autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Bylo to tak zvláštní… najednou jsem nepotřeboval tvrdej sex, aby mi bylo dobře.
Stačil mi jenom pocit, že jej mám u sebe. Že cítím jeho vůni, slyším jeho lehké dýchání a vůbec mi nechyběl ten pocit noření se do jeho těla.
Najednou jsem necítil naléhavost, ale pohodu a klid. A nic jinýho jsem taky v tuhle chvíli nechtěl. Chtěl jsem se jenom dívat, jak se jeho oči pomalu zavírají a on se snaží spát.
Nechtěl jsem myslet na zítřek, ani na to, co bude potom…
Měl jsem odejít. Podle naší dohody bych to udělat měl, ale… mé smysly jaksi vypověděly službu a já se od něj prostě nedokázal hnout.
Cítil jsem strašlivej pocit viny. Už jenom za ten jeho obličej. Měl jsem jej hlídat. Vždycky jsem si jej přeci ohlídal. A také jsem to byl většinou já, kdo skončil s hezkou modřinou nebo rozfláknutým obočím. Schytal jsem za něj vždycky všechny rány, ale dělal jsem to rád. Už jako malý dítě mi přišel strašně křehoučkej.
Nevím, proč mě ten pocit náhle opustil… proč jsem na něj úplně zapomněl, když jsem si jej bezohledně bral?! Jak jsem mohl být tak sobecký…
Nepatrně jsem se na posteli zavrtěl a tvář jsem si podložil dlaní, abych měl na něj lepší výhled.
Bože,vypadal tak křehce.
Jeho účes byl totálně zkaženej, jak jsem mu na tvář připlácl ten ručník.
I make up měl rozteklý po celý tváři od toho, jak plakal. Teď je to zrovna asi pět minut, co se mu konečně podařilo usnout a já se malinko uklidnil.
I make up měl rozteklý po celý tváři od toho, jak plakal. Teď je to zrovna asi pět minut, co se mu konečně podařilo usnout a já se malinko uklidnil.
Horší to bude ráno, až se vzbudí a podívá do zrcadla. To se raději hezky zdekuju nebo vyjdu s monoklem i já.
Malinko se zavrtěl a natočil se tváří ke mně. Jeho hrudník se pravidelně zvedal v doprovodu jeho dýchání, akorát si tím pohybem ze sebe shrnul deku, kterou jsem na něj jako jedinou dokázal navlíknout. Opatrně jsem se posadil a vytáhl jsem zpod sebe bílou peřinu, na které jsem ležel a jemně jsem jej přikryl.
Přišel mi tak bezbrannej. Ale tak neskutečně přitažlivej… Já vlastně ani nevím, co to se mnou udělal. Když jsem tu dohodu vymyslel, chtěl jsem se jenom uspokojit… prostě jsem měl potřebu vědět, že je tady někdo, za kým můžu přijít a vím, že mě neodmítne. Jenomže teď už to neberu jako uspokojení. Měl jsem to brát jako vzácnost… a já to bral jako samozřejmost.
Když si vzpomenu, jak hrubě jsem s ním zacházel, bez známky citu nebo lásky.
Přišel jsem, počkal jsem, až se svlékl a pak jsem se svlékl také. Nečekal jsem, až si na mě uvnitř sebe zvykne a hned jsem se s ním začal milovat po svém. Nechápu se…
Já vím, že vám to teď přijde ubohé, ale já toho opravdu začínám litovat. Musíme s tím skončit!
Jako milenci mu už nechci ubližovat, protože bych mohl klidně přijít i o bratra. A to nedokážu! Nedokážu 18 let našeho společnýho života jenom tak hodit za hlavu…
Znovu jsem se položil vedle něj, ukryl jsem jednu jeho chvějící se dlaň ve svých a pomalu jsem přivřel oči. Měl tak hebkou pokožku… skoro jako miminko.
Holky, se kterými jsem se miloval, nikdy takovouhle kůži neměly. A když je na ruce takhle jemná, jaká je asi na jeho pažích? Zádech? Nebo třeba bříšku?
Bože, proč jsem se jej vlastně nikdy nedotknul? Vždyť doteky nejsou tak osobní jako polibky…
Sám sobě nerozumím. Proč mám najednou takovou touhu se jej dotýkat?!
¨
Bill:
Skvělý! Vůbec si necítím tělo… ale zase mou hlavu cítím až moc. Ach bože… asi jsem to včera hezky přehnal. A jak jsem se vlastně dostal do hotelu?!
Zmateně otevřu oči, ale pak je zase poplašeně zavřu. Já snad ještě spím?!
Ještě jednou jsem je pomalinku otevřel, ale nic se nezměnilo. Přede mnou ležel můj bráška a-počkat! On mě držel za ruku! Šokovaně jsem se na něj díval, ale když jsem zjistil, že tady ležím nahej, byl jsem šokovanej ještě více. Co jsem to včera probůh vyvedl?!
Naštěstí však Tom byl oblečenej, takže jsem asi neudělal něco, co bych neměl, nebo čeho bych mohl později litovat…
Opatrně jsem svou dlaň dostal z jeho sevření a zachumlán v bílé dece, jsem se posadil. Vždyť tohle je úplně poprvé, co tady zůstal. Ale možná se opil také, takže se ještě nebudu těšit.
Ale co když ne? Co když u mě chtěl zůstat?
Hezky si namýšlím. Tom mě nesnáší, tak proč by u mě chtěl zůstávat. Jsem pro něj jenom nouzové východisko. Jinou šanci prostě nemá. Měli jsme tu dohodu zrušit hned na začátku. Nic z tohohle by se nestalo a on by mnou nezačal pohrdat.
Smutně jsem vydechl a chtěl jsem si olíznout ret, jenomže náhle jsem ucítil palčivou bolest. Že by se stalo ještě něco, o čem nevím?!
Tom:
Právě se mi zdál nádhernej sen, když se mi náhle lidi v něm začali rozplývat a i okolí už nebylo tak viditelný. Dokázal jsem najednou rozeznat jenom strašlivej výkřik a pak už jenom následnej pád něčeho, co jsem ještě pořádně nedokázal identifikovat.
Pomalounku jsem otevřel rozespalé oči a zmateně jsem se rozhlédl po pokoji.
Najednou se však můj pohled srazil s něčím, co mě v momentu málem zabilo. Kdyby jste viděli tu nenávist v Billových očích, s jakou na mě hleděl, normálně byste se polekali.
„To ti nestačí, jak mi pořád ubližuješ?! Musels mě i zmlátit?“ křičel po mně a s pláčem ukázal na svůj dobitej obličej. Já jsem však nestihl ani zareagovat a už jsem jej měl přičaplýho na sobě a jeho dlaně se snažily rozpoutat jistou rvačku.
„Bille, přestaň! Jáá nic neudělal,“ snažil jsem se jej zastavit, ale on do mě bušit nepřestával, dokonce mě začal i pořádně tahat za dredy.
„Tebe mrzelo, že ještě nevypadám jako idiot?! Tohles nemusel,“ vydechl sklíčeně a praštil mě po hlavě.
Tak ale dost! Nenechám ze sebou takhle zacházet, a dokonce ani od něj ne!
Naposled jsme se prali, když nám bylo tak deset, ale to jsem se snažil rvačku vyprovokovat já. Pamatuji si tehdy přesně, kvůli čemu to bylo.
Někdy mi to přišlo až směšný, ale prostě mě totálně dostalo, když jsem uviděl Billa pobíhat po domě v mém triku!!
To mě umělo neskutečně vytočit! A když jsem jej zase nachytal ve své skříni, už jsem se prostě neovládl. Ale to jsme se pak zapojili nějak oba dva. Tohle však bylo jiný – já jej udeřit nechtěl… Nemohl jsem… Nedokázal bych mu už víc ublížit.
Prudce jsem si jej pod sebe převalil a přikoval jsem jej svým tělem.
„Bille, no tak! Nemel už sebou, chci ti to konečně vysvětlit,“ vydechl jsem tiše a jen tak tak jsem utekl další ráně.
„A když ne? Co uděláš pak?! Zase mě udeříš?“ křičel po mně plačtivě, ale cítil jsem, že se jeho tělo pomalounku uklidňovalo.
„Bille, no tak! Nemel už sebou, chci ti to konečně vysvětlit,“ vydechl jsem tiše a jen tak tak jsem utekl další ráně.
„A když ne? Co uděláš pak?! Zase mě udeříš?“ křičel po mně plačtivě, ale cítil jsem, že se jeho tělo pomalounku uklidňovalo.
„Bille, já neudělal absolutně nic. I když by sis zasloužil pár facek,“ řekl jsem vztekle a zadíval jsem se mu zpříma do očí.
„Nerozumím,“ fňukl a poraženě svěsil hlavu na polštář.
„Tak tedy. Nejdřív ses totálně opil, pak ses líbal s tou blondýnou a pak-,“ najednou jsem nevěděl, zdali to mám říct. A pak si mě políbil…
„Nerozumím,“ fňukl a poraženě svěsil hlavu na polštář.
„Tak tedy. Nejdřív ses totálně opil, pak ses líbal s tou blondýnou a pak-,“ najednou jsem nevěděl, zdali to mám říct. A pak si mě políbil…
Dořekl jsem si sám pro sebe. „A pak jsem ti pomohl dostat se do hotelu a ty si upadl z postele,“ domluvil jsem tichým hlasem a raději jsem rychle sklonil pohled. Byl tak krásnej… To ne!
Kruci! Prosím, ne teď… prosííím…
Ale modlit mi stejně nepomohlo – nedokázal jsem se ubránit vzrušení, takže když Bill chtěl něco říct, místo toho jenom naprázdno otevřel ústa a poplašeně se na mě podíval, mi došlo, že už to asi ucítil. Bože, tohle nepřežiju, takovej trapas.
Konečně jsem mu to chtěl všechno říct a já musím být vzrušenej.
„J-j-já…“ nevěděl jsem co říct. Čím to omluvit… Nevěděl jsem nic. Teď jsem byl ten poraženej já. Jeho mocně zvedající se hrudník, prokrvené malinové rty a ty oči… prostě jsem to nezvládl.
Smutně jsem se z něj skulil a posadil jsem se mu zády. Chtěl jsem počkat, až to všechno odezní, ale nějak to nepomáhalo.
Bill:
Bože ta rvačka už byla z čirýho zoufalství. Já už opravdu nevěděl co dělat. A ještě k tomu vypadám jako nějaká obluda. Fakt skvělý…
Po chvilce jsem to však vzdal. Nemělo to cenu. Chtěl jsem se mu možná i omluvit, ale když jsem na svém stehně ucítil jeho vzrušení, nedokázal jsem absolutně nic.
Já si přeci myslel, že mě nesnáší… že mnou pohrdá… a ne, že bych jej vzrušoval.
Tom:
Tak a tady je konečná. Cítil jsem na sobě jeho pohled. Cítil jsem, jak čeká a chce, abych mu to všechno vysvětlil a já už taky nechtěl dál pokračovat ve lži. Pomalu jsem se k němu obrátil a se skloněnou hlavou jsem nesměle řekl to, co jsem v jeho chování opomněl.
„Včera jsi mě políbil.“.
Jeho naprosto vyděšenej pohled mi naznačil, že tohle asi nečekal. „Políbils mě… a-a já nic neudělal… M-možná kdybys mi tehdy v náručí neusnul, tak bych… možná bych tě ani nedokázal zabrzdit,“ řekl jsem tiše a bezmocně jsem se zahleděl do jeho očí.
„Jaké to bylo?“ jeho tichej hlásek protnul to strašlivý ticho mezi náma.
„Bylo to… jiné než všechny… ale nemůžu říct, že to bylo špatné,“ chtěl jsem už odejít. Zavřít se ve svým pokoji a tam se sám utrápit.
„Ale tím jsem porušil naši dohodu,“ vydechl smutně a zpod přivřených víček se mu linulo několik slz.
A bylo to zase tady…
Byl tak krásnej a já už nedokázal dýl odolávat.
„A teď ji poruším nejspíš já,“ šeptl jsem, a to bylo to poslední, co jsem stihl říct, než se naše rty potkaly v jemném polibku.
„A teď ji poruším nejspíš já,“ šeptl jsem, a to bylo to poslední, co jsem stihl říct, než se naše rty potkaly v jemném polibku.
autor: B-kay
áá jůůů dal krasne uuu
to je tak kráááááásne…..uz sa neviem dockat pokracka=)
no hurá kluci….konečně ste oba dostali rozum xDDD
ááá ježííííííš to je nádherný X) krásně si to zakončila X)) šíleně se těšim na příští dílek i když to se těšim na každý XD fakt nádherný sem zvědavá jestli to skončí jen polibkem X) a Toma je mi líto trápí se chudáček a Billí má zase modřinu 🙁 ale oni si to určitě později vynahradí XD
božínku to mě dojalo…upe mi tečou slzičky
naprosto krásny
já brečím jak želva… to prostě není možné, jak ty to umíš, B-kay, tvůj styl psaní ze mě snad udělá romantickou duši :DD miluji každé slovíčko, které napíšeš.každé písmenko, kterým jsou si blíž… vím, že se ve tvém případě opakuji stále jak zaseklý kolovrátek, ale si prostě nemůžu pomoct… pomalý hluboký nádech a pomalý výdech… skvost, tyhle povídečky x))
nááááádhera… ty jo, jsem zvědavá, jak tohleto všechno dopadne…
akozee ja chcem okamzite pokracko! :DD musiim hooo maat hneed bo sa zblaznim 😀 ta ff je dokonala! 😀
to je nádherné!! 🙁 bulím jak želvaaa 🙁 umíš krásně psát,máš takový…dobrý styl x)) gratuluju x)
To je krásny koniec. Bože nech tú blbú dohodu zrušia.