Sweet Desire 7.

autor: The_poltergeist
Zlato, nemusíš být vědec, abys pochopil, co se děje.

Tom si nebyl úplně tak jistý, jak odpovědět na Billovo pozvání k němu domů. Samozřejmě chtěl vidět, jak Bill bydlí, a být schopný se s ním scházet ve skutečnosti. Jen z pomyšlení na to se jeho celé tělo třáslo a překypovalo radostí a ostatními emocemi, které znal každý teenager. Byl na to ale připravený? Nebylo příliš brzy? Znali se dostatečně na to, aby k němu doopravdy přišel? A neznamenalo to, že se bude muset setkat s Billovou rodinou? A podle toho, co mu Bill řekl, tak měl rodinu velkou. Tom se toho děsil. I po tolika letech, co znal Georga, se necítil v přítomnosti jeho rodiny příliš dobře, a to ji neměl ani nikterak velkou.

Vtipné ale bylo, že Tom nebyl tak nervózní, jak očekával. Jeho srdce se pořád svíralo, jak četl zprávu pořád a pořád dokola, byl si jistý, že je rudý jako rajče, ale nešílel. Ne, místo hyperventilování a panikaření se nekontrolovatelně chechtal, když si představoval všechny věci, co by (pravděpodobně) mohli dělat, kdyby byli spolu sami. Samozřejmě, byla to jen jeho bujná fantazie; žádný ze sexuálních scénářů, co měl v hlavě, se nemohl odehrát při první návštěvě Billova domu. Ne, pravděpodobně budou pracovat na jejich projektu na chemii – pokud někdy přijdou na to, co to vlastně bude.

Navíc, Tom si pořád nebyl jistý, jestli to Bill cítí stejně jako on. Zatraceně, pořád si částečně myslel, že Bill má nějaký ďábelský zápisníček, kam si poznamenává Tomovy odpovědi, ale většinou se rozhodl ty myšlenky prostě ignorovat. Bylo to šíleně těžké a myšlenky mu pořád v hlavě vyskakovaly, ale on se snažil, jak jen mohl, aby je z hlavy dostal.

Díky bohu Bill zrušil své pozvání. Řekl Tomovi, že se něco stalo a on nebude mít pravděpodobně celý den čas. Tom řekl, že je to v pohodě. Oddechl si, ale zároveň byl zmatený. Ačkoliv se prvně vylekal, tak se zároveň… těšil. Bill mu ale řekl, že se velmi omlouvá, ale že budou muset vymyslet něco jiného. Tom samozřejmě přijal Billovu omluvu, protože tady nebylo nic, za co by se měl omlouvat.
Tom tedy seděl ve svém pokoji s Georgem tak jako každé jiné páteční odpoledne, protože Georg většinou o víkendu pracoval. Dívali se na televizi, jedli popcorn a Tom v ruce držel telefon, konverzoval s Billem na messengeru. Cítil se zvláštně polichocený. Bill mu řekl, že je opravdu zaneprázdněný, ale i tak si našel vždy chvilku, aby Tomovi odepsal.

Pátek 09/09/08

Bill Kaulitz:
Takže co děláš? 😛

Pátek 09/09/08

Tom Trümper:
Vlastně nic moc 😛 Přecvakávám jen televizní kanály 😛 Už mám druhou mísu popcornu, jím ho, protože se nudím. Lol 😛 Co vlastně děláš? Nic jsi mi o tom neřekl.

Pátek 09/09/08

Bill Kaulitz:
Jsem u dědy doma. Je vážně starej a potřebuje pomoc. Pomáhám mu malovat garáž 😛 Není to něco, co bych chtěl dělat v pátek, ale je to můj dědeček, takže ho nemůžu odmítnout 😛

Pátek 09/09/08

Tom Trümper:
Oooh, chápu 😛 Bavíš se s prarodičema, chceš slyšet něco divného, ale zároveň zajímavého? 😛

Pátek 09/09/08

Bill Kaulitz:
Sem s tím 😛 Možná jenom budu pomaleji odpovídat 😛 Pokud chci jít dneska domů, musím dokončit minimálně jednu zeď 😛

Pátek 09/09/08

Tom Trümper:
Hehe, chápu. : ) Pamatuješ si, jak jsem ti říkal, že nás táta opustil, když mi byly dva měsíce? Před pár dny volala mámě nějaká Cindy, která se až teď dozvěděla, že má vnuka! XD

