Dárky štěstí 4.

autor: tokiaccka
betaread: Janule
—Bill—
Zase jsem se přežral. Už zase. Ale nemůžu za to. Nemaj vařit tak dobře. Vykračuju si to těžce po vydatném obědě do svého pokoje. Těšim se, až tam budu. Padnu sebou na postel a už nevylezu. Jedině až za mnou Tom zase přijde a zeptá se mě, jestli bych s ním nešel na pláž. Je jasný, že půjdu, protože se už nemůžu dočkat, až moje oči spatří Tomovo, jak suchý, tak mokrý tělo.
Jenže co to je??
Dojdu ke dveřím a kleknu si před ty záhadný věcičky před mýma hotelovýma dveřma. Zvědavě vezmu do rukou ten puget květin, co tam leží na tmavým koberci. Přivoním si (voní skvěle) a vzápětí vypadne modrá obálka. Odložím opatrně květiny a místo nich teď vezmu do rukou obálku. Roztrhnu jí a přečtu si záhadné řádky záhadného dopisu.
(to co bylo v tom dopisu sem nebudu psát, páč nejsem machr ve psaní milostných dopisů… takže to ať si každej z vás domyslí sám…)

Jakmile jsem dočetl poslední řádky, odhodil jsem dopis a běžel k Tomovu pokoji.
Nevím, co mu povím, až ho uvidím. Nevím, jak se mám chovat. Je mi to jedno. Hlavně už musím být u něj. U Toma.
Běžím rychlostí blesku. Nevnímám svět kolem sebe. Moje myšlenky jsou nekonečné. Ale všechny mají jen jeden směr. Jeden cíl. Jednoho kluka. Jednoho bratra. Jedno starší dvojčátko. Jednoho…Toma.
Cítí to stejně jako já. Taky mě… miluje. Ale ještě neví, že já mu jeho lásku opětuju. A rád. Počkat. Zastavím se. On stojí pár metrů přede mnou.
—Tom—
Celou dobu jsem se díval, jak si Bill udiveně prohlíží kytku. Sliny se mu sbíhaly na bonbonieru a jeho oči tiše četly řádky dopisu.
A teď??
Stojím kousek od něj. Když vyběhl směrem k mému pokoji, vyšel jsem z rohu a stoupl si doprostřed cesty.
Stojíme tady spolu. Mlčky sledujeme jeden druhého a ani jeden z nás neví, co máme dělat a co se bude dít.
Vychutnávám si tu chvíli. Je jiná, než ty ostatní. Chci, aby trvalo ještě dlouho, ale zároveň už chci mít Billa u sebe a držet ho v náručí.
Chci se za ním rozběhnout, ale najednou uslyším něco, co mi vyrazí dech a nedovolí mi se pohnout.
„Miluju tě, Tome.“
Tři slova, tři vteřiny.
„Miluju tě, Bille.“
Další tři slova, tři vteřiny. Šest vteřin největších slov na světě. A jedna velká láska.
Bill se za mnou rozběhl. Skočil mi do náruče a obejmuli jsme se. Přivoněl jsem k jeho havraním vlasům. Pevně jsem ho k sobě tiskl. Moje neposedné ruce sjely na Billův zadeček, po kterým už tak dlouho toužily. Nebránil se a já taky ne. Vychutnávali jsme si chvíli lásky, milování, touhy a nechávali se unášet. Naše vlasy se promíchaly do sebe. Tváře se dotkly jedna druhé. Cítil jsem Billovo srdíčko na mé hrudi. Opřel jsem svoje čelo na jeho pravé rameno a nesával vůni jeho krku. Jeho kůže.
Vzal jsem ho za ruku a táhl ho zpátky k němu do pokoje.
autor: tokiaccka

7 thoughts on “Dárky štěstí 4.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics