What is inside? 15.

autor: Eleanot
betaread: Janule

„Jak to myslíte?“ zeptal se nechápavě Bill, nakrčil nos. Představil si muže v černém a nejnovější technikou, který vyřezává laserem kus okna, uvnitř zneškodňuje hlídací systém a se škodolibým výrazem zadostiučinění schovává někam plné černé sáčky heroinu. A pak stejným způsobem dům opouští.

Kingsize se trochu pousmál, právník mířil stejným směrem jako jeho vlastní myšlenky. K narafičení.

„Zřejmě si představuješ Toma Cruise z Mission Impossible,“ pousmál se Dräst, „ale zamysli se – myslíš, že by bylo možné, dostat se pro cizího člověka do domu a pak zase pryč?“

Krüger vyskočil na nohy, hbitým krokem obešel lavici, až stanul po boku svého kolegy. „Ctihodnosti, musím podotknout, že tato věc je naprosto mimo tento případ – řešíme tu obvinění Ferchichiho z nezákonného přechovávání drog, ne jeho bezpečnostní systém! Tam, kam pan Dräst míří, bychom se pohybovali na tak neuvěřitelně tenkém ledu, že bych ho téměř považoval za vrstvu rybích šupin!“

Soudkyně si jej změřila pohledem, jeho přístup a nelogická přirovnání se jí naprosto nezamlouvaly. „Pane Krügere, budu nucena poprosit vás, aby jste si rybaření nechal jako koníček a stále nepřerušoval obhajobu. Pokračujte, Dräste, i když musím souhlasit, že toto by měla projednávat spíše policie, než my tady. Ale odpověď na tuto otázku by mě zajímala,“ zapíchla tázavý pohled do Billa, ten se malinko zavrtěl. O tomto tématu nevěděl naprosto nic.

„No, já… O tyhle věci se moc nezajímám, ale… Myslím si, že by to šlo. Všechno jde, když se chce, že? Anis má sice doma hlídacího psa, ale řekl bych, že by vás spíš sežral kvůli tomu, že by si myslel, že jste jídlo, ne nebezpečí. Kdyby mu ten někdo něco podstrčil, byl by s tím ten rozkošný pejsek naprosto spokojený. A v domě? Určitě, Anis často zapomínal ten systém zapnout, nebo dokonce zamknout. Kolikrát, když nebyl doma a já tam na něj měl počkat a zapomněl jsem si klíče, jsem se k němu dostávala oknem, bez problému. A ani jeho personál, uklízečka a tak, nebyli zrovna nějak pečliví na zamykání,“ kývl hlavou, aby tak potvrdil svá slova. Anis překvapeně zamrkal, teď Bill neuvěřitelně lhal.

„Takže,“ nakrčil čelo Dräst, „chceš tím říct, že vlastně je jeho dům veřejnosti téměř úplně přístupný?“ pousmál se, Bill zavrtěl hlavou.
„Ne, ne… Ne, tak jsem to nemyslel, jen… Jistěže se někdy nedalo dostat dovnitř \ tedy, takových dní bylo více, než těch, kdy bylo otevřeno, daleko více, ale…,“ koktal. Nevěděl, jak z toho ven.
Soudkyně se podezřívavě koukala, Anis se neklidně zavrtěl. Bill se nikdy neuměl hrabat z problémů. A tohle byl problém.
Bill si odkašlal, cítil na obličeji Tomův lehce zamračený pohled, nijak mu to nepomáhalo. „Tedy, chtěl jsem říct – prostě, jako každý někdy zapomněl dům odemčený, každému se to stane, že? Ale taky si myslím, že to případné zloděje, nebo… Jak to pojmenovat, když z domu nic neodnesli, jen do něj přinesli? No, to je jedno, prostě by je to zřejmě vůbec nezdrželo. Jsem si tím jistý. Nevěřím, je to naprostá blbost, aby ten heroin byl Anisův – neslyšeli jste ho o drogách mluvit, ze srdce je nenáviděl, po celou dobu, co ho znám. A jestli byl někdo odhodlán ho prostě poslat do vězení, daří se mu to zřejmě velice dobře,“ střelil, naprosto náhodou pohled na Krügera, který se podivně vítězoslavně šklebil, Bill povytáhl obočí. Dräst lehce zavrtěl hlavou, pousmál se na Billa. „Dobře, to jsme se dostali lehce od tématu. Ale nevadí, odpověděl jsi. Já nemám žádné další otázky, pokud druhá strana,“ naznačil lehké kývnutí hlavy směrem někam mezi soudkyni a obžalobu.

Böhnneová se otočila na Krügera, rukou naznačila k Billovi. „Vy máte nějaké otázky?“
‚Stovky‘, zašklebil se v duchu právník. ‚Třeba jak tě dostal hochu – nechal bych si poradit.‘ Pohled do Billových vzdorovitých temných očí v něm probouzel něco zvláštního. Usmál se. „Ano, myslím, že ano. Bille, s panem Drästem jste tady mluvili o podstrčení. Máte snad nějaké důkazy, které jste nepředložili a necháváte si je jako eso v rukávu?“ zašklebil se posměšně. „Jinak tyto diskuze byly naprosto zbytečné a bez podložených informací nebo hmotných důkazů vám to naprosto v ničem nepomůže,“ zasmál se krátce. Soudkyni se zamlouval čím dál tím méně, byl jí strašně nesympatický, odporný. Jinak ale byla vážně nestranná…

autor: Eleanot