Forever Yours 5.

autor: Lostmickey
betaread: Janule

(Tom)

Billa jsem objevil usínajícího u stolu, kde před ním jen osamoceně chladla pizza.
,,Jsi zlato.“ Chválil jsem brášku, když jsem dojedl poslední kousek a hrnul jsem se k umyvadlu, smýt ze sebe přebytečný kečup.
,,Já vím.“ Mrknul na mě a vstal od stolu, když někdo zaklepal na dveře. Vyměnil jsem si s bráškou nic netušící pohledy. Šel jsem otevřít a Bill utíkal v těsném závěsu za mnou. Před dveřmi stáli nějací dva kluci.
,,Kdo to je?“ Zeptal se mě šeptem Bill a koukal mi přes rameno. Jeden z nich nahodil úsměv.
,,Ahoj. Všimli jsme si auta, tak jsme se šli podívat kdopak je tu tentokrát.“ Bill i já jsme nic neříkali, tak pokračoval dál. ,,Jsem Chris a tohle je Michael.“ Druhý kluk nám ledabyle mávnul a já jen kývnul hlavou. ,,Chodíme tudy do vesnice na pařbu, tak jsme se chtěli zeptat, jestli nechcete jít taky.“ Spustil ten Michael. Vypadal o něco mladší než Chris. Ale oba byli rozhodně starší něž já a bráška.
,,No… Dneska se nám to nehodí.“ Spustil za mnou opatrně Bill.
,,A co zítra? Je to tu každý den, ale většinou nic moc. Je to spíš o chlastu a tak.“ Vysvětloval jeden přes druhého. Ani jsem je nestačil pobírat.

,,Tak se stavte zítra, ale dneska už fakt ne. Přijeli jsme teprve před pár hodinami.“ Zakroutil jsem hlavou a oba jen chápavě přikývli. ,,Jo a mimochodem, já jsem Tom a tohle je moje dvojče Bill.“ Ustoupil jsem stranou a odhalil Billa zrakům těch dvou. Chris si Billa pozorně prohlížel a pak se podíval zpátky na mě. Skoro jakoby nechtěl věřit tomu, že jsme dvojčata. Možná to nebylo hnedka na první pohled zřejmé, ale když se člověk podíval pozorněji, byli jsme vlastně úplně stejní.
,,Tak zejtra kolem osmý?“ Navrhnul Michael a já jen souhlasil. Bill šeptl něco na způsob, že se těší a pak jsme se jen narychlo rozloučili.

,,Hele ten Michael…Docela hezkej kluk. Co myslíš ?“ Pronesl Bill při cestě k televizi.
,,Já nevím. Vypadá… Hej!“ Okřikl jsem ho, když mi došlo co právě řekl.
,,Oba si byli docela podobní. Co když jsou to taky sourozenci?“ Snažil se to honem zamluvit bráška.
,,Dvojčata to ale rozhodně nejsou.“ Zakroutil jsem hlavou a natáhl jsem se na pohovku. Bill zatím hledal ovladač.
,,To možná ne, ale jsou docela milý.“

,,Hele co tím naznačuješ? Jako že jsou milý?“ Vybafl jsem docela podrážděně. Žádnej kluk nebude mýmu bráškovi připadat milej. A už vůbec ne někdo, komu je už nejmíň dvacet a vypadá na pěkného vošousta.

Bill se na mě jen překvapeně otočil.
,,Nevyšiluj, Tomi. Jenom je fajn, že prostě takhle přišli a pozvali nás někam ven.“ Pokrčil rameny a sedl si do křesla vedle mě.

,,Půjdeš?“

,,Myslíš zítra?“ Zeptal se bráška a já jen přikývnul. ,,Proč ne. Ty snad nepůjdeš?“

,,Nevím.“

,,Ale sám si jim řekl, ať se pro nás zítra staví.“

,,No jo, ale to jsem nevěděl, že ti budou připadat milí.“ Zaškaredil jsem se na něj.

,,Tome, uklidni se. Nic tak hrozného jsem neřekl.“

,,Já jsem v klidu.“

,,No jasně. A hele, víš co? Dej mi vědět, až ti trochu klesne tlak. Budu nahoře.“ Zaprskal Bill a hodil po mě ovladač.

,,Bille, počkej…“ Snažil jsem se ho zadržet, ale nějak mě nevnímal. Slyšel jsem jak vybíhá shody a pak se za ním zabouchly dveře. Pustil jsem si televizi a snažil jsem se soustředit na děj nějakého filmu, co dávali.

No. Tak nám to pěkně začíná. Každopádně strávím dnešní noc asi tady. Ještě štěstí, že tu byla jedna náhradní deka, protože kdybych se objevil nahoře, Bill mi samou láskou asi vyškrábe oči. Dobře, já uznávám, že jsem to trochu přehnal, ale o co mu šlo? A jak si ho ten kluk prohlížel. Ts… Nic nebude. Bill je můj. Můj. Můj. A nikdo nám nemůže náš vztah jakkoli poničit. Jasně – právě jsem nám ho ničil sám, ale nechtěl jsem. Vážně ne. Bill je můj bráška a moje láska a já nechci, aby mi ho vzal někdo, jako byl ten Chris. Nebo snad ten Michael.

Nahoře bylo ticho. Bill buď trucovitě zíral do zdi a nebo si četl. To dělal poslední dobou často. Začal s tím při nudných cestách kolem světa a pokračoval v tom i doma. Chtěl jsem jít za ním, ale neumím se omlouvat. Zvlášť když vím, že i kdyby mojí omluvu nepřijal, bude to jen a jen má vina. Nechal jsem to být a dál jsem přepínal programy. Kolem půl desátý večer se ve dveřích objevil bráška. Překvapeně jsem k němu otočil hlavu a poníženě jsem raději nic neříkal.

,,Pojď spát.“ Trhnul hlavou směrem ke schodišti. Jeho hlas nebyl vůbec vyčítavý. A to mě mrzelo. Zasloužil bych si to. Vypnul jsem televizi a Bill si přisedl. Neodvážil jsem se dotknout se ho. On to vyřešil za mě. Vměstnal se do mého náručí a hlavu si položil na můj hrudník. ,,Nezlob se.“ Zašeptal. Bylo mi stále více trapně. On se omlouvá mně? Nemělo by to být naopak.
,,Ne, Billy. Ty promiň. Jsem idiot. Já vím, že jsi tím nic nemyslel.“ Přimáčkl jsem si ho těsněji k sobě.
,,Nechci se hádat.“ Zakňoural Bill. ,,Ale zítra tam půjdu, Tomi. Je mi jedno, jestli se ti to líbí nebo ne, ale už jsme to slíbili.“ Doplnil trochu výhružným tónem. Už jsem chtěl protestovat, ale on mě umlčel polibkem. Nechal jsem to být a doufal jsem, že si to rozmyslí. ,,Jsem unavený.“ Odtáhl se ode mě a pomohl mi na nohy. Ruku v ruce jsme vylezli po schodech nahoru. Bill měl svoji půlku postele pěkně rozhrabanou. Ta moje byla více méně netknutá. Bill si sundal tričko a jen tak v boxerkách si lehl zpátky do peřin. I já jsem se zbavil zbytečného oblečení a lehl jsem si vedle něj. Chytil mě za ruku a povzdechl si.
,,Proč to tak nemůže být pořád?“ Zamyslel se. Nadzvedl jsem hlavu, abych mu viděl do očí. ,,Co myslíš?“

,,To chození za ruce ve městě. Byl to úžasný pocit.“

Zasmál jsem se jeho dojetí. Dotčeně se na mě zakřenil a pak se dál díval do stropu. ,,Tobě se to nelíbilo?“

,,Bylo to nádherný.“ Přisvědčil jsem honem. ,,Mohli bychom si to zítra zopakovat, místo té pařby.“ Zkusil jsem to, ale neuspěl jsem.
,,Ne! Tomi, ne! Už jsem řekl. A dobrou.“ Přetočil se na bok a pustil mojí ruku.
,,Dobrou.“ Zašeptal jsem a otočil jsem se na druhou stranu.

………

Celý druhý den jsme kolem sebe chodili skoro beze slova. Bill neustále přehraboval svoje věci a nemohl se rozhodnout, co si vzít večer na sebe. Já ho jen trochu zklamaně pozoroval, ale už jsem neřekl ani slovo. Nějak jsem se smířil s tím, že Bill má prostě pořád svojí hlavu a své názory. Bylo něco málo před osmou, když Bill vlítnul do obýváku, postavil se před televizi a několikrát se před ní dokonce zatočil.
,,Tak co? Jak vypadám?“ Zjišťoval mé názory. Abych řekl pravdu, byl nádherný. Moc mu to slušelo. Vypadal opravdu roztomile. Vlasy měl jen tak a oči zvýrazněné tlustými černými linkami.
,,Fantastický.“ Vydechl jsem a poklepal jsem si na kolena. Přihopsal ke mně a pověsil se mi kolem krku.
,,Vážně nechceš jít taky?“

,,Ani ne.“ Zakroutil jsem nesouhlasně hlavou. ,,Ale ty si to užij.“ Poplácal jsem ho po zádech. Jen se usmál a políbil mě. Vnikl jazykem do mých úst a já jen vděčně stiskl jeho drobný zadeček. Zrovna, když jsem se rozhodl zajít trochu dál, vyrušilo nás to samé soustředěné klepání na dveře. Bill vyskočil a zamával mi, než zmizel mezi dveřmi. Slyšel jsem ještě, jak se hlasitě zdraví s Michaelem. Chris s nimi zjevně nešel.

Došel jsem si do kuchyně pro něco k pití. Posadil jsem se ke stolu a podepřel jsem si rukama bradu. Co tady budu celý večer dělat? Mohl bych přeci jít za ním. Překvapím ho a možná ho i potěším. V té vesnici není moc míst, kde by se daly pořádat nějaké akce. Možná bych nemusel být tak upjatý. Trochu se napiju, dostanu se do nálady a všechno bude O.K. Bill by byl přeci rád, kdybych se tam ukázal.

Snažil jsem se sám sobě zatajit skutečnost, že za ním jdu jen proto, abych ho zkontroloval a ne proto, abych se pobavil nebo mu udělal radost. Naházel jsem na sebe nějaké kloudné oblečení a ještě jednou jsem si to rozmyslel. Bráška přeci není hloupý. Dojde mu, že jsem tam přišel, abych se ujistil, že je mi stoprocentně věrný. Jenomže to nutkání nešlo jen tak potlačit. Vyběhl jsem z chatky a málem jsem zapomněl zamknout. Šel jsem pěšky. Bylo to jistější, protože kdybych tam opravdu dorazil a dal si něco tvrdšího k pití, moje auto by mohlo dopadnou velice špatně.

autor: Lostmickey