autor: Michelle M.
Bill seděl v pokoji, oči upřené na bílou stěnu proti sobě a bez pohnutí sledoval drobnou skvrnku, která tam zůstala ještě od léta po Tomově pokusu zabít komára. Díval se na ni, ale nevnímal ji. Pořád a pořád dokola si přehrával události posledních dvou hodin. Dorianova slova, jeho doteky, jeho dechberoucí krása a neuvěřitelná blízkost. Myšlenka, že pro takového muže může být on sám přitažlivý, nechávala jeho tělo lehce vzrušené. Povzdechl si a přitiskl si dva prsty na ústa. ´Ano,´ pomyslel si. ´Dotknul se jich.´
„Bille?“ Do pokoje nakouknul Tom.
Bill k němu opatrně stočil pohled.
„Skočím k Andymu. Slíbil mi nějaké filmy, který určitě musíme vidět. Za chvíli jsem zpátky, jo? A pak si je můžeme pustit a koukat klidně celou noc.“ Spiklenecky na bratra zamrkal. Otočil se za sebe, aby se přesvědčil, že na chodbě nikdo není, a několika dlouhými kroky se přemístil k bratrově posteli. Něžně uchopil jeho tvář do dlaní a krátce se přitiskl k jeho rtům. „Jsem zpátky brzy,“ zašeptal s úsměvem. Jeho tmavé oči úplně zářily a pocit provinění bleskl Billovou hlavou. Najednou nemohl pochopit, s jakým klidem řekl Tomovi ahoj, když přišel domů ze školy… s jakou lehkostí mu na otázku, co celý den dělal, odpověděl, že nic zajímavého… jak se nechal obejmout a se zavřenýma očima k sobě tiskl Tomovo štíhlé tělo. Jako kdyby se vážně nic nestalo, přitom se toho stalo tolik. Poprvé v životě Tomovi lhal.
„Pozdravuj Andyho,“ vymáčkl ze sebe a křečovitě se usmál.
Tom ho letmo pohladil po tváři. „Budu.“ A zmizel mezi dveřmi.
Bill znovu stočil oči k černé šmouze a snažil se vysvětlit sám sobě, proč to udělal. Jasně, kdyby Tomovi řekl, že ho Dorian navštívil, uměl si živě představit, jak by běsnil. Nedej bože kdyby zjistil, že ho Dorian políbil… A on že se nechal…
Potřeboval čas. Potřeboval být chvíli sám, aby vůbec pochopil, co se stalo a proč se to stalo. Chtěl, aby se to stalo? Zavřel oči a přitiskl si na spánky prsty obou rukou, dýchal zhluboka a snažil se koncentrovat pouze na tlak bříšek jeho prstů. Proč nechal Doriana, aby ho políbil? Proč? Znovu si vybavil, jak se jeho půvabná tvář nebezpečně přiblížila. Ano, chtěl to. Chtěl zkusit, jak chutnají ty plné růžové rty. Už to věděl. A taky věděl, že to nestačí, že chce poznat víc. Rozhodl se. Vytáhl telefon a vytočil číslo posledního přijatého hovoru.
Netrpělivě poklepával prstem, dokud se neozval hluboký mužský hlas.
„Bille?“
„Ano, to jsem já,“ řekl tlumeně.
„Děje se něco?“
„Ne, jen… chci… chci tě znovu vidět.“
Muž na druhém konci se krátce zasmál. „Stačí říct… co zítra?“
„Zítra?“ Billovo obočí se přemýšlivě zvedlo. ´Zítra… zítra máma naplánovala návštěvu babičky, ale kdybych se na něco vymluvil…,´ blesklo mu hlavou pohotově. „Dobře, zítra. Ve dvě?“
„Prima, přijedu si pro tebe.“
Odhodil telefon vedle sebe a zavřel oči. ´A co Tom? Chceš mu znovu lhát?´ ozval se ten protivný hlásek jeho svědomí. Stiskl víčka ještě pevněji. Nechtěl na něj myslet, aspoň ne teď.
*
Bill vzal do ruky utěrku a natáhl se po mokrém nádobí od večeře, které máma pokládala na linku.
„Mami?“ vyslovil po chvíli.
„Copak, zlato?“ Simone se usmála a vzhlédla od bublinek, v nichž měla ponořené ruce.
„Myslíš, že by hodně vadilo, kdybych s vámi zítra nejel k babičce?“
Matčino obočí se nespokojeně stáhlo a Billovi lehce zatrnulo, protože její výraz mu připomněl Toma. „A proč bys s námi nejel?“
„Není mi nějak dobře,“ řekl tiše. „Jsem pořád ještě unavený. A když chci jít v pondělí do školy, neměl bych to ještě tenhle víkend přehánět. Radši bych zůstal doma a prospal se a tak…“ nechal svoji větu nedokončenou.
Simone vytáhla ruce z dřezu a nespokojeně si ho přeměřila. „Máš teplotu?“
Zavrtěl hlavou. „Ne… jen jsem unavený.“
Bylo na ní vidět, že chvíli přemýšlí. Pořád ještě se lehce mračila, když řekla: „Dobře, zůstaň tedy doma. Pojede jen Tom, aby babička viděla aspoň jednoho z vás.“
Přikývl… ale najednou si vůbec nebyl jistý, jestli je rád, že mu to matka dovolila.
„Dobře, mami, díky.“
*
Tom pokrýval Billovo rameno drobnými polibky. Něžně se mazlil rty s hladkou kůží. Miloval chvíle, jako byla tahle, kdy všechno vzrušení už z těla odeznělo, a on jen ležel unaveně s Billem v náruči. Mohl mu šeptat sladké hlouposti, mohl ho hladit nebo jen poslouchat, jak mu prudce bije srdce v hrudi. Síla toho, co cítil, když ho objímal, ho pokaždé překvapila svojí intenzitou. ´Tohle je láska,´ napadlo ho a on se jen šťastně usmál. Zdvihl hlavu a zadíval se do unavené tváře svého dvojčete. „Billi, je všechno v pořádku?“
Bill se k němu pomalu otočil a jeho ústa se zatřepetala v plachém úsměvu. „Samozřejmě, proč by nemělo?“
„Nevím,“ pokrčil Tom rameny. „Jen takový pocit,“ dodal. Převalil se na záda a Billa stáhnul k sobě do náruče. Zadíval se na strop, zatímco dlouhými prsty projížděl tmavé prameny hebkých vlasů. Takhle to bylo fajn, takhle věděl, že Bill je v bezpečí a nic se mu nemůže stát, nikdo mu nemůže ublížit a Tom potřeboval mít jistotu, že je jeho bratr v bezpečí.
Jemně hladil dlaní Billova nahá záda a nechal se jeho teplým dechem kolébat, dokud neusnul.
*
„Jak to, že Bill nikam nejede?“ rozčiloval se Tom. „Já chci zůstat doma s ním.“
Matka jen zavrtěla hlavou. „Ani náhodou. Babička vás neviděla už pěkných pár týdnů a já jí slíbila, že dneska určitě přijedeme. Nepřipadá v úvahu, že ani jeden z vás nedorazí. Bill mi včera řekl, že se necítí dobře, takže pojedeš aspoň ty.“ Zabodla ukazováček s ostrým nehtem do Tomovy hrudi.
„Au,“ vyjeknul podrážděně a prsty přejel po místě, kterého se dotkla.
Otočil se na patě a rozběhl se po schodech nahoru. Rozrazil dveře jejich pokoje. „Proč jsi mi nic neřekl?“ vyštěkl na bratra, sedícího na posteli s notebookem na kolenou.
Bill k němu zdvihl neurčitý pohled a pokrčil rameny. „Co máš na mysli?“
„Ty dobře víš, co. Nejedeš s náma,“ zamračil se.
„Nebyla příležitost.“
Tomovo obočí vyletělo do výše. Zavřel za sebou dveře a vstoupil do pokoje. „Jak to myslíš, že nebyla příležitost? Už včera jsi věděl, že nepojedeš a za celej večer a celou noc, cos ležel se mnou v posteli, nebyla příležitost, abys mi to řekl?“ vyjel na něj podrážděně. „Aspoň mi nelži, Bille.“
Bill se zamračil. „Já ti přece nelžu, prostě jsem zapomněl.“
„Zapomněl? Myslíš si, že jsem tak pitomej? Nechápu, co se to s tebou děje, Bille. Nechápu to.“ Bezmocně rozhodil rukama. „Tak si to tady užij,“ ušklíbl se a prudce otevřel dveře na chodbu. Ještě jednou se po bratrovi naštvaně podíval, než za sebou prásknul dveřmi.
*
Narcissa namočila hedvábný šátek do hojivého lektvaru, který domácí skřítek přinesl a přiložila ho na synovo čelo. Otřela dlouhý šrám, který začínal na čele a hrozivě se táhl přes spánek až na tvář. Do očí se jí tlačily slzy, když přikládala léčivou látku na jeho rozbitá ústa. Stiskla pevně zuby. Nemohla si dovolit projevit slabost. Rozhodně ne v téhle situaci.
Odhalila synovo štíhlé tělo a opatrně pokračovala v omývání jeho ran. Nikdy si nemyslela, že její křehký syn pozná tak krutá muka. Tisíckrát radši by je podstoupila ona sama, ale nemohla. Byl to jeho boj a jen Draco v něm mohl zvítězit… nebo prohrát.
„Tak,“ povzdechla si, když i poslední rána zmizela pod chladivým obkladem. Znovu zabalila Draca do chladivého prostěradla a přikryla ho teplou dekou.
„Draco,“ zašeptala a uhladila jeho plavé vlasy. „Měl by ses zkusit napít,“ pokračovala šeptem. Mávnutím ruky přivolala domácího skřítka, který jí pohotově podal pohár plný podivně žlutozelené tekutiny.
„Potřebuješ něco, co tě posílí a urychlí hojení,“ pokračovala po chvíli. Sledovala, jak se tmavé řasy lehce zatřepetaly a Draco velmi pomalu pootevřel oči.
„Mami,“ zašeptal a víčka mu zas klesla zpátky.
„Ne, Draco, neusínej. Napij se trochu.“
„Nemůžu,“ zasténal.
„Neboj se, pomůžu ti.“ Narcissa vsunula ruku pod jeho štíhlý krk a pomohla mu trochu nadzdvihnout hlavu. Tvář se mu křivila bolestí, ale pár doušků lektvaru sklouzlo do jeho krku.
„Tak, zvládl jsi to výborně,“ řekla tiše Narcissa a pohladila ho po poraněné tváři. „Zas bude všechno dobré, neboj se,“ zašeptala. V tu chvíli byla ráda, že Draco už zas zavřel oči, protože kdyby se na ni díval, určitě by poznal, že tady je jedna věc, která už rozhodně nikdy dobrá nebude.
*
„NEEE!“
Zlomený hlas plný zoufalství se nesl údolím, ale Harrymu to bylo jedno. Vůbec si nemapatoval, jak se dostal ven. Nepamatoval si, jestli ho při tom mohl někdo vidět. Nic. Před očima měl jen Dracovu nehybnou tvář a jeho srdce pukalo pod přívalem bolesti.
Už když slyšel slova, která skřítci tlumeně pronesli ve vstupní hale okázalého sídla, už tehdy věděl, že něco je špatně. Jenomže když za nimi došel až ke dveřím Dracova pokoje, a když za nimi proklouznul dovnitř, musel pevně zatnout zuby do své ruky, aby nevykřikl. Téměř Draca nepoznal. Z jeho původní podoby zbyly jen dlouhé světlé vlasy. Drobné tělo se zdálo být ještě menší a ještě křehčí… jeho tvář… Harrymu se po tvářích spustily první slzy. Dracova půvabná tvářička byla rozbitá a zničená. Jeho hladké, něžné tělo bylo poseto hlubokými ranami. ´Kdo jen mohl udělat něco tak krutého? A proč?´ křičelo jeho srdce. Nevěděl… Zatínal pěsti a zoufale bušil do trávy kolem sebe. Plakal a křičel. Přišel pozdě, nedokázal Draca ochránit před tím, aby mu někdo ublížil…
*
Bill zíral na monitor a po tváři mu stékala osamělá slaná slza.
Ale ne, takhle to přece nemělo být. Nechtěl, aby se ta povídka vyvíjela tak smutně a tak tragicky. Chtěl, aby Harry a Draco byli šťastní. Chtěl, aby se do sebe zamilovali, ´přece zasloužili jeden druhého, ne?´ říkal si pro sebe.
Zadíval se z okna. Déšť bubnoval do okenních tabulí a Bill si najednou přišel tak strašně sám. Obrátil pohled na Tomovu prázdnou postel. Přistihl se, že své dvojče postrádá, a to hodně. ´Co kdyby se mu něco stalo?´ napadlo ho. ´Co kdyby třeba Gordon naboural? Co kdybych ho už nikdy neuviděl?´ Ledová ruka strachu sevřela jeho srdce a skoro se mu udělalo špatně od žaludku.
„Přestaň,“ přikázal si polohlasem. Zvláštní, jak jeho hlas zněl najednou jinak, když byl v celém domě sám. „Nic se mu nestane.“
Ale přesto se té neodbytné myšlenky nemohl zbavit.
Čím víc nad tím přemýšlel, tím silněji si uvědomoval, že Tom přece zažil něco podobného, čím prošel Harry. Byl přece u té nehody, byl s Billem do té doby, než přijela sanitka, držel ho celou dobu za ruku a nevěděl, jestli žije… Srdce se mu sevřelo nad tím, jak asi Tomovi muselo být a najednou začínal chápat, proč Tomovi tolik vadila Dorianova přítomnost a ve světle jejich něžného, křehkého vztahu i Dorianova pozornost.
Odstrčil notebook na stranu a ze zásuvky stolu vedle postele vytáhl ohmataný papír. Rozložil si ho na klíně. Byl to obrázek Tomovy tváře, kterou kreslil už před několika týdny. Prstem přejížděl po těch důvěrně známých rysech a srdce se mu v hrudi chvělo.
„Miluju tě, víš to?“ zašeptal neživé tváři na papíru. Přiblížil černobílou kresbu ke svému obličeji a lehce na ni přitiskl rty.
„Odpusť mi, prosím,“ řekl tiše.
autor: Michelle M.
Bille co to děláš ???……doufám že neudělá nějakou blbost s tím Dorianem…..a chudák Draco, takhle ho zřídit 🙁
bože to je smutny :'(
Draco a… a … nemůže jit nikam s Dorianem :-/
Teda, čím dál napínavější, šup pokračování. Miluju tu povídku 😀
To je sice fajn, že Tom cítí, že se s Billem něco děje, ale teda až to praskne, že Bill Tomovi lhal, no to asi bude něco… doufám, že se Bill vzpamatuje, i když Dorianovi asi jen těžko odolá. Ach jo, ale stejně se děsně těším, jak to bude dál… a chudák Draco, vůbec se neodvažuju hádat, co Harry teď udělá… mimochodem, zrovna jsem se zahleděla na bílou stěnu za monitorem, asi bychom měli vymalovat, taky jsem se pokoušela zahubit komára :))))))
Prokopnu ti zadek, Bille!
Bille!Ne!Opovaž se…..
Jsem rozladěná( nejvíce kvůli této větě" Už to věděl. A taky věděl, že to nestačí, že chce poznat víc.")! Bill mě trápí! xD Nemám z toho setkání vůbec dobrej pocit, mám spíš zlý tušení. Jen doufám, že Bill nezačne s Dorianem spát. Toma sice miluje, ale Dorian ho hodně přitahuje, takže třeba usoudí, že to riskne a bude mít oba…nebo to prostě bude chtít jen s Dorianem vyzkoušet, ale myslím, že tohle už by mu Tom neodpustil. Asi už velký problém bude jen tohle, jestli to praskne. ..Jenomže Dorian je takovej hajzl, že by si to před milým Tomem určitě nenechal pro sebe. Néééé, já se bojím. Miluju tuhle Tomovu povahu, kdy je do Billa bezhlavě zamilovanej a udělal by pro něj všechno. Nechci, aby se mu ubližovalo!:( No nic, sem se zase nechala unést!xD..Necháme to na Michellle a uvidí se!;) Jinak perfektní jako vždy!!:)
tak nějak mám takovej pocit, že tohle nedopadne dobře x( Neštvi mě, Billine!!
Abych řekla pravdu, tak nevím, co si mám myslet. Docela Billa chápu. Tou rozpolceností, kterou cítí, jsme si už my všichni co jsme tady, prošli určitě nesčetněkrát. Nemusí se to týkat jen vztahů, ale prostě tak. Jenomže když se na to díváme z pohledu pozorovatele, vypadá všechno jinak. My víme, že dvojčata patří k sobě a že Dorian je to zlo, co se jim vkrádá do jejich něžného světa. My ano. Chyba je v tom, že Bill sám si to neuvědomuje, jeho představa, že se Dorianovi, tomu nádhernému Dorianovi, líbí, vzrušuje. A to je problém. On je ten slabý článek… a přestože ho, jak jsem řekla, v jistém smyslu chápu a mám ho ráda, jestli zradí, bude mu to Tom… i já… špatně odpouštět.
Co se týče Harryho a Draca, lituji, že je potkalo takové neštěstí, ale pevně věřím, že to nakonec překonají. Tady je to trochu jiné, oba jsou si bezmezně oddaní… spolu stojí proti celému světu. Komplikace možná nastanou, až Draco zjistí, jak na tom je. Pochybuju, že by se na Harryho lásce k němu něco změnilo, spíš mi dělá starosti Draco samotný. No, uvidíme, nechám se překvapit, jak to bude dál. Doufám, že to bude brzy :))
Někdo tady hergot přece jen musí bejt optimista… sice netuším, co má Michelle v úmyslu, ale já se pevně držím Billovy poslední myšlenky, kdy žádá nakresleného Toma o odpuštění a doufám, že si uvědomil, kam se řítí a jak nerad by o Toma přišel. Pokud bude mít čistý úmysly, jsem mu schopná odpustit i to krátkodobý poblouznění Dorianem, vždyť za to nikdo nemůže, to je prostě chemie, proti který je člověk naprosto bezmocnej. Mám samozřemě obavy, že Dorian už mu nedá šanci couvnout. I kdyby si to teď na poslední chvíli rozmyslel, myslím, že ze strany pana profesora se něco stane. Je už teď jasný, že bude průšvih, protože Bill Tomovi lhal… neřekl mu, že už se s Dorianem sešel a to úplně stačí k tomu, aby se jejich vztah narušil, ale jako věčná optimistka a vyznavačka happyendů pevně doufám, že to nakonec skončí dobře.
Co se stalo Dracovi je mi stále záhadou a netrpělivě čekám na vysvětlení. Zatím to vypadá, jako by ho někdo mučil nebo přinejmenším zmlátil, ale jistá si nejsem, nevyznám se v bradavických způsobech. Je mi těch kluků líto… ještě si ani nic neužili a už takhle krutej osud. Ovšem díky němu si Bill možná něco uvědomil, pochopil, jak by bylo strašný o brášku přijít… snad to pomůže a snad se Harrymu podaří Draca zachránit.
Jsem nedočkavá, Michelle, těším se na další díl a nepochybuju o tom, že mi brzy přistane na mejlu. 😉 Tvá vděčná čtenářka J. :o)
Sakra,tak nádherná povídka a musí se to tak kazit????Do háje…Michalle..zabij toho zmetka Doriana!!!!!!Jinak…krása
Bobík Tom, ale nevěřím, že by se vzdal jen tak lacino, kdyby náhodou! Bill je očividně hodně zvědavý a neví, že by se mu to mohlo nevyplatit 😀 i když kdo ví, co se stane 🙂
Těším se na to 🙂