Forever Yours 1.

autor: Lostmickey
betaread: Janule

(Tom)

,,Fajn. Tak jo. Čau a díky.“ Strčil jsem mobil do kapsy a hnal jsem se dál ke dveřím Billova pokoje. S klepáním jsem se neobtěžoval a ihned jsem vlítnul dovnitř. Bráška se zrovna hrabal z postele.

,,Ahoj.“ Culil se na mě a začal skládat peřinu. ,,Promiň, jestli jsem tě vzbudil.“ Zasekl jsem se na moment a zavřel jsem dveře. Měl tu příjemný teplo.

,,Ne. Četl jsem si.“ Mávnul rukou.

,,O.K. Tak to už by sis mohl začít balit.“ Oznámil jsem mu a s vítězoslavným úšklebkem jsem skočil do právě ustlané postele. Bill zůstal stát a sjížděl mě zkoumavým pohledem.
,,Proč?“

,,Máme tu chatu. Zítra ráno vyrážíme a při tvý skleróze bys měl začít balit trochu dřív, abys tady pak něco nezapomněl. Čemuž se stejně asi nevyhneme, co?“ Neodpustil jsem si lehkou ironii, ale my oba jsme věděli, jak to bylo myšleno. Ještě jsem mu úplně neodpustil ty kukuřičné lupínky, co mi ráno snědl.

,,Takže to klaplo? To je paráda!“ Tlesknul si bráška a natáhnul na sebe tepláky. ,,To abych vážně začal balit.“ Zamračil se a rozhlédl se po přeplněných skříních. ,,A co ty?“ Vrátil se pohledem ke mně.

,,Já? Vždyť sám víš, že mi stačí deset minut na to, abych do tašky naházel pár trik a džínů.“ Upozornil jsem ho na zjevnou skutečnost a natáhnul jsem se po něm. Uhnul a nasadil prosebný kukuč. ,,Snad nechceš, abych ti zase pomohl…“ Bill jen kývnul. ,,Néééé…“ Praštil jsem hlavou na polštář a dlaněmi si zakryl oči.

,,Ale no tak… Minule nám to tak šlo.“ Zaškemral a začal zpod postele dolovat obrovskou cestovní tašku. Já bych do ní nacpal všechno oblečení, který jsem měl, ale Billovi se do ní nevešla ani pětina věcí, která byla poskládaná v jeho skříních a vystavěná různě po policích. Už jsem viděl, jak sebou zase poveze půlku pokoje. Ale i to byl jeden z těch důvodů, ze kterých jsem ho tak nehorázně miloval.

,,Šlo? Tolik modřin a škrábanců jsem snad ještě nikdy neměl!“ Zaprotestoval jsem. Balit Billovy věci, bylo jako přehrabovat se ve starým odpadu. Nemyslel jsem to zle, ale minule mě pověřil výběrem doplňků a dobře věděl, proč to udělal. Když jsem viděl ty hromady řetízků, náramků a pásků, bylo mi jasný, že se téhle práci chtěl za každou cenu vyhnout. Všechno do sebe bylo zamotaný a spousta těch věcí byla opravdu dost ostrá. Když jsem s tím skončil, bylo na Billovi, aby mi pár těch jeho pitomostí vymotal z dredů. Zabralo nám to celé odpoledne, ale pravda, že jsme se u toho nasmáli.

,,Tak tentokrát můžeš vybrat oblečení ty a já se postarám o zbytek.“ Zkusil to znovu. Odkryl jsem si oči, ohromen jeho velkorysostí.
,,Tak dobře.“ Souhlasil jsem a našpul jsem rty. Místo toho jsem se dočkal jen letmé pusy na tvář a Billovy snahy, dostat mě z postele.

,,Hele, co myslíš? Kufr a tašku nebo dvě tašky a nebo ještě jinak, dva kufry?“ Začal plašit bráška. Chytl jsem ho za ramena a trochu jsem s ním zatřásl, aby se probral.
,,Billy myslím, že tahle obrovská taška bude stačit.“ Bill se nedůvěřivě zadíval na zavazadlo, do kterého měl nacpat věci na celých příštích čtrnáct dní. Pak se vrátil pohledem ke mně. ,,Myslíš?“ Optal se nejistě. ,,Chci se ti líbit.“ Dodal honem, když viděl jak se chystám kývnout.
,,Tak víš co. Mám úplně stejnou tašku a celou ji nezaplním, tak si pak můžeš dát zbytek věcí ke mně. Budeš mít tašku a půl. To zní rozumně, ne?“ Navrhnul jsem kompromis. Bill ještě chvilku stál, než se rozhoupal k souhlasu.
,,Okis. Tak do práce.“ Popostrčil mě ke skříni s triky. Málem mě trefilo, když jsem viděl všechny ty komínky super drahého prádla. I kdyby všechny moje trika rozešili na Billovy velikosti, nikdy by jich nebyla taková kvanta. Bill mě soucitně poplácal po zádech.
,,Už si souhlasil.“ Upozornil mě, abych se náhodou ještě nechtěl vyvlíknout.
,,Kolik jich chceš?“ Vytřeštil jsem oči a natáhnul ruku po jednom, které jsem na bráškovi ještě neviděl. On mě ale rychle zaseknul.
,,Tohle ne.“ Zakroutil hlavou.
,,Proč ne? Co se ti na něm nezdá?“ Prohlídnul jsem si ho. Zdálo se mi pěkný a na Billovi muselo být ještě hezčí.
,,V tom obchodě jsem si ho nezkusil a doma jsem zjistil, že není dost dlouhý. Čumí mi půlka mého úžasného sexy bříška.“ Vysvětloval Bill.
,,A právě proto bych ho vzal.“ Zakřenil jsem se a hodil jsem ho na tašku. ,,A vůbec. Co tu ještě děláš? Tohle je moje práce. Běž si dělat něco jiného.“ Zamračil jsem se a odstrčil jsem ho. Hodil po mě dotčený výraz a začal se přehrabovat v kosmetických taštičkách.

Po hodině vytrvalého vybírání jsem měl na posteli šestnáct trik, pět mikin, tři bundičky, osmery džíny. Spodní prádlo jsem raději nechal na něm a šel jsem nám dolů udělat něco k jídlu. Jak jsem později zjistil, naše lednice a všechny ostatní skřínky zely prázdnotou a tak jsem ve svém pokoji z železných zásob obětoval jedny gumový bonbóny a Billovy oblíbený kakaový tyčinky. Když jsem se s malou svačinkou vracel za ním, seděl na posteli a všechno už skládal do tašky.
,,Tomi, vejde se k tobě jedna taška s kosmetikou a dvoje boty?“ Křičel na mě, aniž by si všiml, že celou dobu stojím před ním a snažím se všelijak ochránit svůj sluch, před jeho hlasem.
,,Jasně. Ale prosím, už nekřič.“ Zasmál jsem se a pomohl mu tašku zavřít. Dotáhli jsme ji alespoň k oknu, aby tolik nepřekážela a pak jsme se vrátili k posteli. Opřel jsem se o zeď a Bill si lehnul vedle mě. Hlavu mi nacpal do klína a svoje dlouhý nohy přehodil přes okraj postele. Zakousl se do jedné z tyčinek a blaženě zavřel oči.
,,Hele a to tam jako budeme fakt sami jo?“ Zamyslel se.
,,Jo.“ Přisvědčil jsem a strčil jsem si do pusy jednoho gumovýho medvěda. Žlutýho. Ty sem měl nejradši.
,,Ty už si tam byl. Jaký to je? Teče tam teplá? Co postele? Prostě všechno.“ Vyzvídal bráška.
,,Je to normální dvoupatrová chatka. Dole máš koupelnu, teplá voda teče jen od sedmi ráno do devíti do večera. Pak tam je obývák a kuchyň. A nahoře jedna obrovská ložnice, přímo stvořená pro nás dva a naše praktiky.“ Mrknul jsem na něj.
,,Manželská postel?“

,,Samozřejmě.“

,,A to si jako s Andreasem spal na manželský posteli, když jste tam byli jen vy dva?“ Posadil se Bill.

,,Žárlíš?“

,,Ani náhodou.“ Zasmál se a praštil mě polštářem přes hlavu.

,,A děláš dobře. Já spal dole na gauči.“ Uklidnil jsem ho. Vzal si druhou tyčinku a znovu si lehnul.
,,Nechceš spát dneska tady u mě?“ Zeptal se a přitom jen civěl do stopu. Jakoby se ptal jeho. ,,Máma má stejně noční.“ Ujistil mě honem.

,,Musím ještě sbalit sobě.“ Odpověděl jsem skoro až nerad. ,,A mimo to, ještě to nechci.“ Zakroutil jsem hlavou. Ač jsme spolu byli již tři měsíce, nespali jsme spolu. Nějak jsem se na to ještě necítil. Nebo spíš jsem měl pocit, že by to mohlo být moc rychlé na Billa, i když mě zarytě přesvědčoval o opaku. Dělali jsme spolu spoustu jiných věcí, ale k sexu jsme se ještě nedostali.

,,Ty se snad bojíš víc než já.“ Bezmocně praštil rukama do peřin.

,,Nebojím se. Jenom máme ještě čas. Nemyslíš?“

,,Bolet to bude mě, ne tebe.“ Uraženě otočil hlavu jiným směrem. Nadzvedl jsem se a sklonil se nad jeho uchem.
,,Já nechci, aby tě to bolelo, proto ještě radši počkáme. Hm?“ Políbil jsem ho na tvář a zvedl jsem se z jeho postele. Ještě jsem posbíral papírky od těch tyčinek a zbytek medvědů jsem mu nechal na nočním stolku.

U dveří jsem se ještě otočil. ,,Dobrou.“

,,Dobrou, Tomi.“ Ozvalo se z peřin, do kterých se Bill zahrabal až po uši. Usmál jsem se a zhasnul jsem světlo. Celá místnost se ponořila do tmy a já odešel k sobě.

autor: Lostmickey