Beloved without Love 9.

autor: B-kay
betaread: Janule

„Tak já už musím,“ vydechl jsem tiše a snažil jsem se jí nějak slušně naznačit, že teď opravdu nemám čas na nějaký klábosení.
„Tak jo. Nevadí, ráda jsem tě poznala, Bille,“ rozverně se na mě usmála a ještě než jsem stačil vykročit, zastavila mě. „Víš, já dneska tady nedaleko pořádám narozkovou oslavu. Co kdyby si přišel, hmm? Mohl bys vzít třeba ještě nějaké kamarády. Bude to prima,“ nevinně se zaculila a já v jejích očích uviděl prosbu.
„Tak se tedy možná stavím,“ slíbil jsem jí, a pak jsem si vzal její číslo, které mi napsala na kousek lístku. Tohle musí být jistě jedna z našich fanynek .Obyčejní lidé jenom tak nenosí propisky a bločky po kapsách. Ještě naposled jsem ji pozdravil a pak už jsem urychleně utíkal na zkoušku.

„No tak, to je dost, že ses tady vůbec ukázal,“ zavrčel na mě Gustav a rozladěně si sednul za své bicí. Georg se na mě chápavě pousmál, ale Tom, ten se na mě ani nepodíval.
„Omlouvám se,“ tiše jsem špitnul a raději jsem rychle sklonil tvář, protože bych se na něj už nedokázal dívat, aniž bych se nerozbrečel. Proč mi musí pořád takhle ubližovat?! Udělal jsem něco snad já, aby mě takhle nenáviděl?!

Někdy jenom tak přemýšlím, jestli to byl dobrej nápad. Já jej jako brášku miloval. Už jako malí kluci jsme k sobě měli dokonale blízko a já jen doufal, že se to nikdy nezmění. Všechno bylo tak skvělé. Vždy, když jsem měl problémy, utíkal jsem za ním a on zase za mnou, když potřeboval poradit. Někdy mě jenom tak obejmul a řekl mi, jak moc mě má rád… Tohle jsem od něj však neslyšel už hezky dlouho. A já přesně vím proč! Nenávidí mě! Jsem mu dobrej akorát tak na sex! Ale kdyby měl holku, kašlal by na mě i v tomhle směru. Proč se to muselo takhle zkazit?! Proč jsem jej vlastně první noc neposlal do jeho pokoje?! Proč jsem mu dovolil vzít si mě?!… tvrdě, bezohledně, vášnivě…

Přijdu si jako hlupák. Tomovi je to zjevně úplně jedno a hezky na mě kašle. Co mám udělat, aby tady bylo zpátky moje dvojče?! Dokázal bych se vzdát i těch nocí, jenom aby už byl zase normální. Chci, aby mě měl rád. Chci, abych u něj mohl přespávat tak, jako když jsem se jako malej kluk bál bubáků a on si mě pokaždé ukryl ve svém malinkém náručí… Chci to vrátit zpět!

Ale vím, že tohle by se mohlo stát leda tak v pohádkách nebo ve filmu. Posypat se kouzelným práškem a říct své vytoužené přání. Jenomže já nejsem nějaká princezna a Tom bohužel určitě není princem, kterej by o mě stál. Smutně jsem zasedl na svou židličku vedle něj a až tehdy jsem si všimnul, že ani jeho oči dneska nezáří tou pověstnou rebelantskou jiskrou. A když se na mě podíval, chtělo se mi plakat ještě víc. Díval se na mě, jako by mě ani neznal. Jakoby to nebyl právě on, kdo se mnou celou noc promiloval. Bože můj, jsem tak blbej…

Tom:

Bože už se na něj nedokážu ani dívat! Bille, cos to se mnou provedl?! Ani nevím, proč tak dlouho meškal. A vlastně mě to v tuhle chvíli ani moc nezajímá. Hned jak vešel jsem cítil, že plakal. Nemusel jsem se na něj ani dívat, abych poznal, že se trápí. A strůjcem toho všeho trápení jsem jistě já. Tohle jsme neměli dopustit! Jenomže já to teď nedokážu skončit… ne po tom včerejšku… byl tak krásný, když se snažil moc nesténat a raději si sem tam kousnul do dlaně. Jeho oči byly pořád pevně přivřeny, jako by se bál nahlédnout do té krásné reality. Bylo tak krásný dotýkat se jej… cítit horkost jeho kůže… i když jenom na chvilinku, stejně jsem to vnímal více než jasně. Tu hebkost… každej záhyb jeho těla… každej prudší nádech nebo výdech. Byl můj… jenom můj!

Jenomže teď už je zase všechno jinak… Už to takhle dál nejde…Už to nezvládám a všechno se mi hroutí pod rukama. Už neumím ani pořádně chytit do rukou kytaru, když je u mě. Co to se mnou udělal za ty dva měsíce?! Vždyť já v poslední době nedokážu přemýšlet nad ničím jiným, než nad tím, jaký by to bylo, poprvé jej políbit…
Po milování jsem jej tolikrát sledoval. On to neví, ale já se na něj vždycky díval. Někdy jsem jej sledoval i hodiny… Jenom tak jsem pozoroval, jak spokojeně spinká… Vypadal tehdy jako andílek. Tak nevinnej, stočenej v klubíčku a tiše snící. Vnímal jsem jeho vůni spánku, smíšenou s vůní milování. Sledoval jsem jeho rty, jak se jsem tam líně otevírají, aby pouštěly na mou tvář horkej vzduch, aby vzápětí mohly nasát další vlnu kyslíku. Vždycky jsem se ptal sám sebe, jak asi chutnají?! Jak dokáží prožívat polibky?! Jak vlastně líbá?! Ale nikdy jsem mu to nedokázal říct. Určitě by mi vynadal, že jsem úchyl, když jej pozoruju, ale mně bylo prostě hezky. Bál jsem se jej dotknout, tak jsem se aspoň díval. Pohledem jsem se jej dotýkal… pohledem jsem jej líbal a mazlil se s ním. Jenomže to on vidět nemohl.

Je to na mě až moc komplikovaný. Mám nádhernýho bratra, se kterým spím, jenomže se jej nedokážu dotknout, ba dokonce jej ani políbit! A když jsem konečně u něj jako bratr, nedokážu jej ani pohladit.
„Tome, mohl bys začít hrát?“ zeptal se mě nevrle a pod jeho pohledem jsem skoro ztuhnul. Byl až nezvykle chladnej. Ustrašeně jsem kývnul a opatrně jsem vzal do dlaní svou kytaru…

autor: B-kay