Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Tom zalapal po dechu a díval se do počítače, absolutně netušil, co odepsat. Miloval konverzovat s Billem a cítil se kolem něj mnohem pohodlněji – minimálně na Facebooku – ale kdykoliv Bill řekl něco takového, nebyl si jistý, jestli si dělá srandu, nebo s ním flirtuje. Částečně doufal, že to bylo flirtování.
Na druhou stranu, Tom byl opravdu vděčný za to, že právě teď mluvili jen skrz Facebook, protože kdyby si stáli tváří v tvář, tak by pravděpodobně omdlel nebo udělal něco opravdu hloupého, čímž by oba dva zranil. Georg mu řekl, že časem by měl s Billem promluvit i v reálném světě. Jen ta myšlenka způsobovala, že měl v břiše malé motýlky, ale zároveň se jeho žaludek tak prudce obracel, že cítil potřebu zvracet. Nejvíce ze všeho ho to ale k smrti děsilo. Co by tak měl říct? Jak se chovat? Měl by se představit? Ne, Bill věděl, kdo je. To bylo až moc hloupé. Měli by si znovu projít celým procesem poznat-toho-druhého znovu od začátku? Nebo by měl Billa prostě jen tak odchytit a začít s ním mluvit, jako by se dávno znali?
Nebo to jen můžeš přestat takhle rozebírat, jít a říct mu ahoj, křičel jeho vnitřní hlas, což ho rozčilovalo. Není nebezpečné pozdravit ho v reálu, to víš dost dobře. Slyšel jsi snad někdy o někom, koho by zastřelili jen za pozdrav? A Bill je hodnej kluk, to taky víš. Nebude se ti vysmívat za to, když ho pozdravíš. Kurva, dělej už něco!
Tom zasténal, silně se zatahal za vlasy, houpal se zepředu do zadu jako kolébka. Už nechtěl být nervózní v Billově přítomnosti. Nechtěl se chovat jako hloupé zamilované desetileté dítě, neschopné vydat přijatelný zvuk. Dobře, nebyl si jistý, jestli to Bill otočí v něco špatného, či nikoliv, ale jak mu několikrát řekl Georg, musí se naučit důvěřovat ostatním lidem. Nemůže vždycky jen zůstat stát a rozebírat je. Nemohl sedět v koutě a bát se ostatních. Musí se chopit šance, jinak bude pravděpodobně všechno ztracené. A Tom opravdu, opravdu chtěl dát Billovi šanci.
Středa 03/09/08
To by bylo,
řekl Tom sám sobě, zhluboka a pravidelně dýchal. Prostě napiš to, co ti přijde na jazyk a přestaň se tak zasraně bát. Buď sám sebou. Kdyby tě neměl rád, tak by s tebou už dávno nekomunikoval.Před pár dny mu dala máma zvláštní radu. Doslova mu řekla, aby lhal sám sobě. Když ona byla v jeho věku, měla problémy s důvěrou k ostatním lidem a problémy se sebevědomím. Začala tedy s tím, že si namlouvala pozitivní věci sama o sobě, až tomu nakonec uvěřila. Říkala si, jak skvělou má osobnost, jak je na ostatní hodná a že lidi, kteří ji nemají rádi, nejsou důvod, aby se kvůli tomu trápila, či brečela. Vysvětlila mu, že to opravdu zabralo. Tom pochyboval, že jemu to pomůže, ale proč to alespoň nezkusit?
Jo, protože tohle je fakt skvělý nápad, zamumlal si sám pro sebe. Přesvědč sám sebe, že tě má rád víc než jako kamaráda a až zjistíš, že víc než kamarád pro něj nejsi, tak se naprosto zhroutíš. To zní opravdu jako úžasný plán.
Nebo mohl přijít na způsob, jak ignorovat svoje myšlenky. To znělo jako nejlepší plán.
Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Bill mu opravdu dělal v hlavě zmatek, o tom nebylo pochyb. Cokoliv udělal, naplno si to užíval. Hlavně se smajlíkama, které nepřestal posílat. Bill se rozhodně s ničím příliš nepáral. Tom mu občas tuhle schopnost tak záviděl, pokud se to dalo nazvat schopností.
Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Super, právě se kvůli tobě cítí blbě, ty zasraný idiote! Řekni něco! Buď otevřený! Řekni mu, že hluboko uvnitř ti nevadí jeho… bezprostřednost. Tom měl nutkání vstát a mlátit hlavou proti zdi. Do prdele, byl opravdu takový blbec. Bohužel ale neměl nic lepšího, co by řekl.
Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Neumím chodit v konverzaci s tak sexy a krásným člověkem, natož projít kolem něj na chodbě ve škole,
pomyslel si. Ale to se rozhodně napsat nechystal. Nikdy v životě. Bylo na to ještě moc brzy! Byla to pro něj opravdu obrovská výzva.Středa 03/09/08
Středa 03/09/08
Nikdy! Bylo první slovo, které mu přišlo na mysl. Nechtěl, aby Bill předstíral, že je někdo jiný, jen protože Tom byl mimino, které to nedokázalo zvládnout. Navíc věděl, že se s tím musí zvládnout vypořádat. Nemohl zůstat takový, jaký byl, napořád. Měl by konečně vyrůst.
Středa 03/09/08
Děsí mě, ale už je to tak daleko, že je pozdě na to, abych mu to řekl. Pokud se mnou přestane mluvit, tak se pravděpodobně zblázním!
Věděl, že je to pravděpodobně směšná otázka, ale on opravdu nemohl v noci usnout. Za žádnou cenu nemohl dostat Billa z hlavy. Bill a jeho bezprostřednost. Bill a jeho milý úsměv, vlídné oči, nakažlivý a dechberoucí úsměv. Žaludek ho bolel z toho, jak se mu stahoval. A byl tak šíleně vyčerpaný z toho, jak se to celé snažil zpracovat.
„Mami,“ Tom se pousmál; jeho máma nikdy neměla štěstí v lásce. „Buď vážná.“
„Nemyslím si, že to někdo ví,“ zopakovala Janice unaveným hlasem. „Hádám, že lidé jsou jako ostatní zvířata a prostě jsou radši s někým než o samotě, víš jak to myslím? Myslím si, že je to příroda. Zlato, být zamilovaný je normální a není to nic, za co by ses měl stydět,“ řekla, její hlas byl mnohem jemnější.
„Nestydím se,“ zamumlal Tom a trochu se začervenal. „Nebojím se, jen… Jo, být zamilovaný je děsivý.“
„Já vím, občas to může být děsivý,“ Janice se uchechtla a zakroutila hlavou. „Je to děsivý, protože všechno je nové, hlavně, pokud je to poprvé. Bože, byla jsem pořád vyděšená a smutná, protože jsem neměla koule na to, abych promluvila s jedním klukem, když jsem byla v osmé třídě. Nikdy jsem nenašla kuráž a no… Našel si přítelkyni, samozřejmě. Doteď se to nezlepšilo, ale jakmile jsem začala randit, otočilo se to a bylo to spíš zábavnější než děsivý. Bylo to úžasný.“
„Proč teda nezačneš randit znovu?“ zeptal se Tom plný otázek. Podle toho, co věděl, máma neměla rande od doby, kdy je opustil táta.
„Ne, řekla jsem, že to byla sranda. Nemyslím si, že to je to, co teď chci,“ Janice se usmála. „Možná jednou potkám někoho, z koho se mi podlomí kolena, ale teď o to zájem nemám.“
„Proč?“
„Nemluvili jsme o tobě?“ odpověděla Janice a vytáhla obočí. Její syn byl úplně stejný jako ona, když byla mladší. Kdykoliv diskutovala s rodiči o něčem trapném, snažila se z toho vybruslit a začala mluvit o něčem jiném, a to bylo přesně to, co právě dělal Tom – změnil téma.
„Necítíš se někdy osaměle?“ Tom odpověděl otázkou, ignoroval matčinu poznámku. „Nechceme každý najít někoho speciálního? Životní lásku?“
„Jo, to je přesně to, co všichni tvrdí,“ Janice se usmála a trochu protočila oči. „Já se ale nestresuju. Navíc ty jsi jediná láska, kterou právě teď potřebuju. A už přestaň odbočovat a řekni mi, kdo to je.“
„Je to Bill,“ zamumlal Tom, díval se do své misky cereálií, za každou cenu se vyhýbal matčinu pohledu. „Syn Simone a Gordona.“
„Oh,“ Janisina tvář pookřála. „Tu a tam se zastaví za mámou v práci. Vypadá jako-„
„Sakra,“ řekl Tom a rychle se zvedl. „Pokud hned neodejdu, přijdu pozdě do školy,“ zakřičel a vylil mléko z misky do dřezu. Byl opravdu rád, že zapomněl na čas, když si uvědomil, o čem chtěl právě s mámou mluvit. Ještě na to nebyl připravený.
„Tome,“ zaburácel Georg, lehce zvýšil hlas. „Padej do třídy!“
„Ne,“ Tom rozhodnutě zakroutil hlavou. „Nemůžu to udělat,“ vydechl a zavřel oči, snažil se uklidnit.
Tom nevěděl, co vlastně očekávat, ani co si on sám myslel, jediné, co věděl, bylo to, že má opravdu strach, takže se schovával. Jeho nejlepší kamarád stál před kabinkou a doslova ho přemlouval, aby vylezl ven a šel na svou hodinu.
„Co když je to nějaký trik?“ zeptal se Tom, z té myšlenky mu bylo špatně.
„Myslel jsem, že jsme si už prošli tím, jak se chovat a zvládnout to,“ odpověděl Georg jemně.
„Jo, ale on se mnou opravdu chce mluvit… Ve třídě,“ řekl Tom, téměř začal hyperventilovat. „Co když se posadí vedle mě, začne mluvit a já znervózním, podpálím celou třídu… Nebo co když na něj něco vyleju a ublížím mu? Nebo co když-„
„Půjdeš do třídy,“ řekl Georg, když Tom neodpovídal. „Půjdeš do třídy, posadíš se a vyndáš si učebnice. Pokud se Bill vedle tebe posadí, pozdravíš ho a budeš milý. A budeš sám sebou, dobře? Prostě s ním trochu mluv, ukaž mu svůj zájem. Nikdo po tobě zatím nežádá, abys byl úplně v pohodě, okay? Nepodpálíš třídu, neboj se. Přestaň se zaměřovat na svoji nervozitu a vypadni odsud,“ dokončil svůj monolog a kopnul do dveří. Tom se zasmál.
~*~
Tom se dovnitř dostal živý. Moc lidí tam zatím nebylo, jen Andreas a nějací dva kluci sedící vzadu. Tom se na Andrease usmál a posadil se tam, kde seděl vždy. Dlouze vydechl, když vyndal svoje knížky z batohu a poskládal je na stůl. Jeho srdce vynechalo úder pokaždé, když se otevřely dveře. Snažil se působit klidně a normálně, ale každých pět vteřin se na dveře díval, čekal, až Bill vejde dovnitř. Nějaká jeho část doufala, že by mohl přijít dřív. A když Bill přišel, vypadal ještě lépe než kdy předtím. Tom absolutně netušil, co dělat. Měl by se dívat do stolu? Do knížky? Měl by se podívat na Billa a pozdravit ho? Co měl dělat? Co bylo normální v takovéhle situaci?
„Ahoj.“
„V klidu,“ řekl Bill a začal se přehrabovat v kabelce. „Tady,“ konečně podal Tomovi papírové kapesníčky po tom, co dvakrát kabelku kompletně vyprázdnil, aby je našel.
„Děkuju,“ zamumlal Tom a vzal si kapesníčky. Jejich prsty se pomalu dotkly a všechny Tomovy orgány začaly poskakovat z místa na místo a různě se proplétat. Bolelo to, ale ten pocit miloval.
„Rozumíš?“
„Super,“ Bill se usmál a stoupl si blíž k Tomovi, naklonil se mu k uchu. „Opravdu se moc těším. Mimochodem, božsky voníš,“ zašeptal.
Tom upustil penál.
„Později ti napíšu na Facebooku,“ zazubil se Bill, otočil se a opustil třídu. Událo se to tak rychle, že Tom ani nestihl odpovědět.
autor: The_poltergeist
Myslím, že se Tom nemá čeho bát. Proč by mu Bill chtěl ubližovat ?
Nevím, možná se pletu, ale podle mě ho Bill úplně normálně balí 🙂
Díky za překlad
Myslím, že už nikdo nepochybuje, že Tom má opravdu vážný problém. Ale líbí se mi, že s tím bojuje, a i když občas selhává, stále se snaží. Ještě že má takovou suprovou maminu a nejdokonalejšího kámoše Georga. Georg je prostě Bůh.
Tom je z Billa úplně na větvi (protože je tak zasraně krásnej) a já opravdu doufám, že Bill nemá nějaký skrytý záměr. Opravdu věřím, že se mu Tom líbí, ale bojím se, aby to s ním nevzdal, protože s Tomem je to opravdu občas těžké.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Jůů, ti dva jsou rozkošní! ♥♥
Já vůbec o Billových činech a úmyslech nepochybuju. Myslím, že se mu Tom už dlooouho líbí a ví, jak moc nesmělý je, ale konečně se rozhodl něco dělat. Jen doufám, že nejsem moc naivní a po pár dílech se nespálím v tom, že Bill má nějaké nekalé úmysly. Ale určitě ne. Prostě chce jen Toma otevřít světu, což se mu drobnými krůčky daří.
Dneší díl byl jako vždycky vtipný, ačkoli bych Tomovi moc přála, aby se už tolik nebál. Jeho myšlenky mu vůbec nepomáhají, naopak jak se objeví, tak je jich pak víc a víc a jeho sebevědomí menší a menší! Každopádně já věřím, že se Billovi povede téměř nemožné a pomalými krůčky se s Tomem dostanou hodně daleko. Jen aby Billovi vydržela trpělivost! 🙂 A u Toma se mi líbí, že si svůj problém uvědomuje a snaží se jej nějak řešit a přemlouvat se. Je to potřeba! 🙂
Moc děkuji za perfektní překlad! ♥
Bill je perfektný, mne sa velmi páči jeho chápavá postava :)) má o Tom záujem aj napriek prekážkam . Pevne dúfam a verím, že má len nezištný záujem a nevykluje sa z neho hajzlík, to by som fakt nepredýchala a čo ešte len Tom…Vždy sa tak velmi teším na nový diel :)♥♥♥ Ďakujem za úžasný príbeh
Bill je tak chápaví vůči Tomovi a Tom je tak roztomilí.
Priznávam, že nie som tak úplne nadšená ako dievčatá – pre mňa je ta ich konverzácia na facebooku strašne umela a ťažkopádne. Ako chápem že napísať obyčajný rozhovor je samo o sebe ťažké, ale aj tak. Ale celkovo samotny príbeh,nápad a vykreslenie postáv je úžasné, zaujímavé a neobvyklé a to sa mi páči. Teším sa na ďalšiu časť a ďakujem.
Bill sa mi zdá zvláštny, neviem mu zatiaľ veriť aj keby som naozaj veľmi chcela. Poznámka o webkamere ma rozrušila a aj Billove večné lichotenie keď vie aký je Tom pokakaný mi je divné. Som strašne zvedavá ako to Bill naozaj myslí. Dúfam, že Tomovi nechce ublížiť. Veľmi pekne ďakujem za kapitolu.
po dlooouhé době jsem sem zavítala a dala se do čtení téhle povídky od prvního dílu a nelituju! JE to boží! nikdy sem snad nenarazila na povídku, kde by tím zmatkařem byl Tom 😀 a líbí se mi to! a moc..:) protože mi to mluví z duše..v mnohých případech se cítím stejně jako Tom tady, takže mi to vlastně mluví z duše 😀 děkuju za tenhle skvost :3
Oba jsou úžasní…..
psát komentáře vleže a ještě ke všemu na tabletu je úděsná věc, ale věřte, že kdybych to jen přečetla nepodala zpětnou vazbu, jestli se mi to líbí nebo ne, budu se cítit tak nějak nepatřičně, jako zloděj:D Prostě to musí být, kord když jsou povídky, které si to vážně zaslouží (ehm, tady asi neexistuje jediná, kterou bych četla a vyloženě by se mi nelíbila:D
Tak, k povidce zpátky, bože…ten Tom.. no nesmělost to už asi jen taková nebude, musí mít nutně nějaký druh sociální fobie, neb něco podobnýho bych mohla říct, že mám taky, i když nepotvrzený, a znám pár dalších:D Kord když je zamilovaný, to je výzva:D Ne vážně, tím se to naopak může zlepšit a dost dobře začne být člověk společenský víc, má totiž ohromně silnou motivaci. Nezvedat cizí čísla s tím, že nevím, kdo je na druhý straně a nevím, co mu budu říkat, to je asi ještě v pohodě a dá se to překonat, ale Tom to bude mit spojené i s nějakou úzkosti třeba s raného dětství a to hoodně, chudák, fakt ho lituju- poradila bych mu možná kinezku, ale to sem teď nepatří:) Věřím, že Bill mu už teď dělá docela vítr v emocích. Noooo a jako…:D ta závislost na tom druhém a vůbec kazde promyšlené slovo a to jeho proklínání ala "Já blbec, co jsem mu to poslal! Ze jsem si to nepřečetl!", to tak dobře znám!:D Trvá mu to, musí to dlouho vymýšlet, než je s větou úplně spokojena, ale současně je zbrklý:D Vidím se v něm celkem dost, muhaha:D Ale dobře, no tenhle díl byl asi nejhezčí zatím, kvůli tomu komentáři s vůni (předchozí jdem nestihla komentovat:D). Bože můj, přesně si pamatuju, když jsem tenhle komentář slyšela já a jak "mimo" jsem jeste2 notně dlouho:p Obecně útoky na smysly bývají snad ty nejúčinnější..:)
S tou kamerou si nejsem jistá. Napadá mě pár scénářů, ale určitě se netrefím a bude to překvapení:D Jeden z nich je ten, že Bill se chystá před Tomem dělat prasečinky a bude chtít, aby si tu kameru nainstaloval taky (což Tom by udělal, podle všeho, protože je Billovi totálně závislý už teď, ale Georg by mu to mohl rozmluvit:D). A Bill by to za a} mohl využít ke svému účelu, bylo by to v pořádku, za b) by to mohl rozné st ve škole a proměnit se v pěkného hajzlíka. Na za b) ale moc nevěřím, protože mi asi u Billa převažuje jeho hodnost nad fikaností… je pravda, že jsme se zatím nedozvěděli vůbec nic o tom, jestli měl Bill nějaký rest v minulosti. Pořád prostě působí jako hodný kluk. Chce se mi to věřit i dál, ale zároveň mám chuť na nějakou tu komplikaci, při níž si budu kousat spodní ret..:D Ale jinak Tomovi nic zlého nepřeju..0:) Tedy pokud to celé nakonec v dobré se obrátí, i přes mozne komplikace:)
Ohromně se mi v příběhu líbí vykreslení povahy Georga! Je to klaďas na entnou a takových mělo být dost pro všechny, jako je Tom. Kdyby tam nebyl (Georg), určitě by tomu příběhu něco chybělo. On prostě dokonale dotváří celou tu scénu. Je jak starší a rozumnější Henry Wotton v Obrazu Doriana Graye – ale v tom dobrém smyslu, Henry Doriana naopak kazí!;D Prostě Georg thumbs up! Nemůžu se dočkat dalšího dílku a doufám, že budou přibývat rychle, protože je to jak droga…. nejde přestat! Stokrat děkuji za překlad Catherine! Jsi jednička, já bych na to byla asi líná:D Moc si překladu cením!!