autor: tokiaccka
betaread: Janule
betaread: Janule
Věnováno Nice, Adelle Kaulitz, Adusce, Mišce a Barče.
S plyšákama v rukou jsme vyběhli z rohu a sedli si na klín našemu nevlastnímu otci. Smáli jsme se. Očička nám svítila jako jasné hvězdičky večer na černé obloze.
Začali jsme chodit do školy. Nelíbilo se nám tam. Škola nás zdržovala, obtěžovala. Nenáviděli jsme jí. Nikoho jsme tam neměli rádi. Oni nás taky ne. Ani učitelé. Psychicky nás šikanovali. Už jsme nemohli dál. Potřebovali jsme něco, kde jsme mohli být šťastnější. Našli jsme to. Je to naše kapela.
Gustav, Georg, ty a já. Nejlepší čtyřka na světě. Nejlepší přátelé ještě s Andreasem. Fanynky po nás šílely. Omdlévaly. Ale my jsme byli bez přítelkyň. My dva jsme byli totiž spolu. Pamatuješ?? Jistě že ano.
Náš první den. Zmrzlina, pizza, šampaňské, svíčky, romantika a my dva. Spolu. Navždy. Jenže…
Nastal osudový den. Šli jsme spolu ven. Do parku. Seděla tam. Nenápadně na lavičce. S rukama v kapsách. Ani jsme jí nevěnovali pozornost, když tu vstala a postavila se před nás. Pozdravila a my jí taky. Zdála se být milá. Jak jsme se mýlili.
Z nevinného andělského pohledu se vyklubal vinný ďábelský pohled. Vytáhla ruku z kapsy. Držela pistoli. Vykulili jsme oči. Nevěřili jsme, co se z takového anděla náhle stalo.
V jejích očích byla vidět nenávist.
Natočila se na tvůj směr.
Stál jsem vedle tebe a držel tě za ruku. Ale najednou jsem cítil, jak tvoje ruka chladne a pouští se mě. Tvé tělo klesalo. Chytl jsem tě. Křičel jsem tvé jméno a snažil se tě zachránit.
Ona utekla. S pocitem viny.
Brečel jsem. Mé slzy dopadaly na tvé lehké umírající tělo. Podepíral jsem tvojí hlavu, ale ty už jsi přestával vnímat.
Nevnímal jsi.
Zemřel jsi mi v náručí. Lidé kolem křičeli, malé děti brečely a pištěly, volali záchranku.
Pozdě.
Miluješ mě dodnes?? Možná. Snad. Určitě.
Dřív než se to stalo, jsme si v klidu žili. Hráli jsme si, smáli se, brečeli, hádali se. Milovali se.
Milujeme se i teď?? Pořád?? Stále?? Nepochybuji.
Vzpomínal jsem na tebe.
Teď už nemusím.
Teď už ležím vedle tebe.
autor: tokiaccka
krásné.. pěkně citově popsané.. moc se mi to líbí. x))
Tyy jooo…ja cu takee tak umet psaat….pste jako bych to widela ziwe…pste upe jsi me wtahla do toho pribehu…pste najednou jako kdybych ja nwm…jsem stala…a wsechno to widela…
pěkný,ale nevim jestli šlo o toma či o billa to je takovej malej detail,
krásny
a pro mě? děkuji prcku :-*
MiMi….hey ja tam byla…ae take nwmxDxDxD…wis co…asi ete trikrat jsem to louskala…a nic….pste jsem tam byla…ae neslo to rozeznat
wis co…jsou to preci dwojcata…tak to neslo poznat…xDxD
Heeeey!!!!! Ae to je teda mooooooooooooooc hezkýýýý!!! ((=
holky o to mi právě šlo aby tam nebylo poznat jestli je to TOM nebo Bill…x)) ale jinak moc moc díky že se vám to líbí x))
jo, je to pěkná povídka!!! moc se ti povedla!!!
*neschopna slova čumí na řádky, po tvářích ji tečou slzy a chce tě sprdnout… nemůže… na to je ta povídka příliš krásná… a příliš smutná… tak sedí a brečí.*
podle me je to dobre že není poznat o koho šlo..takhle si každá muže domyslet svého vlastního hrdinu…a je to opravdu moc krásne napsané…hlavne ten konec =´(
je to krásný . strasne procítený opravdu nádhera! ten konec je nejhezčí omg krása opravdu ! sklanim se pred tebou je to fakt nádhera!