Zatímco čekal na odpověď, smál se sám pro sebe. To, co se chystal říct Billovi, bylo opravdu vtipné. Jeho táta, kterého si samozřejmě nemohl pamatovat, od nich odešel před několika lety a oni o něm od té doby neslyšeli. Pře třemi dny Cindy – jeho babička – zavolala Janice a řekla jí, že ani netušila, že má vnuka. Oba, Tom i Janice, se dobrou půlhodinu smáli tomu, že jeho otec se nikdy nezmínil svým rodičům, že má dítě.
Tomův otec pracoval jako správce domu ve stejné firmě jako Janice, kde se poznali a začali spolu randit. Janice řekla Tomovi, že ve skutečnosti s ním ze začátku být nechtěla, ale on si probojoval cestu do jejího srdce. Po pár měsících tvořili pár a našli si pěkné místo, kde mohli společně bydlet. Janice nikdy nepoznala jeho rodiče, protože jí řekl, že s nimi nechce mít nic společného. Janice se na to víckrát neptala, protože to vypadalo, že ho to obtěžuje. Jejich vztah vypadal docela stabilně, ovšem jen do doby, kdy začal být jeho otec víc a víc nevrlý a výbušný. Když Janice před sedmnácti lety porodila Toma, pravděpodobně byl ještě odtažitější a opustil je.
Janice si domyslela, že když nekomunikuje s rodiči, oni taky nebudou chtít mít nic společného s jejich miminkem. Ale to bylo daleko od pravdy, a pravděpodobně po tom, co se to Cindy dozvěděla, hned se je snažila kontaktovat.

Pátek 09/09/08

Bill Kaulitz:
Cože?? 😛 Takže ona má sedmnáctiletého vnuka, o kterém neví? Jak je to možný? A hlavně jak na to přišla?! Bože, chci slyšet všechny detaily!! XD

Pátek 09/09/08

Tom Trümper:
Řekl bych, že můj táta je pako xD Pravděpodobně se přistěhoval zpátky k rodičům, když opustil mojí mámu a od té doby tam žije!… Dobře, i když s náma nebyl, každý měsíc mi posílal 50 dolarů. No a po tom se on a Cindy ohledně něčeho pohádali a ona chtěla vědět, komu a proč pořád posílá peníze, no a pravda vyšla najevo! XD Bože, cítím se tak speciálně!

Pátek 09/09/08

Bill Kaulitz:
Tome… Vážně se omlouvám, ale… HAHAHAHAHA. Tohle mě totálně oddělalo. Vím, že je to fakt hrozná situace, ale bože, je to vtipný xD

Pátek 09/09/08

Tom Trümper:
V pohodě, naprosto XD Taky jsem se přes to ještě nedostal 😛 Je to vtipný! Ale moji prarodiče mě chtějí poznat nebo tak něco… A to je… fakt hodně divný. Myslím to tak, jak se mám chovat, když sem přijdou?

Pátek 09/09/08

Bill Kaulitz:
Přál bych si, abych ti mohl nějak poradit, ale nemůžu xD Netuším, co bych dělal v situaci, jako je tahle 😛 Možná… Buď jen sám sebou? ^^

Pátek 09/09/08

Tom Trümper:
Buď… Buď sám sebou? Ty chceš, abych byl sám sebou? 😛 Ježíši, Bille, už jsme se někdy ve skutečnosti potkali? XD Víš, jak se chovám, viď? Vyděsím se, když mě lidi pozdraví xD

Pátek 09/09/08

Bill Kaulitz:
Ano, už jsem tě ve skutečnosti potkal. A ano, většinou vypadáš jako vystrašené štěně, ale jsi úžasný. Jsem si jistý, že tě budou mít rádi.

Tom zalapal po dechu, zachichotal se a zakryl si obličej dlaněmi, houpal se dopředu a dozadu. Bill řekl, že je úžasný. On řekl… že je… on řekl… Tom se kousl do prstů, snažil se tak držet v sobě hlasité vypísknutí. Jeho žaludek se zatraceně stahoval, bolelo to a pravděpodobně měl závrať, protože se mu točila celá místnost. Proboha, jestli se bude takhle chovat pokaždé, když Bill řekne něco sladkého, nebyl si úplně tak jistý, jestli mluvit s Billem byl dobrý nápad. Ale znovu… Musí to zvládnout. Doposud se k Tomovi nikdo nechoval tak jako Bill, nikdo ho nedonutil cítit se tak… speciálně. Rozhodně musel vymyslet, jak se vypořádat se všemi komplimenty a domýšlivými poznámkami. Zatím jen nevěděl jak.

Pátek 09/09/08

Tom Trümper:
Omlouvám se… Ale já nevím, co na to říct 😛 Nevím, hádám, že počkám a uvidím, co se stane 😛

Pátek 09/09/08

Bill Kaulitz:
Bude to dobrý, věř mi 🙂

Pátek 09/09/08

Tom Trümper:
Doufám 😛

Pátek 09/09/08

Bill Kaulitz:
Bohužel budu muset jít 😛 Pokud to mám někdy dokončit, musím si přestat psát s tebou a soustředit se. Napíšu později, jo?

