autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Nečekal jsem jej… ne teď… a už vůbec ne skoro nahýho…
Mé oči se nedokázaly odtrhnout od jeho nádherně plochýho bříška, po kterém ještě stékaly pramínky vody.
Celou místností se rázem nešla vůně třešní a vanilky – podle mě nejkrásnější vůně, protože tak voněl jenom on. Téhle vůně jsem si všiml teprve před chvilkou, ale náhle se mi vryla do paměti, jako bych ji cítil pořád…
Ale já ji také cítil pořád. Stejně jako jeho. Jenom jsem ji nevnímal. Jenomže tady přeci byla! A úplně stejný případ je Bill. Do téhle chvíle jsem jej také nevnímal a bral jsem jej jenom jako náhražku za nějakou holku, milování s ním bylo pro mě samozřejmostí a nikoli něčím vzácným.
Pocit noření se do jeho těla jsem nebral jako dar, ale jako něco, po čem jsem toužil a bylo mi to dovoleno. Možná, že až teď mi došlo, jak hrubě jsem se choval, ale já se prostě nedokážu změnit! Žádná mě nezměnila a pochybuji, že by to dokázal můj bratr.
Mé oči se nedokázaly odtrhnout od jeho nádherně plochýho bříška, po kterém ještě stékaly pramínky vody.
Celou místností se rázem nešla vůně třešní a vanilky – podle mě nejkrásnější vůně, protože tak voněl jenom on. Téhle vůně jsem si všiml teprve před chvilkou, ale náhle se mi vryla do paměti, jako bych ji cítil pořád…
Ale já ji také cítil pořád. Stejně jako jeho. Jenom jsem ji nevnímal. Jenomže tady přeci byla! A úplně stejný případ je Bill. Do téhle chvíle jsem jej také nevnímal a bral jsem jej jenom jako náhražku za nějakou holku, milování s ním bylo pro mě samozřejmostí a nikoli něčím vzácným.
Pocit noření se do jeho těla jsem nebral jako dar, ale jako něco, po čem jsem toužil a bylo mi to dovoleno. Možná, že až teď mi došlo, jak hrubě jsem se choval, ale já se prostě nedokážu změnit! Žádná mě nezměnila a pochybuji, že by to dokázal můj bratr.
„Chtěl jsem si jenom promluvit,“ šeptl jsem do ticha ztmavlýho pokoje a plaše jsem sklonil pohled.
Zvláštní!
Najednou mi přišel tak silnej. Daleko silnější, než já.
„A o čem?“ zeptal se mě chladně a ještě více se zachumlal do bílýho ručníku, což byla jediná věc, která zahalovala jeho nádherné tělo.
„O nás,“ vydechl jsem tiše.
Zvláštní!
Najednou mi přišel tak silnej. Daleko silnější, než já.
„A o čem?“ zeptal se mě chladně a ještě více se zachumlal do bílýho ručníku, což byla jediná věc, která zahalovala jeho nádherné tělo.
„O nás,“ vydechl jsem tiše.
Bill:
Překvapeně jsem se na něj zahleděl.
Myslel jsem si, že si dělá legraci nebo co. Čekal jsem, že se chce na mně jenom vyřádit, ostatně tak, jako tomu bylo skoro každou noc. Ale tahle odpověď mě opravdu zaskočila.
Řekl to tak jemně. Zdálo se mi, že až skoro smutně.
Nejistě jsem mu pohlédl do tváře a pomalými krůčky jsem došel až k posteli, kde seděl. Rozpačitě jsem se podíval na triko, které ještě před chvilkou držel v náručí.
Vůbec jsem tomu nerozuměl. Byl jsem tak zmatenej.
Nic jsem nechápal. Možná, že mělo jednu výhodu to mé ignorování. Že by si to snad konečně uvědomil a pokusil se změnit?
„Tak mluv,“ řekl jsem klidně a oblečení, které se mi válelo po posteli, jsem si složil na jednu hromádku a odložil jsem ji vedle, abych se mohl také posadit.
Vůbec jsem netušil, co mi chce říct.
Myslel jsem si, že si dělá legraci nebo co. Čekal jsem, že se chce na mně jenom vyřádit, ostatně tak, jako tomu bylo skoro každou noc. Ale tahle odpověď mě opravdu zaskočila.
Řekl to tak jemně. Zdálo se mi, že až skoro smutně.
Nejistě jsem mu pohlédl do tváře a pomalými krůčky jsem došel až k posteli, kde seděl. Rozpačitě jsem se podíval na triko, které ještě před chvilkou držel v náručí.
Vůbec jsem tomu nerozuměl. Byl jsem tak zmatenej.
Nic jsem nechápal. Možná, že mělo jednu výhodu to mé ignorování. Že by si to snad konečně uvědomil a pokusil se změnit?
„Tak mluv,“ řekl jsem klidně a oblečení, které se mi válelo po posteli, jsem si složil na jednu hromádku a odložil jsem ji vedle, abych se mohl také posadit.
Vůbec jsem netušil, co mi chce říct.
Tom:
Bože můj! Snad poprvé ve svém životě mi došly slova. Mě, kterýmu pokaždé bez rozmyslu samy vyletovaly z úst, najednou pominuly a já nevěděl, jak začít.
Bylo toho tolik, co jsem mu chtěl říct. Možná, že by padla i nejedna omluva, ale při pohledu na něj, se má slova náhle vytratila a já jenom bezcílně poletoval po jeho tváři, která byla klidná a uvolněná.
Bylo to zvláštní, ale tohle byla snad první chvíle, co jsem se na něj takhle díval.
Při milování to bylo jiné.
Oba jsme se rychle svlékli a pak se Bill přetočil. Nikdy jsem mu nehleděl do tváře.
Nikdy jsem neviděl, jestli se mu moje počínání líbí nebo ne. Ale já byl prostě slepej! I když jsem slyšel, jak bolestí popotahuje, nepřestával jsem a přirážel jsem víc a víc.
Vlastně se mu divím, že to ještě takhle dlouho vydržel.
Ani vlastně nevím proč. Proč trpí moje chování a moji hrubost?! Proč mi nikdy nic nevyčítal a pokaždé poslušně držel?! Proč se v jeho chování nevyznám a v jeho očích ztrácím?!
Bylo toho tolik, co jsem mu chtěl říct. Možná, že by padla i nejedna omluva, ale při pohledu na něj, se má slova náhle vytratila a já jenom bezcílně poletoval po jeho tváři, která byla klidná a uvolněná.
Bylo to zvláštní, ale tohle byla snad první chvíle, co jsem se na něj takhle díval.
Při milování to bylo jiné.
Oba jsme se rychle svlékli a pak se Bill přetočil. Nikdy jsem mu nehleděl do tváře.
Nikdy jsem neviděl, jestli se mu moje počínání líbí nebo ne. Ale já byl prostě slepej! I když jsem slyšel, jak bolestí popotahuje, nepřestával jsem a přirážel jsem víc a víc.
Vlastně se mu divím, že to ještě takhle dlouho vydržel.
Ani vlastně nevím proč. Proč trpí moje chování a moji hrubost?! Proč mi nikdy nic nevyčítal a pokaždé poslušně držel?! Proč se v jeho chování nevyznám a v jeho očích ztrácím?!
Bill:
Cítil jsem, jak se na mě dívá. Na tohle jsem nebyl zvyklý.
Bylo to zvláštní, ale jeho pohled jsem opětoval.
A najednou se stalo něco, co jsem nečekal! Úplně mi to vyrazilo dech. Mé oči se šokem rozšířily a já málem překvapením vypískl, když jsem najednou ucítil dotek Tomovy dlaně na mé tváři.
On mě pohladil…
„C-co to děláš?“ vydechl jsem tiše a pozoroval jsem, jak si pomalounku svlíká své veliké triko.
Když však zvednul svůj pohled ke mně, byl to pro mě další šok. Jeho oči byli ztmavlé touhou a jejich odstín byl sytě černej.
„Tome,“ pípl jsem tiše, jak mi jeho dlaně rozvázaly uzlík na ručníku, kterej sjel až někam k mým kotníkům, ale najednou – jako by si něco uvědomil, prudce vstal, naposled se na mě podíval, vzal své triko a tiše, jako předtím přišel, tak teď i odešel.
Bylo to zvláštní, ale jeho pohled jsem opětoval.
A najednou se stalo něco, co jsem nečekal! Úplně mi to vyrazilo dech. Mé oči se šokem rozšířily a já málem překvapením vypískl, když jsem najednou ucítil dotek Tomovy dlaně na mé tváři.
On mě pohladil…
„C-co to děláš?“ vydechl jsem tiše a pozoroval jsem, jak si pomalounku svlíká své veliké triko.
Když však zvednul svůj pohled ke mně, byl to pro mě další šok. Jeho oči byli ztmavlé touhou a jejich odstín byl sytě černej.
„Tome,“ pípl jsem tiše, jak mi jeho dlaně rozvázaly uzlík na ručníku, kterej sjel až někam k mým kotníkům, ale najednou – jako by si něco uvědomil, prudce vstal, naposled se na mě podíval, vzal své triko a tiše, jako předtím přišel, tak teď i odešel.
autor: B-kay
napínavá rychle dál
co se stalo…no tušim ale nechám se překvapit co bude v dalším dílku xDDD
no tak to jako nééé měl jit změnit pravidla :-/
B-kay, já tě zakousnu, praštím něčím do hlavy a já nevím co ještě x(((((((((((( ty mě chceš normálně ZABÍT!!!!!!!!!!!!!!! takové zvraty ve všech tvých povídkách, jestli z něčeho někdy zcvoknu, tak to nebudou Puzzle ani infantilní BIll, ale TY! Ty, ty a jen TY!!!!!
toe krutárna a napínaváááá 🙂
NÉÉÉÉÉÉÉ CO NÁM TO DĚLÁŠ MÁM SLZY V OČÍCH NAPĚTÍM A ANI SE MI NECHCE PSÁT KOMENTY,ALE MUSÍM TĚ NĚJAK OBDAŘIT,TO JE PROSTĚ NÉÉÉÉJ!!! HONEEEEM!!
No ták, okamžite nech sa tam vráti a pokračuje. ČO to je, nemá odísť…