autor: Mohanrocks
Na Billovu oslavu jedenáctých narozenin nikdo nepřišel. Nikdo kromě Toma samozřejmě. Billova máma udělala dort s polevou a křivým nápisem a Tom si pamatoval, jak smutně vypadal se všemi těmi rozsvícenými svíčkami a s žádným davem zpívajícím Hodně štěstí. Bill byl ten rok hodně popichován a vždycky se choval, jako by mu to bylo jedno, ale Tom věděl, že ho to dostávalo, viděl, jak jeho duch povadl.
Před sedmi lety…
Bill se každou chvíli díval z předního okna, a když ho Tom přistihl, jen si zastrčil střapaté vlasy za ucho a pokrčil rameny s rozpačitým úsměvem na tváři. „Asi jsou dneska všichni zaneprázdnění.“
Toma zabolelo srdce takovým způsobem, o kterém ani nevěděl, že to bylo možné v tak mladém věku. „Myslím, že to jsou prostě hlupáci a o hodně přicházejí,“ odpověděl a natáhl se, aby Billa klepl na špičku nosu, až ho nakrčil.
„Jsem moc rád, že jsi tady, Tome,“ Bill přikývl a zachytil svou párty čepičku těsně předtím, než mu spadla z hlavy. „Někdo mi musí pomoct sníst ten velký dort, že jo?“
„Ty víš, že já ho zhltnu,“ Tom se poplácal po břiše a snažil se udržet úsměv, aby nevypadal smutně. „Bylo od tvé mámy hezké, že ho upekla,“ dodal, protože věděl, že ne vždy si pamatovala, že má pro Billa něco udělat.
„Připomínal jsem jí tu oslavu celý týden, takže nemohla zapomenout,“ Bill si povzdechl a nakonec jen odhodil čepičku na stolek. „Myslím, že místo toho zapomněli všichni ostatní.“
Tomovi se zkroutil žaludek a on se posunul blíž k Billovi a položil mu ruku na rameno, aby ho lehce stisknul. „Kašlem na ně, že? Potřebujeme pouze jeden druhého. Sníme tak celý dort, který vyzvracíme, a pak budeme hrát celou noc videohry.“
Bill naklonil hlavu, velké hnědé oči pátraly v Tomově obličeji a na rtech se mu pomalu rozšířil skutečný úsměv. „Jo, to je přesně to, co chci k narozeninám.“
Tom zareagoval svým vlastním úsměvem a ovinul hubené paže kolem Billa, věnoval mu krátké, uklidňující objetí a poplácání po zádech. Předtím, než se odtáhl, pocítil potřebu říct Billovi, svému nejlepšímu kamarádovi: „Slibuju, že už se to nebude opakovat. Příště přivedu každého osobně já sám, když budu muset.“
………………
A tak se Tom přistihl, jak posílá zprávy téměř každému ze školy, aby je pozval na Billovu párty. I když to tentokrát nebyla oslava narozenin a on věděl, že lidé se určitě objeví, protože příslib alkoholu bez dospělého dozoru bylo opravdu vše, co stačilo k přilákání davu v jejich věku, stále měl pocit, jako by musel dodržet svůj slib a udělat tu párty úspěšnou, protože nehodlal dopustit, aby se Bill opět cítil smutný a malý.
Dům vypadal skvěle. Dokonce bez poskvrny. Byl skrz naskrz obnoven do své bývalé nádhery s přídavkem moderních prvků, aby byl život jeho babičky jednodušší. Všechny pokoje byly zařízeny, s výjimkou několika prázdných místností v patře. Bezútěšná připomínka toho, že Bill nijak neslíbil, že tu zůstane.
„Miles přinese válečnou kořist,“ oznámil Bill, když zvedl na pult pytel s ledem, a hřbetem ruky si otřel čelo. „Vodku, rum, tequillu. Ale možná se trochu opozdí.“
Tom vzhlédl od místa, kde seděl u kuchyňského stolu. „Georg přinese bečku piva a myslím, že Gustav taky. Takže všechno dobré. Všichni budeme důkladně nalití.“ Tom se zašklebil, kousl se do rtu a odstrčil se i s židlí dozadu, než si poplácal stehno. „Pojď sem. Chci ti něco ukázat.“
Bill se ostýchavě usmál, opřel se bokem o pult a zkřížil si ruce na prsou. „Co tam pro mě máš?“
„To je překvapení.“ Tom s očekáváním zvedl obočí.
„Tak doufám, že to bude něco, co jsem ještě neviděl.“ Bill protočil oči, ale udělal krok vpřed, aby klesl na Tomův klín a ihned omotal paže kolem jeho krku a vtiskl mu vlhký polibek na tvář. „Mm, jsi zpocený,“ poznamenal a lehce přejel jazykem po Tomově čelisti.
„Byl jsem venku odklízet suť a tak podobně. Snažil jsem se, aby to pro tebe vypadalo všechno hezky,“ zamručel Tom a šťouchl do Billova boku svým ukazováčkem.
Bill se trochu zavrtěl a políbil Tomovy rty, zamumlal proti nim: „Díky tobě všechno vypadá skvěle.“
Tom se po několika dalších polibcích odtáhl a přisunul blíž k Billovi krabici od bot, která ležela na stole. „Našel jsem je ve skříni na začátku léta a opravdu si myslím, že by sis měl nějaké z nich vzít, než si je vezmu při stěhování s sebou.“
Bill našpulil rty a podíval se dolů na kartónovou krabici se zvědavým zachvěním řas, jednou pohlédl na Toma, než opatrně zvedl víko. „Ach, Tome.“ Sáhl dovnitř a uchopil hromádku lesklých fotografií, některé z nich byly trochu otrhané od toho, jak je měl Tom pověšené na nástěnce, když byl mladší. „Už jsem si nemyslel, že bych některé z nich někdy znovu viděl.“
Listoval jimi, zacházel s nimi s tou nejjemnější péčí, zatímco znovu obnovoval vzpomínky, smál se a vydával zvuky poznání a radosti. Tom jej jen pevně tiskl kolem pasu a opřel si bradu o jeho rameno, aby taky viděl. „Byli jsme malí a šťastní.“
„Byli jsme zatraceně šťastní,“ souhlasil Tom a vtiskl pusu na stranu Billova krku. „Blaženě nevědomí.“
Bill tiše zabroukal a zastrčil fotografie zpátky do krabice. Víko ale nechal otevřené a to možná samo o sobě něco říkalo.
„Nevím, jestli si z nich dokážu vybrat jen některé. Možná bys mohl udělat kopie, abychom je mohli mít oba?“ Bill otočil hlavu a podíval se na Toma, zuby zabořil do svého spodního rtu.
„To bychom mohli. Ale teď by sis je měl nechat. Já jsem je měl celé ty roky a možná je teď řada na tobě.“ Tom zvedl rameno a přejížděl prsty po Billově boku. „Můžeš je vzít s sebou, když mě přijedeš navštívit, a pak uděláme kopie.“
Bill tiše vydechl a otočil se zpátky ke krabici. Zíral na ni několik palčivých okamžiků, a poté na ni umísti víko, uzavřel tak dohodu. „Dobře se o ně postarám, Tome.“
***
Netřeba říkat, že se na párty objevili všichni a ještě pár lidí navíc. Bill jako správný hostitel každou skupinku přivítal u dveří v celé své kráse a šarmu s dokonale aplikovaným makeupem. Ujistil se, aby každému řekl, že pokud ten dům kdokoliv poničí, bude si ho opravovat sám.
Tom ho zdálky sledoval, jak se baví a nezávazně konverzuje, a možná to bylo trochu hrůzu nahánějící, jak byly jeho oči přilepené ke každému Billovu pohybu, ale Tom se nedokázal přinutit, aby se o to staral. Všechno to do sebe nasával, vstřebával každý okamžik, jako by doháněl všechny ty chvíle, kdy neměl možnost vidět Billa dělat normální věci, jako mluvit s přáteli, chodit, dýchat, všechny takové ty lidské věci.
„Člověče.“ Georg se ukázal v určitém okamžiku a už byl zcela zjevně docela namazaný. Měl na tváři ten líný úsměv a jeho ďolíčky byly v plné síle. „Provozuješ noční stalking?“
Tom se zasmál, ale nepopřel to. Cítil se dobře, příjemně v náladě a hřejivě a prostě si užíval ten krásný výhled. „Je to prostě pěkný kluk, kterého je hezké sledovat, to je všechno.“
„Myslíš, že budeš schopný ho odlepit od jeho mnoha obdivovatelů?“ Zeptal se Georg a zvedl si kelímek k ústům, aby se napil piva čerstvě načepovaného ze soudku.
Bill byl tak nějak obklopen kluky i dívkami. Tom byl za něj šťastný, že konečně dostával tu pozornost, kterou si vždycky zasloužil. Od začátku byl speciální, a i když stálo za hovno, že si toho dříve nikdo nevšiml, Tom chtěl, aby to měl teď.
„Myslím, že zatím je v pohodě. Najdu si ho později, to jsem si jistý.“ Tom se láskyplně usmál a dopil zbytek piva, než konečně obrátil svou plnou pozornost ke Georgovi. „Vole. Co to máš na tváři?“
Georg zvedl ruku ke své tváři a v očích se mu objevilo poznání. „Sýr. Dělal jsem nachos.“
„Aha,“ odpověděl Tom s chápavým přikývnutím.
Bill si ho skutečně našel o půl hodiny později v obývacím pokoji, kde byl uvězněn v nudném skupinovém rozhovoru o vysoké škole. Bylo to něco, o čem v dané chvíli opravdu nechtěl přemýšlet, nebo možná až do prvního dne vyučování, nebo tak něco.
„Hej,“ Bill vklouzl za něj a omotal ruce kolem Tomova pasu. Voněl jako pivo a sladká kolínská s jemným kořením. „Můžu si tě na minutku ukrást?“
Tom pootočil hlavu a zašeptal proti Billově tváři: „Ano, prosím.“
Bill ho odtáhl do kuchyně a přímo do spíže, kde za nimi zavřel dveře. Tom ho následoval jako věrné štěně bez jakýchkoliv otázek. Následoval by Billa kamkoliv.
„Chci se s tebou sjet,“ oznámil mu Bill a vytáhl z kapsy sáček a dýmku. „A nechci se dělit s nikým jiným.“
Tom se zazubil a natáhl se pro věci, aby mohl vše připravit. „Jsi tak sladký, že se chceš o svou trávu podělit se mnou a jen a pouze se mnou,“ protáhl Tom.
„Jsi roztomilý, když jsi sjetý, celý rozkošný a poddajný. Jako medvídek,“ vysvětlil Bill.
„A když jsem střízlivý, tak takový nejsem?“ Tom se choval dotčeně, ale vnitřně byl z Billových slov šťastný jako blecha.
„Ty jsi dobrý pořád,“ dodal Bill, když se naklonil, aby vtiskl na Tomovy rty ten nejjemnější polibek. Poté už byly věci trochu rozmazané.
***
O něco později Bill a Tom vyšli ze spíže a cítili se naprosto uvolněné, mlhavě a vylíbaně. Jejich rty byly napuchlé a červené, ale stále spojené, jak Tom přitiskl Billa v kuchyni ke zdi, jemně olizoval jeho ústa a hledal hřejivé teplo Billova jazyka.
„Líbí se mi, co jste s tím místem udělali,“ pronesl Miles z místa, kde se opíral o kuchyňské dveře a vyrušil tím Toma s Billem z jejich líného polibku. Na tváři měl ten svůj typický okouzlující úšklebek, když zvedl na pult několik papírových sáčků obsahujících slíbený alkohol.
Bill po Milesovi blýskl úsměvem a pak se vrhl směrem k němu, omotal mu ruce kolem krku v těsném objetí a vtiskl mu pusu na tvář. „Omlouvám se, že jsem byl mizerný kámoš a ani nezavolal,“ zamumlal proti Milesově lícní kosti.
„Hele, usoudil jsem, že to byla dobrá věc, že jsem o tobě neslyšel.“ Miles zahákl jednu paži kolem Billova pasu, aby ho stiskl, a pohlédl přes Billovo rameno na Toma a krátce na něj mrkl. „Rád tě vidím, člověče.“
„Jo, taky tě rád vidím,“ přikývl Tom s úšklebkem na tváři. A opravdu bylo dobré ho vidět. Několikrát si napsali, protože Miles byl skutečně milý chlapík a chtěl vědět, jak se Billovi a Tomovi vede, ale bylo to poprvé, co ho po týdnech viděl. Pořád byl ničivě hezký.
Bill uvolnil své dlouhé končetiny a loudal se ke skříňce, kde začal vytahovat skleničky a míchat jim nějaké pití. „Neměl jsi žádný problém najít místo k parkování? Tolik zatracených lidí tam venku.“
„Zaparkoval jsem kousek níž a zbytek došel. Je to cool být ten tajemný muž, který se ukáže jen tak odnikud s hromadou chlastu. Dostal jsem dost zmatených a ohromených pohledů.“ Miles se zašklebil a krátce se zasmál, zastrčil si vlasy za ucho, když se opřel bokem proti desce.
„Chceš?“ Bill mu nabídl nápoj, který rychle přijal. Tom přistoupil blíž a dloubl loktem do Milese, který otočil hlavu a věnoval mu širší úsměv, než zvedl ruku, aby zatahat za jeden z Tomových dredů. Miles voněl jako cigarety a kůže a Tom se naklonil nosem k jeho rameni. Byl dost opilý a Miles se ukázal být jako někdo, o koho se chtěl tak trochu otírat jako kočka.
„Kolik jste toho vypili, kluci?“ Miles se jen pobaveně ušklíbl a podíval se na Billa, který mu věnoval nevinný úsměv. Ale jeho narůžovělá tvář a mžourající oči ho prozradily.
„Jsme prostě jen moc rádi, že tě vidíme, to je všechno.“ Bill pokrčil rameny a stiskl Milesovu paži, pak se naklonil a spiklenecky zašeptal. „Taky jsme právě teď dost sjetí.“
„Aha, to vidím.“ Miles položil skleničku na pult za sebou a pak vklouzl rukama kolem každého z chlapců a objímal je proti svým bokům. „Nejsem proti tomu být milován, ale myslím, že byste to vy dva provozovali raději spolu navzájem.“
„My máme lásku, můžeme se o lásku podělit,“ našel Tom sám sebe, jak říká. Upřímně, všechno, co opravdu chtěl, byl Bill, ale Miles tam pro něj byl způsobem, jakým tam pro něj nikdo jiný být nemohl, a, no, prostě byl opravdu zatraceně sjetý.
Miles na něj upřel svůj pohled, tvrdý a nečitelný, a poté se naklonil, aby horce vydechl proti Tomovu uchu a zamumlal: „Co kdybyste se místo toho podělili o nějakou trávu?“
A tak skončili v jednom z prázdných pokojů, kde to bylo větší než ve spíži a stále daleko od davu, podávali si jointa a měli klidnou chvilku. „Tohle má být tvůj pokoj?“ Ukázal Miles kolem sebe líně.
„Ve skutečnosti tady nemám žádný pokoj,“ pokrčil Bill rameny a promnul si suché rty.
„Jo, proč ho nemáš? Protože já tak trochu nenávidím představu, že nevím, kde plánuješ nějakou následující dobu pobývat,“ řekl Tom upřímně, cokoliv podobného zábranám odešlo po pátém a šestém drinku a prvním jointu.
„Prostě jen zůstanu na gauči, dokud to nějak nevymyslím. Kdybych měl oficiální pokoj, pak bych se odsud možná nedostal, víš? Tohle je jen přechodná fáze.“ Bill rozhodně přikývl a pak se roztáhl na zemi jako hvězdice. „Tvrdé dřevo není pohodlné,“ přemítal nahlas.
„Já nevím, něco tvrdého může být docela dobré,“ odpověděl Tom lehce a všichni tři vybuchli v nevyspělém záchvatu smíchu.
„Když odbočíme od této rozkošné myšlenky,“ ozval se Miles. „Jak to jde v této části, pokud nevadí, že se ptám?“
Bill pootočil hlavu a podíval se s plachým úsměvem na Toma. „Nedošli jsme celou cestu až do konce, Milesi. Pokud se ptáš na tohle. Můj pitomý mozek ještě není úplně ve stavu, aby to zvládl.“
„Ale něco málo se dělo, že?“ Miles zvedl své husté obočí a zvedl si kolena k hrudi, jak se opřel zády o zeď.
„Společně jsme se udělali a tak,“ Tom pokýval hlavou. „A bylo to vážně kurva dobré.“
„Vsadím se, že spolu vypadáte sexy,“ promluvil Miles chraplavým hlasem a znovu potáhnul, pomalu vyfoukl ven a obláček kouře zahalil jeho tvář.
„Viděl jsi nás se líbat,“ zamumlal Bill. „Co sis myslel?“
„Sexy,“ odpověděl Miles. „Proč si myslíš, že nejsi připravený zajít dál?“
Na tuhle odpověď byl Tom zvědavý, zatímco jeho oči putovaly po Billově roztaženém těle. I když Billa opravdu miloval a chtěl být dokonale trpělivý a chápající, byly tam jednoznačné momenty frustrace, kdy chtěl zajít dál, ale měl strach, že by něco podělal.
„Hádám, že se nechci znovu proměnit ve zvíře. Docela se mi líbí být člověkem, který pro svá rozhodnutí používá mozek namísto svého ptáka.“
V Tomově břiše zavířilo provinilé bodnutí. „Nemusíme dělat vůbec nic, Bille.“
„Ach, přestaň. K tomuhle se už nebudeme vracet. Myslím, že jsem dal jasně najevo, že nechci, aby dotýkání bylo tabu.“ Bill se opřel o lokty, aby se mohl podívat do Tomovy tváře. „Potřebuju být schopný se tě dotknout.“
Tomovi lehce zrudly tváře a snažil se, aby zabránil úsměvu ve vplížení se na jeho rty, ale stejně se to stalo. „Taky se tě potřebuju dotýkat.“
„Tak se dotýkejte,“ navrhl Miles jemně.
„Ty jsi dneska večer nějaký rozrajcovaný, nebo ne?“ Billův hlas byl pobavený, když se podíval na Milese. „Chybí ti tohle všechno?“ Bez okolků mávl rukou nad svým tělem, v jeho hlase byl slyšet škádlivý tón.
Miles jen zavrtěl hlavou a vypustil ze sebe tichý smích, který se přeměnil v povzdech, rty se mu zkroutily do tajemného úsměvu a jeho oči poklesly. „Myslím, že zamířím zpátky dolů, abych se ujistil, že to tam vypadá pořád slušně. Vy kluci prostě odpočívejte.“ Zvedl se na nohy a špičkou boty šťouchl do Billova ramene, zatímco po Tomovi blýskl úsměvem. „Najděte mě později, jo?“ A pak za sebou zavřel dveře a byl pryč.
„Chybí ti být s ním?“ Zeptal se Tom, když vkleče dolezl k Billovi. Jeho tělo se v tu chvíli zdálo být těžké jako olovo, a stejně tak hlava.
Bill nakrčil obočí a našpulil rty. „Ne, nechybí. Chci říct, že mi chybí si s ním občas někam vyjít, ale tenhle aspekt mi nechybí. Proč?“
„Já nevím. I když je cool a sexy, tak hádám, že občas trochu žárlím,“ Tom rozpačitě pokrčil rameny a kousl se do rtu.
Bill se zasmál a zvedl se dost na to, aby přitiskl tvář proti Tomovu břichu. „Ty nemáš ani ponětí, že,“ zamumlal.
Tom ho pohladil po vlasech a jemně stiskl jeho šíji. „Ponětí o čem?“
Bill popadl Tomovo tričko a zvedl hlavu, aby mu pohlédl do tváře. „Jak zasraně moc jsem ti propadl. Vždycky to tak bylo.“
S těžkým polknutím a roztřesenou rukou Tom uchopil Billovu tvář a navedl si jej vzhůru pro vášnivý polibek. Plyšové rty se k sobě hladce přitiskly a těžké vzdechy se mísily v tichém prostoru pokoje, kde se odrážely od holých stěn.
Bill jednou rukou popadl Tomovy dredy, zatímco druhou rukou zatlačil proti Tomovu rameni, aby jej položil na záda. Obkročmo se posadil na Tomovy úzké boky a dřevěná podlaha pod nimi zaskřípala. Nebylo to jedno z těch nejpohodlnějších míst, ale se způsobem, jakým se na něj Bill díval, se Tom nedokázal přinutit, aby se o to staral.
