vyšel ze dveří kolem velkých nádob lemujících zadní část domu, kde Bill stál. Rukávy jeho nadměrné veliké košile byly toho sobotního poledne kvůli horku vyhrnuty. Nabíranou zástěru měl volně uvázanou kolem pasu a jeho dlouhé dredy byly svázané do drdolu.
„Co se děje?“ Zeptal se. Začínal se dostávat do přípravy oběda, ale byl vyrušen. Nelíbilo se mu být vyrušen, ale stalo se to už milionkrát od chvíle, kdy se vrátil do svého domu a žil s černovlasým mužem a jeho dítětem.
Lehce ztuhl při pohledu na polonahého Billa, který stál před odpadkovými koši s prázdnou plastovou lahví v jedné ruce. Musel několikrát zamrkat, než odvrátil pohled od Billova štíhlého těla – především od té podivné hvězdy na jeho boku. Nezdálo se ale, že by si mladší muž všiml, jak na něj zíral.
Bill mu věnoval zmatený pohled, když přeskakoval pohledem od svého šéfa k lahvi ve své ruce, pak na nádoby a zpět na dredatého muže. „Kam mám dát tuhle věc? Je to recyklovatelné, ale je to plast, a je to plastová láhev. Máme tady tři posrané popelnice!“
Tom si povzdechl a vzal mu plastovou láhev z ruky. „Etiketa z té lahve přijde do Papíru.“ Otevřel víko koše s označením Papír a hodil do něj etiketu. „Víčko je vyrobeno z plastu, takže půjde do Plastů a lahev půjde samozřejmě do Plastových láhví.“ Hodil láhev do koše a okamžitě ho zavřel, ušklíbl se nad dotekem toho špinavého víka.
Tom v domě zavedl třídění odpadů hned po prvním týdnu, a bylo to napsáno v Pravidlech, která vytvořili. Bill se v duchu proklínal, že s šéfovými podmínkami souhlasil. Mohl staršího muže s Gordonovou pomocí vykopnout, až na to, že neměl možnost pana Gibsonku kontaktovat. Jeho číslo nebylo nikdy trvalé, protože se neobtěžoval koupit si svůj vlastní telefon. Způsob, jakým byl Tom ohledně spousty věcí tak obsesivně-kompulzivní, způsoboval, že se mu občas zlostně vařila krev v žilách. Byl to docela zázrak, že společně zvládli už pět týdnů, aniž by někdo z nich byl vyhozen.
„Proč musí být vyhazování odpadků tak složité?!?“ zakňučel Bill na protest. „Vy snad máte nějaké OCD! Úplný bakteriofob!“ Nečekal na odpověď. Byl trochu nevrlý kvůli letnímu horku a tak strašně moc chtěl vztekle křičet. „Potřebujeme i bakterie, víte! Moc dlouho nepřežijete, pokud si nebudete posilovat svůj zasraný imunitní systém!“
„Dosud jsem přežil právě díky tomu, že jsem se od bakterií držel dál!“
„Cha! Vsadím se, že byste umřel hned poté, co byste promokl na dešti a dostal horečku!“ Ušklíbl se mladší muž.
„Promokl jsem v dešti už poměrně hodněkrát za svých 33 let a nikdy jsem nedostal ani rýmu!“ Argumentoval Tom nazpět jako dítě. Nemohl uvěřit, že tento rozhovor vůbec vede. Co bylo špatného na tom udržovat vše organizované a v čistotě?
„A co jsem ti řekl o chození po domě nahý?“ Řekl Tom stroze.
Bill mu věnoval jízlivý pohled a zvedl obočí. „Mám zatracené kalhoty, šéfe. A je léto a je příšerné horko! Moje kůže se pod oblečením dusí!“
„Tati, ty se hádáš s panem Trümperem?“
Oba muži se otočili a zadívali se na malou blondýnku, která stála přede dveřmi s tázavým pohledem v očích. Tom zavrčel a černovlasý muž po něm střelil pohledem. Pak se obrátil ke své dceři a nakonec se usmál a zavrtěl hlavou. „Ne, drahoušku, jen jsme diskutovali o správném nakládání s odpadky.“
Gillian naklonila hlavu na stranu. „Dobře.“ Pak se obrátila k Tomovi a řekla: „Pane Trümpere, myslím, že se pálí kuře.“
„Ach, skvělé!“ Zabručel Tom. Rozběhl se zpátky do domu, aby se pokusil zachránit jejich oběd.
***
Každé ráno v Billově životě byl maratón, jak vždy nestíhal a měl dceru, kterou musel poslat do školy. Jakmile bylo o dceru postaráno, maratón začal.
Od Gillianiny školy to měl dvacet minut jízdy do kanceláře. Ale protože přijel jako vždy pozdě, musel z autobusu doslova vyskočit a sprintovat, aby přišel včas. Obvykle měl ještě posledních pět minut, aby si v koupelně spravil svůj make-up a vlasy. S make-upem už byl opravdu zručný, a nevadilo mu si pro práci svázat vlasy do culíku.
Dnes ráno však nestíhal ještě víc než obvykle. Zaspal, jelikož pozdě do noci pracoval na svém nezávislém návrhu, a kdyby jeho šéf nepřišel a nevytáhl ho z postele, byl by stále ještě v říši snů. I když jedno z jejich Pravidel bylo, že si nemůžou vzájemně chodit do pokojů, Billovi to nevadilo (v podstatě měl Tom rád soukromí a Bill nechtěl, aby jeho šéf začal vyšilovat kvůli pořádku i v jeho pokoji).
Konečně se dostal do budovy a rozběhl se směrem k výtahu, který se zrovna zavíral.
„Počkat!“ Vykřikl, jak rychle běžel, aby výtah zastihl.
Jeho výkřik byl vyslyšen a dveře výtahu se otevřely. Bill nastoupil s lapáním po dechu a chystal se zmáčknout tlačítko svého patra, když si všiml, že už bylo stisknuto. S úlevou si povzdechl a setřel si pot z čela. Pak ztuhl, když se jeho pohled usadil na odrazu ve dveřích výtahu. Jeho vlasy byly rozcuchané a košili měl propocenou ze svého běhu i letního horka. Ale to nebylo to, co jej připravilo o dech.
Vedle něj stál muž s odbarvenými blond vlasy, úhledně oblečený do práce. Pobavený úsměv na jeho tváři odhaloval jeho perleťově bílé zuby. Bill zčervenal, když si uvědomil, proč se usmívá. Otočil se, aby se na něj zamračil, ale pak si najednou uvědomil, kdo to je, jak zíral do jeho jasně modrých očí.
„Ehm,“ zamumlal Bill a zrudnul.
„Omlouvám se, nic jsem tím úsměvem nemyslel,“ odpověděl blonďák.
Bill jen pomalu zatřásl hlavou, nevěděl, jak se chovat. Cítil se vystrašeně, jak tam stál vedle Andrease.
„Jste z kreativního oddělení?“ Zeptal se Andreas.
Mladý muž jen přikývl. Nemohl najít svůj hlas. Stal se němým.
Výtah se zastavil a po cinknutí se dveře konečně otevřely. Bill se náhle vytrhl ze svého zamrzlého stavu a okamžitě se rozběhl do koupelny, Andreas za ním zůstal stát se zmateným výrazem ve tváři.
Bill se konečně dostal do cíle a zamkl se v poslední kabince. Opřel se o dveře a těžce oddechoval.
Proč jsem najednou tak moc chtěl utéct? pomyslel si. Nikdy dříve se necítil tak vylekaný. Vzal si dostatek času, aby si uklidnil nervy a dal se do pořádku, nevadilo mu, že přijde do kanceláře trochu pozdě.
