autor: Sauriel
betaread: Janule
betaread: Janule
Ahoji,
takže když sem se konečně odhodlala napsat pokračování povídky He wasn´t, tak sem psala a psala a psala. Až potom sem si to po sobě přečetla a koukala na to jak podskříňák. Původně to mělo pokračovat uplně jinak. Nejdřív sem se rozhodla tuhle povídku smazat, ale když sem si jí přečetla ještě jednou tak sem si řekla, že to risknu a tohle bude samostatná povídka. Co vyšlo z mého omylu si můžete přečíst. Takže hezké počteníčko. Vaše Sauriel
Podvedl jsi mě. Nenáviděl jsem tě za to. Neunesl jsem to, že na tebe sahal někdo jiný než já. Okamžitě jsem se s tebou rozešel. Brečel jsi a slíbil jsi mi, že už to nikdy neuděláš. Že mě miluješ, a že toho, že jsi mě podvedl lituješ. Tehdy padla první facka.
—FlashBack—
„Tome, ty už jsi doma?“ pohlédnu ze svého místa na gauči do předsíně. „Jak bylo u Andyho?“ zeptám se a vyhoupnu nohy na gauč pod sebe.
„Jo, dobře pozdravuje tě,“ sedne si Tom vedle mě. Bože můj. Na krku má cucflek jak kráva a voní dámskou voňavkou. Ne, on by mě přeci nikdy nepodvedl! To není možný, jen se mi to zdá! Zatřepu hlavou a znovu se podívám na Tomův krk. Flek nezmizel. Ne, tomu nevěřím. Ta dámská vůně zatím stihla naplnit celý pokoj. To se mi nezdá. Hlavně klid, Bille.
„Kdo mě pozdravuje?“ optám se zaraženě.
„Andy. Bille, je ti dobře?“ koukne na mě Tom.
„Andy měl doma nějakou holku?“ optám se znovu, ale to už Tom nasadí zvláštní tázavý výraz.
„Ne, neměl. Co je ti?“ pohladí mě po stehně Tom, ale já jeho ruku smetu raketovým způsobem.
„Takže mi chceš namluvit, že Andy ti udělal cucflek a voní se jak holka?“ zapištim. Tom si sáhne na krk a vykulí oči. Ví, že teď už mi lhát nemůže.
„Jmenuje se Noela. Dnes sme spolu byli poprvé. Bille, odpusť mi to! Já už to v životě neudělám! Je mi to líto,“ mluví Tom, ale hlas mu přeskakuje od zadržovaného pláče.
„Mezi náma je konec! Nevěřim ti ani slovo! Už raději mlč,“ křiknu a po tváři mi začnou stékat slzy. Prudce se postavím.
„Ne, Bille, nerozcházej se se mnou. Už to v životě neudělám, prosím! Nemůžeš to všechno jen tak utnout. Ona byla úlet, ty seš moje láska! Miluju tě,“ klekne si mi Tom k nohám a brečí. „Nelži!“ zakřičim a vlepím Tomovi facku. Tom se chytne za tvář a skulí se na zem. Přitom se na mě vystrašeně dívá. Chytnu se vyděšeně za pusu a odběhnu do svýho pokoje.
„Jo, dobře pozdravuje tě,“ sedne si Tom vedle mě. Bože můj. Na krku má cucflek jak kráva a voní dámskou voňavkou. Ne, on by mě přeci nikdy nepodvedl! To není možný, jen se mi to zdá! Zatřepu hlavou a znovu se podívám na Tomův krk. Flek nezmizel. Ne, tomu nevěřím. Ta dámská vůně zatím stihla naplnit celý pokoj. To se mi nezdá. Hlavně klid, Bille.
„Kdo mě pozdravuje?“ optám se zaraženě.
„Andy. Bille, je ti dobře?“ koukne na mě Tom.
„Andy měl doma nějakou holku?“ optám se znovu, ale to už Tom nasadí zvláštní tázavý výraz.
„Ne, neměl. Co je ti?“ pohladí mě po stehně Tom, ale já jeho ruku smetu raketovým způsobem.
„Takže mi chceš namluvit, že Andy ti udělal cucflek a voní se jak holka?“ zapištim. Tom si sáhne na krk a vykulí oči. Ví, že teď už mi lhát nemůže.
„Jmenuje se Noela. Dnes sme spolu byli poprvé. Bille, odpusť mi to! Já už to v životě neudělám! Je mi to líto,“ mluví Tom, ale hlas mu přeskakuje od zadržovaného pláče.
„Mezi náma je konec! Nevěřim ti ani slovo! Už raději mlč,“ křiknu a po tváři mi začnou stékat slzy. Prudce se postavím.
„Ne, Bille, nerozcházej se se mnou. Už to v životě neudělám, prosím! Nemůžeš to všechno jen tak utnout. Ona byla úlet, ty seš moje láska! Miluju tě,“ klekne si mi Tom k nohám a brečí. „Nelži!“ zakřičim a vlepím Tomovi facku. Tom se chytne za tvář a skulí se na zem. Přitom se na mě vystrašeně dívá. Chytnu se vyděšeně za pusu a odběhnu do svýho pokoje.
—Konec FlashBack—
Nezůstalo jenom u facky. Postupně se to zhoršovalo a stupňovalo. Bil jsem ho jako prašivýho psa. Tolik mě vždycky prosil, ať ho nechám. Že mě miluje a že lituje toho co se stalo a co mi udělal. Za to jsem ho pak bil ještě víc. Jeho tělo bylo vždy samá podlitina a šrám a já k tomu den co den přidával další a další. Nezůstalo jenom u mlácení. Udělal jsem pravidla, která měl dodržovat. Za jejich nedodržení byl náležitě potrestán.
—FlashBack—
„Co sem ti řekl? Máme snad pravidla ne?“ chytnu tě pod krkem a odhodim na postel. „Kolik je hodin?“ ukážu prstem výhrůžně na hodiny.
„Osm,“ kníkneš.
„A kde máš bejt v osm hodin?“ znovu tě chytnu pod krkem.
„V-v pos-v posteli,“ zakuňkáš.
„Přesně tak! Nemáš mi překážet!“ stisknu silněji tvůj krk.
„Promiň,“ zapištíš.
„To mi nestačí, sakra!“ Jen co to dořeknu, tak se začneš třást. Víš co přijde. „Máme pravdila! Proč je sakra pořád porušuješ? Čti, ať si to zapamatuješ!“ strčím ti do ruky papír s našimi pravidly.
„Budu-budu v posteli v osm. Budu vstávat ve 4. Tebe vzbudim v 10. Nesmim se nikdy zamykat. Nesmim sahat na tvé věci. Na televizi se můžu dívat jedině s tebou. Nesmim volat. Musim doma uklízet. Nesmim do tvého pokoje bez tvého vyzvání. Nesmim na počítač. Nesmím se tě dotýkat bez tvého vyzvání. Nesmim chodit nikam ven bez tebe. Musim-musim tě poslouchat,“ dořekneš to co jsem sepsal.
„Je toho tolik, abys to nezvládl dodržovat? Není, hajzle!“ stále si tě držím pod krkem a fackuju tě na obě tváře. Cítím, že mám mokrou dlaň. Opět, opět brečíš. Vstanu a jdu ke dveřím. „Chrápej! A neřvi,“ bouchnu za sebou dveřma a jdu se dívat na televizi.
„Osm,“ kníkneš.
„A kde máš bejt v osm hodin?“ znovu tě chytnu pod krkem.
„V-v pos-v posteli,“ zakuňkáš.
„Přesně tak! Nemáš mi překážet!“ stisknu silněji tvůj krk.
„Promiň,“ zapištíš.
„To mi nestačí, sakra!“ Jen co to dořeknu, tak se začneš třást. Víš co přijde. „Máme pravdila! Proč je sakra pořád porušuješ? Čti, ať si to zapamatuješ!“ strčím ti do ruky papír s našimi pravidly.
„Budu-budu v posteli v osm. Budu vstávat ve 4. Tebe vzbudim v 10. Nesmim se nikdy zamykat. Nesmim sahat na tvé věci. Na televizi se můžu dívat jedině s tebou. Nesmim volat. Musim doma uklízet. Nesmim do tvého pokoje bez tvého vyzvání. Nesmim na počítač. Nesmím se tě dotýkat bez tvého vyzvání. Nesmim chodit nikam ven bez tebe. Musim-musim tě poslouchat,“ dořekneš to co jsem sepsal.
„Je toho tolik, abys to nezvládl dodržovat? Není, hajzle!“ stále si tě držím pod krkem a fackuju tě na obě tváře. Cítím, že mám mokrou dlaň. Opět, opět brečíš. Vstanu a jdu ke dveřím. „Chrápej! A neřvi,“ bouchnu za sebou dveřma a jdu se dívat na televizi.
—Konec FlashBack—
Byl jsem zvíře, dnes to vím. Nechápu, jak jsem se k tobě mohl takhle chovat. Za pár měsíců jsi začal jakžtakž dodržoval pravidla. Dokonce jsem tě za jejich splnění chválil. Ovšem abych tě nějak pohladil, na to sem nikdy nemyslel. Jednoduše jsem ti poslal úsměv a řekl jsem ti, že seš hodnej. Nic víc. Samozřejmě, měl jsem choutky. Chtěl jsem sex. Ale na co bych si domů tahal holky, když jsem měl tebe. A ty jsi byl vždycky ochotnej. Tohle jediný jsi dělal vždycky rád. U tohohle jedinýho jsem viděl tvou šťastnou tvář. Vždyť jsi mě miloval a miluješ.
—Flashback—
„Tomí?“ zakřičim jemně. Víš co přijde a tak se hned ozveš. Takhle jemně na tebe mluvím jen když chci od tebe jediné.
„Tady jsem,“ křikneš zpátky a já slyším, že vypínáš televizi.
„Seš zlobivej kluk, víš to?“ sednu si na tebe obkročmo. „Budu ignorovat to, že si porušil pravidlo, když mi teď hezky uděláš dobře. A když budeš ještě hodnější, tak pak ti dobře udělám já,“ zašeptám ti do ucha a lehce se na tobě zhoupnu. Lehce zamručíš. Zasunu ti ruce pod triko a pomalu ho vyhrnu. Cítím, jak tvé ruce jemně masírují můj zadeček. Když už máš triko konečně dole, sjedu ti nehtem od krku a k podbřišku a nechám za sebou rudý šrám. Stéká ti z něj malinko krve, a proto neváhám a hned ti po celé délce šrámu sjedu jazykem. Vzdychneš mé jméno a pocucháš mi vlasy. Zavrčím na tebe a jemně tě kousnu do krku. Nepřestávám pohybovat pánví proti té tvé. Tvé ruce mi vyhrnují triko, a když už se konečně válí někde na zemi, vezmeš do pusy mojí bradavku a jemně jí olizuješ a hned na to stiskáváš zuby. Hladím tě všude po těle, a přitom si neodpustím občasný vzdych. Rukama sjedu až na tvůj pásek, začnu ho rozepínat a ty mi to odsouhlasíš slastným vzdychnutím. Stáhnu ti kalhoty až dolů a podívám se na tvůj maximálně vzrušený penis. Za takovou chvilku. Vím, šílíš ze mě! Svléknu se taky a vezmu ze stolu věrně známou tubičku.
„Bille,“ vzdychneš, když ti oddaluju nohy od sebe. Z tubičky si vymáčknu trochu na prsty a poté jimi vniknu do tebe. Nečekám, rovnou prsty do tebe přirážím. „Bille já… tebe… chci tebe.“ Zavzdycháš a snažíš se mé prsty dostat ze sebe.
„Přestaň!“ silně do tebe přirazím prsty a nehtem druhé ruky ti přejedu po penisu. Bolestě zavřeš oči. Jedu nehtem zase na druhou stranu a zastavím se až u kořene penisu. Znovu se v tobě začnu pohybovat prsty.
„Bille, pros… AU!“ nedořekneš větu a vyjekneš bolestí, když ti všemi nehty jedné ruky přejedu velmi silně po mužství.
„Řekl jsem, abys přestal,“ zašeptám ti do ucha. Konečně vyjdu svými prsty z tvého těla a nahradím je něčím jiným. Omámeně zakloníš hlavu a zavřeš oči. Nejspíš tě ještě stále pekelně bolí krvavé šrámy na mužství. Nečekám, až si zvykneš a začnu do tebe hned přirážet.
„Bille… já… ještě,“ vzdychneš. Netrvá to už moc dlouho a se vzdychem se do tebe udělám. Nepřestávám dál přirážet a sáhnu za sebe na stolek. Rukou nahmatám kondomy a podám ti je, abys jeden otevřel. S děkovným výrazem od tebe přijmu kondom a nasadím ti ho. Opět vezmu známou tubičku a pokryju jím kondomem zakrytý penis. Hned potom z tebe vyjdu a usednu si na tebe já. Nenechávám nám prostor na vydechnutí. Slastně vzdychneš a tvé boky se začínají zvedat vzhůru. Vezmeš do dlaní mou tvář a podíváš se mi do očí. Vím, co chceš. Možná ani nedoufáš, že to udělám. Dělávám to jen opravdu výjimečně. Skloním se k tobě a políbím tě. Nejdřív jemně, hned na to si můj jazyk razí cestu do tvých žádoucích úst. Přitom stále nezapomínám se na tobě pohupovat.
„Tady jsem,“ křikneš zpátky a já slyším, že vypínáš televizi.
„Seš zlobivej kluk, víš to?“ sednu si na tebe obkročmo. „Budu ignorovat to, že si porušil pravidlo, když mi teď hezky uděláš dobře. A když budeš ještě hodnější, tak pak ti dobře udělám já,“ zašeptám ti do ucha a lehce se na tobě zhoupnu. Lehce zamručíš. Zasunu ti ruce pod triko a pomalu ho vyhrnu. Cítím, jak tvé ruce jemně masírují můj zadeček. Když už máš triko konečně dole, sjedu ti nehtem od krku a k podbřišku a nechám za sebou rudý šrám. Stéká ti z něj malinko krve, a proto neváhám a hned ti po celé délce šrámu sjedu jazykem. Vzdychneš mé jméno a pocucháš mi vlasy. Zavrčím na tebe a jemně tě kousnu do krku. Nepřestávám pohybovat pánví proti té tvé. Tvé ruce mi vyhrnují triko, a když už se konečně válí někde na zemi, vezmeš do pusy mojí bradavku a jemně jí olizuješ a hned na to stiskáváš zuby. Hladím tě všude po těle, a přitom si neodpustím občasný vzdych. Rukama sjedu až na tvůj pásek, začnu ho rozepínat a ty mi to odsouhlasíš slastným vzdychnutím. Stáhnu ti kalhoty až dolů a podívám se na tvůj maximálně vzrušený penis. Za takovou chvilku. Vím, šílíš ze mě! Svléknu se taky a vezmu ze stolu věrně známou tubičku.
„Bille,“ vzdychneš, když ti oddaluju nohy od sebe. Z tubičky si vymáčknu trochu na prsty a poté jimi vniknu do tebe. Nečekám, rovnou prsty do tebe přirážím. „Bille já… tebe… chci tebe.“ Zavzdycháš a snažíš se mé prsty dostat ze sebe.
„Přestaň!“ silně do tebe přirazím prsty a nehtem druhé ruky ti přejedu po penisu. Bolestě zavřeš oči. Jedu nehtem zase na druhou stranu a zastavím se až u kořene penisu. Znovu se v tobě začnu pohybovat prsty.
„Bille, pros… AU!“ nedořekneš větu a vyjekneš bolestí, když ti všemi nehty jedné ruky přejedu velmi silně po mužství.
