autor: Sauriel
betaread: Janule
betaread: Janule
Dívám se upřeně na Alexe a on mi pohled opětuje. Vidím v jeho očích důvěru. Proč jí tam má, když se kouká na mě? Aha, do obýváku vstoupil Tom. Pak je mi to tedy úplně jasný. „Můžeš tu zůstat, Alexi. Budeš spát v pokoji pro hosty, ano?“ přisedne si k Alexovi Tom. „Hele, kluci, já vám tu nechci nějak překážet, opravdu ne. Já si snad něco seženu, po známejch nebo to prostě někde zkusim. Jen sem si myslel, že by sme si takhle byli blíž, Tome. Ale Bille, jestli mě tu nechceš nebo ti tu nějak vadím, tak já odejdu,“ začne rychle Alex. Pomalu mu v tý rychlosti jeho mluvení nestačim a to je co říct. Já, Bill Kaulitz, vyhlášenej rychlomluvka.
„Jen tu zůstaň. Mě nevadíš a Tom bude jistě rád, že má svou ztracenou lásku tak blízko sebe a pod kontrolou,“ odpovim mu a těkám pohledem z Toma na Alexe. To víš, že bych se tě nejraději ihned zbavil. Chytil bych tě jednou rukou za ty tvoje upravené vlasy, druhou za, jak to říci slušně, přirození, silně bych ho stisknul, došel s tebou až ke dveřím a pak tě hezky nakop do prdele, že bys letěl nejmíň tři metry. Ale já chci, aby Tom pochopil, co ve mně má. Aby věděl, že já sem pro něj to nejlepší, že sem jedinečnej a nenahraditelnej. A k tomu by mi tvoje vykopnutí moc nepomohlo. Chci, aby věděl, že ty seš prostě nula. Jen si tu zůstaň! Tenhle plán mi vyjde i kdybych se měl zbláznit. A k tomu potřebuju, aby si tu zůstal. Rozehráli jsme hru a já jí nechci jen tak skončit!
„Jen tu zůstaň. Mě nevadíš a Tom bude jistě rád, že má svou ztracenou lásku tak blízko sebe a pod kontrolou,“ odpovim mu a těkám pohledem z Toma na Alexe. To víš, že bych se tě nejraději ihned zbavil. Chytil bych tě jednou rukou za ty tvoje upravené vlasy, druhou za, jak to říci slušně, přirození, silně bych ho stisknul, došel s tebou až ke dveřím a pak tě hezky nakop do prdele, že bys letěl nejmíň tři metry. Ale já chci, aby Tom pochopil, co ve mně má. Aby věděl, že já sem pro něj to nejlepší, že sem jedinečnej a nenahraditelnej. A k tomu by mi tvoje vykopnutí moc nepomohlo. Chci, aby věděl, že ty seš prostě nula. Jen si tu zůstaň! Tenhle plán mi vyjde i kdybych se měl zbláznit. A k tomu potřebuju, aby si tu zůstal. Rozehráli jsme hru a já jí nechci jen tak skončit!
„No, nevidim tu tvoje věci. Tak si pro ně zatím dojdi a my objednáme něco k jídlu, jo?“ vstanu z křesla a jdu k telefonu.
„Dobře. Jo a Bille, děkuju,“ řekne mi Alex a mizí z vchodových dveří.
„Billí, objednej pro každýho pizzu, jo? Já du zatím připravit pokoj,“ sdělí mi Tom a vyklusává schody do patra. Jo, jo, jen di připravovat pokoj. Náramně se mi to hodí! Zvednu sluchátko a vytáčim číslo pizzérky.
„Dobrej. Jedny těstoviny se sýrem, jednu sýrovou pizzu a jednu šunkovou pizzu a jestli byste byli tak moc hodní, tak někam na nějakej ten štráfeček tý šunkový dejte jeden kousek ananasu a pořádně ho zakryjte šunkou. Šlo by to?“ objednávám si.
„No, tak šlo. Budeme se snažit!!!“ odpoví mi mladá servírka. Položim telefon a sám pro sebe se usměju. Jestli se věci nezměnily, tak můj plán začíná. Asi za půl hoďky je Alex zpátky u nás a všichni čekáme na jídlo. Zanedlouho se rozdrční zvonek a já i s pěnězma vyběhnu ke dveřím.
„Díky mockrát!“ poděkuju a zaplatim. „Tak Tome, tady je tvoje sýrová. Alexi, ty máš šunkovou a já si budu mlaskat na těstovinách,“ povídám a všichni se s chutí pustíme do jídla. Asi po deseti minutách začne Alex naprosto „nevinně“ rudnout a dusit se. „Alexi, je všechno v pohodě?“ optá se bráška a kývne na Alexe. Skvělé, takže se Alexova alergie na ananas nezměnila.
„Je mi nějak najednou špatně. Jak kdybych měl alergii,“ dochrčí Alex a tentokrát se začne opravdu hodně dusit.
„Bille, proboha, vodu. Alexi, kde máš léky?“ rozdává úkoly Tom.
„V tašce,“ stihne ještě Alex zachrčet, než mu málem převrátim obsah sklenice do krku. „Hlídej, a snaž se ho rozdejchat. Du pro léky,“ zařve na mě Tom.
„Já neumim lidi zachraňovat. Jestli potřebuješ umělý dýchání, tak promiň, to fakt neumim, takže ti radim, zkus dejchat sám nebo umřeš,“ vytřeštim oči na Alexe. Ten se na mě chrčivě pousměje.
„Tady,“ odstrčí mě Tom od svého miláčka a stříká mu cosi do pusy.
„Dobře. Jo a Bille, děkuju,“ řekne mi Alex a mizí z vchodových dveří.
„Billí, objednej pro každýho pizzu, jo? Já du zatím připravit pokoj,“ sdělí mi Tom a vyklusává schody do patra. Jo, jo, jen di připravovat pokoj. Náramně se mi to hodí! Zvednu sluchátko a vytáčim číslo pizzérky.
„Dobrej. Jedny těstoviny se sýrem, jednu sýrovou pizzu a jednu šunkovou pizzu a jestli byste byli tak moc hodní, tak někam na nějakej ten štráfeček tý šunkový dejte jeden kousek ananasu a pořádně ho zakryjte šunkou. Šlo by to?“ objednávám si.
„No, tak šlo. Budeme se snažit!!!“ odpoví mi mladá servírka. Položim telefon a sám pro sebe se usměju. Jestli se věci nezměnily, tak můj plán začíná. Asi za půl hoďky je Alex zpátky u nás a všichni čekáme na jídlo. Zanedlouho se rozdrční zvonek a já i s pěnězma vyběhnu ke dveřím.
„Díky mockrát!“ poděkuju a zaplatim. „Tak Tome, tady je tvoje sýrová. Alexi, ty máš šunkovou a já si budu mlaskat na těstovinách,“ povídám a všichni se s chutí pustíme do jídla. Asi po deseti minutách začne Alex naprosto „nevinně“ rudnout a dusit se. „Alexi, je všechno v pohodě?“ optá se bráška a kývne na Alexe. Skvělé, takže se Alexova alergie na ananas nezměnila.
„Je mi nějak najednou špatně. Jak kdybych měl alergii,“ dochrčí Alex a tentokrát se začne opravdu hodně dusit.
„Bille, proboha, vodu. Alexi, kde máš léky?“ rozdává úkoly Tom.
„V tašce,“ stihne ještě Alex zachrčet, než mu málem převrátim obsah sklenice do krku. „Hlídej, a snaž se ho rozdejchat. Du pro léky,“ zařve na mě Tom.
„Já neumim lidi zachraňovat. Jestli potřebuješ umělý dýchání, tak promiň, to fakt neumim, takže ti radim, zkus dejchat sám nebo umřeš,“ vytřeštim oči na Alexe. Ten se na mě chrčivě pousměje.
„Tady,“ odstrčí mě Tom od svého miláčka a stříká mu cosi do pusy.
—Alex—
Proboha, na co sem dostal tu alergii? Takhle silnou jí mám jen na ananas a ten tu nikde v tý pizze není. Po chvíli, co se dostatečně rozdýchám a spolku dva prášky, se nepříčetně rozesměju. Udivené pohledy Billa a Toma si po mě žádají vysvětlení.
„T-Tome, měl, měl si vidět Billa, když si mu řek, ať, ať mě rozdejchává. Vykulil na mě chudák oči a začal mi řikat, že lidi zachraňovat neumí a že umělý dýchání taky neumí, tak ať koukám dejchat sám, jinak že umřu. Bille, měl ses vidět. Sem nevěděl, jestli v tu chvíli umírám na smích nebo na alergii,“ směju se pořád a koukám z Billa na Toma a opačně.
„Ty seš takovej vůl. Víš jak si mě vyděsil? Oba ste mě vyděsili! Copak nevíš, Tome, že sem na zdravotku vždycky chyběl? Sakra, myslel sem, že to se mnou sekne,“ rozpláče se Bill a zhroutí se do křesla.
„No tak, Billí, už je to za náma. Ty žiješ, Alex žije, já taky, tak není důvod k pláči, hm?“ ihned se k Billovi přivalí Tom, obejme ho a začne ho utěšovat.
„Nebreč, Bille, já tě nechtěl naštvat nebo rozplakat. Mě se líbilo, jak si mě chtěl zachránit a přitom si nevěděl jak,“ kleknu si taky k Billovi a pohladim ho po tváři.
„J-já se tak bál, vy dva volové,“ pláče dál Bill, ale už je v jeho pláči náznak úsměvu.
„Já akorát nechápu, na co sem tu alergii chytnul. Takovouhle ji mám jen na ananas a ten tu nikde nevidim,“ řeknu klukům svou předešlou myšlenku a detailně zkoumám pizzu.
„Asi na mě,“ pousměje se Bill.
„Hepčík,“ kýchnu na dokázání jeho pravdy a pak se všichni rozesmějem.
„Tak co, kluci, juknem na nějaký filmy, ne?“ povzbudí nás Tom.
„Pokud to nebude o ananasech a alergii,“ podotkne Bill.
„Ne! Bude to-o-o-o Hostel,“ potěšeně nadskočí Tom.
„Na to zapomeň! Chcete mě zabít? Sakra mám takovej pocit, že se mě chcete zbavit! Budu se bát!!“ zapiští Bill a nadskakuje na gauči. Teda teď už na rozloženym gauči.
„Neboj, nechcem tě zabít! Vždyť my tě oba máme hrozně rádi, Billí,“ skočí na gauč Tom, se kterym máme zřejmě stejný nápad a tak začnem oba Billa objímat a mačkat. Ale jakmile začne film, tak oba Billa pustíme, posadíme si ho mezi nás a koukáme.
„T-Tome, měl, měl si vidět Billa, když si mu řek, ať, ať mě rozdejchává. Vykulil na mě chudák oči a začal mi řikat, že lidi zachraňovat neumí a že umělý dýchání taky neumí, tak ať koukám dejchat sám, jinak že umřu. Bille, měl ses vidět. Sem nevěděl, jestli v tu chvíli umírám na smích nebo na alergii,“ směju se pořád a koukám z Billa na Toma a opačně.
„Ty seš takovej vůl. Víš jak si mě vyděsil? Oba ste mě vyděsili! Copak nevíš, Tome, že sem na zdravotku vždycky chyběl? Sakra, myslel sem, že to se mnou sekne,“ rozpláče se Bill a zhroutí se do křesla.
„No tak, Billí, už je to za náma. Ty žiješ, Alex žije, já taky, tak není důvod k pláči, hm?“ ihned se k Billovi přivalí Tom, obejme ho a začne ho utěšovat.
„Nebreč, Bille, já tě nechtěl naštvat nebo rozplakat. Mě se líbilo, jak si mě chtěl zachránit a přitom si nevěděl jak,“ kleknu si taky k Billovi a pohladim ho po tváři.
„J-já se tak bál, vy dva volové,“ pláče dál Bill, ale už je v jeho pláči náznak úsměvu.
„Já akorát nechápu, na co sem tu alergii chytnul. Takovouhle ji mám jen na ananas a ten tu nikde nevidim,“ řeknu klukům svou předešlou myšlenku a detailně zkoumám pizzu.
„Asi na mě,“ pousměje se Bill.
„Hepčík,“ kýchnu na dokázání jeho pravdy a pak se všichni rozesmějem.
„Tak co, kluci, juknem na nějaký filmy, ne?“ povzbudí nás Tom.
„Pokud to nebude o ananasech a alergii,“ podotkne Bill.
„Ne! Bude to-o-o-o Hostel,“ potěšeně nadskočí Tom.
„Na to zapomeň! Chcete mě zabít? Sakra mám takovej pocit, že se mě chcete zbavit! Budu se bát!!“ zapiští Bill a nadskakuje na gauči. Teda teď už na rozloženym gauči.
„Neboj, nechcem tě zabít! Vždyť my tě oba máme hrozně rádi, Billí,“ skočí na gauč Tom, se kterym máme zřejmě stejný nápad a tak začnem oba Billa objímat a mačkat. Ale jakmile začne film, tak oba Billa pustíme, posadíme si ho mezi nás a koukáme.
—Tom—
Bože můj. Dneska mi teda kluci dali zabrat! Jeden se dusí na alergii a druhej je v šoku a pomalu k neuklidnění. Nevim, koho lituju víc. Jestli Billa nebo Alexe. Ještě ke všemu, když se vám právě jeden z nich klepe v náručí a je nucenej se dívat na horor, kterej nenávidí. Já vlastně ani nevim, proč sem pustil zrovna tohle. Vím, že se toho Bill bojí, no tak možná proto. Mě i Alexovi se teď Bill tulí v náručí a klepe se jak třínohej pes, kterej se chystá vyhrát soutěž krásy…
autor: Sauriel
xD xD xD xD
oni si asi hrají na rodinku…… Bill takový mimi mezi nima xD xD
xD to je krááásnýýý 😀
Souhlas..XDD
Bill je jejich Mimčo..xDDD
OmG…a Tom je matka,tak Bille,cucej mu prso,dělej!XDD
Ehm,pardon..já se nechala unést…-.-
Díl Žůžáckej..a je mi víc líto Alexe,protože se neudusil…x_X
nooo xDxDxDxD.. Alex je maminka, Tom je tatínek a Billí je jejich miminko %)… neneneneneneeeee… Alex mi začíná být ympatiský, ale stejně chci aby Tom byl s Billem
je to perfektní :D:D jen ať zůstanou všichni spolu, alespoň se nebudou všichni najednou vymlouvat na bolest hlavy :DDD
a fotku třínohého psa ti klíďo Sauri pošlu :)) mám ho doma a tu soutěž by rozhodně vyhrááááál :DDDDDD je to miláček x)))
ZoE: jo fotku mi pošli. A já ji pošlu do nějaký foto soutěže a uvidíme jestli vyhraje xDDD
Jinak všem děkuju za komentíky!!!!
To tedy bylo od Billa pěkně zákeřný, s tím ananasem 🙂
Super, honem dááál
"Jen tu zůstaň. Mě nevadíš a Tom bude jistě rád, že má svou ztracenou lásku tak blízko sebe a pod kontrolou," odpovim mu a těkám pohledem z Toma na Alexe. To víš, že bych se tě nejraději ihned zbavil. Chytil bych tě jednou rukou za ty tvoje upravené vlasy, druhou za, jak to říci slušně, přirození, silně bych ho stisknul, došel s tebou až ke dveřím a pak tě hezky nakop do prdele, že bys letěl nejmíň tři metry. Ale já chci, aby Tom pochopil, co ve mně má. Aby věděl, že já sem pro něj to nejlepší, že sem jedinečnej a nenahraditelnej. A k tomu by mi tvoje vykopnutí moc nepomohlo. Chci, aby věděl, že ty seš prostě nula. Jen si tu zůstaň! Tenhle plán mi vyjde i kdybych se měl zbláznit. A k tomu potřebuju, aby si tu zůstal. Rozehráli jsme hru a já jí nechci jen tak skončit!
——————————————————————————–
já z tebe nemůžu Sauri xD skvělý xD