***
„Andreasi,“ pozdravil ho Tom.
Odbarvený blonďák ho krátce objal. „Pane Trümpere.“
„Jsem rád, že jsi zpátky,“ řekl dredatý muž, když se odtáhl z objetí. „Jak bylo v Singapuru?“
„Fantasticky,“ řekl Andreas se zazubením. Posadil se na pohovku v Tomově kanceláři a vzdychl. „Ale občas jsem byl osamělý. Chybělo mi Německo.“
Dredatý muž se usmál a usadil se do vlastního křesla. „Tví kolegové byli z tvého návratu u vytržení.“ Naskládal do složky stoh papírů a pohlédl na mladšího muže. „Jsou rádi, že s tebou budou opět pracovat.“
Andreas si odfrkl a zavrtěl hlavou. „Nečekal jsem, že budu postrádaný.“
„Samozřejmě, že jsi byl postrádaný,“ odpověděl Tom. „Hlavně Natálií. Byla nadšená, že tě bude mít zpátky.“
Andreas předstíral, že se lehce dusí, a protočil oči. „Bože, ta mrcha.“ Rozesmál se a Tom se k němu připojil.
Náhle se otevřely dveře a Bill málem zakopl, když vstoupil, nesl podnos s občerstvením. Trhl sebou, jak na něj šéf zazíral, ale opět ztuhl, když se jeho pohled setkal s Andreasovým.
„Kaulitzi, učil ses někdy klepat?“ Zeptal se Tom otráveně. Mladší muž mu pouze věnoval omluvný pohled a položil podnos na stůl před pohovkou.
„Omlouvám se,“ zamumlal Bill. Vzhlédl k blonďákovi, jen aby se znovu podíval jinam, když zachytil jeho modré oči, jak se na něj dívají.
„To je v pořádku, slečno,“ řekl Andreas.
Řekl mu slečno, Bill se prudce narovnal a zíral na Andrease se zvednutým obočím. „Slečno?“
„Andreasi, to je Bill,“ řekl Tom s úšklebkem na tváři, „a je to ON.“
Andreasovy oči se rozšířily a jeho čelist poklesla, ale rychle se vzpamatoval. „Sakra, omlouvám se, Bille.“
Bill měl chuť trucovitě našpulit rty, jak zazíral na svého šéfa, který se tiše pochechtával, ale podařilo se mu pro blonďáka nasadit malý úsměv. „To je okay. Jsem na to zvyklý.“
„No, ještě nikdy jsem neviděl kluka tak nádherného, jako jsi ty.“
Tom zíral na tvář svého podřízeného, který byl nyní rudě červený. Nedokázal rozluštit, zda byl v rozpacích, totálně naštvaný, nebo hluboce polichocen tím, co mu právě bylo řečeno. Nakonec jim černovlasý muž čelil s vážným, zmateným výrazem ve tváři, než si dovolil odejít. Málem po cestě ze dveří znovu zakopl.
„Je tak trochu divný, že?“ Okomentoval to Andreas s úšklebkem na tváři.
„A to nevíš ani polovinu,“ zamumlal Tom tichým hlasem.
***
„Mám rande,“ oznámil Bill pozdě odpoledne.
Tom a Gillian obrátili své pohledy k černovlasému muži, který stál před vchodem do kuchyně. Jeho obličej byl dokonale nalíčený a hedvábné vlasy se mu rozprostíraly na ramenech. Měl na sobě těsné, potištěné černé tričko, těsné tmavé džíny a kožené boty.
Dredatý muž na něj v úžasu zíral. Jeho oční linky zvýrazňovaly jeho hnědé oči. Plyšové rty byly potřené leskem na rty a těsné oblečení odhalovalo perfektní křivky. Měl ladný pas a pevný zadek. Pokud jste ignorovali jeho tvarovanou čelist a vysoké lícní kosti, Bill byl opravdu zženštilý. Ale jeho mužské rasy jej tak nějak dělaly výstřednějším a více sexy.
Tom hlasitě polkl a dvakrát zamrkal, než se vzpamatoval.
„Jsi krásný, tati!“ Prohlásila Gillian když se rozběhla k otci, aby jej objala.
Bill poklekl a svého andílka objal. „Díky, zlatíčko.“ Holčička se radostně zasmála a Bill se zazubil. Pak přejel rukou po jejích vlasech a uchopil ji za ramena, jeho tvář lehce zvážněla. „Víš, jak se máš chovat, že? Ne, aby z tebe pana Trümpera bolela hlava.“
Holčička přikývla. „Ano tati.“
Bill se na ni pousmál a vzdychl. „Nebudu pryč moc dlouho.“
„Ale je to rande, tati.“
„Ále,“ odpověděl černovlasý muž, „budeš mi strašně moc chybět. Moje rande bude pravděpodobně zase jedna z těch tlustých, starých vdov v ošklivých šatech a se silným make-upem.“
Gillian se zahuhňala a lehce svého otce štípla do tváře. „To je neslušné, tati.“
„Já vím.“ Zpola se na ni usmál a uchopil její obličej do dlaní, než jí dal pusu a protřel dohromady jejich nosy.
Tom si nemohl pomoct, aby oba Kaulitze nesledoval. Byl ohromený, jak Bill dokázal být ke své dceři tak jemný a milující. Gillian nebyla rozmazlená, ale Bill jí poskytoval dostatek lásky a něhy, což vystavělo pevný základ v jejich rodinném vztahu. Duchem nepřítomně se nad scénou před sebou usmál. Nemohl si nepomyslet, že Bill vypadal roztomile – až příliš roztomile tím, jak se díval do obličeje své dcery.
Poté Bill vstal, držel svou dceru za ruku a pohlédl na dredatého muže se zdvořilým úsměvem na tváři. Tom se nečekaně zachvěl. Opravdu toho mladého muže nedokázal rozšifrovat. Měl na tváři vždycky jinou masku, podle toho, jakým různým lidem čelil, ale možná, že tohle byl skutečný Bill… Skutečný Bill, kterého dokázala odhalit jen jeho dcera.
„Už půjdu,“ řekl Bill a Tom jen přikývl. Mladší muž se sklonil, aby svou dceru políbil na vrcholek hlavy, a obrátil se zpět ke svému šéfovi. „Chcete taky pusu na rozloučenou, šéfe?“ Naklonil hlavu na stranu s úsměvem na tváři, který se dredatému muži zjevně vysmíval.
To zastihlo Toma nepřipraveného. Ve skutečnosti zrůžověl, ale snažil se zachovat klid. Ušklíbl se a mávl rukou. „Vypadni, Kaulitzi.“
Ze rtů mladšího muže unikl tichý smích a okamžitě se rozešel ke dveřím.
„Ahoj tati! Užij si rande!“ Zavolala Gillian, jak sledovala svého otce odcházet. Pak přešla k Tomovi a zatahala za zástěru, kterou nosil.
Tom pohlédl dolů na pěknou dívenku a zvedl obočí. „Hmm? Ano, krásko?“
Gillian se zachichotala a na tváři se jí rozšířil široký úsměv. „Můžu taky pomáhat vařit?“
O půl hodiny později, Gillian stála na stoličce a sledovala, jak dredatý muž krájí na plátky a na kostičky ingredience do omáčky na špagety. Přestala míchat hrnec s horkou rajčatovou omáčkou, když se její pozornost zaměřila na Tomovu dovednost v používání nože.
„Úžasné,“ řekla Gillian bez dechu.
Tom to nečekal a náhodně se řízl do prstu.
„Au…“ Upustil nůž a zvedl si ukazováček před oči, hluboce svraštil obočí při pohledu na krev vytékající z rány. Okamžitě zamířil ke dřezu, pustil si na něj studenou vodu a omyl si prst mýdlem.
