autor: tokiaccka
betaread: Janule
betaread: Janule
—Tom—
Kam se podívám, vidím Billa. I v tom pitomým ledovým čaji, kterej piju zas sám. Ledové kapky stékají po vychlazené láhvi, jako moje slzy, teď už po vybledlé tváři. Kdo by to do mě řekl. Nikdo mě nezná, že bych brečel a nejednou se objeví člověk, kterej to všechno změní. A copak asi ten člověk teď dělá?? Zamyslím se a začnu se pomalu zvedat. Kleknu si na postel a přiložím ucho na stranu zdi, co odděluje od sebe mě a Billa.
—Bill—
Sedim a opírám se hlavou o zeď. S fotkou Toma v ruce a tichými vzlyky mám opřené svoje ouško o naší společnou zeď. Mojí a Toma. Co tam dělá?? Je tam sám nebo zas s nějakou holkou?? To ne… to je hrozná představa… on ani neví, jak moc mě bolí to, že ho kolikrát vidím s těma děvkama, co si vodí na pokoj nebo někdy dokonce domů. V takových chvílích přemýšlím, jestli bych mu to neměl říct, co k němu cítím. Aby si je nevodil domů, protože mě to ničí. Jenže po úvaze, co by si o mně potom myslel a ze strachu, to hned zavrhnu a raději se utápím v depresích.
—Tom—
To snad nee… co mě to zase napadlo… zas další bláznivej nápad… mno, některý mý nápady jsou bláznivější, ale všechny vedou směrem k Billovi.
Zítra koupím kytku, bonboniéru a napíšu mu dopis. Nevím, jak to s tim dopisem teda zvládnu, protože tohle není zrovna moje parketa, ale pro lásku se dělá všechno. Tak to udělám pro Billa.
„Ano!“ Zakřičím a splašeně začnu skákat na posteli, jakej jsem dostal geniální nápad. Musim se trochu pochválit. Musim říct Billovi, že zítra nepřijdu na snídani. Musim za nim… Hned!!!
Vezmu si boty a vykračuju si to k Billovu pokoji.
Jsem na místě.
Zaklepu…
—Bill—
Odtrhnu ucho od zdi, když se na mých dveřích ozývá splašené bouchání. Odložím Tomovu fotku do šuplíku v nočním stolku a zvednu se z teď ještě víc osamělé postele. Cupitavými krůčky dorazím ke dveřím a otevřu je… jenže v okamžiku, kdy vidím Toma, se zarazím a nejsem schopen ani ho pozdravit, natož se zeptat, co potřebuje.
„Bille,“… začne Tom, ale nezdá se mi, že by byl příliš taky v pohodě, což je u něj fakt divný a pak řekne něco, co je u něj ještě divnější, protože vždycky vejde a nikdy se nikoho na to neptá, jestli může dál nebo ne.
„Mohl bych dál?“ zeptá se skromně…
„Já-já… no jasně, že jo…“ odpovím, ale pořád mi tu něco nesedí.
Sedne si na postel a pokyne mi, abych si sedl vedle něj. Přicupitám k němu a opatrně si sednu na místo, které mi ukázal…
Mlčky ho sleduju a zadívám se do těch jeho úžasných očí. Čokoládová barva v jeho očích… ehm… mám chuť na čokoládu… je stejně tak sladká, jako Tomovy oči… vlastně stejně jako Tom celej. Byla by těžká volba rozhodnout se, kdyby přede mnou ležel Tom a čokoláda… jenže Tom by nikdy nečekal, že si vyberu jeho. Vždyť nic netuší… nebo jo??
Docela se bojim toho, co přijde teď, protože začíná mluvit a hlas se mu klepe.
„Ehm… Bille… já zítra nepřijdu na snídani.“
„A to si mi nemohl říct už ve dveřích?“
„No mohl, ale chtěl jsem jít dovnitř… a je tu ještě něco.“
„A-ano?“ řeknu teď už nejistým hlasem.
„Prosim tě… zítra vůbec nechoď do pokoje… jdi se projít třeba po městě nebo tak, jo??“
„Co-Cože?? Co tu budeš dělat?? Proč mám jít pryč?? Proč tu nemůžu bejt??“ Mám snad ještě spoustu otázek, ale Tom mě raději zarazí.
„Uklidni se, prosím tě… uvidíš zítra… já ti pak dám vědět, kdy sem budeš moc přijít… nebo přijď po obědě… hlavně se neboj… nebude tu nic špatného…“ Snaží se mě uklidnit, ale moc to nepomáhá..
„Tak dobře, ale nepřej si mě, jestli tu něco provedeš…“ stejně bych mu nic neudělal, ale to on nemusí vědět.
„Tak já půjdu… hezky se vyspi, bratříčku…“
„Jasně, ty taky… dobrou. Zabouchnu za ním dveře, když konečně ráčil zvednout své pozadí a odejít do svého pokoje.
„Jasně, ty taky… dobrou. Zabouchnu za ním dveře, když konečně ráčil zvednout své pozadí a odejít do svého pokoje.
—Tom—
Nervozitou a únavou padnu na postel. Byla to náročná návštěva. Musel jsem zapírat. Tak moc jsem mu už chtěl říct, co k němu cítím a co všechno pro mě znamená. Snad to vydržím umlčet do zítřka… Musím…!!
Po ještě kratším přemýšlení, co se zítra asi stane a jak bude Bill reagovat, jsem usnul do říše snů, naděje a lásky.
Nechal jsem si zdát o Billovi. Zvláštní je, že když chcete, aby se vám o někom zdálo, tak se to většinou stane. Stejně tak, jako teď mě.
Nechte mě zdát si o Billovi.
!!Don’t disturb!!
autor: tokiaccka
Jo jo!! přesně táááág a dáááááááál!!!! ((=
jo,to je pravda že když chcete aby se vám o někom zdálo tak se vám o něm zdá..mě se to stalo zrovna v úterý a ve středu..myslela jsem na svého kluka co je v anglii a říkala ´jsem si ať se mi o něm zdá..no a tak se i stalo..fakt kouzelná povídka plná pravdy..pls dokonči tyto povídky JSOU ÚŽASNÉ!!!
jee moníí!!… jen tak dale :D… a jakto že to… no nic xD… kwašně :)…. mnohem lepší, než ten depkoid 😉 xD
ty jo, to je trápení a přitom k sobě cítí upa to samý:D
to chce rychle pokračko xD
jůůů jsem zvědavá, co na to billí 🙂
neboj v takovym snu tě rušit nehodlám….ale hodlám rušit autorku téhle povídky!!! A to tak že: Honem další dílek!!!! xDDD
krásné, prosím hned o další díleček!!!!!!!!
tak to jsem zvědava
je to úúúplne božííííííí… *IN LOVE* a určite si to nemyslím jediná jak tak vidím…fakt skevlá povídka =)=)=) se mooc mooc moooc teším na další dílek =)=) doufám že bude čím dríve…
jo a jinak to s tema snama…me se to ješte nikdy nestalo….to není fééééér…jako tss…budu uražená…asi se budu muset víc snažit XD