autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Bill:
Hnusný slunce!
I když jsem veliký nadšenec hezkýho počasí a sluníčka, ale právě v téhle chvíli mi hezky lezlo na nervy. Snažil jsem se před jeho dotěrnými paprsky schovat pod polštář, ale nějak se mi nedařilo. Najednou jsem se však prudce posadil a nechápavě jsem se rozhlédl kolem sebe. Vedle mě bylo znovu osamocený místečko. Zase odešel…
Takhle noc pro něj nic neznamenala. Bylo to jenom jednou. Možná právě včera neměl náladu na žhavý sex a chtěl se malinko pomazlit… ale stejně to žádný efekt nemělo a já tady zase zůstal sám. Mohl bych snad jenom snít o tom, že bych se jednou probudil v jeho náručí a první co bych slyšel, by bylo vyznání lásky… Počkat! Lásky?! Co jsem se zbláznil?! Já k němu přeci nic necítím. Prostě jsem v poslední době hodně přecitlivělý… to bude asi tím.
Ale stejně to bylo zvláštní. Vlastně celej ten večer byl zvláštní. A nejvíc Tom. Ještě nikdy za mnou takhle nepřišel. Před milováním se mnou nikdy předtím nemluvil a teď najednou?! Nerozumím tomu. Ale možná, že je vztah mezi náma něco, co nemusí dávat smysl. A my jej prostě chápeme. Mezi náma je něco, co by se dalo vystihnout dvěma slovy – důvěra a přitažlivost! Podle mě přesně takhle dvě slůvka dokážou dokonale vyjádřit vztah mezi mnou a mým bratrem.
Přes den je to moje dvojče, kterýmu důvěřuju nadevše, ale jakmile se všichni ztrácí za dveřma svých pokojů, objevuje se mezi náma známka jisté přitažlivosti. Jistě že mě přitahuje! Jinak bych na sebe od něj nedal ani sáhnout. Tom je prostě moc hezkej kluk, po kterým letí tisíce holek. A možná právě ony jsou mu daleko přednější než já…
Z očí mi znovu stékají slzy, které si vytvářejí tichou cestičku po mé tváři, až všechny náhle přistanou na polštáři. Jedním pohybem jsem je setřel a s hlubokým výdechem jsem se stočil do klubíčka. Já jsem takový pako. Vždycky mu naletím.
Pokaždé doufám, že se třeba něco změní a já už nebudu vstávat sám. Jenomže to doufám asi marně, protože Toma jen tak něco nezmění. Možná kdyby si našel holku, kterou by skutečně miloval, ale to by se pak náš vztah na bázi přitažlivosti nadobro vytratil, takže jsem vlastně i celkem smířenej s tím, jak to mezi náma teďka je. Už jsem si prostě zvykl, že pro něj nikdy nebudu symbolem něčeho, po čem by toužil… Nikdy pro něj nebudu tou osobou, u které bude šílet po jediném polibku. No co, asi pro něj nejsem dost přitažlivej. Určitě si najde i hezčí. Myslím, že bych měl konečně s touhle komedií přestat, protože jinak se utrápím. Pochybuji, že se kvůli tomu trápí i Tom. On si na mě vzpomene tak nanejvýš večer, když si na někom potřebuje vybít svou energii. A tehdy přijde za mnou.
Tom:
„Co se stalo? Dneska seš nějakej nesvůj,“ ozval se za mnou ustaraný hlas Gustava, kterej si asi všimnul změny mé nálady. Ani nevím, proč jsem se cítil tak divně. Každej tón, kterej jsem na své gibsonce vyloudil, byl nadmíru falešnej, dokonce jsem se za něj i já sám styděl. A to byla Billova židlička vedle mě ještě pořád prázdná. Nechci slyšet tu zkomoleninu, kterou vyloudím, až si vedle mě usedne a podívá se na mě svým pohledem nevinnýho zvířátka. Já už takhle žít prostě nedokážu. Třesou se mi kolena už jenom při vzpomínce na včerejšek. Co jsem to proboha udělal?!
Vždyť včerejší noc přerušila všechny naše omezení kolem dohody. Bože a já se jej dotýkal!… ale bylo to… ani to nedokážu popsat. Srdce jsem měl až někde v krku, když jsem se poprvé dotknul jeho žhnoucí kůže, která hořela pod mýma rukama. Jeho tělo bylo poprvé tak krásně blízko, a já se jej směl dotknout… chtěl jsem se jej dotýkat…
Jeho oči, pootevřená ústa, která mi tiše sténala do ucha… tohle všechno se stalo úplně poprvé. Ale bylo to nádherný. Ale já srab jsem zase udělal to co pokaždé. Dosáhl jsem vyvrcholení, počkal jsem až usnul a zbaběle jsem zdrhnul… Už dost! Přes den jsem na něj přeci nikdy nemyslel! Nikdy jsem nad naším milováním nepřemýšlel. Takže ani teď nebudu! Prudce jsem zavrtěl tváří a se škrobeným úsměvem jsem se otočil ke klukům.
„Blbě jsem se vyspal,“ zalhal jsem, ale asi to mělo úspěch, protože se už víc nevyptávali.
„Blbě jsem se vyspal,“ zalhal jsem, ale asi to mělo úspěch, protože se už víc nevyptávali.
Bill:
Ach bože! Nestíhám zkoušku! Kluci mě zabijou. Rychle jsem utíkal po chodbě, až jsem náhle do někoho narazil a skácel jsem se k zemi.
„Ježiši pardon,“ rychle jsem se omluvil holce, kterou jsem omylem shodil sebou.‘
„Ne, to je v pohodě, měla jsem se dívat,“ mile se usmála, až se jí v modrých očích zajiskřilo. „Jsem Nataly,“ podala mi ruku a škrobeně se na mě zaculila.
„Já jsem Bill,“ potřásl jsem jí rukou a se zájmem jsem si ji prohlídl.
„Ježiši pardon,“ rychle jsem se omluvil holce, kterou jsem omylem shodil sebou.‘
„Ne, to je v pohodě, měla jsem se dívat,“ mile se usmála, až se jí v modrých očích zajiskřilo. „Jsem Nataly,“ podala mi ruku a škrobeně se na mě zaculila.
„Já jsem Bill,“ potřásl jsem jí rukou a se zájmem jsem si ji prohlídl.
autor: B-kay
hezké! šup dal dal dal dal:D:D:d
doufám že tohle bude typ hodný holky!!! Ale jinak pěné, pěkné…xDDD
jejda já tu 10 dní nebyla a on už je 8 díleček X) tak to jdu honem číst
cože?holka…..to je trochu čára přes rozpočet……ale jinak je to moc pěkná povídka:)
VeruTH: to bylo asi na mě že? já jsem byla na dovče a ne že bych se vykašlala na twincest blog!
tokiolafee:nn,to nebylo vůbe na Tebe:) to bylo na tu povídku…jakože Bill se tam seznámil s nějákou holkou,víš?nic proti Tobě,to vůbec:)
VeruTH: aaha X)
tokiolafee:tak hlavně,že je v tom jasno:)
chuďátko… ono nám to zaspinkalo :)) a Tomík se nemůže soustředit… hi hi… toe best :DD čau Nataly, plynule pokračuj chodbičkou dál…
Já chci, aby se srazil s klukem! Klukem! KLUKEEEEEEM!!!!!!!
promiňte, hrabe mi xD ale když já ty holky v povídkách TAK nesnáším.. měl tam bejt radějc nějakej.. Natan xD Ne Nataly..
Jinak povídce nemohu nic vytknout.. Krásné
proč holka?? to není féééér 🙂
ne to ne to prosím ne já nechci já nechci aby tam byla ta holka xD Bill si s ní ještě něco začne :-/
Možno bude dobre, keď si Bill zbalí holku, možno (dúfam) že Tom začne žiarliť a príde na to čo by mohol stratiť.