„Bolí to?“
Tom sklopil pohled a zíral do jejích rozšířených očí. Slabě se na ni usmál a prohrábl jí vlasy. „Ne, jsem v pohodě, prcku. Je to jen malé říznutí.“
„Můžu se podívat?“ Zeptala se holčička. Dredatý muž jí ochotně ukázal malou ránu na prstě. Gillian ho chytila za ruku a lehce ránu políbila.
Tom by si možná stěžoval na bakterie ve slinách, ale to vše bylo nahrazeno úžasem, jak zíral do jejích jiskřících očí.
„Tatínek říkal, že když se to políbí, tak už to pak nebolí,“ pronesla Gillian s krásným úsměvem, „tatínek mi dá vždycky pusu na moje bebíčka a ony pak už nebolí. Bolí to pořád, pane Trümpere?“
Tom cítil, jak mu taje srdce. Tak nějak Billovi záviděl, že má tak sladkou dceru, jako je Gillian. S pobaveným úsměvem zavrtěl hlavou. „Už ne. Díky, prcku.“
Když dokončili Tomovy nechvalně známé špagety, posadili se při jídle naproti sobě. Gillian byla upovídaná stejným způsobem, jako občas Tom někdy zahlédl Billa, když živě klábosil se svými kolegy. Holčička mluvila o svém dni ve škole, kde se celé léto učila hudbu (a k Tomovu překvapení studovala kytaru), a o jejím posledním výletu s rodinou Weiszových. Tom měl spoustu připomínek a otázek a Gillian na ně radostně odpovídala. Vyjekla nadšením, když se dozvěděla, že Tom taky hraje na kytaru, a nabídl jí, že ji bude učit, až bude mít čas.
„Ty jsi v pohodě s tím, že tvůj táta randí?“ Zeptal se náhle. V duchu za to sám sebe plácl. Zdálo se, jako by nedokázal sklapnout, když se té holčičky na něco ptal. Gillian místo odpovědi pokývala hlavou, což ho překvapilo. „Opravdu?“
„Dunja říkala, že když půjde táta na rande, mohl by mi přivést další maminku – nebo tatínka.“
Tom se málem zadusil svým jídlem při zmínce o ´dalším tatínkovi´. Gillian k němu přisunula sklenici s vodou a on ji vděčně zvedl a polovinu vypil.
„Ty jsi s tím vážně v pohodě?“ Zeptal se Tom, zatímco si ubrouskem utíral pusu.
Gillian přikývla a pousmála se. „Dunja říkala, že by to bylo o hodně zábavnější. A tatínek by byl taky o hodně šťastnější. Já jsem šťastná, když je táta šťastný.“
Tom na dívenku před sebou jen nevěřícně zíral. Opravdu Gillian rozuměla tomu, co to znamenalo?
„Už jsem dojedla!“ Oznámilo děvčátko, když vyprázdnilo svůj talíř. Tom jí věnoval malý úsměv a ona se zachichotala.
„Dobře, běž se umýt a připravit na spaní,“ přikázal jí Tom laskavým způsobem.
***
Bylo po jedenácté, když Tom uslyšel otevření dveří a v kuchyni se objevil Bill. Gillian uložil do postele už před hodinou, ačkoliv trvala na tom, že zůstane vzhůru a bude čekat na svého otce, až se vrátí domů. Tom zůstal vzhůru a trávil čas v kuchyni, kde se snažil dát do pořádku pár dokumentů z práce.
„Vítej zpátky,“ zamumlal Tom, než si usrkl kávy. Bill místo odpovědi zasténal a Tom zvedl obočí. „Tak hrozné, jo?“
„Bože, totální noční můra!“ Řekl Bill rozhořčeně a vzal si lahev balené vody, aby se hluboce napil. Povzdechl si a setřel si ze rtů kapky vody. „Za tohle Mel nakopu zadek!“
„Ztlum se, tvoje dcera už spí,“ nařídil Tom.
