Stěhování 3.

autor: Evča-Tokička
betaread: Janule

(Tom)

Konečně jsem na místě. Už se těším, jak to nastěhujem a já se budu moc Billovi pomstít! 😀

,,Bille, nastěhuj si svůj pokoj, jo?? Základní věci jako je postel, skříň, zrcadlo, tam jsou jj??? Prostě všechen nábytek už nanosili, tagže se jenom zabydli a pak přijď ke mně na pokoj.“ Vyvalím na Billa, chudák se ani nevzpamatoval.
,,Joo, beru a proč mám přijít?“ zeptá se vyděšeně.
,,Uvidíš =´), pak pudem nastěhovat potraviny, koupelku a záchod, obývák jj??? a zahradu někdy potom.“ Nevím, kde se ta odvaha ve mně bere. Asi mu to řeknu, ale nevím, podle toho, jak se na to budu cítit. Zabydlování mi šlo celkem rychle=´). Nemohl jsem se dočkat, kdy už Bill přijde.

(Bill)

Yeah, byl jsem nastěhovanej za 2 hoďky, docela rychlý, ne??? Vzpomněl jsme si na Toma. Chtěl jsem, abych krásně voněl, tak jsem vlezl do sprchy a dal na sebe vanilkovou pěnu. Umyl si zuby, vzal si triko, co jsem měl ráno, sexy boxerky a šel jsem.

Hned jak jsem vešel, viděl jsem Tomův sexy zadeček, který se sklání pod postelí a snaží se tam narvat do šuplíku kufr.
,,Chceš pomoct, Tomi?“ řekl jsem.
,,Klidně =´). Ale já jsem silnější, tagže bych to tam narvat měl, ale můžem dohromady =´)“ řekl Tom a zajiskřilo mu v očích.

,,Táák, vidíš, mám sílu nejmíň za tři =´)“ vychloubal jsem se.
,,Jooo????? Tak to hned ověřím,“ řekl Tom a povalil mě na postel, chtěl jsem se ho zeptat, co to dělá, ale pak mě začal lechtat.
,,Néééé, Tommíí, prosím néééé,“ řval jsem o pomoc.
,,Máš smůlu, siláku, to máš za tu dezinfekci :-D“ směje se Tom.
,,Tommíí, prosím, udělám cokoliv, jenom toho nechej,“ žadonil jsem.
,,Cokoliv?“ zasekl se Tom a šibalsky se usmál.
,,Jo, cokoliv,“ musel jsem přikyvovat.

,,Tak jo, když cokoliv, tak cokoliv, Bille, prosím tě, nelekni se, ale budeš tady dneska se mnou spát????“ zeptal se Tom. To není pravda, on se mnou chce spát!!! To není možný, můj sen!!
,,Co??“ lekl jsem se.
,,Mno, víš, já prvních 5 dní vždycky nemůžu usnout, tak kdybys těch 5 dní… ehm… mohl tady… ehm spát se mnou.“ Zaškemral Tom.
,,Pro tebe cokoliv, bráško, hlavně, že budeš šťastnej =´)“ usmál jsem se na něho a plánoval, jak to bude krásné atd.

(Tom)

Bill stál jak zaraženej potom, co jsem se ho zeptal, jestli tady se mnou nemůže 5 dní spát. Vysvětlil jsem to takovou stupidní výmluvou, že prý 5 dní na novém místě nemůžu usnout! Taková pi****na. Ale Bill souhlasil. Sem tak šťastný!
,,Bille? Neměli bysme jít nastěhovat koupelku, záchod a kuchyň? Obývák můžem jindy,“ zeptal jsme se.
,,Jo, jo, Tomi, máš pravdu,=´)“ Tak jsme se do toho dali =´). Šlo nám to od ruky, tagže jsme stihli všecky 4 místnosti, včetně obýváku nastěhovat :-D. Bill si šel do pokoje pro věci na spaní atd. A já šel ještě na záchod. Setkali jsme se u dveří mýho pokoje. Zahleděl jsem se do těch jeho krásných hnědých očí. A viděl jsem tam lásku, touhu a radost. Vešli jsme a já padnul na postel a křikl: ,,Sem úplně vyřízenej, Billí,“ Bill padl vedle mě a řekl: ,,Já taky. Nic si z toho nedělej, Tomi, vždyť jsme udělali kus práce!“ jo to je fakt. Tak jsme se převlíkli, ani zuby nebo osprchovat jsme se nešli a tak jsme šli spát. Pod jednou peřinou na dvouch polštářích!! =´(

,,Tome?????“ zeptal se Bill. ,,Proč si brečel? Vím, že si mi lhal, nebylo to kvůli tomu stěhování, kvůli čemu to bylo?“ teďka by se ve mě krve nedořezal, řeknu mu pravdu, btw sem zvědavej, jestli někoho má.
,,Mno, víš, v tvojich očích jsem viděl lásku, touhu a štěstí, tagže mě zamrzelo, žes mi neřekl, že máš nějakou holku, protože jsme si vždycky všecko říkali.“ Taag a už je to ze mě venku, taková úleva. Ale Bill se začne usmívat.
,,Já nikoho nemám, to bylo tím, že jsem se těšil do našeho baráčku :-D.“ řekne jemně a sladce Billík.

,,To je dobře, Bille, kdyby se ti kdokoliv, KDOKOLIV líbil, nebo bys někoho měl, řekneš mi to, že jo??“ zeptal jsme se.
,,Neboj, Tomi, budeš první, komu bych to řekl.“
,,To jsem rád,“ objal jsem Billa a vychutnával jsem si ten moment.
,,Dobrou, bráško,“ řekl Bill a lehl si mi na rameno.
,,Dobrou,“ nespal jsem, pozoroval jsem Billa jak usíná a pak jak jsme slyšel jeho pravidelné dýchání, jsem taky usnul…

autor: Evča-Tokiačka