Tom si nebyl úplně tak jistý, jak odpovědět na Billovo pozvání k němu domů. Samozřejmě chtěl vidět, jak Bill bydlí, a být schopný se s ním scházet ve skutečnosti. Jen z pomyšlení na to se jeho celé tělo třáslo a překypovalo radostí a ostatními emocemi, které znal každý teenager. Byl na to ale připravený? Nebylo příliš brzy? Znali se dostatečně na to, aby k němu doopravdy přišel? A neznamenalo to, že se bude muset setkat s Billovou rodinou? A podle toho, co mu Bill řekl, tak měl rodinu velkou. Tom se toho děsil. I po tolika letech, co znal Georga, se necítil v přítomnosti jeho rodiny příliš dobře, a to ji neměl ani nikterak velkou.
Navíc, Tom si pořád nebyl jistý, jestli to Bill cítí stejně jako on. Zatraceně, pořád si částečně myslel, že Bill má nějaký ďábelský zápisníček, kam si poznamenává Tomovy odpovědi, ale většinou se rozhodl ty myšlenky prostě ignorovat. Bylo to šíleně těžké a myšlenky mu pořád v hlavě vyskakovaly, ale on se snažil, jak jen mohl, aby je z hlavy dostal.
Pátek 09/09/08
Pátek 09/09/08
Pátek 09/09/08
Pátek 09/09/08
Pátek 09/09/08
Pátek 09/09/08
Janice si domyslela, že když nekomunikuje s rodiči, oni taky nebudou chtít mít nic společného s jejich miminkem. Ale to bylo daleko od pravdy, a pravděpodobně po tom, co se to Cindy dozvěděla, hned se je snažila kontaktovat.
Pátek 09/09/08
Pátek 09/09/08
Pátek 09/09/08
Pátek 09/09/08
Pátek 09/09/08
Pátek 09/09/08
Pátek 09/09/08
Tom zalapal po dechu, zachichotal se a zakryl si obličej dlaněmi, houpal se dopředu a dozadu. Bill řekl, že je úžasný. On řekl… že je… on řekl… Tom se kousl do prstů, snažil se tak držet v sobě hlasité vypísknutí. Jeho žaludek se zatraceně stahoval, bolelo to a pravděpodobně měl závrať, protože se mu točila celá místnost. Proboha, jestli se bude takhle chovat pokaždé, když Bill řekne něco sladkého, nebyl si úplně tak jistý, jestli mluvit s Billem byl dobrý nápad. Ale znovu… Musí to zvládnout. Doposud se k Tomovi nikdo nechoval tak jako Bill, nikdo ho nedonutil cítit se tak… speciálně. Rozhodně musel vymyslet, jak se vypořádat se všemi komplimenty a domýšlivými poznámkami. Zatím jen nevěděl jak.
Pátek 09/09/08
Pátek 09/09/08
Pátek 09/09/08
Pátek 09/09/08
Pátek 09/09/08
Tom si sám pro sebe povzdechl a odložil telefon. Byl netrpělivý. Chtěl, aby Bill dokončil svou práci, jak nejrychleji to bylo možné, aby si zase mohli psát. Mluvit s Billem byla jedna z Tomových nejoblíbenějších činností, co mohl dělat. Nechtěl dělat nic jiného, ani o ničem přemýšlet. Večerní rozhovor s Billem byl nejlepším zakončením dne.
A teď, když Billa víc poznával, najednou osamělý nebyl. Pořád nevěděl, jestli Bill sdílí stejné pocity, ale na tom nezáleželo, protože vše, o čem mluvili, komplimenty, které mu Bill skládal, úsměvy, které mu Bill ve škole posílal, to všechno nutilo Toma cítit se speciálně, oceněně a ne tak osaměle, jak byl zvyklý. Ačkoliv ho děsilo přiznat si to, začínal o Billovi smýšlet jako o velmi blízkém kamarádovi. Možná bylo vážně naivní o tom takhle přemýšlet, možná to byl nějaký znak jeho zoufalosti, ale nemohl si pomoct, cítil to tak, protože se chovali a mluvili spolu tak, jako kdyby se znali roky. Tom s Billem sdílel hlubší, osobnější pocity, naděje a sny než s Billem. Kdyby tohle Georg někdy zjistil, pravděpodobně by vytrhal Tomovy dredy a přilepil mu je do podpaždí.
Dobře, ačkoliv vybral jeden ze svých nejoblíbenějších filmů, pořád nemohl přestat kontrolovat telefon. Beznadějně doufal, že telefon začne vibrovat, což by znamenalo, že Bill je hotový a můžou si psát.
O několik minut později se Tom podíval na hodiny. Bylo už dávno po půlnoci. Smutně vydechl a vrátil se pohledem zpátky ke svojí televizi. Nebyl důvod čekat déle, Bill byl pravděpodobně příliš unavený a vyčerpaný po dlouhém dnu, takže pravděpodobně hned, jak se dostal domů, padl do postele.
Film, který sledoval, skončil. Tom rychle našel další, potřeboval něco, co by ho rozptýlilo, něco, co by ho udrželo při životě, zatímco čekal. Byl tak ztracený ve svých myšlenkách, když film vybíral, takže po tom, co začal, musel chvilku přemýšlet, co si to vlastně pustil. Znuděně vydechl a rychle se podíval na telefon, ale pořád nic.
Sobota 10/09/08
Zhruba deset sekund trvalo, než si Tom zprávu přečetl a pochopil ji správně vzhledem k tomu, jak unavený byl. Tiše vypísknul, kousal si ret jako vždy, nevěděl, co odepsat. Znovu si zprávu přečetl, zněla tak… nechutně pěkně a zvláštně. Úplně jinak než jindy. Zněla jinak než od Billa. Znamenalo to jediné, Tom se zamiloval snad ještě víc, pokud to bylo možné. Byla to pěkná změna, která dávala Tomovi naději.
Sobota 10/09/08
Sobota 10/09/08
Sobota 10/09/08
Tom se červenal, cítil, jak ho pálí i uši. Upřímně, chvíli mu trvalo, než se odvážil zprávu odeslat po tom, co ji napsal. Právě teď na sebe byl pyšný, stejně jako byl zahanbený, ale sám sobě slíbil, že to musí alespoň zkusit a nebýt před Billem tak ostýchavý. Stalo se to po tom, co mu Georg řekl, že jeho stydlivost je docela roztomilá a pěkná, ale pořád je tady nějaká šance, že to Billa časem bude unavovat, ztratí zájem a vše skončí. A to bylo to poslední, co Tom chtěl. Byla to výzva, bylo to skutečně děsivé, ale nechtěl, aby Bill ztratil zájem.
Sobota 10/09/08
Sobota 10/09/08
Nebylo to daleko od pravdy. Tomova tvář nebyla daleko od shoření a on se zběsile ovíval svým tričkem. V pokoji bylo horko, vzduch byl těžký, takže i tak věděl, že okno bude muset otevřít. Úkol, který si zadal – nestydět se a být statečný – byl mnohem těžší, než si myslel, že bude. Ale sakra, bylo to docela vtipné, roztomilé a osvobozující.
Sobota 10/09/08
Část Toma chtěla okamžitě přijít k Billovi domů, chytit ho za ramena a zatřást s ním, zeptat se ho, co to vlastně všechno mělo být? Dělal to naschvál? Snažil se Toma nalákat do nějaké pasti? Chtěl se s ním jenom vyspat? Hledal někoho, s kým by si mohl přes internet vyhonit? Měl Toma rád? Co to, do prdele, bylo? Bavili se spolu pár týdnů a Bill se choval, jako by byl Tom celý jeho svět.
Dobře, to není tak rozdílné od toho, co děláš ty, víš? Taky se chováš, jako by byl slunce, měsíc, celý vesmír. Pomyslel si Tom, když se díval do obrazovky. Musel sám se sebou souhlasit. Poslední dny strávil tím, že na Billa nepřetržitě myslel. Ve škole Billovi posílal už-ne-tak-tajné pohledy a počítal, kolikrát se na něj Bill podíval nazpátek. Když se zpátky nepodíval, měl po zbytek dne zkaženou náladu.