Bill sebou lehce škubl při zmínce o své spící dceři. „Hups.“
„Posaď se,“ Tom ukázal na židli naproti sobě.
Bill poslechl a dopadl na židli s hlubokým povzdechem. Zkřížil si ruce na stole, zabořil do nich obličej a vydával protivné zvuky, což bylo pro Toma spíše zábavné.
„Jsem tak unavený,“ zakňučel Bill, když lehce zvedl hlavu ke svému šéfovi. „Žádná další zasraná rande…“
„Proč to bylo tak strašné?“ Zeptal se Tom.
Bill se opřel zády o židli a zíral do stropu. „Byla celá falešná. Její kozy zřejmě dělal nějaký šarlatán, protože vypadaly prostě… odporně. A z jejího silného parfému se mi chtělo zvracet!“ Na moment nakrčil nos, než pokračoval. „A byla prostě hloupá. Úplně dutá. A netaktní… Bylo to snad to nehorší rande, na kterém jsem kdy byl… Fuj!“
„Tak proč chodíš na rande, které ti domluvil někdo jiný?“ Zeptal se dredatý muž.
Bill mírně našpulil rty, což Toma lehce rozptýlilo. „To moje švagrová. Chtěla, abych si našel někoho, kdo mi pomůže vychovávat mé dítě.“ Založil si ruce na hrudi a zavrčel. „Já vím, že se bojí, ale dokážu se o své dítě postarat i bez zasrané drahé polovičky.“
Jak si Tom v tu chvíli přál, aby Gillian byla vzhůru. Vysloužila by si od svého otce další zmrzlinu. „Ale nezdálo se, že by to Gillian vadilo,“ řekl a Bill souhlasně přikývl. Tu malou holčičku neobtěžovalo ani pomyšlení na dalšího otce v domě. Možná té části ještě pořádně nerozuměla? Ale i přesto tomu nemohl uvěřit. „Další tatínek?“ Zamumlal trochu hlasitěji, než měl původně v úmyslu.
Černovlasý muž protočil oči a odfrkl si. „Bože… Jako byste to snad nevěděl, šéfe…“
„J-já jsem jen… překvapený…“ Zamumlal Tom červený rozpaky.
Bill se usmál a trochu zasténal, jak se snažil protáhnout. „O tomhle bych svému dítěti nelhal. Jsem rád, že to docela pochopila, když jsem jí o tom řekl…“
„Ty to děláš jen kvůli ní, že?“ Zeptal se dredatý muž.
„Kdyby to bylo pro mé dítě nejlepší, pak ano,“ zamumlal Bill a položil si hlavu na stůl bokem, čelem ke svému šéfovi. „Ale nevybírám si jen tak někoho. Chci pro své dítě to nejlepší.“
Oba dva na chvíli upadli do ticha. Tom byl zaujat svými vlastními myšlenkami, zatímco Bill si tiše broukal neznámou melodii, příliš unavený na to, aby pohnul i jen jediným svalem. Zdálo se, jako by si černovlasý muž neuvědomoval, že až tu pravou osobu najde, bude se s ní muset vypořádávat i jako se svou drahou polovičkou. Partner pro život.
„Proč tedy nejdeš a nenajdeš si své rande sám?“ Zeptal se náhle starší muž a nakrčil nos. „Někoho, koho bys, však víš, pravděpodobně měl rád a miloval,“ zamumlal to poslední slovo trochu tišeji.
Bill si jen odfrkl, usmál se a nechal svá víčka, aby se konečně zavřela. „Nejsem v těchhle věcech dobrý. Jsem úplný retard, když přijde na takové sračky.“ Z jeho úst uniklo tiché uchechtnutí, které znělo Tomovým uším trochu hořce. „Já takový druh lásky neznám, šéfe.“
Dredatý muž zíral do nádherného obličeje mladšího muže na chvíli ztracen v jeho slovech. Co tím myslel? „Nikdy jsem nebyl opravdu zamilovaný,“ zamumlal Bill, jako by právě slyšel, co se Tomovi honí hlavou. Pak se zvedl od stolu a vstal. Přešel k Tomovi a lehce mu stiskl paži.
