autor: Selene
betaread: Janule
betaread: Janule
Tato povídka je volně psaná podle písničky od Linkin Park – The little things give you away
A doporučuji abyste si ji k přečtení této povídky pustili.
Po mých tvářích opět kanou trpké slzy žalu. Slané jako samotné moře a zoufalé jako člověk, plavající uprostřed oceánu, nevidíc ani kousíček pevniny. Ale i přesto plave a bojuje, pokouší se zachránit si život stejně jako já, i když ví že se utopí.
Ale musím vstát a setřít si slzy. Protože ty bys mě mohl potřebovat. Musím doufat v to, že se jednou otočíš a uvědomíš si že tu jsem. Pro tebe.
Jenže ty se neotáčíš. Nevidíš, že tu jsem, nezajímám tě. A já se topím ve vodopádu mých slz. Jsem nedočkavý jako housenka a jen čekám, až si uvědomíš, kolik pro mě znamenáš. Čekám na to, abych mohl vylézt z kukly a samou radostí vzlétnout jako motýl.
Vždycky jsi přeci chtěl jen to, aby tě někdo chápal a vnímal. A to jsem já. Topím se, ale ty to nevidíš. Nevíš kdo jsem.
Vzhlížím k tobě, ale ty mě nechceš. A každým tvým odmítnutím mi do rakve přilíváš víc a víc vody.
Stojím opodál a čekám. Čekám na to, až se něco stane. Jsi oblíbený. Máš spoustu kamarádů, ale znají tě tak jako já? Nejspíš ne. Nejspíš jsi tak povrchní, že ti to nevadí.
Ani nevím proč jsem kývnul na to, jet na ten pitomý výlet. Asi jsem si myslel, že když budeme pár dní sami, tak se pro tebe stanu nejen viditelný ale i hmatatelný.
A teď tu jsem. Jsem tady dole. Vzhlížím k tobě tak jak jsi o tom vždy snil a ty mě nevidíš. Dochází mi vzduch, ale při pohledu na tvou bezstarostnou tvář mé srdce tepe jako nikdy. Stačil by mi jediný pohled. Jediný pohled tvých očí a něco tak nepodstatného jako vzduch bych nepotřeboval.
Ale ty mě nechceš, nepodíváš se dolů, i když šest stop pod vodou k tobě vzhlížím já.
Má naděje slábne. Ty se pro mě natáhnout nechceš, že? Nechceš mi podat pomocnou ruku, přitom já bych jí tolik potřeboval… je konec. Je konec mých nadějí… neznamenám pro tebe nic, že…
A teď už o tom nebude pochyb, vše, co jsi kdy chtěl bylo, aby v tebe někdo věřil a tady, šest stop pod vodou, věřím já. Věřím, dokud mě neobklopí úplná tma.
Je to však i úleva, bolest v mém kotníku zaklíněném mezi kameny pozvolně polevuje. A já, s pohledem na tvou tvář, mírně zvlněnou hladinou vody… se ubírám do tmy.
V té tmě náhle nalézám světlo. A to co vidím, mi vyráží dech.
Ty pláčeš… kvůli mně. Rozhlédnu se a vidím spoustu plačících tváří. Až teď si uvědomím, že nestojím, ale vznáším se.
Vznáším se nad mou vlastní rakví. Hráze se bortí a naděje umírá. Stejně tak jako jsem umřel já. Naposled se podívám na tvou tvář, zachvácenou žalem a zkropenou slzami.
„Budu čekat, sbohem, Tome…“ šeptnu ti nakonec do ucha, ale to už mě cosi táhne pryč. Nevím kam, nejspíš do takzvaného nebe nebo do jiného života, ale bude to nový začátek a jen doufám, že tam nepotkám také tak bolestnou a neopětovanou lásku.
autor: Selene
Krásný 🙁 Opravdu moc krásný a tak moc smutný…Ač to bylo tak krátký tak jsem měla pocit, že je to úžasně obsáhlá knížka :-)) Super styl psaní a ještě lepšá námět..Zajímavý 😉
Mecki:*souhlasne kywa hlawou*…pste se na nic nevzmuzu…
Taky vám ta písnička připomíná v refrénu pár tóny Wo sind euere Hände xD?
woow…tak to si mě dostala teda! Tady čumim do blba teď……
to je pěknýýýýýýý
upe muck *fňuk*
Překrásný a smutný… Tak krátký a obsahuje tak moc pocitů…
no selenko, toe uzasna povidka, moc se ti povedla snad nejlepsi co jsi kdy napsala… fakt nemam slov…………………………….. fakt uzasny…. dokonaly, bez chyby………!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
*bračí* tohle je snad nejcitovější věc co sem četla..a že toho bylo hodně xD..nádhera fakt moc :'( 🙂