autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Ani nevím, proč jsem to udělal…
Zlehka jsem jej líbnul na spodní ret, ale víc jsem se neodvážil.
Bylo to jako pohlazení motýlích křídel… I při polibku jsem se na něj díval. A on se díval také. Hleděl mi hluboce do očí a možná se v nich snažil pochopit, co se to právě děje.
Pochopit, proč jsem se rozhodl takhle… proč jsem také porušil naši dohodu. Ale i kdyby se mě zeptal rovnou – nedokázal bych mu říct ani slůvko. Sám nevím, proč jsem se neudržel a políbil jsem jej. Ach bože…
Kam se ztratil ten Tom Kaulitz, kterýmu bylo naprosto jedno, jak se jeho bratr cítí… Kam se vytratil ten Tom, kterej si s ním vždy dokázal užít jenom drsné milování a pak jej beze slova nebo náznaku lítosti dokázal v klidu opustit. Kam se poděl ten Tom, kterej si potřeboval jenom užít?! A nic víc…
Jsem to pořád ještě já, jenomže se ve mně něco pohnulo a já už nechci jenom to drsné milování… Nechci si jej jenom bezohledně vzít a kašlat na to, jestli jej to bolí nebo ne…
Chtěl bych se jej dotýkat… cítit horkost jeho kůže… cítit jeho tělo na tom svém. Chtěl bych vědět, jaké je vlastně mazlení s mým bráškou… A jaké to je, když vás doopravdy líbá?
Asi mi už opravdu hráblo. Ale nemůžu si pomoct…
Opatrně jsem se od něj odtáhnul a plaše jsem sklonil pohled. Já vím, tohle není moc hrdinský, ale já to prostě jinak nedokážu. Nedokázal jsem se mu dívat do očí… a už vůbec ne, když jsem jim způsobil tolik bolesti a tolik promrhaných slz.
Nic… jenom mučivé ticho… to jediné panovalo celým jeho pokojem, ve kterým se obvykle ozýval jenom jeho hlas nebo smích a nebo také slzy… těch jsem si já ale nevšiml.
Jak moc jsem byl nepozornej? Jak moc jsem byl zaslepen touhou po něčem, co s Billem může bejt přenádherné a tisíckrát krásnější než s nějakou obyčejnou holkou? Jsem hlupák… a moje chování nemá omluvu..
Tiše jsem vstal a přešel jsem až ke gauči příjemné barvy, kam jsem si včera položil svou mikinu. Opatrně jsem ji vzal do dlaní a pak jsem se ještě na chvilku otočil na Billa.
Bože, vypadal jako… jako – já to ani nedokážu popsat. Nechci tady působit jako nějakej Picasso nebo nějakej Shakespeare. Já tu krásu nedokážu položit na papír, ani ji nedokážu vložit do obrazu na plátnu. Ale dokážu jej cítit. A já cítil tu nekonečnou krásu, když se na mě jeho oči dívaly, ale zároveň působily tak spokojeně, jeho ústa, která už konečně pozbyla to veliké opuchnutí, už zdobila jenom menší jizva, ale také krásně zářivej úsměv, kterým mi úplně vyrazil dech.
Nedokázal jsem jinak, musel jsem se na něj usmát také.
„Už půjdu,“ šeptl jsem tiše, ale stejně mi to nedalo a znovu jsem se usadil vedle něj.
„Bille, proč jsi mi nikdy neřekl, že ti tím způsobuju bolest?“ zněla má přímá otázka, kterou jsem však nevyslovil s nijakou záští, nýbrž jsem se dokonce snažil působit vyrovnaně, ale stejně jsem se styděl. Styděl jsem se sám za sebe… Připadal jsem si dokonce trapnej.
Na Billovým místě bych se rozpřáhl a uštědřil mi několik facek, protože si dokážu přesně uvědomit, jak moc jej to muselo bolet. Ale mě to bylo jedno… Nikdy mi nezáleželo na tom, zdali jej něco při našem milování bolí… nebo mu něco vadí. Nikdy jsem se jej nezeptal, jaké to bylo, nebo zda se mu to líbilo. Tyhle otázky mi přišly víceméně zbytečné… tehdy, ale ne teď! Teď už ne!
Když už máme pokračovat v našem nočním románku i nadále, chci, aby bylo mezi náma jasno. Chci, aby mi říkal, zda jej to bolí, nebo jestli mám jít na něj pomaleji.
Chci, aby si i on užil to, co jsem s ním prožil já.
Ale teď chci vědět odpověď. Proč se sebou nechal zacházet, jako s kusem hadru?!
Bill:
Smutně jsem sklonil tvář a pozoroval jsem jeho dlaně, které si nervózně hrály s lemem jeho mikiny.
„Já ani nevím, Tome… bolelo to… šíleně moc to bolelo, ale já měl strach, že když ti to řeknu, tak mě necháš a vykašleš se na mě. M-myslel jsem, že když ti to řeknu, už ti na mě záležet nebude a půjdeš za holkama, kterým to vadit nebude,“ pípl jsem tiše a v očích jsem zase ucítil palčivou přítomnost slz. Teď jsem ale nechtěl plakat… cnemohl jsem.
Tom se na mě sklíčeně díval a pozoroval mou tvář.
„Je to moje chyba,“ vydechl náhle a já mohl ucítit jemné pohlazení na bříšku, které vykukovalo zpod deky, do které jsem byl zabalen.
„Je to moje chyba,“ vydechl náhle a já mohl ucítit jemné pohlazení na bříšku, které vykukovalo zpod deky, do které jsem byl zabalen.
„To ne. Chtěli jsme to oba. A oba jsme to také potřebovali,“ rychle jsem se mu snažil odporovat.
„Jenomže tys potřeboval lásku, Bille… a tu ti já dát nedokážu. Měl by sis pečlivě promyslet, zdali má tohle všechno ještě smysl. Protože já nebudu ten, kdo ti řekne lásko… Já to prostě nemůžu být, Bille. Já ti mohu jenom ukázat tu smyslnější stranu vztahu, ale tu jinou po mně nemůžeš žádat,“ řekl, s tím se tiše zvedl a pomalu mířil ke dveřím. Bez jedinýho pohledu či slova, se za ním tiše zavřely dveře a já v pokoji osaměl. Ale měl pravdu…
Nemůžu mu to zazlívat. Chtěl mě jenom ušetřit trápení. Jenomže co když se chci trápit? A co když se chci trápit právě s ním?
Možná si chci právě tímhle okořenit svůj život. Přeci normální vztahy s holkama mají všichni, ale kdo se může pochlubit vášnivým vztahem se svým bratrem?! Dokonce dvojčetem?!
Já nevím… Vždy jsem toužil po pravé lásce… nekonečných hodinách mazlení, sladkých slovech… ale při vzpomínce na jeho rty, se všechny tyhle věci nevyrovnají jedinýmu políbení od mého bratra…
Celej den byl až chaoticky uspěchaný. A to focení – měl jsem sto chutí si smazat z tváře tu tunu make upu, díky které jsem vypadal konečně normálně. Ale David na mě přesto pořádně nahučel. Ale nejvíc si to odnesl můj bráška. A právě ten v tom byl nevinně.
Pak nás David vzal do jednoho klubu, kde jsme měli oslavit úspěšný konec turné. Ale hustej liják nám všem malinko zkazil náladu. Géčka rychle utíkala dovnitř a i s Davidem v patách si objednávala něco silnějšího, ale já dnes pít nechtěl.
Pohledem jsem hledal mýho brášku, ale nikde v klubu jsem jej nemohl najít. Kluci už byli hezky rozdováděný, Georg už dokonce stihl sbalit nějakou holku, která s ním začala divoce flirtovat. Ale já mu to přeju. Opatrně jsem nakoukl ven, a až tehdy jsem si všiml osoby, tiše sedící vedle napuštěného bazénu a stejně jako hladina bazénu, se nechal i můj bráška pořádně smáčet. Kašlal jsem na svůj skvělej účes, nebo dokonalej make up a bez pochyb jsem vyběhl ven. Jenomže k mé smůle jsem si zapomněl uvnitř bundu, takže jsem byl mokrej ještě dřív, než jsem vůbec k Tomovi došel.
Tom:
Vůbec jsem neměl náladu se bavit.
A už vůbec ne po tom skvělým výstupu Davida, kdy mě málem přizabil pohledem. A samozřejmě jsem měl pravdu. Padaly jenom otázky tipu: „Jaks mohl být takhle nezopodvědnej?!“ nebo „Proč si jej nehlídal?!“ a tak dále…
Všichni si asi umíte domyslet, že jsem si to hezky slíznul. A proto jsem se rozhodl raději tady moknout, než slavit uvnitř s nima. Drinky jsem už nemohl ani cítit.
Najednou jsem však vedle sebe ucítil něčí horkej dech.
„Tome, co tady děláš? Vždyť zmrzneš,“ ozval se mi u ucha starostlivej hlásek mýho dvojčete. Jenomže já jsem, na rozdíl od něj, měl ještě dlouhý triko a na sobě také tlustou mikinu, zatímco on drkotal zuby v krátkým triku.