„Řekl jsem, abys přestal,“ zašeptám ti do ucha. Konečně vyjdu svými prsty z tvého těla a nahradím je něčím jiným. Omámeně zakloníš hlavu a zavřeš oči. Nejspíš tě ještě stále pekelně bolí krvavé šrámy na mužství. Nečekám, až si zvykneš a začnu do tebe hned přirážet.
„Bille… já… ještě,“ vzdychneš. Netrvá to už moc dlouho a se vzdychem se do tebe udělám. Nepřestávám dál přirážet a sáhnu za sebe na stolek. Rukou nahmatám kondomy a podám ti je, abys jeden otevřel. S děkovným výrazem od tebe přijmu kondom a nasadím ti ho. Opět vezmu známou tubičku a pokryju jím kondomem zakrytý penis. Hned potom z tebe vyjdu a usednu si na tebe já. Nenechávám nám prostor na vydechnutí. Slastně vzdychneš a tvé boky se začínají zvedat vzhůru. Vezmeš do dlaní mou tvář a podíváš se mi do očí. Vím, co chceš. Možná ani nedoufáš, že to udělám. Dělávám to jen opravdu výjimečně. Skloním se k tobě a políbím tě. Nejdřív jemně, hned na to si můj jazyk razí cestu do tvých žádoucích úst. Přitom stále nezapomínám se na tobě pohupovat.
—Konec FlashBack—
autor: Sauriel
Kwááášnýý!!!!!!! Už se těším dáál!! ((=
takowy tyran….ae ja se mu nediwim kdyz ho podvadel…..xD..nejsem sice na zadne strane ae chapu spis billa…..xD
Jitoooooo ja te zabijuxDxDxD…cmajzla jsi mi prvni komentxDxDxDxD…ja si te najdu …ae pak se mas na co tesit…….a kde zhe to bydlis???xDxDxD
Maria – daleko =P w Černošíně u Mariánských lázní ((=
Jitus…Jeeeejky….ae newadi me nic nezastawi….si te najdu a paak uwidis ten tanecxDxDxDxDxDxD…Co si chces zatancit?..waltz….?…polku?…cacu??….sambu????…vyber si co chcesxDxDxDxD..ikdyz ja neumim ani jeden tanecxDxD
to je super mám ráda takový povídky!!!:-)
oh……sem mírně šokována,ale hrozně nadšená…je to super povídka…ovšem…fakt mě polekala…….uhh
heeej 🙁 Ten Tomí ho musí šíleně milovat, když tohle všecko podstoupill.. chonéém dál :-):-*
To nemůže být jednodílovka 🙁 Nebo vlastně dvoudílovka. Je to nádherné, úplně se mi při tom svíralo srdce! Líbí se mi, že Bill není jen to neviňátko, protože podle mě je ve skutečnosti ten jemnější z nich Tom… ale ne že bych měla ráda krutosti 😀 to jsem říct opravdu nechtěla, ale mám ráda originalitu, co ráda, přímo ji miluju a tady jí to zaváni hodně 🙂
Teda NÁDHERA!!!!!!!!!!! Četla jsem to jedním dechem, je to brutální a jemné zároveň, souhlasím, tohle by si zaslouźilo pokračování.
to je naprosto užasny!
Souhlasím s holkama, tak dobrého začátku je škoda využít jen pro dvoudílovku. Doufám, že bude stejně dobrý i konec a že nikdo neumře, i když vím, že nejspíš někdo umře.
ty woe! andy!:D nějaka drsna nie?:D:D:
Sauri, musím říct, že každá tvá další povídka je lepší a lepší a nepřestávám vycházet z údivu :DDD je to fantastické!!! skvěle si to celé popsala, do posledního detailu… výborný omyl, tahle povídka :))) jsem úpa nadšená… je to prostě goooooood :D:D jen by mě zajímalo, při těm tě něco takového napadlo, v jakém okamžiku se z Billa ve tvojí hlavičce začalo stávat takové monstrum posedlé pravidly…
je to fantastycký je v tom tolik emocí nádhera