Pátek 09/09/08

Tom Trümper:
Dobře, dokonči to a napíšem si později. Ahoj : )

Tom si sám pro sebe povzdechl a odložil telefon. Byl netrpělivý. Chtěl, aby Bill dokončil svou práci, jak nejrychleji to bylo možné, aby si zase mohli psát. Mluvit s Billem byla jedna z Tomových nejoblíbenějších činností, co mohl dělat. Nechtěl dělat nic jiného, ani o ničem přemýšlet. Večerní rozhovor s Billem byl nejlepším zakončením dne.

Než se spolu začali bavit, Tom se cítil osaměle. Měl sice Georga a mámu, ale vždycky hledal někoho dalšího, někoho, s kým by to bylo o něčem víc. Georg byl jeho nejlepší kamarád, pravděpodobně vždycky bude, scházeli se tak často, jak to jen šlo, ale Georg si užíval i společnost dívek. Máma pracovala hodně, a pokud už doma byla, tak se nesešli časově. Tom chtěl intimitu a lásku. Chtěl někoho, s kým by sdílel svůj první polibek. Někoho, s kým by se držel za ruce. Chtěl někoho, s kým by šel do kina na opravdu hloupý film bez pointy, ale i tak by to byl krásný večer. Chtěl někoho, kdo by byl jeho.

A teď, když Billa víc poznával, najednou osamělý nebyl. Pořád nevěděl, jestli Bill sdílí stejné pocity, ale na tom nezáleželo, protože vše, o čem mluvili, komplimenty, které mu Bill skládal, úsměvy, které mu Bill ve škole posílal, to všechno nutilo Toma cítit se speciálně, oceněně a ne tak osaměle, jak byl zvyklý. Ačkoliv ho děsilo přiznat si to, začínal o Billovi smýšlet jako o velmi blízkém kamarádovi. Možná bylo vážně naivní o tom takhle přemýšlet, možná to byl nějaký znak jeho zoufalosti, ale nemohl si pomoct, cítil to tak, protože se chovali a mluvili spolu tak, jako kdyby se znali roky. Tom s Billem sdílel hlubší, osobnější pocity, naděje a sny než s Billem. Kdyby tohle Georg někdy zjistil, pravděpodobně by vytrhal Tomovy dredy a přilepil mu je do podpaždí.

Tom zakroutil hlavou, sám sobě se zasmál. Byl v tom až po uši. Zhluboka se nadechl a vylezl z postele. Rozhodl se sledovat film. Rozptýlí ho to a alespoň mu bude rychleji utíkat čas.
Dobře, ačkoliv vybral jeden ze svých nejoblíbenějších filmů, pořád nemohl přestat kontrolovat telefon. Beznadějně doufal, že telefon začne vibrovat, což by znamenalo, že Bill je hotový a můžou si psát.
O několik minut později se Tom podíval na hodiny. Bylo už dávno po půlnoci. Smutně vydechl a vrátil se pohledem zpátky ke svojí televizi. Nebyl důvod čekat déle, Bill byl pravděpodobně příliš unavený a vyčerpaný po dlouhém dnu, takže pravděpodobně hned, jak se dostal domů, padl do postele.
Nikdy by nikomu ale nepřiznal, že přestože si byl na sto procent jistý, že Bill spí, byl raději vzhůru, protože co kdyby náhodou. Co kdyby náhodou jeho telefon oznámil Billovu zprávu.

Film, který sledoval, skončil. Tom rychle našel další, potřeboval něco, co by ho rozptýlilo, něco, co by ho udrželo při životě, zatímco čekal. Byl tak ztracený ve svých myšlenkách, když film vybíral, takže po tom, co začal, musel chvilku přemýšlet, co si to vlastně pustil. Znuděně vydechl a rychle se podíval na telefon, ale pořád nic.

O hodinu později se Tomovi zavíraly oči, takže se rozhodl vzdát to. Pořád byl víkend, takže si mohli napsat prostě zítra. Poté, co vykonal svoji každodenní noční rutinu a vypnul televizi, uvelebil se v posteli do příjemné polohy a zavřel oči, cítil, že usíná.
V pokoji se ale ozvalo hlasité zapípání a Tom rychle otevřel oči. Posadil se, vzal telefon a snažil se ignorovat, že ho z únavy pálí oči.

Sobota 10/09/08

Bill Kaulitz:
Ahoj… omlouvám se 😛 Trvalo to dýl, než jsem myslel a pak, když jsem přišel domů, tak máma trvala na tom, abychom se koukli společně na film xD A já ti nemohl napsat, protože mi chcípla baterka! Doufám, že ještě nespíš… Jasně, pochopím, pokud už spíš, ale… Pokud spíš, napíšeme si zítra… Nebo během dneška!

Zhruba deset sekund trvalo, než si Tom zprávu přečetl a pochopil ji správně vzhledem k tomu, jak unavený byl. Tiše vypísknul, kousal si ret jako vždy, nevěděl, co odepsat. Znovu si zprávu přečetl, zněla tak… nechutně pěkně a zvláštně. Úplně jinak než jindy. Zněla jinak než od Billa. Znamenalo to jediné, Tom se zamiloval snad ještě víc, pokud to bylo možné. Byla to pěkná změna, která dávala Tomovi naději.

Sobota 10/09/08

Tom Trümper:
Ahoj!
V pohodě! 😛 Nedělej si starosti! ^^ Jak vidíš, ještě nespím 😛

Sobota 10/09/08

Bill Kaulitz
Jej! 😀 chyběl jsem ti? ^^

Sobota 10/09/08

Tom Trümper:
Jo, chyběl 🙂 Nudil jsem se, když jsi tu nebyl! ^^

Tom se červenal, cítil, jak ho pálí i uši. Upřímně, chvíli mu trvalo, než se odvážil zprávu odeslat po tom, co ji napsal. Právě teď na sebe byl pyšný, stejně jako byl zahanbený, ale sám sobě slíbil, že to musí alespoň zkusit a nebýt před Billem tak ostýchavý. Stalo se to po tom, co mu Georg řekl, že jeho stydlivost je docela roztomilá a pěkná, ale pořád je tady nějaká šance, že to Billa časem bude unavovat, ztratí zájem a vše skončí. A to bylo to poslední, co Tom chtěl. Byla to výzva, bylo to skutečně děsivé, ale nechtěl, aby Bill ztratil zájem.

Sobota 10/09/08

Bill Kaulitz:
Awh! 😀 Donutil jsem tě říct to 😀 Taky jsi mi chyběl, malování bylo taaak nudný. Jediný, na co jsem mohl myslet, bylo to, že si musím pospíšit, abych šel domů a mluvil s tebou! 😉

Sobota 10/09/08

Tom Trümper:
Nemáš nic lepšího, co bys mohl dělat v pátek v noci? 😛 Ale lichotí mi to… Tak moc, že bych měl asi otevřít okno XD

Nebylo to daleko od pravdy. Tomova tvář nebyla daleko od shoření a on se zběsile ovíval svým tričkem. V pokoji bylo horko, vzduch byl těžký, takže i tak věděl, že okno bude muset otevřít. Úkol, který si zadal – nestydět se a být statečný – byl mnohem těžší, než si myslel, že bude. Ale sakra, bylo to docela vtipné, roztomilé a osvobozující.

Sobota 10/09/08

Bill Kaulitz:
Pokud sis nevšiml, je sobota XD Dobře, jsou 3 ráno, ale i to se počítá! 😛 A ne, nemám 😛 Občas chodím na párty, ale… dnes se mi nechtělo. Chtěl jsem prostě zůstat doma a povídat si s tebou! 🙂

Část Toma chtěla okamžitě přijít k Billovi domů, chytit ho za ramena a zatřást s ním, zeptat se ho, co to vlastně všechno mělo být? Dělal to naschvál? Snažil se Toma nalákat do nějaké pasti? Chtěl se s ním jenom vyspat? Hledal někoho, s kým by si mohl přes internet vyhonit? Měl Toma rád? Co to, do prdele, bylo? Bavili se spolu pár týdnů a Bill se choval, jako by byl Tom celý jeho svět.
Dobře, to není tak rozdílné od toho, co děláš ty, víš? Taky se chováš, jako by byl slunce, měsíc, celý vesmír. Pomyslel si Tom, když se díval do obrazovky. Musel sám se sebou souhlasit. Poslední dny strávil tím, že na Billa nepřetržitě myslel. Ve škole Billovi posílal už-ne-tak-tajné pohledy a počítal, kolikrát se na něj Bill podíval nazpátek. Když se zpátky nepodíval, měl po zbytek dne zkaženou náladu.
Byl si vědom, že Billa miluje odjakživa. Měl teda hodně dobrý důvod upadat před Billem do mdlob a slintat nad ním, ale to nevysvětlovalo Billovo nynější chování. Bill byl na něj vždycky milý, ale…

Ne, přestaň. Prošli jsme si tím už stokrát, možná dokonce víckrát. Slyšel jsi, co ti včera řekl Georg. Buď cool, buď na něj milý a uvidíš, co se stane. Nerozebírej to a neznič to. Pokud ti ublíží, jednou se z toho dostaneš.
Tomovy myšlenky byly přerušeny další zprávou.

Sobota 10/09/08

Bill Kaulitz:
Znovu jsem tě vyděsil? 😛

Sobota 10/09/08

Tom Kaulitz:
Ne, promiň 😛 Jen jsem přemýšlel… 😛
Sobota 10/09/08
Bill Kaulitz:
O čem? 😛

Sobota 10/09/08

Tom Trümper:
O ničem 😉

Sobota 10/09/08

Bill Kaulitz:
Ale no tak, víš, že mi to můžeš říct 😛

Sobota 10/09/08

Tom Trümper:
Fajn, ale pak neříkej, že jsem tě nevaroval 😉 Přemýšlel jsem o tom vibrujícím piercingu, jak jsi mi říkal ;P Už ti přišel?

Dobře, tohle byla lež. A proč to vlastně vůbec řekl? Možná to ale tak úplně lež nebyla, protože vibrující piercing do jazyka se mu v mysli zjevil víckrát než jednou.

Sobota 10/09/08

Bill Kaulitz:
Už mi přišel 😛 Dobře… Pokud tě to opravdu tak zajímá, co kdybychom si zavolali, a já ti ho ukážu? 😛

Sobota 10/09/08

Tom Trümper:
Zavolali… Jak?

Tom netrpělivě čekal na odpověď.

Sobota 10/09/08

Bill Kaulitz:
Máš webkameru? 😀 Dneska už můžeš volat s kamerou i přes Facebook 😀 Můžu ti to předvést a no… abych byl upřímný, z toho neustálého psaní mě už bolí prsty. Takže co na to říkáš? 😀

Sobota 10/09/08

Tom Trümper:
Uhm… Nejsem si jistý.

Sobota 10/09/08

Bill Kaulitz:
Prosím, chci radši mluvit, než psát ^^ Skrz kameru tě nekousnu ani nic podobného… I když bych si přál, abych mohl… ne, dělám si srandu! 😛 Prosím, bude to zábava! 😉

Tom si vzal chvíli na přemýšlení. Bill měl pravdu, opravdu to bude jednodušší, než jen psát. Velká jeho část chtěla Billa vidět, slyšet jeho sladký hlas a vidět jeho reakci pokaždé, když z něj vypadne něco neohrabaného. A samozřejmě chtěl vidět ten piercing.

Sobota 10/09/08

Tom Trümper:
No tak fajn! 😀 Ale budeš muset chvilku počkat! 😛 Musím… něco udělat 😛

A tím, že musí něco udělat, myslel uklidit pokoj – dobře, alespoň část, o které věděl, že bude vidět v kameře – a jít do koupelny, aby si umyl obličej a upravil dredy. Jakmile byl přesvědčený, že pokoj vypadá slušně a i jeho vzhled je dostatečně dobrý, přijal Billovu žádost o video hovor.

Čekání na spojení…

Chvíli byla na obrazovce jen tahle zpráva, což Tomovi nepřidávalo. Bylo pro něj těžké vůbec dýchat. Co řekne? Co má dělat?

Bože, usměj se a řekni ahoj, idiote! Zasténal. Mohl být ještě hloupější? Ale… co když zamrzne? Co když uvidí Billův obličej a pak si uvědomí, že neví, co říct nebo jak se chovat? Dobře, vždycky mohl předstírat, že se jeho počítač vypnul. Nebo že jeho web kamera přestala fungovat?

V okamžiku, kdy se Billův obličej ukázal na obrazovce, Tom seděl, naprosto bez dechu, uchvácen Billovou krásnou tváří.

„Ahoj,“ usmál se Bill a zamával.

„Uhm… Ahoj,“ Tom zčervenal, usmíval se. „Myslím, že mi víc vyhovuje psát…“
„Oh, proč?“ zeptal se Bill a uchechtnul se. Neznělo to ale urážlivě.
„Protože nevím, jak se chovat,“ vyhrkl Tom. „Promiň, jsem fakt nervózní. Myslím, tohle je jednodušší, než být tváří v tvář, ale… Pořád se bojím, že ze sebe udělám blbce.“
„Neboj,“ naléhal Bill, pořád se usmíval. „A pokud si budeš myslet, že ze sebe děláš blbce, prostě udělej to, co já, když se mi to stane. Předstírej, že tvůj počítač přestal fungovat nebo že ztrácíš signál internetu. Jednou jsem to udělal!“ poradil. Tom pokýval hlavou a usmál se. Nikdy nemůže Billovi říct o tom, že nad tím skutečně už uvažoval.
„Takže… Pokud mi zničehonic zmizíš, tak můžu vědět, že jsi to udělal schválně?“ ušklíbnul se Tom. Hned na to se ale široce usmál, protože Bill se červenal. Miloval, když byl on ten, kdo Billa donutil červenat se.
„Dobře, asi jsem ti to neměl říkat,“ Bill protočil oči sám nad sebou.
„Ne,“ zasmál se Tom a povzdychl si.

