autor: Dania
betaread: Janule
betaread: Janule
O 5 měsíců a 13 dní dříve….
Billovo tajemství jej tížilo čím dál víc. Miloval okamžiky v Bushidově náruči, ty hodiny vášně by za nic nevyměnil. Jenže mu začínalo vadit, že se jedná opravdu jen o vášeň. Když se setkali, všechno šlo tak rychle, že si nestačili nikdy ani pořádně promluvit.
Od jejich prvního milostného setkání uplynuly již skoro dva a půl měsíce a od té doby se sešli ještě několikrát, přesněji osmkrát. A Bill chtěl najednou víc. Několikrát se snažil navázat nějakou konverzaci, bohužel se to vždycky zvrhlo v noc plnou vášně. A rána byla osamělá. Vždy, když se vzbudil, byl sám. Byl realista, věděl, že jej Bushido nemiluje, věděl, na čem je. Jenže to bolelo.
Nechtěl nějaké veřejné přiznání, důkazy nehynoucí lásky, stačil by mu obyčejný zájem a starost. Och, Bushido se staral, ale jen o to, kdy se znovu setkají, kdy mu Bill opět podrží. Nejhorší na tom bylo, že se nikomu nesvěřil. Svoje tajné výpravy za sexem kamufloval jak jen se dalo. Dokonce ani Tomovi nic neřekl. Nechtěl mu vysvětlovat svoje pohnutky, nechtěl slyšet bratrovu kritiku.
Zhluboka si povzdychnul a chystal se opustit hotelový pokoj. Právě jsou uprostřed turné po Státech a on se tu stresuje svým milencem. Za dva týdny budou Komety a on se s ním opět setká. Nevěděl, jestli bude mít dost síly opět předstírat, že mu to stačí. Těšil se na chvíle strávené s tím mužem, cítil se s ním v bezpečí a zároveň permanentně ohrožen. Tmavý pohled jeho tělo naplňoval příjemným brněním.
Dveře od pokoje se otevřely a Tom napochodoval do místnosti.
„Už jsi ready?“
„Hmm, už můžeme jít.“ Zamručel Bill a naposledy se zkontroloval v zrcadlových dveřích vestavěné skříně. Nevšiml si Tomova utrápeného pohledu. Tušil, že se s jeho mladším bráškou něco děje. Dokonce tušil i co, jenže doufal, že se mu Bill svěří. Zatím to neudělal a to Toma mrzelo, hrozně moc. Znamenalo to, že mu Bill nevěří.
Jednoho časného lednového rána, viděl Tom Bushida opouštět bratrův pokoj. Nemohl spát a když na chodbě slyšel šramot, šel se podívat. Měl z toho tehdy takový šok, že další půlhodinu jen stál a zíral na stěnu. Měl strach o brášku, cítil nutkání rozrazit dveře jeho pokoje a zjistit, jestli mu ten muž nějak neublížil. Jenže to neudělal. Bál se, měl strach z Billovy reakce. Nechtěl, aby si bratr myslel, že jej špehuje. A navíc, nechtěl to radši ani vědět. Najednou se jeho andělsky nevinný bratr spouští s mužem skoro o deset let starším! Nechtěl si to připustit, nechtěl ztratit mínění, které o svém bratrovi má. Tehdy nebyl připravený, přijmout jeho tajemství. Dnes však už ano. Nechtěl, aby se Bill trápil, nechtěl, aby měl pocit, že mu musí něco tajit. Chtěl si s ním o tom promluvit. Naplánoval to na dnešní večer. Chystal se řídit jedním rčením, které říká, že když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi.
Dnešní odpoledne mají opět volno, mohou se věnovat sami sobě. Zavře se s bratrem v pokoji a neopustí jej, dokud nebude vědět každou maličkost.
****
Bill ležel na posteli, vymydlený, voňavý, odpočívající po dlouhém dni. Tom má něco v plánu, cítil to. Jen co mu hlavou bleskla tahle myšlenka, ozvalo se klepání na dveře. Vstal a šel otevřít.
„Ahoj,“ pozdravil Tom. Bill ustoupil stranou a nechal bratra vejít. Lehnul si zpátky na postel, bradu podepřel dlaněmi, nohama houpal ve vzduchu. Pohledem sledoval Tomův nervózní obličej.
„Už chceš jít spát?“ zeptal se Tom přiškrceným hlasem.
„Asi jo, už jsem unavenej. A zítra musím brzo vstávat, tak bych si chtěl přispat.“
„No, já jsem se tě chtěl na něco zeptat.“
„Hm? Tak se ptej.“ Bill tušil, co bratrovi vrtá hlavou. Ale nechtěl, nechtěl se s ním o tom bavit!
„No… já……viděl jsem ho.“ Zašeptal Tom a lehce zrůžověl v obličeji. Pro něj to byl první rozhovor tohoto typu s Billem. Ještě nikdy se jej neptal na milence.
„Koho?“ rozhodl se chvíli dělat hloupého. Potřeboval se uklidnit. To, že je Tom viděl, jej překvapilo. Vždycky si dával pozor, aby vše proběhlo naprosto diskrétně. Bohužel, jak to vypadá, trapný rozhovoru s bratrem, kterému se snažil vyhnout, se přece jen uskuteční.
„Nedělej blbýho, vím že spolu něco máte. Viděl jsem ho odcházet z tvého pokoje.“ Tom zrudnul, rozčilením.
Bill jen naprázdno otevřel a zase zavřel pusu. Nevěděl, co na to říct. Nemělo smysl zapírat. A vlastně, proč by měl? Proč by nemohl otevřeně říct, že má milence? Co je na tom tak špatného? Nic!
„No tak mám milence, to je toho!“ rozčílil se i Bill a posadil se do tureckého sedu.
„Heh…“ Tom jen vyvalil oči a zíral na Billa.
„Nechtěl jsem ti to říct, protože ti do toho nic není! Taky se mi nesvěřuješ s kdejakou sukní, která se ti dostane do postele!“ Rozhazoval rukama a divoce gestikuloval. Snažil se za hněv schovat svoji nejistotu. Neměl zatím dost odvahy se Tomovi svěřit, že jeho „vztah“ s Bushidem není takový, jaký by ho chtěl.
Tom vyskočil a začal rázovat po místnosti.
„Tak mě prý do toho nic není! Tak až si budeš chtít pobrečet a postěžovat, tak za mnou nechoď, mě do toho přece nic není!“ vykřikl, rudý v obličeji, divoce oddechující. Udělal čelem vzad a vydal se ke dveřím.
Vzal za kliku, očima propaloval Billovu svěšenou hlavu. „Jsi strašnej sobec!“ Práskl za sebou dveřmi a byl pryč.
Bill si zhluboka povzdechnul. Takhle to nechtěl. Sám se chtěl Tomovi svěřit, jenže se necítil dostatečně jistý, aby se dokázal obhájit. Nechtěl, aby měl Tom pravdu. Nechtěl si to připustit. Pamatoval si, když dostal ten prsten, jehož zásluhou se roztočil kolotoč událostí, jak mu Tom kladl na srdce, ať je opatrný. Že to nedopadne dobře. Jeho srdce nedokázalo přijmout tu pravdu. Neustále doufalo, že se Anisovo chování změní, že projeví nějaké city, jakékoliv! Živě si vybavoval první a na dlouhou dobu poslední telefonát, kterým se snažil zjistit, jak se jeho „přítel“ má. Dopadlo to naprostým fiaskem, po kterém si připadal jako ten nejubožejší z ubohých. Jako obtížný hmyz, jako hračka, která když se využije, ale ve zbytku času jen opomenuta leží a čeká, až ji její majitel opět poctí pozorností. Nenáviděl to! Nenáviděl být opomíjený! Nikdy se tak necítil a teď?
Zakroutil hlavou a položil se na záda. Přitiskl si dlaň na oči a zhluboka dýchal. Musel se uklidnit. Dokonce se kvůli němu už hádá i s Tomem! V tuhle chvíli se ptal sám sebe, jestli to má všechno vůbec za potřebí. Nemá!
Cítil, jak se mu hrdlo stahuje potlačovaným pláčem. Byl na měkko! Vztekle praštil dlaní do peřin.
Věděl, že to přehnal. Bude se muset Tomovi omluvit. Jenže teď na to neměl odvahu. Věděl, že by se rozbrečel. Nechtěl být za slabocha. Připadal si, jako by si s jeho náladami pohrávalo nějaké dítě, které sedí u počítače a podle libosti mačká jednotlivé knoflíky. Jednou nahoře, za chvilku zase dole.
Přetočil se na bok a zavřel oči. Zhluboka dýchal, kolena přitisknutá k hrudi. Cítil se opuštěný, nechtěný. Věděl, že to není pravda, ale citům nemůžeš poručit.
Než si stačil uvědomit, co se děje, objímaly jej štíhlé, avšak silné paže jeho dvojčete.
„Promiň, Tomi, nechtěl jsem na tebe křičet.“ Zašeptal s nosem zabořeným do bratrovy mikiny.
„Já vím, já se taky omlouvám, neměl jsem to na tebe vybalit tak najednou.“
„Víš, já vůbec nevím, jak na tom jsme.“ Bill se podíval do bratrových očí. „Vzrušuje mě, vždycky, když jsme spolu, tak je to jízda. Ale jinak, prostě mám pocit, že jsem mu dobrý jen na to jedno.“ Zamrkal, snažil se zahnat slzy.
„Billy, já ti nechci nějak kázat, ani nechci, aby to vyznělo jako ‚říkal jsem ti to‘, ale já si myslím, že prostě si zasloužíš víc! Že si zasloužíš někoho, kdo tě bude zbožňovat a udělá všechno, co ti na očích uvidí.“ Tom hladil bratra po vlasech.
„Když to je těžký. Já…myslel jsem, že na Kometách… prostě, chci si s ním promluvit. Protože, když jsme spolu, tak na to mluvení se nějak nedostává.“ Bill zčervenal a plaše sklopil hlavu. Nevydržel bratrův upřený pohled.
„Já budu vždycky na tvojí straně, když ho chceš, tak to zkus. Promluv si s ním. A jsem rád, že jsi mi to nakonec řekl. Mám tě rád, víš? Nechci, aby si se trápil!“ šeptal Tom do černých vlasů. Cítil, jak se jeho bráška postupně uvolňuje, dech prodlužuje. Usínal. Políbil jej na horké čelo a zavřel oči. Po chvíli se i on ponořil do klidného spánku.
autor: Dania
úžasné…mohl by se na Bushida vykašlat a začít si s Tomem,věřím,že ten bymu splnil cokoliv,co by mu na těch rozkošných očičkách viděl…:o)v každým případě rychle dááááál….
No já bych se taky přimlouvala za to, že by se měl Bill na Bushida vykašlat … má sakra nějakou hrdost ne? … když se Bu chová takhle a začít se soustředit na svého brášku. Ten by mu zcela jistě neublížil. Jinak opět hezký dílek …
nj nj 😀 presne moja rec xD mohlo by sa to vyvinut tah ze nakonec skonci s tomikom 😀
Já jsem proti spřáhnutí s Tomem, mnohem radši bych uvítala Bushidovu nápravu, protože …. nevim, možná jen potřebuje popostrčit, aby se stal víc lidským :o)
Přesně tak, kasko, souhlasím s tebou… taky bych dala Bushidovi co proto, ať se naučí milovat a ne jen využívat. Potřebuje trochu změnknout.. 🙂 Tom tady má jinou roli, mně se v ní líbí. :o) J.
tak to jsem zvědava co s Anisem vyřeší…
Wruuáááá! Tak to je docela drsné! Jsem myslela, že to bude nějakej hepáč a že Bushido bude za toho "hodného Bushida" xD A najednou…ouha xD
Krásně se to zamotává, jen tak dál…sem moc zvědavá, jak to bude pokračovat 🙂 Je to krásný, moc ^^
Bushido…já tě varovala!! xD xD
Jsem zvědava jak to dopadne.