„Miles tady pro mě byl, protože jsem nemohl mít tebe. Všechno, co jsem kdy potřeboval, jsi byl ty,“ zašeptal Bill, když odhrnul lem Tomova trička, aby vystavil jeho svalnaté břicho, a pěstěnými nehty po něm přejížděl, dokud se Tom nezačal chvět. „Tys byl vždycky ten, kdo mi pomohl se cítit líp, kdo mě spravil, když jsem byl zlomený. Když mě táta vzal pryč, ztratil jsem záchranné lano. Je to, jako by pokaždé, když jsem se rozpadl, jsem se nedokázal dát sám zpátky dohromady, a tak jsem se jen dál rozpadal na neopravitelné kousky, dokud ze mě nebyl nerozpoznatelný chaos.“
Tomův spodní ret se chvěl, ale jeho oči zůstaly zaměřené na Billovu tvář, pozorně a neochvějně.
„Teď když jsem zpátky tady s tebou, ty kousky se opravují. Začínám se znovu cítit sám sebou. Já vím, že se říká, že bys neměl být závislý na někom druhém, že bys měl být šťastný a v pořádku na vlastní pěst. Ale já jsem tě vždycky zatraceně potřeboval, Tome. Teď když tě mám zpátky, nemyslím si, že tě můžu znovu ztratit.“
„Co to říkáš?“ Zeptal se Tom, jeho hlas byl roztřesený.
„Říkám… že si musím urovnat ještě hodně věcí pro svou budoucnost, ale vím, že ty v ní budeš.“ Bill mu věnoval hřejivý úsměv, hedvábné řasy se mu zatřepetaly na tvářích. „Přece jen, ta krabice od bot má v sobě ještě spoustu místa na další fotky.“
Úsměv, který se rozlil na Tomových rtech, nemohl být zastaven, ani kdyby se o to snažil. Popadl Billovu tvář a políbil ho se vší vroucností, kterou cítil v kostech. A přes všechnu vášeň v jejich polibcích a bezpečí jejich těl těsně přitisknutých k sobě, v Tomově mysli se nacházela jen jediná myšlenka.
Měli budoucnost.
***
Dům zůstal neporušený a Miles okouzlil některé hosty natolik, že mu pomohli uklidit, než se vytratil do noci tak, jak přišel. Byl to prostě dobrý chlap se vším všudy.
Tom s Billem se na sebe líně usmáli přes celou místnost, když poslední člověk odešel ve čtyři ráno. „Přál bych si, abych tu měl postel,“ přiznal Bill pomalu.
„Já taky. Právě teď se kolem tebe vážně chci omotat nebo tak něco,“ odpověděl Tom a rukou si přikryl ústa, aby skryl zívnutí.
„Spokojíš se s přitulením na gauči?“ Bill naklonil hlavu a koutky rtů se mu roztomile zvedly.
„Jen pokud já budu ten, co bude držet tebe.“ Tom odkopl své boty a začal ze sebe stahovat jednotlivé vrstvy, dokud nezůstal pouze v boxerkách. Pokud se měli vtěsnat na starý gauč, pak čím méně objemu, tím lépe. Také Tom opravdu chtěl být Billovi tak blízko, jak jen to bylo možné.
„Jo, jo, ty jsi tady ten velký a mužný,“ zabrblal Bill a svlékl se do svých malých, černých boxerek. Tom ztěžka polkl a snažil se zůstat v pohodě, ale nakonec vyhrkl:
„Ty jsi tak zatraceně sexy.“
Bill se ušklíbl a s pohupováním došel až ke gauči, aby se mohl schoulit před Tomem, zadek přitom cíleně přitiskl proti jeho rozkroku. „Ty jsi tak žhavý. Cítil jsem žárlivé bodnutí pokaždé, když s tebou dneska v noci mluvila nějaké holka.“
Tom obrátil oči v sloup a omotal paže kolem Billova pasu, pevně ho stiskl. „Opravdu jsem chtěl celou dnešní noc strávit jen s tebou, ale došlo mi, že bych se měl rozdělit.“
„Dobře jsem se bavil. Je to zvláštní, jak odlišně se ke mně teď chovají, když už nejsem ten malý podivín,“ povzdechl si Bill.
„Jsem rád, že si konečně uvědomili, jak skvělý jsi, ale vlastně mě štve, že to neviděli i předtím. Jako, tys byl vždycky takhle úžasný.“
Bill byl chvíli zticha a pak se v Tomově náruči otočil a dal mu pusu na špičku nosu. Jeho oči vypadaly unaveně a make-up kolem nich měl roztomile rozmazaný. „Já opravdu nejsem smutný, že tys byl tenkrát ten jediný, kdo mě viděl. Prostě to znamenalo, že jsem mohl veškerý svůj čas trávit s tebou.“
„No, z toho taky nejsem smutný,“ vydechl Tom a zvedl ruku, aby uchopil Billovu čelist. „Myslím, že bych pěkně žárlil, kdyby si s tebou chtěli hrát i jiní malí kluci.“
„Já bych si stejně chtěl hrát výhradně jen s tebou.“ Bill se zazubil a nechal své oči na moment pohodlně zavřít.
„A co teď?“ Zašeptal Tom, jeho hlas se nesl tichou místností.
„Ty víš, že si chci hrát jen s tebou,“ zamumlal Bill pomalu a zamrkal, aby pohlédl na Tomovu tvář. „Strašně moc si s tebou chci hrát.“
„Jo?“ Tom zadržel sten ve svém hrdle a pomalu sjel rukou z Billovy tváře dolů na jeho paži, stiskl mu loket, a pokračoval dál až na jeho zadek, který stiskl, až se jejich boky proti sobě srovnaly. „Nejspíš můžeš říct, že já si s tebou chci hrát taky.“
Bill roztřeseně vydechl a řasy se mu zachvěly. „Cítím se hrozně, když si s tebou pořád tak zahrávám a líbám tě, ale dotýkám se jenom trošku. Musíš být tak frustrovaný. Já vím, že já jsem.“
„Bille, jsem prostě jen u vytržení, že s tebou vůbec můžu být. Nedělej si s tím starosti. Až se budeš cítit připravený, pak uděláme víc,“ ujišťoval jej Tom a pokrčil ramenem.
„Ale ty jsi tvrdý a to je tak dobrý pocit,“ zakňučel Bill tiše a mezi obočím se mu objevila vráska.
„Jasně, že jsem tvrdý, mám na sobě toho nejvíce sexy kluka. Ale poslouchej, to, jak se cítí můj pták, není ani zdaleka tak důležité, jako to, jak se cítí moje srdce.“
„To bylo divně sladké.“ Bill se rozesmál tím bezstarostným způsobem, který mu nádherně slušel. „Děkuju ti za to, že jsi všechno, co právě teď potřebuju.“
Jejich rty se setkaly v ospalém polibku a oba věděli, že brzy upadnou do spánku. „Jen mi slib, že na sebe nebudeš tlačit jen proto, že si budeš myslet, že já něco chci nebo potřebuju,“ zamumlal Tom dodatečnou myšlenku.
Billovy ospalé oči se potulovaly po Tomově obličeji a on pomalu přikývl. „Slibuju.“
A Tom věděl, že už nemluvili jen o sexu.
autor: Mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Je to pořád lepší a lepší. Tom Billa léčí svou přítomností 🙂
Ale co s Billem bude, až Tom odjede na vysokou ?
Díky za překlad
Doufám že Bill znovu do toho nespadne až Tom odejde na vysokou.
Párty se docela vydařila, co? Dokonce i s Milesem. Jsem zvědavá, co má Bill v plánu, až Tom půjde na vysokou. Nevěřím, že už to nemá nějak promyšlené.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
To je nádhera, jen tak dál!Jsem moc zvědavá na Billa….
Přiznám se, že jsem se docela bála, co všechno by se mohlo stát na Billově párty…s Milesem. 😀 Mám toho kluka ráda, Billovi hodně pomohl a zvládnu ho jen v malých dávkách, protože mi vadí, když je okolo Billa a Toma…:-D Ti tři jak jsou spolu, tak se to zvrhává, což se mi nikdy nelíbí. 😀 😛
A pořád strašně doufám, že se jednou Bill rozhodne, že se přestěhuje k Tomovi do jeho univerzitního města!! 🙂
Moc děkuji za překlad! 🙂
Veľmi sa mi páčilo, že Bill Tomovi povedal, že vo svojej budúcnosti plánuje byť určite aj s ním. Myslím, že Tom si toto uistenie naozaj zaslúžil. A koniec bol prekrásny. Ďakujem aj za túto kapitolu.