Takže co teď?

„Jo,“ zamumlal Bill, vesele se na Toma díval. „Oh, mám nápad. Pojďme hrát dvacet otázek.“

„Jasně,“ souhlasil Tom, oddechl si. Tohle to celé udělá jednodušší.
„Můžu začít,“ navrhl Bill. Když neviděl, že by Tom odporoval, položil otázku. „Oblíbený film?“
„Atlas mraků. Mám rád Sci-fi,“ přiznal Tom. „Okay, uhm… Oblíbená skupina?“
„Ou,“ zasmál se Bill. „Uhm… Myslím, že Journey. První láska?“
„Uhm,“ do Tomových tváří se nalila červeň, koukal do klávesnice.
„Promiň, byla to jediná věc, co mě napadla,“ řekl Bill, ale jako omluva to příliš neznělo.
„Dobře, jmenoval se Ryder,“ řekl Tom a snažil si vzpomenout na co nejvíc detailů. „Bože… Bylo to na základce a my spolu měli matiku. Byl to takovej ten typickej sportovec, nesnášel jsem ho, protože byl otravnej, ale… Ale já do něj byl beznadějně zamilovanej.“
„Dělali jste spolu-?“
„Hej, teď jsem na řadě já!“ protestoval Tom. Byl ale polichocen, že se Bill zajímá. „Tvoje první láska?“
„Šestá třída, jmenoval se Alexander,“ vydechl Bill. „Byl pěknej, každý ho chtěl. No a potom jela naše třída na třídenní výlet. Já, on a tři další kluci jsme byli ve stejné chatce a… takhle to skončilo. Všiml jsem si, jak neskutečně línej je,“ rozesmál se a zakroutil hlavou.
„Nezní to jako pravá láska,“ zachechtal se Tom.
„No… ne tak úplně,“ zachichotal se Bill. „Okay, první přítel?“
„Nikdy jsem neměl přítele,“ zamumlal Tom a zase se díval do klávesnice, jako kdyby to byla ta nejzajímavější věc na světě. „Tvůj první přítel?“
„Oh,“ Bill zněl provinile. „Omlouvám se. Uhm… Můj první přítel byl Spencer.“
„Spencer?“ Tom téměř šokovaně vykřikl. „Spencer Jones z naší třídy?“
Bill pokýval hlavou, nevypadal příliš pyšně.
„Dobře, jak jste se ty a Spencer… dali dohromady?“ zeptal se Tom a snažil se tu představu vytlačit z hlavy.
Spencer Jones byl jeden z kluků v jejich třídě, kteří Tomovi kradli peníze na oběd a strkali ho do koše na odpadky, když byli v první třídě na střední. K čertu, jak někdo, jako byl Bill, vůbec mohl být s někým, jako byl Spencer? To bylo naprosto mimo Tomovo chápání.

„Bylo to dlouho před tím, než jsme nastoupili na střední,“ řekl Bill. „Myslím, že to bylo v desáté třídě, byl to milej kluk. Moc jsme se nedrželi za ruce a ani jsme společně nesledovali filmy, sporadicky jsme se políbili, ale… byl vážně milej, ale jakmile nastoupil na střední, změnil se. Nikdy bych nechodil s někým, v koho se změnil.“

„Wow,“ odpověděl Tom. Pořád byl šokovaný a překvapený.
„Jsem na řadě,“ oznámil Bill, snažil se zmírnit napětí. „První polibek?“
„Žádný přítel, žádný první polibek,“ Tom se snažil znít vesele a ne tak, že ho to obtěžuje. „Ty?“
„Promiň,“ Bill zaúpěl, zakroutil hlavou. „Svůj první polibek jsem prožil se Spencerem. Tome, omlouvám se… Tohle není… možná to nebyl dobrý nápad.“
„Ty za to nemůžeš,“ odpověděl Tom. „Nemůžeš za to, že nemám žádný život. Možná jsem tě měl varovat.“
„Kvůli tobě se cítím jako děvka,“ pousmál se Bill. „Což hodně vypovídá, protože když se porovnám s mými přáteli, nemám vůbec žádné zkušenosti. Chodil jsem jen se dvěma klukama a spal se třema lidma…“
„Dobře, pokud se porovnáš se mnou, máš spoustu zkušeností,“ Tom se začervenal a přemýšlel o tom, jak si vždycky sebe a Billa představoval v kompromitujících pozicích.

