Muckátko :o*
První krok špatným směrem
Komisař měl už několik desítek minut zpoždění, proto když s plnýma rukama věcí odemykal dveře od své kanceláře a uslyšel zevnitř drnčet služební telefon, skoro zalomil klíč v zámku, jak se snažil dostat se rychle dovnitř. Bůhví kdo volal a bůhví pokolikáté volal. Jestli to byl někdo z nadřízených, netušil, jak by vysvětloval, že není schopný zvednout telefon, a jak fatální následky by to mělo, kdyby se jednalo o nějakou pohotovost. Místo toho rozrazil dveře dokořán, hodil všechny věci bez ladu a skladu na svůj pracovní stůl a rychle hmátl po telefonu.
„Komisař Leßner,“ ohlásil se.
„Dobrý den, pane komisaři,“ ozvalo se na druhé straně rozverně. „Jak se vám daří? A co váš milovaný agent Trümper? Znovu v plné polní?“ následovaly otázky a v tónu hlasu volající bylo slyšet pobavené dobírání. Komisař se mračil každou vteřinou víc a víc.
„Kdo volá?“ zeptal se logicky.
„Teď až tak moc nezáleží na tom, kdo volá, ale co ten volající chce,“ prozradil Shane komisaři. „A pak také, co pro to můžete konkrétně udělat vy, protože jinak bude krev jen na vašich rukách,“ řekl Shane hororovým tónem.
„O co vám zatraceně jde?!“
„Dobře. Nechme tedy těch her. Mám Josta a jsem ochotný ho vyměnit za Kaulitze a ten batoh, který vám jistě leží někde v trezoru. Pokud se nedomluvíme, Jost schytá kulku mezi oči a já si pro Kaulitze dojdu sám, ale Jostovi už to život nevrátí. Naopak. K jeho mrtvole přibydou další a s radostí začnu u vašeho oblíbence Trümpera,“ zahřměl Shane.
„Tohle nikam nepovede. Mnohem lepší by bylo, kdyby…“
„Nediktujte mi, co by bylo lepší! Nevolám, abych smlouval!“ křikl Shane do sluchátka. „Máte 24 hodin na to, abyste naložili Kaulitze i s tím batohem do auta a přivezli ho ke skladu za městem kousek od dálnice na Hamburk. Tam ho vyložíte a já vám řeknu, kde je Jost.“
„Chci s ním mluvit,“ pronesl komisař.
„Podmínky stanovuju já, ale abyste neřekl, že vám nevyjdu vstříc – rád vám ho dám k telefonu, až se probere z bezvědomí. Moc ran pěstí teda nevydrží, a to na něj kluci nešli plnou silou,“ zasmál se Shane dobíravě. „Takže ještě jednou. 24 hodin – starý sklad za městem u dálnice směr Hamburg. Pak můžete mít tu kňouravou krysu. Pomlácenou, ale živou,“ sykl Shane a hovor ukončil.
Komisař jako ve zpomaleném filmu pomalu odtahoval telefon od ucha a vracel ho zpět na stůl. V tom momentě byl naprosto paralyzovaný a snažil se co nejrychleji vstřebat vše, co se právě teď stalo, a hlavně, co všechno vyslechl.
„Kurva!“ třískl dlaní do stolu a zafuněl.
„Wow! Špatná nálada?“ objevil se ve dveřích Schrappe.
„Jsme v kurevském srabu! Povolej na služebnu všechny agenty, kteří nemají žádné případy. Já musím okamžitě za Kaulitzem,“ vyhrkl Leßner a jako neřízená střela vyběhl z kanceláře ven. Po cestě, kdy bojoval s ruchem na chodbách služebny, otevíráním dveří od auta a startováním, si ještě držel soukromý mobil u ucha a čekal, až se mu ozve kapitán Brandt.
Nebyl si jistý, jestli jeho drmolení kapitán pochopil a jestli něco nevynechal, ale slovům pohotovost a poplach rozumět musel. Bez houkaček i policejních polepů na autě se hnal městem, aby se dostal do domu co nejrychleji, pokud už nebylo pozdě.
*
Bill byl jednak opravdu všestranná osoba a pak také poloviční chameleon. To proto, že zvládal vykonávat svoji práci a jedním okem dohlížet na kamerové přenosy, zatímco druhé oko přivíral slastí, když zezadu dráždivě přirážel do Tomova těla, které bylo opřené boky o jeho pracovní stůl s rukama rozjetýma po výjimečně uklizeném stole. Jediné, co měli oba muži na sobě, byla trička. Vše ostatní se válelo na zemi u jejich chodidel, nebo na židli, která byla odstrčená od stolu. Ani jeden z nich nebyl nijak blízko k vrcholu, ačkoli se oba nacházeli v dost hluboké intenzivní slasti, když se agent rozhodl, že než nějakou rychlovku, raději dlouhé slastné potěšení, aby si jeho klient příště rozmyslel chodit za ním, když pracuje.
S téměř brilantní přesností Bill svým mužstvím masíroval Tomovy útroby a narážel do jeho bodu, zatímco se hrudníkem tlačil na jeho záda. Tlak, který na něj vyvíjel, Toma nutil předklánět se víc a víc, že chvílemi téměř ležel horní polovinou těla na desce stolu. V tu chvíli však zasáhla agentova ruka, která byla přiložena na jeho rameno, za které si ho přitáhl zpět k sobě do vzpřímené polohy. Oba hluboce dýchali, ačkoli jinak byli naprosto zticha.
Bill ztěžka polkl a znovu letmo zkontroloval monitory. Právě v tom okamžiku zahlédl jemu velmi dobře známé auto, jak smykem parkuje před domem.
„Kurva!“ vyhrkl hlasitě.
„Ohhh yeaaah!“ zasténal Tom na oplátku souhlasně, aby dal agentovi vědět, že to dělá zatraceně dobře a on si to naprosto užívá.
„Ne!“ sykl Bill. „Tak to nemyslím!“ řekl rychle. „Přijel komisař!“ vyhrkl spěšně a rychle, i když opatrně vyjel z Tomova citlivého těla.
„Sss!“ zasyčel Tom. „Co tu dělá? Byl tu přece před pár dny!“
„Nevím. Rychle! Vezmi si věci a jdi k sobě. Řeknu mu, že spíš nebo něco. Zatraceně!“ zanadával, když si natahoval kalhoty a snažil se v nich urovnat svůj vzrušený úd. Vtiskl Tomovi kupku jeho oblečení do náruče a vykázal ho z místnosti právě ve chvíli, kdy komisař stihl vyběhnout z auta a zvoněním se dobýval dovnitř. Bill vydechl a natáhl se po tlačítku, aby získal čas tím, že se zeptá na jméno a identifikační číslo, zatímco si upraví svršky a zkusí se rekordně rychle vzpamatovat, což se zdálo velmi obtížné, když měl mezi nohama tvrdý orgán a neměl takové štěstí jako jeho klient. Na rozdíl od něj se totiž nemohl zavřít v pokoji a alespoň sám dokončit to, co spolu začali a co slibovalo velkolepé zakončení.
Po tom, co Leßner zbrkle vyslovil své identifikační údaje, s panikou v očích vtrhl do domu, jen co se dveře otevřely.
„Co se děje?“ zahřměl Bill nerudně. Jednak byl naštvaný, že neměl šanci dosáhnout dost slibného orgasmu, a jednak nesnášel, když lidi začali vyšilovat ještě před tím, než řekli, co se vlastně děje nebo co se stalo.
„Kde je Kaulitz?“
„U sebe. Nejspíš spí, protože se dole už nějakou dobu neobjevil,“ zalhal Bill jako profesionál.
„Řídící místnost. Teď hned!“ přikázal komisař a hnal se domem do příslušné místnosti jako první. Bill za jeho zády otráveně zakoulel očima, ale poslušně ho následoval. Máchl za sebou dveřmi jen tak, aby se přivřely, protože dveře byly to poslední, co ho právě zajímalo. Komisař si sedl za stůl a hmátl po služebním počítači.
„Nějaký problém?“
„Máme poplach. A to ještě vyšší, než je ten nejvyšší,“ řekl komisař a nekontrolovaně klikal na nějaká okna, přičemž tu a tam přeletěl prsty po klávesnici, aby někde zadal nějaké přístupové kódy. Tohle už nebyla informace, kterou by Bill mohl jen tak hodit za hlavu.
„Co se stalo?“
„Někdo mi dneska volal. Na služební telefon. Byl to ten, co jde po Kaulitzovi nebo minimálně jeden z nich, pokud je jich víc. Chce Kaulitze a chce ten batoh. Dal nám 24 hodin na to, abychom Kaulitze i to zboží dopravili do starého skladiště za městem směrem na Hamburg,“ přetlumočil komisař požadavky.
„Jinak?“ zeptal se Bill. Bylo jasné, že měli nějakou výhodu. Něco, čím mohli policii vydírat.
„Jinak zabijí Kaulitzova manažera a pro něj si přijdou osobně,“ vyřkl komisař a klikl na nahrávku, která mu právě přišla.
„Vstáváme!“
ozvalo se přeslazeným hlasem z reproduktoru. „Vstáváme, ospalče, pan komisař s tebou chce mluvit,“ pronesl hlas zpěvně. „Prober se, ty šmejde, nebo přísahám, že dostaneš takovou nakládačku, ze které se už neprobudíš!“ zavrčel hlas a bylo slyšet několik zvuků, které se nedaly bez vizuálního pohledu identifikovat.„Aaaaahhhh,“ zasténal mdlý hlas.
„To je ono. Teď hezky pozdrav!“
„Tome,“ ozvalo se zničené zašeptání.
„S tím se brzy setkáš. Jen záleží na policii, jestli v tomhle životě, nebo v tom posmrtném,“ zachrčel hlas.
„Prosím.“ Další bolestné zasténání.
„Slyšíte, komisaři? Pan Jost vás prosí. Radši sebou hoďte! Vy i zlatíčko Bill. Pápá, Billy!“ Ozvalo se lupnutí a nahrávka skončila.
Tom za dveřmi slyšel dost. V ten okamžik, kdy nahrávka skončila a on se vrátil z šoku do reality, do místnosti vlítl vyděšený, jako smyslu zbavený.
„Ne! Davide!“ zakřičel a vpadl dovnitř. „Musíte něco udělat! Musíte něco udělat. Nemůžete ho tam nechat. Ježiži, co budeme dělat? Co budeme dělat?“ panikařil a dýchal jako o život, že to vypadalo, že za chvilku omdlí. Bill ho chytil za ramena, pokoušeje se ho uklidnit, ale Tom sebou v jeho sevření házel nevídanou silou, v očích slzy a především strach a obavy. „Co to děláš?! Pusť mě! Musíme Davidovi pomoct! Nesmí mu nic udělat, tak už mě, kurva, pusť!“ křikl Billovi do obličeje.
„Zmlkni a uklidni se!“ zařval Bill naštvaně. Měl dost všeho toho vyšilování. Když všichni ztratí nervy, tak se vůbec nikam neposunou. Tom se lekl a na okamžik ztichl. „Tady si sedni a mlč!“ přikázal mu Bill a násilně ho vtiskl do židle poblíž. „Nikdo tady nebude vyvádět a dělat ukvapené závěry,“ řekl ostře dostatečně hlasitě, aby to pochopili oba muži v místnosti.
„Agente, myslím, že máme plné právo…“ Veškeré komisařovy snahy se Toma zastat, byly okamžitě zastaveny.
„Na vyšilování bude času dost,“ zahřměl Bill. „Jeden výhrůžný telefon a nahrávka absolutně nic neznamená. Může to být jen podvrh a tahle vaše reakce – především ta tvoje,“ podíval se na Toma zle, „je přesně to, na co oni čekají. Že budeme tak mimo a vyděšení, až uděláme chybu, které by oni mohli využít,“ vysvětloval Bill racionálně. Kolikrát už viděl takové důmyslné finty, do kterých policie spadla, aniž by si předem ověřila fakta.
„Co to tady meleš?! David je…“
„David je možná v pořádku a ty jim skáčeš na špek. Teď zmlkni a věř mi!“ obořil se na něj Bill znovu. Když nikdo neměl rozum, musel ho mít on. „Teď – vy se pokusíte Jostovi dovolat. Dáme tomu pár hodin, kdyby telefon nezvedal, protože ho třeba nemá u sebe a podobně, a když se nám to nepodaří, teprve pak si ty dobře poslechneš tu nahrávku a pokusíš se říct, jestli je opravdu možné, že na té nahrávce mluví tvůj manažer,“ instruoval oba muže.
„Byl to David!“ dušoval se Tom. „Poznal bych jeho hlas všude!“
„Ne! Právě teď jsi zaslepený strachem, takže bys označil Davidův hlas, i kdyby na té nahrávce ve skutečnosti mluvila žena. Navíc je to nahrané na dost nekvalitní přístroj na dnešní dobu, takže jsou hlasy zkreslené, takže až se uklidníš, tak se na to podíváme znovu, rozumíš? Protože právě teď máme jen plané ničím nepodložené výhrůžky,“ podíval se agent svému klientovi tak zpříma do očí, že měl Tom pocit, jako by se díval skrz něj. Síla jeho pohledu a především slov ho donutila mlčet a jen poslušně přikývnout, i když se uvnitř sebe třásl obavami.
„Ať tohle dopadne jakkoli. Nechám vás oba převézt jinam. Nebudu riskovat a věřit, že jen blafoval, když řekl, že si pro vás dojde sám, ačkoli ve skutečnosti neví, kde oba jste.“
„Kdyby to věděl, už by byl dávno tady a jako rukojmí by si vzal jeho nebo nás oba,“ podotkl Bill.
„S tím nemůžeme počítat. Můžou si s námi hrát úplně stejně, jako si ty myslíš, že si s námi hrají s tou nahrávkou. Třeba vědí, kde jste a jen vyčkávají na ten nejlepší moment,“ spekuloval komisař.
„Dobře,“ připustil Bill. „Uvědomte naprosto všechny, kteří jsou volní. Nechci mít u převozu jedno nenápadné auto ale 5 neprůstřelných dodávek plných agentů a policistů,“ diktoval si Bill.
Tentokrát to udělají úplně jinak.
Jinak a správně.
**
Příště: „V nebezpečí do bezpečí“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Řekla bych, že pan "komisař" se právě zachoval jako úplný debil. Po takovém telefonátu se osobně vydá za Kaulitzem, aby ho každý mohl sledovat přímo na místo. Přímo školácká chyba. A navíc je z něj kazišuk.
Bill muže mít pravdu, ale taky nemusí. Uvidíme, jestli je David skutečně v nebezpečí. Ale Tom teď bude psychicky úplně rozložený.
Díky za kapitolku a těším se na pokračování.
Shaneovi došla trpělivost a začal jednat. Kde je Tom určitě neví, protože jinak by si pro něj už dávno sám došel. Najít a unést Davida bylo mnohem snazší, ten se přece neschovával. Ale na můj vkus si trochu moc věří. Opravdu si myslí, že policie vymění korunního svědka a veškerý důkazní materiál k tak velkýmu případu za Davida ? Jistě, o jeho záchranu se pokusit musí, ale o nějaké výměně snad nebudou ani přemýšlet…
Díky za díl
Souhlasím z tebou Nade jsem zvědavá co bude dál.
Tak tomuhle říkám spád!
Asi jsem takovou akci nečekala nebo nevím, každopádně mě to docela vzalo! 😀 Nedivím se, že Shanovi došla trpělivost, však už čekal hodně, takže bylo otázkou času, kdy začne jednat, ale stejně mě to překvapilo! 😀 Souhlasím s Nade, protože když komisař vyjel za klukama, měla jsem strach, že je to nějaký podvrh a oni na něj číhají, aby zjistili, kde se Tom s Billem skrývají. Snad opět jen maluju čerta na zeď. 🙂
Každopádně Bill u mě docela zabodoval, protože se mi líbí jeho klid a rozvážná hlava. Toma samozřejmě chápu, že vyvádí, ale přesně o tohle Shanovi šlo, takže jsem doopravdy ráda za Billa a to, jak rozvážně umí věci řešit. 🙂 Jsem docela zavědavá, zda je tohle jenom bouda a nebo skutečnost. A hlavně jak to hodlají vyřešit? Tom bude vyšilovat, jestli se Davidovi něco stane, a nikdo jej z toho nemůže vinit. Začínám mít docela strach!
Moc děkuji za pokračování! 🙂
Přesně jak píší nademnou. Komisař udělal školáckou chybu a kdyby ho někdo sledoval zavedl by je rovnou k Tomovi. Jediný kdo přemýšlí je momentálně Bill. Jen i Shane musí přeci počítat s tím, že Toma jako hlavního svědka a důkazy vymění za Davida. Když se to vezme z pohledu co je důležité, David je opravdu a až někde na spod.
Děkuji za krásný díl 🙂
Tak teď jsem zvědavá, jak to bude pokračovat……
No tedy, pan komisař je opravdu zvláštní člověk. Pomalu by si člověk řekl, že na oddělení je skoro sám. Co nějací experti, ti přece můžou potvrdit pravost nahrávky. .. chudák Tom, z extrému do extrému. Nejdřív sex a pak taková studená sprcha 😀
Díky za kapitolu 🙂
Nevím proč, ale ve chvíli, kdy jsem se dostala k té druhé části dílu pod hvězdičkou a kde jsem se dočetla, v jakých pozicích se kluci právě nacházejí a co provádějí, tak jsem vyprskla smíchy. Prostě mi to v tu chvíli, těsně po tom, co jsem si přečetla o poplachu na stanici, přišlo strašně komické 😀 Ale hádám, že kdyby to věděl ten komisař, tak by asi nebyl stejně pobavený jako já 😀
Ale souhlasím, že komisař jednal moc zbrkle a Tom zase až moc panikařil a chladnou hlavu si zachoval jen Bill, což je až kupodivu po té horké chvilce před malým okamžikem. Prostě pravý profesionál 🙂