autor: IchbinTeufelin
betaread: Helushka
betaread: Helushka
Tahle povídka vznikla kdysi ve škole, v jedné volné hodině u nás ve studovně. Úplně jsem na ni zapomněla a vzpomněla si až teď…=oD
,,Už jsem doma!“ ozval se z chodby Tomův hlas, ale žádná odpověď nepřišla. ,,Haló,“ zavolal znovu, zul si boty a vešel do kuchyně. ,,Bi…“ nestačil doříct, protože do očí ho uhodil dopis ležící na kuchyňském stole. ,,Co to…?“ zeptal se sám sebe a vzal obálku do rukou. Stálo na ní jen ,Tom‘ a celý dopis byl zvláštně potřísněn něčím červeným. Překvapeně rozevřel obálku a vytáhl z ní list papíru. Prohlédl si ho, rozhlédl se po kuchyni, jakoby se chtěl ujistit, že ho nikdo nesleduje nebo se někdo někde neukrývá, aby se pak na jeho účet pobavil, a začal zvědavě číst první řádky, které byly víc než zvláštní…
Tome,
je hrozný, psát dopis vlastní krví, ale dělám to proto, abys konečně všechno pochopil. Je to dopis, který ukončí můj život…navždy… Nepokoušej se mě zastavit nebo snad zachránit. Po tom, co ti prozradím, už mě stejně nebudeš chtít nikdy vidět.
Je to až moc krutá pravda, ale nedokážu ji v sobě pořád donekonečna dusit, protože mě to svazuje a bolí to…
Víš, nikdy jsem tě nebral jako bráchu. Vždycky v tom bylo něco víc… A právě kvůli tomu musím umřít. Nikdo by ten cit totiž nepochopil… a ty asi taky ne…
Tome, miluju tě. Tak moc a tak dlouho, že se radši sám zabiju, než abych žil vedle tebe a věděl, že tě nemůžu mít. Že nebudeš můj a neoplatíš mi to, co k tobě cítím já, a tím umírám ještě víc…
Sbohem, bráško, lásko moje jediná…a poslední…
Bill
Slza dopadla na krvavý papír a rozpila poslední slova tohoto strašného dopisu. ,,Bille,“ zašeptal Tom, vyskočil ze židle, která se s rámusem zřítila na zem, a rychle vyběhl z domu pryč. I když nevěděl, kam utíká, věřil, že jeho srdce mu napoví. Přestože nemohl popadnout dech, nevzdával se. Byla to přece otázka života a smrti.
Kroky ho vedly k jednomu starému domu na okraji vesnice, kde si dřív oba bráškové hráli, když byli ještě malí. Dveře našel pootevřené, což nebývalo zvykem, a proto neváhal vstoupit dovnitř. Věděl, že ho tam najde.
Po vratkých schodech, na kterých se v prachu zřetelně rýsovaly stopy bot, vystoupal nahoru a zastavil se v úzké chodbičce, která vedla hned do několika pokojů. V tichu zaslechl jemné vzlyky, ale nebyl si přesně jistý, odkud vychází. ,,Bille?“ zašeptal Tom, jakoby nechtěl narušit to ticho, které v domě vládlo. Vzlyky rázem utichly. ,,Bille, kde jsi?“ zeptal se znovu Tom a otevřel jedny polorozpadlé dveře. Rozhlédl se po temné místnosti a v šeru na druhé straně pokoje spatřil svého brášku, který se tam krčil jako malé, ustrašené dítě… v… louži krve?! Tom se rozběhl k němu a poklekl před ním. Ano, byla to krev. Bill měl rozřízlé zápěstí, z kterého se pomalu řinula krev. Řízl se ale tak špatně, že krvácel opravdu velmi, velmi pomalu a hlavně bolestivě. Tom ho, i když ve strachu, láskyplně objal. ,,Billíku, co jsi to udělal? Proč? Vždyť já tě taky miluju…už dlouho…“ Bill se na něj podíval zarudlýma očima, přitáhl si ho blíž k sobě a chraptivým hlasem mu odpověděl: ,,Tak proč jsi mi to nikdy neřekl?“ ,,A copak ty jsi mi to řekl? Ne! Až teď! A pak uděláš takovou hloupost! Musíš do nemocnice!“ ,,Ještě ne…prosím…“ odporoval mu bráška. Tom jej k sobě pevně přitiskl, sklonil se k němu a pošeptal mu do ucha: ,,Miluju tě…“ Bill se pokusil usmát, ale jeho rty se jen bolestivě zkřivily. Potom šeptl nezřetelné ,,promiň“ a hlava mu poklesla na Tomovo rameno.
,,Bille? …Bráško?“ zeptal se po vteřince Tom, a protože nezazněla žádná odpověď, prudce se narovnal, popadl dvojče za svěšená ramena a zatřásl s ním. ,,Billíku! … Lásko!“ křičel zoufale a nakonec objal Billovo bezvládné tělo.
Zády se sesunul po zdi a do klína si položil jeho hlavu. Nepřestával hladit ty jemné havraní vlasy, ze kterých už dávno vyprchal život. ,,Proč…? Proč…? Proč…?“ opakoval Tom stále dokola do ticha tmavého domu jako smyslů zbavený. Proudy slz se mu řinuly z očí a dopadaly na mrtvé tělo v jeho náruči.
Rázem se mu zhroutil život. Pochopil, že teď už není jiné východisko, než jeho vlastní smrt…
autor: IchbinTeufelin
Bože….krásné….procítěné…..prostě NÁDHERNÉ…..;-)
Nádherné :-)) slvělě psané .-) talent
ach.. tak já už byla šťastná, že ho našel a azachránil a ono… neeee :'(:'(Ale je to krásný, ale.. :'(:'(
Po velmi dlouhé několikadenní depce, jsem se opět odhodlala mrknout na blog a něco si přečíst… a zrovna narazím na něco tak smutného, bolestivého a bezvýchodného x((( no… moc mi to nepomohlo x((
ale tobě, Ichbin Teufelin, se to povedlo… opravdu jo :DD a já se jdu zase zahrabat…
to je smutny… a to to bylo tak nadějny… mohl žit :'(
oh O_o coool
jeste sem u toho mela puštenou smutnou písničku takže mi tekly slzy..krásné :´(
klišé…ohraný téma …ohraný konec… napsáno poměrně slušně, ale myšlenka žádná… chtělo by to něco originálnějšího
Bylo to hezký, ale nevím něco mi v tom chybělo….snad kdyby to bylo delší , bylo to všechno takový rychlí……ale beru v úvahu že si to psala ve škole….je to hezký 🙂
už mě nebaví číst ty pitomí smutný příběhy tohle nei snad ani twc uplně jste mi zhnusily povídky o B/T
nee, je to klásný!!!
Oh ;(