„Nechápu to!“ vybuchl Bill, díval se na Toma pohledem, jako kdyby mu právě oznámil, že uvažuje o kariéře supermodela.

„Co?“
„Jak… to je fuk,“ Bill zakroutil hlavou. „Chtěl jsi vidět můj nový piercing, viď?“
„Ano, prosím,“ odpověděl Tom, jeho žaludek začal dělat kotrmelce a na chvíli zalitoval, že zněl tak natěšeně. Ale Bill nevypadal, že by mu to vadilo.
„Takže… Tohle je ten normální,“ řekl černovlásek, držel obyčejný nudný piercing. Vypadal úplně stejně jako ten, co měl. „Později si ho dám do jazyka, ten, co tam mám, musím vyhodit, pořád mi padá. A tohle je ten vibrující,“ řekl hrdě a ukazoval červený, třpytící se piercing.
„Sakra, jak to vlastně začne vibrovat? Vibruje to pořád?“ otázal se Tom. Uvědomoval si, že zní docela dychtivě po odpovědi.
„Chtěl bys to vědět?“ ušklíbl se Bill a na chvilku se otočil. Když se po chvilce otočil zpátky, piercing, který držel, bzučel jako vzteklý. „Sakra, musím přiznat… Je tak lákavé dát si ho teď do jazyka,“ řekl, chlípně se díval na svůj piercing.
„Udělej to,“ řekl Tom. V puse měl sucho, jeho oči upřeně zíraly na ten maličký šperk, co Bill držel.
„Bože, nevím, jestli to vydržím,“ přiznal Bill, kousal si ret, tiše vzdychnul. „Je to tak… silné. Jen to držím a cítím to v mých zasraných palcích u nohou. Jen si představ, jaké to bude v puse.“

Až moc nemravných obrázků se tvořilo v Tomově mysli. Nemohl si pomoct, potichu zasténal. Díky bohu byl Bill příliš zaneprázdněný zkoumáním svojí hračky, že si toho pravděpodobně ani nevšiml. Zavřel oči, snažil se soustředit na… nevzrušující věci, ale to bylo opravdu těžké, když pořád slyšel to bzučení a jak Bill tu a tam zasténal.

„Kurva, to je ta nejlepší věc, co mi kdy přišla,“ zavzdychal Bill. „Tome, jen si představ… Líbat někoho, kdo tohle má v puse, musí být kurva božský.“

„Jsem si jistý,“ pokýval hlavou Tom. Jeho srdce bilo tak splašeně, že ho mohl cítit až v klíčních kostech.
„Jsem si jistý, že všechno s tím bude úžasný. Nemyslíš si to?“
„Jsem si naprosto jistý, že ano.“
„Líbilo by se ti to?“
„Cože?“ Tom zalapal po dechu. Zíral na Billa s rozšířenýma, překvapenýma očima. „Proč na tom záleží, pokud se to líbí tobě?“
„Jo, ale… nemyslíš si, že… je to přes čáru, že ne?“ zeptal se Bill, na chvilku dal piercing stranou. „Nemyslíš si, že jsem hloupej, když jsem si to koupil?“
„Ne tak úplně,“ Tom rozhodně zakroutil hlavou. Před očima měl pořád Billa a jeho piercing.
„Dobře,“ oddechl si Bill. „V tom případě si to můžu nechat.“
„Kdyby se mi to nelíbilo, nenecháš si to?“ zeptal se Tom opatrně, snažil se neznít nafoukaně.
„Kdyby se ti to nelíbilo, neměl bych důvod nechávat si to,“ přiznal Bill.

Tom zalapal po dechu. Nebyl si jistý, zda Billa dobře slyšel.

autor: The_poltergeist

překlad: Catherine
betaread: J :o)

original

8 thoughts on “Sweet Desire 7.

  1. Hledal někoho, s kým by si mohl přes internet vyhonit? – 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 nie malo sa tu smejem :D. Tento diel bol nářez , ja sa červenám aj za Toma :). Je veľmi fajn, že sa Tom odhodlal na konverzáciu cez webku, ani to moc nebolelo, nemal čas premýšlať nad tým a moc panikáriť 🙂 teším sa na stredu ♥

  2. Tom se nám pomaloučku mění a já mám díky tomu úsměv od ucha k uchu! 🙂 Tenhle díl byl neuvěřitelně povzbuzující a eregický. Moc se mi líbí, jak se Tom nesnaží až moc přemýšlet – je pak uvolněnější a víc sám sebou. Vůbec nemá co skrývat, protože je to parádní kluk. ♥

    Je vidět, že kluci jsou na sobě čím dál více závislí, ale v tom dobrém slova smyslu. Líbí se mi, jak si pořád píší, i když ano – schůzky z očí do očí by byly lepší, ale já věřím, že se k tomu taky dostaneme. 🙂 Myslím, že pro Toma je obrovský pokrok už jen to, že při psaní s Billem je uvolněný a dnes překročil i další hranici. Skypoval si s Billem a já myslím, že docela dost úspěšně. 🙂 Ještě pár takových skype session a Tom se bude cítit dobře i přo osobním setkání. Tom potřebuje jen čas a pak se mu určitě splní sen o tom mít přítele. 🙂

    A Bill po Tomovi očividně neuvěřitelně jede!!! ♥ Je mi trochu líto, že musí být šíleně trpělivý kvůli Tomovi, ale věřím, že ta trpělivost se mu vyplatí. 🙂

    Moc děkuji za překlad! ♥

  3. To bola rozkošná kapitola. Tom sa zdal trochu odvážnejší, ani nezdupkal keď sa dohodli na videohovore:D Ďakujem za kapitolu a teším sa na pokračovanie.

  4. Já jsem se na nový díl tak strašně těšila!^^ Je nádherný! A po celou dobu čtení jsem si říkala, ať ještě není konec:D Musím s potěšením konstatovat, že délka každého toho dílu je tak akorát, aby se člověk nasosal emocemi a vystačily mu na příští dny:-) Opravdu, díl prožívám každý s Tomem čím dál víc, směju se nahlas i schovávám obličej do dlaní, když ho schovává Tom či je tam nějaká roztomilá scéna:-) Docela se mi ulevilo, že ta návštěva u Billa nakonec neklapla, přece jen si myslím, že trochu času navíc oběma neuškodí:-) Bill se opravdu chová, jako by Toma znal odjakživa…. což mě přivádí na myšlenku, zda něco nebude s tou jeho rodinou (oběma)… i když má Bill tři bratry, kdo říká, že nemohou být příbuzní?!:D Jéžiš, to by bylo ještě zajímavý… sice jsem se trochu ztrácela při popisu toho, jak to vlastně Tom s tou jeho babičkou má – jediné, co vím, je, že zjistila, že má vnuka:D Možná je to tím překladem, který je ale jinak perfektní. Anebo moc informací na mě:D Nakonec proč by příbuzní být nemohli, na začátku se nikde nezmiňuje, že by to pravda být nemohla:-)

    Nooo a ty jejich dialogy…totálně miluju. Miluju, jak Bill dává slovní podobu tomu, co si někde podvědomě přeju, aby řekl:D Např. "Aw! Donutil jsem tě to říct:D" Ta chemie je neskutečně silná! Timto dílem oficiálně přestávám pochybovat, že to Bill nemyslí upřímně:) Bože! A to s tím piercingem mě dostalo!!!^^ To už je teď nad slunce jasnější, že ten piercing byl záměr (bože, kdo by dobrovolně vytahoval TAKOVÉ téma, aniž by chtěl druhého podvědomě dovést tam, kam chce?:D) Bille, to bije do očí! Chápu, jsi takovy extrovert, až mě to děsí někdy, s tou tvou otevřeností xD Ale líbí se mi, že Bill dostal nápad s těmi 20 otázkami… úplně chápu, jak trapné to musí před webkou být, když ani jeden neví, o čem si povídat! Btw. Je to skvělý tip do reálného života!:D Jinak co se týče zase Toma, taky pozoruju, jak se mění… překonává se, hrozně mě to těší a mám z něj radost! Opravdu, příběh nabírá na obrátkách a ta energie… jojo… Nevím, co dodat, snad už jsem řekla všechno:) Máte mě, jsem závislá na téhle povídce, už to tak je….:) Jen tak dál, a co nejvíc dialogů, jsou úžasné!^^ Nemůžu se dočkat dalšího dílu!! Díky!

  5. Wow, po tý Billový poslední větě mi srdce udělalo dvojitý salto vzad. 😀 A jinak tahle kapitola byla sladká. Jsem ráda, že je konečně vidět nějaký pokrok. Tomík jde do sebe! 😀 Teď se fakt hodně těším na další díl!

  6. Je úžasné, jak je Bill bezprostřední. Tomovi to pomáhá, ale pořád ne dost. 😀 Jsem zvědavá, kam až tyhle jejich hrátky zajdou.
    Děkuji za překlad a těším se na pokračování.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics