Dárky štěstí 5.

autor: tokiaccka
betaread: Janule
—Bill—
Bože můj. My jdeme spolu do mého pokoje. Ruku v ruce jdeme stále blíž. Tuším, ale nejsem si jistý z toho, co se teď stane. Mám radost, ale zároveň i strach, jestli se stane to, co mám na mysli.
Pevněji stisknu Tomovu ruku.
Došli jsme ke dveřím a já najednou beze strachu vešel dovnitř.
Podíval jsem se směrem k Tomovi. Právě skládal moje „dárky štěstí“ na křeslo, které stálo opodál v rohu pokoje.
Vážně je to pravda? Není to sen?
Tom došel k posteli. Já stál pořád s touhou u dveří.

Sedl si na postel a poplácal si na stehna na znamení, že si mám přisednout. Vlastně sednout si na něj.
Neváhal jsem. Beze slov jsem odcupital k Tomovi. Sedl jsem si na něj a něžně ho obejmul.
Vzal moje ruce a položil mě na postel. Byl jsem (vlastně jsem) v sedmém nebi.
—Tom—
Bill ležel na posteli, opatrně dýchal a nevěděl, co má dělat.
Lehce jsem se k němu naklonil a krátce jsem ho políbil. Ústy jsem sjížděl dolů a začal jsem ho líbat na krku. Nebránil se.
Rukou jsem sjel z jeho bříška na knoflík u riflí.
„Tome. Počkej. Já…já…“
Chtěl pokračovat ve větě, ale ústa jsem mu zakryl prstem. Bylo mi jasné, co chce říct.
„Pssst. Neboj se. Důvěřuj mi.“
„Dobře. Budu.“ Špitl celej ustrašenej.
Pokračoval jsem.
Podařilo se mi rozepnout mu kalhoty.
Rukou jsem sjel pod trenýrky.
Začal jsem ho líbat na bříšku a už teď jsem slyšel jeho rychlejší dýchání.
Sundal jsem mu triko. Moje už se podařilo Billovi taky vysvlíct.
Ústy jsem sjížděl dolů k jeho rozkroku.
Vášnivě jsem mu sundal celé kalhoty a trenýrky. Sobě v té touze taky.
Podíval jsem se mu do obličeje. Chtěl to. Bylo to na něm vidět. A dost.
Stále a rychleji jsem se blížil níž.
Nejdříve jsem mu několikrát přejel jazykem po celé jeho chloubě.
Provokoval jsem ho.
„Tome, dělej, prosím.“ Slyšel jsem najednou vyhrknout z úst mýho brášky.
Jak si přeje.
Vzal jsem mu ho celého do svých úst. Jemně jsem přejížděl nahoru a dolů.
Bill se zajíkal, když jsem ho chtěně kousl.
Zrychleně dýchal. Nechával se unášet.
„Už…“ Řekl přiškrceným hlasem.
Měl pravdu. Poslušně jsem spolykal všechno co mi dal.
Bill ležel v posteli a vydýchával se. Vypadal, jako kdyby právě běžel maratón.
Lehl jsem si vedle něj a oba nás přikryl.
Bill mě začal hladit po zádech a pevně se ke mně přitiskl.
„Bylo to moc úžasný Tome!“ Pochválil mě, dal mi pusu (nejspíš za odměnu) a zavřel oči.
Po chvíli jsme oba spokojeně usnuli.
autor: tokiaccka

8 thoughts on “Dárky štěstí 5.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics