autor: Lostmickey
betaread: Janule
betaread: Janule
(Bill)
Zamrkal jsem a protáhl jsem se. Moje oči zabloudily k hodinám, co stály vedle televize. Bylo půl jedné odpoledne. Nechtělo se mi tomu ani věřit. Vyhrabal jsem se z peřin a posadil jsem se, abych si urovnal myšlenky. Když jsem se konečně postavil na nohy, zamířil jsem do koupelny. Opláchl jsem si obličej a vyčistil jsem si zuby. Cítil jsem ze sebe alkohol i přesto, že jsem vyplácal alespoň půl tuby pasty na zuby.
Když jsem stál před dveřmi do ložnice, začal jsem váhat. Nevěděl jsem, co bych mu měl říct. Nevěděl jsem, jestli se se mnou bude vůbec mít chuť bavit. Když jsem zaklepal, začal jsem si nadávat, co to dělám. Když jsem chytal za kliku, už jsem se fackoval.
,,Ahoj. Můžu dál?“ Nakoukl jsem dovnitř. Tom seděl na posteli a listoval nějakou knížkou. Zvedl ke mně hlavu a kývnul. Přešel jsem ode dveří k posteli a posadil jsem se. Tom knížku zavřel, ale zůstal nepřítomně hledět na její obal.
,,Chtěl bych ti to vysvětlit.“
Tom ke mně zvednul hlavu a trochu se narovnal. Nasucho jsem polknul, ale pokračoval jsem.
,,Víš, včera…“
,,Já viděl dost.“ Zarazil mě.
,,Ale já ti chci říct, jak to bylo.“ Zaprotestoval jsem a praštil jsem rukama do peřin.
,,A co mi chceš říct? Že jsi se zrušil a pak ses rozhodl, že si to rozdáš s nějakou cizí holkou? Bille…“ Zakroutil nevěřícně hlavou a vydechl dostatečně zklamaně na to, abych si připadal opravdu trapně.
,,Nepřitahovala mě… Ani se mi nelíbila.“ Můj hlas zněl naléhavě až skoro panicky. ,,Přehnal jsem to, ale nechtěl jsem to udělat. Oni si ze mě dělali srandu… Protože jsem prej ještě neměl holku…“
,,Tak ty jsi jim samozřejmě musel dokázat, jak moc velkej si kluk co?“
,,Udělal jsem blbost a mrzí mě to.“ Skončil jsem svůj krátký projev a zvedl jsem se. Zastavila mě až Tomova ruka. Otočil jsem se na něj a on si mě přitáhl blíž. Sedl jsem si zpátky a oba jsme se jen tiše dívali na toho druhého. Nikdo z nás asi nevěděl, co udělat. Vpíjeli jsme se do sebe pohledy a Tom jakoby mě prosil, ať něco řeknu. Nadechl jsem se, ale absolutně jsem nevěděl, co bych měl říct. Co vlastně chtěl slyšet? A co jsem chtěl vlastně slyšet já?
,,Jsi na mě naštvaný?“ Vypadlo ze mě. Ani jsem možná nechtěl vědět, co mi odpoví.
,,Mrzí mě, že jsi to udělal, ale… Ty jsi vlastně nic neudělal.“ Vydechl a stiskl mou dlaň o něco pevněji. ,,Měl jsem jít s tebou.“ Zamyslel se na chvíli.
,,Ale to, co se stalo, přece vůbec není tvá vina.“ Snažil jsem se ho honem zarazit. Nakonec vždycky dospěl k tomu, že vina je na jeho straně.
,,Kdybych tě ohlídal…“ Začal znovu.
,,Tomi nech toho, prosím tě. Klidně na mě teď křič nebo mi klidně i jednu vraž, ale nezkoušej si připouštět možnost, že za to můžeš i ty. Není to tak.“ Naléhal jsem na něj. On nic neříkal. Zase nic neříkal.
,,Billy chci, aby jsi mi slíbil, že to bylo naposledy. Chci, aby si mi řekl, že to byl omyl a že mě miluješ.“ Ozval se po chvíli a mě nezbývalo nic jiného, než udělat, co chtěl. ,,Byl to omyl. Byl to veliký omyl a já ti přísahám, že se to stalo naposledy. Miluji tě.“
Tom se pousmál a přitáhl si mě blíž. Přitiskl jsem se k němu jak nejtěsněji to šlo a on mi oddechoval do vlasů.
,,Já tě nechci ztratit.“ Šeptal a dlaněmi přejížděl po mých zádech. Cítil jsem, jak se mi oči opět zalévají slzami. Bylo mi to opravdu líto. Nikdy bych vědomě neudělal nic, co by mu mohlo jakkoli ublížit. Neodpustil bych si to. I tohle si budu dlouho vyčítat. Nenávidím tu svoji paličatost. On měl pravdu, já jsem tam neměl chodit. Postaral jsem se tím o pár nepěkných chvil.
,,Já tě nechci ztratit.“ Šeptal a dlaněmi přejížděl po mých zádech. Cítil jsem, jak se mi oči opět zalévají slzami. Bylo mi to opravdu líto. Nikdy bych vědomě neudělal nic, co by mu mohlo jakkoli ublížit. Neodpustil bych si to. I tohle si budu dlouho vyčítat. Nenávidím tu svoji paličatost. On měl pravdu, já jsem tam neměl chodit. Postaral jsem se tím o pár nepěkných chvil.
Z myšlenek mě vytrhl Tomův váhavý polibek. Vlastně to ani nebyl polibek. Spíš se jen jemně dotýkal rty těch mých. Zavřel jsem oči a nechal jsem ho, ať si dělá co chce. Hlavní pro mě bylo, že mi byl na blízku. Že mě neodehnal a možná mi i odpustil. Odpustil? Tak to asi ne, ale stejně bylo úžasné vědět, že mu na mě stále ještě záleží. Natočil si mou hlavu tak, aby se lépe dostal mezi mé rty a já mu jen vděčně vycházel vstříc. Když se ode mě oddálil, zase se usmíval.
,,Zapomeneme na to? Prosím.“ Opřel si čelo o to moje a spokojeně zamručel. Jen jsem horlivě pokýval hlavou a pevně jsem ho objal. Potřeboval jsem ho cítit. Vědět, že stojí při mně.
,,Zapomeneme na to? Prosím.“ Opřel si čelo o to moje a spokojeně zamručel. Jen jsem horlivě pokýval hlavou a pevně jsem ho objal. Potřeboval jsem ho cítit. Vědět, že stojí při mně.
,,Ještě jsem nejedl. Nepůjdeme si něco uvařit?“
,,Uvařit? Spíš ohřát nebo rozmrazit ne?“ Zasmál jsem se a vstal jsem.
,,No… Asi tak.“ Přisvědčil a vyhrabal se z postele.
Seběhli jsme schody a utíkali do kuchyně. Když jsme procházeli obývákem, Tom se podíval na peřiny, co ležely na gauči a zastavil se. Otočil si mě k sobě a chytl mě za ramena.
,,Promiň, že jsem tě… Vyhodil.“
,,Promiň, že jsem tě… Vyhodil.“
,,Asi bych udělal to samý.“ Odtušil jsem a táhnul jsem ho pryč.
V kuchyni jsme se rozhodli pro vločky s mlíkem, ale pak nastal problém.
,,My nemáme mlíko?“ Udivil se Tom a dál prohlížel všechny skříně a lednici.
,,My nemáme mlíko?“ Udivil se Tom a dál prohlížel všechny skříně a lednici.
,,Ne… Myslím že jsme ho nebrali.“ Zakroutil jsem hlavou a zamyslel jsem se, čím by se dalo nahradit.
,,Tak prostě něco uvař.“ Vytrhl mě z přemýšlení bráška. Lehce mě chytil za boky a přitáhl si mě blíž. Očima zkoumavě mapoval mou tvář a já cítil, jak rudnu. Nemusel jsem se ptát, na co myslí. Z tohohle výrazu už jsem dávno uměl číst.
,,Ty víš, že já vařit neumím.“ Přerušil jsem tíživé ticho a kousek jsem od sebe Toma poodstrčil. On se ale jen tak nenechal a dotlačil mě až ke zdi. Opřel mě o ní a sám se na mě namáčkl tak moc, že jsem nevěděl, jestli budu vůbec moc dýchat.
,,Pořád nemůžu uvěřit tomu, že tě měl někdo jiný.“
,,Pořád nemůžu uvěřit tomu, že tě měl někdo jiný.“
A bylo to tady zase. Bylo naivní myslet si, že jsem z toho vyvázl tak lacino. Sám jsem se divil, že by to tak rychle vyřešil. Před pár hodinami jsem se hroutil pomyšlením na náš budoucí rozhovor a najednou by bylo všechno O.K.? To ne. To byl příliš malý trest za mou svéhlavost.
,,Ona mě neměla…“ Ošil jsem se. ,,Ne doopravdy.“
,,Měla možnost líbat tě… Stejně jako já. Čekal jsem na to tak dlouho a ona tě měla během několika minut. Byla tam…“ Zašeptal a palcem přejel po mých rtech. Hypnotizoval je svýma pronikavýma očima a já jen stál a snažil jsem se udržet na nohou. Chtěl jsem se vytratit. Někam hodně daleko, kde není žádný laciný Bill, žádný zklamaný Tom a nebo lehká Dona. Položil jsem dlaně a bráškova ramena a on zvedl pohled od mých rtů k mým očím.
,,Byla lepší než já?“ Pozvedl obočí. Jen jsem zakroutil hlavou na znamení nesouhlasu a on se jen posměšně uchechtl.
,,Byla lepší než já?“ Pozvedl obočí. Jen jsem zakroutil hlavou na znamení nesouhlasu a on se jen posměšně uchechtl.
,,Přestaň. Prosím.“ Zašeptal jsem a několikrát jsem zamrkal, abych zahal slzy.
,,Chci, aby to bylo jako předtím.“ Odpověděl na mou prosbu.
,,Já to chci taky, Tomi…“
,,Ale už to nejde.“ Doplnil mě. Tohle jsem ale já říct nechtěl. Zatlačil jsem na jeho ramena a chtěl jsem ho odstrčit. Jemu se to ale vůbec nelíbilo. ,,Kam chceš jít? Za ní?“
,,Jistěže ne!“ Vyhrkl jsem a oba jsme ve stejném okamžiku otočili hlavou po zvuku, který vycházel ode dveří.
,,Zabiju je.“ Procedil Tom mezi zuby a vydal se rázným krokem ke dveřím. Utíkal jsem za ním a modlil jsem se, ať to není ten, kdo si myslím. Zastavil jsem se až před chodbou. Opřel jsem se o stěnu a poslouchal Toma.
,,Zabiju je.“ Procedil Tom mezi zuby a vydal se rázným krokem ke dveřím. Utíkal jsem za ním a modlil jsem se, ať to není ten, kdo si myslím. Zastavil jsem se až před chodbou. Opřel jsem se o stěnu a poslouchal Toma.
,,Ahoj, Tome! Co to včera bylo?“ Zaslechl jsem Chrisův rozjařený hlas.
,,Vypadni.“ Pronesl bráška, bez jediného projevu citu. Na chvíli všechno utichlo a pak se zase ozval Chris.
,,Ale no tak, Tome! O co ti jde? Že jsme tvýmu bráchovi dohodili holku? Měl jsi říct… Našli by jsme jednu i pro tebe.“ Chrisovi zřejmě vůbec nedocházelo, co se děje. Jak by taky mohlo…
,,Ale no tak, Tome! O co ti jde? Že jsme tvýmu bráchovi dohodili holku? Měl jsi říct… Našli by jsme jednu i pro tebe.“ Chrisovi zřejmě vůbec nedocházelo, co se děje. Jak by taky mohlo…
,,Chrisi, hele, brácha přišel totálně zdrchanej, celej den jenom bleje a není mu dvakrát dobře. Mohl bys nám dát už pokoj?“ Pousmál jsem se těm jeho výmyslům.
,,Tak sorry, no. Čau.“ Chrisův vzdalující se hlas mi naznačil, že brzy tu zase bude Tom. Když se objevil jen několik centimetrů ode mě a natáhnul ruce, impulsivně jsem přivřel oči, jako kdybych měl strach, že mi jednu natáhne. On mě ale objal a tvář zabořil do mého krku. Překvapeně jsem zamrkal a ruce váhavě položil na jeho záda.
,,Ty jsi za ní nešel sám… To oni.“ Šeptal mi do ucha, a přitom měl co dělat, aby jeho hlas nezněl tak dojemně. ,,Miluju tě, lásko moje.“
autor: Lostmickey
no, přesně tak Tomi…to oni…..x)
bože to je sladky….ja už se bala jak spolu nepromluví to je krasny
miluju tuhle povídku!!!!
Ještě, že je Tom buď tak rozumný nebo tak zamilovaný… výjde to tak nějak na stejno 😀 Nemám ráda takové ty srdceryvné scény, i když se jim vždycky nedá zcela vyhnout… Asi to nebude lehké, ale věřím, že vynaleznou způsob, jak se dá zapomenout 😛 Yeah, já se tak těším na další díl :))) Už jsem napnutá k prasknutí, co se semele příště 😉
Trošku jsem se bála, jestli Tom není něco jako anděl v lidské podobě, takhle rychle se vzpamatovat ze zklamání, ale pak jsem se uklidnila, když se tak pořád navážel do Billa, jenže konec mě dorazil. Jo tak oni, hmmm… tak hlavně že za všechno můžou oni 🙂
No to se těším, jak se tohle bude vyvíjet…
Tak na někoho se to svést muselo, aby se usmířili 😀
jojo to oni!:d supky dal