autor: Adella Kaulitz
betaread: Janule
betaread: Janule
… BILL …
Nemůžu tomu uvěřit. On mně vážně líbá! Ano, líbá! Se vším všudy. Jazyky se proplétáme v divokém tanci vášně. Vím, že kdyby mě Tom tak pevně nedržel, mé nohy by mě neudržely a já se sesunul k zemi. Byl jsem, jako by mě něčím omráčil. Byl jsem jako v tranzu. Dokázal jsem vnímat jen jeho, jeho dotek, jeho zrychlený dech, jeho hebké rty, jeho jazyk.
Pomalu se ode mě odtáhl na vzdálenost asi 5ti centimetrů a zahleděl se mi do očí. Byl jsem z toho pořád v šoku.
… TOM …
Bože… co jsem to udělal?… Co jsme to UDĚLALI… Bill… on se… nebránil… dokonce spolupracoval! Nemůžu tomu uvěřit. Ach, ty jeho rty… dovádí mně k šílenství… Ale co když se nebránil, protože byl v šoku?…
,,Bille… já… promiň,“ nevím proč. Zmizel jsem z koupelny dřív, než se Bill stačil vzpamatovat. Vystřelil jsem do svého pokoje a zamkl. Cítil jsem, že jsem v obličeji rudý jak paprika. Sedl jsem si na postel a snažil jsem se vzpamatovat z toho, co se stalo. Co jsem udělal.
To né… přece se mu to nemohlo líbit… Bill přece není takové prase jako já. Vím… že se mu teď nebudu moci ani podívat do očí… bojím se, že se mi teď bude vyhýbat obloukem… že se na mě bude dívat znechuceným pohledem… bojím se, že už pro něj nejsem jeho starší bráška, který ho ochrání přede vším, ale budu pro něj jen úchyl, kterej ho chce určitě znásilnit, nebo s ním vyvádět kdoví jaké prasárny.
Mé oči se zalily slzami strachu a zoufalství. Nechci ho proto ztratit! Mého brášku… Mého malého brášku.
… BILL …
On… šel pryč… Nohy se mi podlomily a já klečím na zemi… po tvářích mi tečou slzy… slzy zklamání… myslel jsem, že cítí to samé! Necítí!… Už mě nikdy nebude brát jako svého mladšího brášku… už nikdy! Od teď mě určitě bere jako něco nechutného… Jen proto, že ho miluju…
Pořád klečím na studené podlaze a stěží popadám dech. Pláč nejde zastavit a ani se o to nijak nesnažím. Musím za ním jít… musím se mu omluvit!
Pomalu se snažím postavit na nohy, přitom se musím opírat o umyvadlo… nohy se mi třásly.
Vyšel jsem pomalu z koupelny a potichu kráčel k Tomovu pokoji. Pláč jsem ztišil… a lehce poklepal na dveře. Nic. Pokusil jsem se je otevřít, ale byly zamčené.
,,Tome! Tome, prosím, otevři!…“ slyšel jsem ho… slyšel jsem ho dýchat, určitě tam je.
,,Tome… bráško, otevři… prosím, promiň!“ zase jsem neudržel proud slz v mých očích. Bouchal jsem na dveře a omlouval se mu. Žádná odezva. Ještě chvíli jsem jen škrábal zoufale na dveře a pak se s brekem unavený odebral do svého pokoje. Tam jsem padl na postel a nechal úplný průběh slzám. Po chvíli jsem upadl do říše snů…
…: o měsíc později :…
… TOM …
Měsíc uběhl od našeho polibku…měsíc jsem z Billem neprohodil víc než pár slov… měsíc se užírám v sobě samém. Pokaždé, když si vybavím jeho hebké rty… musím… snažím se zapomenout, abych mohl zkusit vrátit vše zpět, ale nejde to… a nikdy to nepůjde.
Je těžké vyhýbat se člověku, se kterým bydlíte v jednom bytě. Hlavně, když po tom člověku toužíte tak moc, že vám stačí jediný pohled… myšlenka na něj… a musíte jít od něj co nejdál, jinak byste to nevydrželi a vybuchli byste. Takový já mám pocit z Billa. Musím být s ním a zároveň nesmím… musím být s ním, abych mohl dýchat… nesmím s ním být, jinak bych se udusil.
Zase je zavřený u sebe v pokoji. Co tam dělá?… tahle otázka mě napadá vždy, když procházím kolem jeho pokoje.
Ale takhle to dál nejde… musím s ním mluvit… musím si s ním promluvit… potřebuju, aby vše bylo zase dobré a mohli jsme se spolu zase smát…. a být spolu zase aspoň bráchové.
Lehce jsem zaklepal na dveře jeho pokoje. Nikdo se neozval. Stiskl jsem kliku a pomalu pootevřel dveře. Bill seděl na parapetě okna a díval se ven. Když slyšel mé kroky, poplašeně ke mně otočil svou nádhernou tvář.
,,Billí… musím si s tebou promluvit…“
autor: Adella Kaulitz
wau…no dáál honem!!!
áááááá dáááááááááááááál…rychléééééééééééééééééééééé
rychle další.krása
a ted si to spolu rozdaj na oknexDxD…jooo……zuzo powidka:-*
Nooo, nejlepší je useknout to v tom nejlepším XD Co mu řekne?? Co, co??? Já jsem děsná, teď mi to nedá spát xDD Ale chválím 😉 Jak všechno dvojčata prožívají současně, aaa…..^^…
je-e….já sem nějaká zasekaná takže lepší koment asi dneska nenapíšu….xDDD
Tý jo xD jsem zvědava na co přijdou
nemam slov…honem dal! 🙂
jsem zvědavá, co z Toma vypadne x))) jestli alespoň jeden z nich najde odvahu se přiznat!!!
Len ich prosím netráp veľmi. Ja viem, že už je všetko napísané,ale mám trochu strach čítať ďalej, tak sa odhodlávam pri komentári 🙂
Obaja sú tak krásne zmätení a vyplašení, stačilo by, keby si to všetko povedali 🙂
To jsou truhlici kdyby si to vyřikali tak se nemusej trápit.