Tom téměř ucukl pod dotekem jeho ruky. Billova dlaň byla měkká a hřejivá, což rozechvívalo jeho nervy. Vzhlédl k jeho obličeji a Bill na něj shlížel s téměř neznatelným úsměvem na tváři. „Ještě jednou díky za postarání se o mou dceru,“ řekl Bill tichým hlasem.
Jako by snad dotek nebyl dost, Tom mohl cítit, jak se mu trochu točí hlava při zvuku Billova něžného hlasu. Nejspíš už byl unavený a ospalý, že začal být tak trochu měkký. On a Bill se vždycky dohadovali a vzájemně se jeden druhému vysmívali, kdykoliv Gillian zmizela z dohledu. Pravděpodobně už byli pro dnešek příliš unaveni na to, aby začali další nesmyslnou hádku.
Tom si odkašlal. Cítil, jak se mu lehce zahřály tváře nad Billovou neobvyklou něhou. Byl zvyklý ho tak vídat, když byl s Gillian, ale rozhodně nebyl zvyklý, aby tak zacházel s ním.
„Jdi se vyspat,“ zamumlal k mladému muži a snažil se, aby to znělo jako rozkaz.
Bill svou ruku sundal a naklonil hlavu s líným úsměvem na tváři. „Ne… Mám ještě nějakou práci… Každopádně dobrou, šéfe.“ Odplahočil se z kuchyně do koupelny, aby se umyl.
Tom si povzdechl a posbíral si věci, než vyšel do svého pokoje, aby se sám uložil ke spánku.
„Dobrou, Bille.“
autor: emraud
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Myslela jsem, že když se Andreas s Billem už dříve potkal, bude vědět, že není holka. 😀 Asi je tehdy nikdo neseznámil. 🙂
Billovo rande musel být pěkný opruz, ani mi nevadí, že jsme se toho neúčastnili, protože to byl určitě trapas.
Zato Tom se nám často dostává do rozpaků…
Díky za překlad, těším se na pokračování.
Doufám že Andreas nezačne Billa balit Bill má krásný vztah z dcerou.
Gillian je úžasná mladá slečna! Moc jsem si ji zamilovala pro její chytrost. Je to až překvapující, jak chytrou holčičku má Bill! Nemyslím to nijak zle 😀 ale při všem tom jeho bordelu a sprostých slovech jsem asi čekala jinou výchovu, ale jde vidět, že je to člověk se srdcem na pravém místě, jen prostě tolik neholduje čistotě. 😉
Jinak mám docela pocit, že se Tom dostává do rozpaků poměrně často a ač sám nechce, Bill se mu pomalu a jistě začíná líbit. Ale věřím, že to Tomovi bude chvíli trvat, než si to uvědomí. Ale ti dva spolu mě dost baví. 😀 Hezky se vždycky handrkují a celkově jak se ti dva baví, je to vtipné! Závěr dnešního dílu byl ale více roztomilý než vtipný, což je hezká změna. 🙂
Moc se těším na další díly!!!! Děkuji za báječný překlad!
Andy asi poleze Tomovi do plánov síce o nich ešte netuší, ale určite bude Billa baliť…
Strašne sa mi páčia Tomove zásady:D Bill mu ich asi trošku poupraví časom…
Gillian je strašne milučká, mohla by si nového taťku vybrať sama a Bill by mal po starostiach:) Veľmi pekne ďakujem za preklad.
Je to znovu krásný díl.Andy tedy trochu nabourává plán Toma, vypadá to na útok na Billa. Jsem zvědavá, co z toho bude!