„Tome, co tady děláš? Vždyť zmrzneš,“ ozval se mi u ucha starostlivej hlásek mýho dvojčete. Jenomže já jsem, na rozdíl od něj, měl ještě dlouhý triko a na sobě také tlustou mikinu, zatímco on drkotal zuby v krátkým triku.
„Bille, jdi dovnitř. Tady akorát tak nastydneš,“ snažil jsem se přehlušit ten neúprosnej déšť, ale i když jsem mluvil dost hlučně, Bill mohl cítit můj nevrlej tón hlasu. „Ty se snad zlobíš?“ zeptal se jako štěně, které ztratilo cestu domů.
„Ne, vůbec! A proč taky? Akorát jsem si slíznul všechno za tebe,“ vydechl jsem rozhořčeně a prudce jsem vstal, jenomže jsem Billa potáhnul hezky sebou.
„Bille, jdi zpátky, nebo si odnesu i to, když nastydneš. Padej!“ řekl jsem rozzlobeně, ale můj pohled se nedokázal odpoutat od jeho narůžovělých rtů, které pomalu modraly.
„Tak to ne! Nejsi moje máma! Nemáš právo mi jakkoliv přikazovat!“ snažil se mi vzepřít a odstrčit mě. Jenomže jak jsme se tam tak tahali a hádali, oba dva jsme najednou ztratili balanc a přistáli jsme v bazénu.
„Bille, jdi zpátky, nebo si odnesu i to, když nastydneš. Padej!“ řekl jsem rozzlobeně, ale můj pohled se nedokázal odpoutat od jeho narůžovělých rtů, které pomalu modraly.
„Tak to ne! Nejsi moje máma! Nemáš právo mi jakkoliv přikazovat!“ snažil se mi vzepřít a odstrčit mě. Jenomže jak jsme se tam tak tahali a hádali, oba dva jsme najednou ztratili balanc a přistáli jsme v bazénu.
„Ty seš takovej tako – vej-“ chtěl jsem mu hezky vynadat hned po tom, co se vynořil i on, ale nedokázal jsem to. Jeho chvějící se tělo se pod vodou setkalo s tím mým a jeho rty bez okolků dopadly na ty mé.
Vůbec se mě neptal, zdali chci.
Neptal se mě… ale já otázku ani nepotřeboval. Naléhavě jsem chytil jeho tvář do svých dlaní a zapojil jsem se do hladovýho líbání, které nebralo konce. Rty jsme o sebe skoro rozdrtili. Bill mi bezhlavě omotal ruce kolem krku a přitisknul se na mě ještě více. Já jsem se od něj na okamžik vzdálil, abych mohl popadnout dech, ale jeho jazyk se v příštím okamžiku znovu střetl s tím mým. Bylo to tak vášnivé… tak bezohledně dráždivé, ale nedokázal jsem odolat .
autor: B-kay
jůůů to se mi liiibi moc! hej !! sup dal!:)
jo jo jo jo jo jo a ještě jednou jo :DDD bylo jasně, že ho David seřve, koho taky jiného,že, když Bill by se hned rozplakal a měl by make up úpa v háji x(( líbačka v bazénu je dokonalááá… mňam x))
a zase všeco odnese Tom….někdy mi ho je líto…..ale zase na druhou stranu……
boze serem na tomove "zliznutie" sak ked dostal bozk od billa tak ja na jeho mieste si za billa zliznem vsetko svinstvo co bill urobi! :DDDDDDDDDDDDD aj ja chceeeem aby ma bill pobozkal 😀 Tom, nepozicias mi ho nachvilu? xDxDxDxDxD sorry ak vam serem do twincestu :DDD a inac tato ff je uplne ze PARADA! 😀
joooooooooooooooooooooo!!!konečně přišel ten dlouho očekávaný a plnohodnotný polibek!!!!! xDDDDD
no konečně se líííííbaaaaaaaj!!! hurááááá…
TO JE KRÁSNÉ TO JE NEJLEPŠÍ TO JE BESTOVNÍ TO JE ÚŽASNÉ TO JE DOKONALÉ TO JE NEJLÍP NAPSANÉ TO JE PROSTĚ NEJLEPŠÍÍÍÍÍÍ!!! JE TO KRÁSÁÁÁÁ ANI NEVÍTE JAK MOC SE MI TO LÍBÍ! GRATULUJU!
Ja tu pozerám do toho monitoru a som úplne hotová z tých dvoch tam v bazéne. Konečne aspoň na chvíľku prejav lásky.
Prečo Tom dokola melie tie svoje keci ako nemôže milovať Billa. Ach jaj on to asi vzdá až na úplnom konci a ja z toho zblbnem.