Můj zlobivej model 23.

Posted on by Janule
autor: B-kay
 betaread: Janule
„Mě se tam fakt nechce,“ vydechl sklíčeně Tom, jak na sebe navlíkl malinko elegantnější, ale pořád obrovské černé triko, které celkem hezky ladilo s obrovskýma botama, které mu vybral právě jeho bráška. Jak se tak Tom na ně zahleděl, přišly mu celkem hezké. Ba co víc, moc hezké. Byly jako tenisky, ale malinko podobné skaetům, které nosil skoro pořád.
Jeho milá očka se rozletěla po pokoji hned, jak uslyšel cvaknutí dveří. Bill chtěl totiž dneska vypadat moc hezky, a tak se neradno divit, že byl zamčený v koupelně už něco přes dvě hodiny. Ale účel to splnilo!
Hned, jak Tomovy oči zahlédly tu dokonalost před sebou, jeho rty se malinko pootevřely, jak překvapeně vydechl a nervózně potící se ruce se snažil ukrýt v kapsách… Bill vypadal prostě dokonale! Jeho oči byly smyslně podstíněné černou tužkou, která jenom zdokonalila jejich svádivý pohled. Jeho rty byly jemně přejety bezbarevným leskem s broskvovou vůní a jeho vlasy byly dokonale upraveny a spuštěny podél ramen. Oblečení bylo stejně jako u Toma, více sportovnější, ale přesto vypadal nádherně. Černé džíny mu dokonale ladily s provoněnou černou hřívou, která mu něžně splývala kousek pod ramena.
„Tak? Co tomu říkáš?“ usmál se zářivě jako sluníčko a malinko se před Tomem pootočil. Nemohl mu uniknout Tomův vykolejený pohled, kterým si změřil celé jeho tělo… Vždyť Tom také nebyl k zahození. A v tom černém triku přišel Billovi neskutečně sladký. Jako malinkatý králíček, který se žene do medvědí pasti.
„A-ale jo, dobrý,“ vydechl Tom tiše a spěšně na sebe nahodil velikou mikinu na zip, když se najednou obývákem roznesl Billův jemný smích. „Co se stalo?“ šeptl Tom nechápavě a překvapeně sledoval své dvojčátko, jak se k němu pomalounku blížilo. Billovy ruce lehce přistály na lemu Tomovy mikiny a zase mu ji hezky svlékly. Jeho rty se zvlnily do pobaveného úsměvu.
„Měls to opačně, ty trdlo,“ vydechl tiše a pomohl Tomovi obléct mikinu konečně správně, jakoby snad Tom byl nějaké malé miminko, které se bez pomoci neumí ani obléknout. „Takže to je asi malinko lepší než jenom dobrý, nemám pravdu?“ zeptal se tichým hláskem a mile se na Toma zahleděl. Ten jenom rozpačitě těkal očkama po nádherném obličeji svého bratra a nedokázal spustit svůj pohled z oblasti, kde se nacházela ta měkká nádhera v podobě Billových rtů.
„Možná jo,“ špitl nejistě a Billa od sebe jemně odsunul, aby mohl kolem něj bezpečně projít. „Já počkám venku, ano?“ řekl nakonec a Bill už mohl postřehnout jenom lehké třísknutí dveří a následně naléhavé kroky dolů, kterými se Tom řítil k autu…
Jeho útlá ramena se smutně svěsila dolů a jeho pohled spočinul v odrazu zrcadla… Tak dlouho se na tuhle chvilku chystal… I když to byl on, kdo chtěl přestat a zapomenout na Tomovy horlivé polibky, nedokázal to… A dnes se mu chtěl prostě líbit. Dvě hodiny se snažil udělat ze sebe něco, aby se Tomovi aspoň malinko zalíbil, ale ono to stejně nezabralo. Tom byl pořád tak zvláštně odtažitý… „To bude asi tou nocí,“ pomyslel si Bill smutně a jen s nevraživostí litoval chyby, při které se oddal té nádherné slasti… I když to nebyly Tomovy dlaně, které mu to blaho způsobovaly, Billova přivřená víčka však stejně viděla jeho. Představoval si, jak jej líbá po celém těle a jak si jej k sobě naléhavě tulí… Tyhle představy byly až příliš krásné, aby to byla pravda. A Bill to moc dobře věděl! Naposled věnoval svému odrazu v zrcadle smutný pohled, vzal klíčky, kterými spěšně zamkl Tomův byteček a rychlými krůčky cupital k autu.
Tom už byl usazen na místě spolujezdce a díval se z okna na ulici, kterou ale stejně nevnímal, jelikož byl ponořen hluboce do svých myšlenek, které mu v hlavičce proudily zběsile jako vulkán. Nevěděl, jak dlouho ještě dokáže odolávat Billově přitažlivosti… Už to v sobě nedokázal potlačit. A ještě k tomu když se ráno vzbudil vedle jeho křehkého tělíčka, které mu tiše spinkalo na hrudi, málem se mu podlomila kolena…