Byl si vědom, že Billa miluje odjakživa. Měl teda hodně dobrý důvod upadat před Billem do mdlob a slintat nad ním, ale to nevysvětlovalo Billovo nynější chování. Bill byl na něj vždycky milý, ale…
Sobota 10/09/08
Sobota 10/09/08
Sobota 10/09/08
Sobota 10/09/08
Sobota 10/09/08
Dobře, tohle byla lež. A proč to vlastně vůbec řekl? Možná to ale tak úplně lež nebyla, protože vibrující piercing do jazyka se mu v mysli zjevil víckrát než jednou.
Sobota 10/09/08
Sobota 10/09/08
Tom netrpělivě čekal na odpověď.
Sobota 10/09/08
Sobota 10/09/08
Sobota 10/09/08
Tom si vzal chvíli na přemýšlení. Bill měl pravdu, opravdu to bude jednodušší, než jen psát. Velká jeho část chtěla Billa vidět, slyšet jeho sladký hlas a vidět jeho reakci pokaždé, když z něj vypadne něco neohrabaného. A samozřejmě chtěl vidět ten piercing.
Sobota 10/09/08
A tím, že musí něco udělat, myslel uklidit pokoj – dobře, alespoň část, o které věděl, že bude vidět v kameře – a jít do koupelny, aby si umyl obličej a upravil dredy. Jakmile byl přesvědčený, že pokoj vypadá slušně a i jeho vzhled je dostatečně dobrý, přijal Billovu žádost o video hovor.
Čekání na spojení…
Chvíli byla na obrazovce jen tahle zpráva, což Tomovi nepřidávalo. Bylo pro něj těžké vůbec dýchat. Co řekne? Co má dělat?
Bože, usměj se a řekni ahoj, idiote! Zasténal. Mohl být ještě hloupější? Ale… co když zamrzne? Co když uvidí Billův obličej a pak si uvědomí, že neví, co říct nebo jak se chovat? Dobře, vždycky mohl předstírat, že se jeho počítač vypnul. Nebo že jeho web kamera přestala fungovat?
„Ahoj,“ usmál se Bill a zamával.
„Protože nevím, jak se chovat,“ vyhrkl Tom. „Promiň, jsem fakt nervózní. Myslím, tohle je jednodušší, než být tváří v tvář, ale… Pořád se bojím, že ze sebe udělám blbce.“
„Neboj,“ naléhal Bill, pořád se usmíval. „A pokud si budeš myslet, že ze sebe děláš blbce, prostě udělej to, co já, když se mi to stane. Předstírej, že tvůj počítač přestal fungovat nebo že ztrácíš signál internetu. Jednou jsem to udělal!“ poradil. Tom pokýval hlavou a usmál se. Nikdy nemůže Billovi říct o tom, že nad tím skutečně už uvažoval.
„Takže… Pokud mi zničehonic zmizíš, tak můžu vědět, že jsi to udělal schválně?“ ušklíbnul se Tom. Hned na to se ale široce usmál, protože Bill se červenal. Miloval, když byl on ten, kdo Billa donutil červenat se.
„Dobře, asi jsem ti to neměl říkat,“ Bill protočil oči sám nad sebou.
„Ne,“ zasmál se Tom a povzdychl si.
Takže co teď?
„Jo,“ zamumlal Bill, vesele se na Toma díval. „Oh, mám nápad. Pojďme hrát dvacet otázek.“
„Ou,“ zasmál se Bill. „Uhm… Myslím, že Journey. První láska?“
„Promiň, byla to jediná věc, co mě napadla,“ řekl Bill, ale jako omluva to příliš neznělo.
„Dobře, jmenoval se Ryder,“ řekl Tom a snažil si vzpomenout na co nejvíc detailů. „Bože… Bylo to na základce a my spolu měli matiku. Byl to takovej ten typickej sportovec, nesnášel jsem ho, protože byl otravnej, ale… Ale já do něj byl beznadějně zamilovanej.“
„Dělali jste spolu-?“
„Šestá třída, jmenoval se Alexander,“ vydechl Bill. „Byl pěknej, každý ho chtěl. No a potom jela naše třída na třídenní výlet. Já, on a tři další kluci jsme byli ve stejné chatce a… takhle to skončilo. Všiml jsem si, jak neskutečně línej je,“ rozesmál se a zakroutil hlavou.
„No… ne tak úplně,“ zachichotal se Bill. „Okay, první přítel?“
„Oh,“ Bill zněl provinile. „Omlouvám se. Uhm… Můj první přítel byl Spencer.“
„Dobře, jak jste se ty a Spencer… dali dohromady?“ zeptal se Tom a snažil se tu představu vytlačit z hlavy.
„Bylo to dlouho před tím, než jsme nastoupili na střední,“ řekl Bill. „Myslím, že to bylo v desáté třídě, byl to milej kluk. Moc jsme se nedrželi za ruce a ani jsme společně nesledovali filmy, sporadicky jsme se políbili, ale… byl vážně milej, ale jakmile nastoupil na střední, změnil se. Nikdy bych nechodil s někým, v koho se změnil.“
„Žádný přítel, žádný první polibek,“ Tom se snažil znít vesele a ne tak, že ho to obtěžuje. „Ty?“
„Ty za to nemůžeš,“ odpověděl Tom. „Nemůžeš za to, že nemám žádný život. Možná jsem tě měl varovat.“
„Nechápu to!“ vybuchl Bill, díval se na Toma pohledem, jako kdyby mu právě oznámil, že uvažuje o kariéře supermodela.
„Sakra, jak to vlastně začne vibrovat? Vibruje to pořád?“ otázal se Tom. Uvědomoval si, že zní docela dychtivě po odpovědi.
„Chtěl bys to vědět?“ ušklíbl se Bill a na chvilku se otočil. Když se po chvilce otočil zpátky, piercing, který držel, bzučel jako vzteklý. „Sakra, musím přiznat… Je tak lákavé dát si ho teď do jazyka,“ řekl, chlípně se díval na svůj piercing.
„Udělej to,“ řekl Tom. V puse měl sucho, jeho oči upřeně zíraly na ten maličký šperk, co Bill držel.
Až moc nemravných obrázků se tvořilo v Tomově mysli. Nemohl si pomoct, potichu zasténal. Díky bohu byl Bill příliš zaneprázdněný zkoumáním svojí hračky, že si toho pravděpodobně ani nevšiml. Zavřel oči, snažil se soustředit na… nevzrušující věci, ale to bylo opravdu těžké, když pořád slyšel to bzučení a jak Bill tu a tam zasténal.
„Kurva, to je ta nejlepší věc, co mi kdy přišla,“ zavzdychal Bill. „Tome, jen si představ… Líbat někoho, kdo tohle má v puse, musí být kurva božský.“
„Jsem si jistý, že všechno s tím bude úžasný. Nemyslíš si to?“
„Cože?“ Tom zalapal po dechu. Zíral na Billa s rozšířenýma, překvapenýma očima. „Proč na tom záleží, pokud se to líbí tobě?“
„Ne tak úplně,“ Tom rozhodně zakroutil hlavou. Před očima měl pořád Billa a jeho piercing.
„Kdyby se mi to nelíbilo, nenecháš si to?“ zeptal se Tom opatrně, snažil se neznít nafoukaně.
Tom zalapal po dechu. Nebyl si jistý, zda Billa dobře slyšel.
autor: The_poltergeist
Hledal někoho, s kým by si mohl přes internet vyhonit? – 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 nie malo sa tu smejem :D. Tento diel bol nářez , ja sa červenám aj za Toma :). Je veľmi fajn, že sa Tom odhodlal na konverzáciu cez webku, ani to moc nebolelo, nemal čas premýšlať nad tým a moc panikáriť 🙂 teším sa na stredu ♥
Tom se pomalu začíná uvolňovat Jsou oba moc zlatý.
Oba jsou úplně super a začíná to být super!
Tom se nám pomaloučku mění a já mám díky tomu úsměv od ucha k uchu! 🙂 Tenhle díl byl neuvěřitelně povzbuzující a eregický. Moc se mi líbí, jak se Tom nesnaží až moc přemýšlet – je pak uvolněnější a víc sám sebou. Vůbec nemá co skrývat, protože je to parádní kluk. ♥
Je vidět, že kluci jsou na sobě čím dál více závislí, ale v tom dobrém slova smyslu. Líbí se mi, jak si pořád píší, i když ano – schůzky z očí do očí by byly lepší, ale já věřím, že se k tomu taky dostaneme. 🙂 Myslím, že pro Toma je obrovský pokrok už jen to, že při psaní s Billem je uvolněný a dnes překročil i další hranici. Skypoval si s Billem a já myslím, že docela dost úspěšně. 🙂 Ještě pár takových skype session a Tom se bude cítit dobře i přo osobním setkání. Tom potřebuje jen čas a pak se mu určitě splní sen o tom mít přítele. 🙂
A Bill po Tomovi očividně neuvěřitelně jede!!! ♥ Je mi trochu líto, že musí být šíleně trpělivý kvůli Tomovi, ale věřím, že ta trpělivost se mu vyplatí. 🙂
Moc děkuji za překlad! ♥
To bola rozkošná kapitola. Tom sa zdal trochu odvážnejší, ani nezdupkal keď sa dohodli na videohovore:D Ďakujem za kapitolu a teším sa na pokračovanie.
Já jsem se na nový díl tak strašně těšila!^^ Je nádherný! A po celou dobu čtení jsem si říkala, ať ještě není konec:D Musím s potěšením konstatovat, že délka každého toho dílu je tak akorát, aby se člověk nasosal emocemi a vystačily mu na příští dny:-) Opravdu, díl prožívám každý s Tomem čím dál víc, směju se nahlas i schovávám obličej do dlaní, když ho schovává Tom či je tam nějaká roztomilá scéna:-) Docela se mi ulevilo, že ta návštěva u Billa nakonec neklapla, přece jen si myslím, že trochu času navíc oběma neuškodí:-) Bill se opravdu chová, jako by Toma znal odjakživa…. což mě přivádí na myšlenku, zda něco nebude s tou jeho rodinou (oběma)… i když má Bill tři bratry, kdo říká, že nemohou být příbuzní?!:D Jéžiš, to by bylo ještě zajímavý… sice jsem se trochu ztrácela při popisu toho, jak to vlastně Tom s tou jeho babičkou má – jediné, co vím, je, že zjistila, že má vnuka:D Možná je to tím překladem, který je ale jinak perfektní. Anebo moc informací na mě:D Nakonec proč by příbuzní být nemohli, na začátku se nikde nezmiňuje, že by to pravda být nemohla:-)
Nooo a ty jejich dialogy…totálně miluju. Miluju, jak Bill dává slovní podobu tomu, co si někde podvědomě přeju, aby řekl:D Např. "Aw! Donutil jsem tě to říct:D" Ta chemie je neskutečně silná! Timto dílem oficiálně přestávám pochybovat, že to Bill nemyslí upřímně:) Bože! A to s tím piercingem mě dostalo!!!^^ To už je teď nad slunce jasnější, že ten piercing byl záměr (bože, kdo by dobrovolně vytahoval TAKOVÉ téma, aniž by chtěl druhého podvědomě dovést tam, kam chce?:D) Bille, to bije do očí! Chápu, jsi takovy extrovert, až mě to děsí někdy, s tou tvou otevřeností xD Ale líbí se mi, že Bill dostal nápad s těmi 20 otázkami… úplně chápu, jak trapné to musí před webkou být, když ani jeden neví, o čem si povídat! Btw. Je to skvělý tip do reálného života!:D Jinak co se týče zase Toma, taky pozoruju, jak se mění… překonává se, hrozně mě to těší a mám z něj radost! Opravdu, příběh nabírá na obrátkách a ta energie… jojo… Nevím, co dodat, snad už jsem řekla všechno:) Máte mě, jsem závislá na téhle povídce, už to tak je….:) Jen tak dál, a co nejvíc dialogů, jsou úžasné!^^ Nemůžu se dočkat dalšího dílu!! Díky!
Wow, po tý Billový poslední větě mi srdce udělalo dvojitý salto vzad. 😀 A jinak tahle kapitola byla sladká. Jsem ráda, že je konečně vidět nějaký pokrok. Tomík jde do sebe! 😀 Teď se fakt hodně těším na další díl!
Je úžasné, jak je Bill bezprostřední. Tomovi to pomáhá, ale pořád ne dost. 😀 Jsem zvědavá, kam až tyhle jejich hrátky zajdou.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.