Mnohem radši by teď seděl doma u televize nebo by se šel třeba projít s Billem, než aby musel znovu snášet ty zmalované anorektičky, které nikdy neměl moc v lásce. Možná bylo důvodem to, že od nich neslyšel jinou větu než: Tome vodu!… Tome kde mám tu vodu? …Kaulitzi, mé pití…
S tímhle se však už smířil. Nikdy pro ně neznamenal víc než poskok a pochyboval, že jej někdy vlastně budou brát jako něco jiného.
Bill se malinko smutně posadil za volant a rozladěně nastartoval. Tohle byla jedna z mnoha cest, které spolu prošli bez toho, aby mezi nimi padlo co i jen slůvko…
Hned jak dorazili před agenturu Tom poznal, že to bude stokrát horší, než ředitelova oslava, protože zatímco před jeho vilou parkovalo asi pět aut, tady jich bylo asi čtyřikrát tolik a dost pochyboval, že některé z aut patřilo obyčejným lidem jako byl on. On sem prostě nepatřil… Takovýhle svět vůbec neznal a nebyl mu ani v nejmenším podobný. Vyděšeně se rozhlížel po všech těch nablýskaných džípech a Porsche a mohl jenom doufat, že si jednou vydělá alespoň na obyčejného brouka, jak s oblibou říkával těm autíčkům, která se až nápadně podobala broučkům.
„Co se stalo?“ zeptal se jej Bill tiše a pomalounku k němu došel. Tom se rozladěně posadil na kapotu Billova auta a smutně se zahleděl na hvězdnatou oblohu.
„Já sem nepatřím, Bille. Prostě to nejde. Dokážu bejt jenom jejich poskok. Pořád jsem jím byl, až teď… když ses tady zjevil, jsem začínal věřit, že můžu být… třeba něco víc, ale… prostě to nejde… nikdy se jim nebudu podobat,“ vydechl tiše a svůj pohled nesměle sklonil ke svým dlaním, které najednou ucítily teplý dotek těch Billových.
Jeho bráška si vedle něj udělal místečko a láskyplně se na něj zahleděl.
„Ty se jim nesmíš podobat, Tome! Kdyby ses jim podobal, nezvládl bych to… tohle jsi prostě ty a já jinýho Toma nechci. Nemusíš mít miliony na kontě a dokonalé fáro, abys dokázal jakej seš skvělej. Za tebe to dokazuje tvoje nádherně čisté srdíčko,“ špitl a jemně položil svou hřejivou dlaň na Tomův hrudník, odkud se ozýval zběsilý tlukot jeho zmateného srdíčka.
Tom se zahleděl do Billovy tvářičky, která pečlivě sledovala své dlaně, které jej něžně hladily po naléhavě se zvedajícím hrudníku. Jeho oči už teď hořely plamenem vášně a najednou mu bylo úplně jedno, jestli je Bill jeho bratrem nebo ne… i tak se k němu pomalounku skláněl, až dokud se jejich rty nespojily v jemném polibku.
„Ne,“ špitl Bill a tiše se od Toma odsunul. „J-já už nechci trpět,“ vydechl a vyděšeným pohledem pozoroval Tomovy krásně vášnivé rty, které jej přímo pobízely k dalším a dalším polibkům…
„Asi máš pravdu,“ šeptl Tom tiše a jeho sklíčeně tělíčko se smutně zvedlo z kapoty Billova auta, aby bylo následně překvapivě hozeno zpátky na kapotu… Zachytil jenom dokonalou vůni bráškova těla a jazyk, nořící se hluboce mezi jeho rty… Nepřemýšlel, neuvažoval… dokázal jenom zběsilé polibky svého dvojčete se vší vášní opětovat…
autor: B-kay
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13

12 thoughts on “Můj zlobivej model 23.”

  3. jooooooo Bille krasně..xD akorat mě ted napadlo že vona je uvidi ta modelka z mynulyho dilu vyfoti je a bude po všem no…twl doufam že už budou spolem!

    Odpovědět

  4. ajaj x) dokonalostný dielček x) nezostáva mi nič iné , len žobroniť o ďalší skvelý diel =)

    Odpovědět

  8. úžasný jen tak dál ted by se mohli na tu oslavu vysrat a jet zpátky k Tomovi domů.:-D honééééééééém dááááááál

    Odpovědět

  9. noooo jen tak dál!!!:-D akorát mi nesedí, to se děje před tou agenturou??:D:D:D téda, ty si troufaj:D ale je to fakt boží:)))

    Odpovědět

  10. the best the best the beeeeeeeeeeest :DDDDDDD

    já umřu :):) známý model ojede poslíčka přímo před agenturou… to je móóóóóóóc x)))

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics