autor: Mohanrocks
Tom chodil po celý den s tou zmačkanou obálkou v kapse, napsaný text byl poničený, ale stále čitelný. Bylo to úžasné, jak těžký mohl ten kus papíru někomu připadat, když obsahoval určitá slova.
Ani si nemyslel, že by mohl sebrat odvahu Billovi zavolat nebo napsat. Když od vás někdo uteče poté, co ho vykouříte, nezanechá to ve vás zrovna sebedůvěru k tomu, abyste se s tou osobou dostali do kontaktu. Z největší části se prostě cítil na hovno, protože s Billem očividně udělal špatný krok. V tom okamžiku se to všechno zdálo jako dobrý nápad, ale při zpětném pohledu to možná prostě jen byla jeho těžce ignorovatelná touha mít Billa nahého. Trpělivost nebyla něco, v čem byl Tom příliš dobrý, když přišlo na věci, které chtěl, a on si musel pamatovat, že Bill je tak trochu křehký. Odjakživa byl křehký.
Zazvonil telefon a Tom málem přeletěl celou místnost, aby si zprávu přečetl. Nebyla od Billa.
Nezapomeň pozvat Billa na tu zítřejší Gustavovu párty, chlape.
Zasraný Georg a jeho neústupná vytrvalost.
Myslím, že je zaneprázdněný, ale dám mu vědět. Odepsal Tom bezpečnou odpověď a poté si telefon zastrčil do kapsy. Napíše Billovi, ale až za pár hodin, aby nevypadal tak zoufale, jak se cítil.
Byly to už roky, co byl s Billem naposledy na párty, a ani se to jako jedna nutně nepočítalo, protože to byla narozeninová věc na kluzišti, když jim bylo dvanáct. Tom často padal na zadek a Bill si myslel, že je to k popukání. Nebyla to jeho chyba, že ty brusle byly evidentně špatně vyrobené, a vůbec to nijak nedokazovalo jeho přirozené schopnosti na kolečkových bruslích. Tom se vyvlekl po schodech nahoru a otevřel svou skříň, kde úplně vzadu ležely ukryté jeho brusle v roztrhané krabici od bot. Vytáhl je ven s pobaveným úsměvem na tváři a nechal svou mysl se zatoulat.
Před šesti lety…
„Bille, vážně, přestaň se smát,“ zamumlal Tom pod nosem a plaše se rozhlédl po kluzišti osvětleném barevnými světly. Věděl, že se červená, ale doufal, že občasné růžové odstíny světel to trochu zamaskují.
„Já bych se nesmál, kdyby ses nechvástal, jak dobrý v tom jsi.“ Zazubil se Bill a pozadu zabruslil před Toma, aby mu mohl čelit, a zároveň se předvést.
„Obvykle jsem, okay?“ Zabručel Tom a vyhodil rukama do stran, když málem znovu ztratil rovnováhu.
Bill si dal ruku přes pusu, aby potlačil další smích, a Tom na něj chtěl být naštvaný, ale bylo to těžké, když Bill vypadal tak šťastně a bezstarostně. Jeho vlasy byly dost střapaté a trčely mu na všechny strany a na sobě měl naprosto titěrné tričko, které odhalovalo pruh kůže nad okrajem džín a mohutný opasek. Tom si vždycky myslel, že vypadá hezky, i když si ho ostatní lidé pro jeho vzhled dobírali. Jedna z nejlepších věcí na Billovi byla ta, že mu bylo jedno, co si lidé myslí, a Tom si tak moc přál, aby dokázal být taky takový.
„Tady, chytni mě za ruku. Já tě nenechám spadnout.“ Bill přijel až k němu a natáhl dlaň.
Tom zaváhal a znovu se rozhlédl, hledal příliš zvědavé pohledy roztomilých holek a drsných kluků, o kterých si byl jistý, že na ně jsou namířené. Ale nikdo jim nevěnoval pozornost. Všechno to bylo jen v jeho hlavě, jako obvykle.
„Hele, chtěl bys raději dál padat a cítit se trapně, nebo držet za ruku svého nejlepšího kámoše a zůstat ve vzpřímené poloze?“ Bill do něj jemně šťouchl loktem a usmál se, aby ukázal, že jeho city nebyly zraněny Tomovou nervozitou.
Tom pomalu vydechl a vklouzl svou rukou do Billovy, upevnil spojení propletením jejich prstů. Bill po něm blýskl brilantním úsměvem plným rovných, bílých zubů a nadšení. Tom si nemohl pomoct, ale usmál se nazpět, zatímco jej Bill udržel na bruslích po zbytek párty.
………………….
Tom nechal brusle dopadnout zpátky do krabice s hlasitým cinknutím a zasunul je do skříně, aby se jimi mohl zabývat později. Bill ho vždycky podporoval, i když to bylo něco tak jednoduchého jako udržet ho před pádem na zadek. V posledních pěti letech by se mu tento druh přátelství opravdu hodil a on si nehodlal ujít příležitost na budoucí vztah jen proto, že se opět cítil trapně.
Vytáhl telefon a vyťukal Billovi zprávu. Hej, Gustav má zítra večer ve svém domě u jezera párty. Jsi zvaný a já doufám, že tě tam uvidím.
Pomalu vydechl a vklouzl prsty do svých dredů, kde vyvíjel tlak na temeno hlavy, zatímco upustil telefon bez okolků na pohovku, aby mohl jít umýt nádobí, jak slíbil své matce. Někdy nechal svůj telefon někde daleko od sebe, když poslal zprávu, ohledně které se cítil nervózně. Nějak jej to uklidňovalo, když nebyl poblíž při čekání na odpověď. Popadl svůj iPod a napojil sluchátka, aby se na nějakou dobu mohl ztratit v hlasité hudbě a mýdlové vodě.
***
„Zlato, jsi vzhůru?“ Vzbudil jej matčin hlas z pozdně nočního náhodného šlofíka v křesle.
Tom si promnul oči a pohlédl na svou matku, zatímco za sebou zamkla dveře.
„Jo, jen jsem se chvilku díval na televizi.“
„No, jsem ráda, že jsem tě zastihla, protože se vlastně chystám jít ven. Chtěla jsem se rozloučit.“ Přešla a vtiskla mu na čelo pusu, která byla až příliš vlhká jako vždycky. Byla cítit jako alkohol, pot a slábnoucí parfém.
„Jela jsi domů po pití alkoholu?“ Tom zaklonil hlavu a podíval se na ni s přimhouřenýma očima.
„Neblázni.“ Obrátila oči v sloup a udělal krok stranou, trochu přitom klopýtla. „Potkala jsem milého muže a on mě přivezl, abych se převlékla, a půjdeme spolu na pozdní večeři.“
Tom stiskl rty a zaryl si nehty do dlaně. „No jo. A kde ses s tím milým mužem seznámila?“
„Jen jsem se po práci zastavila v baru na drink. Byl to těžký den a potřebovala jsem si odpočinout. A teď, mohl by ses prosím přestat chovat, jako bych já tady byla dítě? Čeká na mě a já už musím jít.“ Odšourala se ke schodům a Tom se za ní díval s nepříjemným pocitem lítosti, který mu byl až příliš dobře známý.
Nepřítomně popadl telefon a viděl, že má jednu zprávu od Georga a jednu od Billa, obě už několik hodin staré.
Okamžitě otevřel tu Billovu.
Tome, díky za pozvání. Bohužel mám něco na práci. Ale ty se bav. Nedělej nic, co bych neudělal já. Nebo spíš, nedělej nic, co bych já udělal.
„Kurva,“ zamumlal Tom. Možná byl Bill opravdu zaneprázdněný, nebo možná Tom všechno opravdu posral. Jeho spánkem omámený mozek ho nabádal, aby okamžitě reagoval.
Jsi v pořádku? Celý den jsem o tebe měl strach.
O několik napjatých minut později Bill odpověděl. Opravdu se za dnešní ráno moc omlouvám. Začal jsem vyšilovat a potřeboval jsem nějaký vzduch. Jsem v pořádku, a tys neudělal nic špatného.
To Toma nepřinutilo se cítit lépe, bylo to podivně neosobní. Neměl jsem tě k ničemu tlačit. Cítím se na hovno a omlouvám se. Je mi to líto, a chci, abys věděl, že už to znovu neudělám.
Tentokrát to trvalo skoro dvacet minut, než Bill odepsal. Dvacet minut zatraceného nepohodlí a ukvapených závěrů.
Podívej, to, co právě teď potřebuju, je dobrý kamarád, a tys téhle definici v mém životě vždycky odpovídal. Můžeme se raději soustředit jen na tohle? Protože to nebude obsahovat mé posrané problémy, a ani ti to nijak neublíží.
Jo, to bych moc rád. Prosím, přijď zítra na tu párty, pokud máš trochu času. Lidi tě chtějí vidět
. Tom se silně kousl do rtu, zatímco psal, aby se nějak přinutil vynechat vše kontraproduktivní, co chtěl říct.Určitě přijdu, jestli budu moct. Děkuju, Tome. Znamená to pro mě víc, než si myslíš.
Tom zavřel oči, zaklonil hlavu do opotřebovaného polštáře křesla a žasl, jak mohlo jít vše od blaženosti až do sraček v rozpětí jednoho dne. Jeho matka sestoupila po schodech v jedněch ze svých více odhalujících šatů a dokonce i s vyššími podpatky. Měla také naneseno víc make-upu a spustila si vlasy dolů ze svého pracovního účesu.
Neobtěžoval se oplatit jí dobrou noc, když to řekla, zatímco vycházela ze dveří.
***
Sobotní večer byl vítanou úlevou a Tom do sebe hodil pár piv, vděčný za jejich postupně znecitlivující účinky. Slyšel, jak se jeho máma vrátila domů někdy kolem čtvrté ráno a stále se ještě neukázala, když v poledne odešel na baseballový trénink. Úmyslně zůstal mimo dům po celý den, dokud se nemusel vrátit kvůli sprše a přípravě na párty. Tom nemohl snést pomyšlení na to, že by byl svědkem, jak se jeho máma znovu vydává touto cestou, a pořád si říkal, že to možná byla jen jednorázová věc. Lhát sám sobě byl špatný, ale užitečný zvyk.
Po pár hodinách Tom rozdělil svůj čas mezi klábosení, pití a skenování davu po tmavých, známých očích. Při několika falešných poplaších se cítil, jako by byl znovu na bruslích a ztratil rovnováhu.
„Přijde?“ Georgův hlas přišel z pravé strany a vyrušil ho z jeho aktuálního vyhledávání.
„To si nemyslím, člověče.“ Tom ho poplácal po rameni a dopil zbytek svého piva jedním hořkým douškem.
„No, kdybys měl zájem, Ria na tebe zírá celou zkurvenou noc. Možná bys jí mohl jít hodit kostičku, aby vypadala trochu méně uboze.“ Georg do něj lehce šťouchl loktem. „Mohlo by ti to pročistit mysl od sraček.“
Tom obrátil oči v sloup a otočil hlavu směrem k Rie a jejím kamarádkám, které všechny propukly v červenající záchvat, když ho uviděly. Upřímně, do této chvíle si jí ani nevšiml. Vypadala pěkně jako vždy, ale teď to bylo téměř obyčejné. Její perfektní vlasy, velké rty a opatrně nanesený make-up, to vše už pro něj nebylo lákavé.
Ale co, k čertu.
Popadl Georgovo pití a vypil zbytek, než mu předal zpátky prázdný kelímek a prohrábl si vlasy. „Jo, okay.“
Byl to špatný nápad, ale bylo to něco známého, a to bylo alespoň trochu lepší, než ty cizí emoce, kterých cítil až příliš mnoho kolem Billa. Pokud Bill chtěl kamaráda, pak Tom potřeboval věnovat své nepříliš kamarádské city někomu jinému. Muchloval se s Riou ve stínech na nepohodlném písku na pláži. Jemný štěrk smíchaný s pískovými zrnky měl obtisknuté do ruky, jak se zapíral vedle její hlavy. Prsty se potuloval po jejích křivkách, jako už stokrát dříve sevřel dlaň kolem jejího prsa a soustředil se na to, aby ztvrdnul a mohl ji ošukat tak, jak chtěla. Kolem nich pofukoval teplý vánek, který byl dusivý a těžký, ačkoliv při jiné příležitosti by to bylo hezké.
Ria se natáhla rukou mezi jejich těla a konečky prstů mačkala jeho rozkrok přes džínovou tkaninu. Po chvíli bez výsledků Tom odtáhl své rty od jejích a s nejistým výdechem pomalu zavrtěl hlavou. „Omlouvám se, musím být až moc opilý.“
„To nikdy předtím nebyl problém.“ Našpulila své plné rty a prsty se začala vkrádat pod opasek jeho kalhot. „Možná, že potřebuješ mou pusu.“
„Možná, že prostě na tohle nejsem.“ Tom ji chytil za zápěstí, aby zastavil její i nadále pátrající ruku a vyhýbal se očnímu kontaktu, aby nemusel vidět její ublížený pohled. „Podívej, bavili jsme se, ale střední škola už je za námi a my se nemůžeme snažit ji znovu prožít.“ Slova z Toma vyšla roboticky, postavil se na vratkých nohách a natáhl k ní ruku. Plácla ho a vstala sama, urovnala si sukni a otřepala ze sebe písek.
„Jdi do prdele, Tome. Pokud si myslíš, že si na vysoké škole najdeš lepší holku, než jsem já, pak jsi idiot. Připlazíš se zpátky,“ řekla rozzlobeně, rukama si přejela po hrudi a udělala svůj výstřih ještě výraznější. Pro jednou to nebylo ani v nejmenším rozptylující.
„Máš pravdu, nejspíš nenajdu holku, která by byla lepší.“ Podařilo se mu vytvořit malý úsměv a uhladil si tričko. „No, dovol mi doprovodit tě zpátky.“
I přes její vzteklé funění a fňukání přece jen potřebovala pomoc při chůzi přes kameny v komických botách, takže mu vyšla vstříc a jeho ruku přijala.
Než se mohla stáhnout, aby se opět připojila ke svým přátelům a nevyhnutelně jej začala nestydatě pomlouvat, že není schopen akce, Tom ji vzal za druhou ruku a podíval se jí do tváře. Do té nádherné tváře, ze které už líbal každý centimetr. „Rio, opravdu se omlouvám. Zasloužíš si něco lepšího než kluka, který neví, co chce, nebo co potřebuje.“
Její přísný výraz se rozplynul do něčeho jemnějšího s několika zamrkáními jejích dlouhých řas, a stiskla mu ruce svými pěstěnými prsty. „Hádám, že to ale byla dobrá jízda, co?“
„Byla to skvělá jízda,“ souhlasil Tom a oplatil jí její stisknutí.
„Ale můžu se tě na něco zeptat?“
„Jdi do toho.“ Zaměřil na ni svůj rozmazaný pohled a naklonil hlavu.
„Je tady někdo jiný?“ Hlas jí přitom zakolísal.
Tom se na chvíli odmlčel, opatrně formuloval svou upřímnou odpověď. „Ano, ale nic se neděje. Nemá to nic společného s tímhle.“ Pokynul mezi nimi a naklonil se, aby jí dal pusu na tvář.
„Dobře.“ Pomalu přikývla, jeho slova a logický závěr pomalu dopadaly na své místo. Vypadala smutně a Tom se cítil provinile. „Uvidíme se, Tome.“ Řekla a jen tak prostě odkráčela pryč. Byla ta správná chvíle to skončit, ale Tom si nemohl pomoct a cítil se trochu mrzutě, protože věděl, že od něj odchází nadobro.
Otřel si ústa a vydal se zpátky na párty, trochu klopýtal, jak se alkohol příjemně usazoval v jeho končetinách a hřál jej v břiše. Musel se dvakrát ujistit, že se mu to nezdá, když pohlédl skrz dav a oči se mu usadily na známé siluetě.
Na rtech se mu reflexivně rozšířil úsměv a on okamžitě vyrazil k Billovi.
„Moment, to už jsi skončil? Myslel jsem, že máš teda větší výdrž, kámo.“ Georg přerušil jeho misi s rukou na jeho paži.
Tom na něj pohlédl s pobaveným protočením očí a setřásl jeho dotek. „Nic jsem s ní nedělal. Jen jsme si povídali.“
„Jasně, a proto máš po celém obličeji její rtěnku.“ Georg se slabě ušklíbl. „Tvůj kluk je tady. Viděl jsi?“
Tom popadl lem svého trička a rychle si vnitřní stranou otřel ústa a bradu. „Jo, viděl jsem, půjdu mu říct-“ Tom otočil hlavu směrem k Billovi a zarazil se. Byl omotaný kolem nějakého náhodného týpka, který se k Billovi, když byli mladší, choval jako kretén.
Tom sevřel čelist a v ústech měl pocit, jako by polykal brusný papír, zatímco Georg následoval jeho pohled a vypustil ze sebe tichý zvuk pochopení. „Tak pojď, seženeme ti další drink.“
„Mně je fajn,“ vyštěkl Tom a prudce zavrtěl hlavou.
Bill zčervenal, když mu ten kluk něco zašeptal do ucha, a odpověděl mu polibkem na tvář, která si to nezasloužila.
„Musím to zastavit,“ řekl Tom rozhodně a vyrazil vpřed, ignoroval přitom Georgovo zachycení jeho trička i prosbu, aby to nedělal.
Nicméně, krátce poté byl zastaven, když narazil do někoho pevného a teplého, kdo voněl jako cigarety a borovicová kolínská.
„Co ty tady děláš?“ Tom přimhouřil oči na vysokou postavu před sebou.
„Bill potřeboval trochu podpory,“ řekl Miles opatrně a potáhl ze své cigarety, kouř se roznesl spolu s nočním letním větrem.
„Já se snažím mu dát nějakou zasranou podporu,“ vyprskl Tom frustrovaně.
„Jo, tím, žes mu vykouřil ptáka. To bylo skvělé, Tome.“ Miles protočil oči a odklepl trochu popela.
„Vypadal, že si to docela užil,“ opáčil Tom, tváře mu zčervenaly i přes jeho nonšalantní fasádu.
„Samozřejmě, že si to užil. Má tě rád a, ach, je závislý na orgasmu. Nebo jsi na to zapomněl?“ Miles si olízl rty, než je pevně sevřel.
„Nepotřebuju zasranou přednášku od kluka, který mě ani nezná.“ Tom byl opilý, opravdu opilý, a když se otočil, aby vyrazil pryč, málem spadl. Miles natáhl ruku a chytil ho dřív, než mohl, zády ho držel u své hrudi, i když se Tom snažil odtáhnout.
„Nech mě si s tebou promluvit, pokud nechceš, aby se Bill opět vypařil. Pochybuju, že by se vrátil podruhé, Tome.“ Miles mluvil pomalu do Tomova ucha a ten pocit jeho teplého dechu způsoboval, že se Tom zachvěl.
Tom zavřel oči a zkroutil prsty do pěstí, než se podvolil a pomalu přikývl. Miles ho nechal jít a Tom odklopýtal ke svému autu, když si vzpomněl, že tam má láhev s vodou, kterou zoufale potřeboval.
Oba seděli v jeho autě a Tom polkl několik velkých doušků vody, která zjevně odplavila pryč jeho špatný přístup. „Hádám, že nerad přiznávám, když něco poseru,“ zamumlal Tom. „A teď je celý omotaný kolem toho hovada a mě nechce.“
„Neposral jsi to, Tome. Znáš Billa déle než já, ale já ho znám víc v poslední době.“ Miles se na svém sedadle otočil čelem k Tomovi, zády se pohodlně opřel o dveře auta a jednu nohu neformálně pokrčil. „Prostě si musíš zvyknout na to, jaký je teď, a uvědomit si, že to, co se děje tam venku, je docela normální chování.“
„Já nevím.“ Tom si roztřeseně povzdechl. „Možná už prostě společně nefungujeme. Dřív to bývalo tak snadné.“
„To neříkej. Vy dva spolu máte tak zatracené spojení, které můžu vidět dokonce i já poté, co jsem s vámi párkrát byl. Jen s Billem musíš být trpělivý.“
„Uspěchal jsem to. Jsem idiot.“ Tom natáhl ruce na volant a opřel si o ně hlavu.
„Byl jsi plný vzrušení se ho dotknout, a to je okay.“ Ujistil ho Miles, zatímco se natáhl a lehce stiskl zadní stranu Tomova krku. „Je těžké mu odolat.“
„Tohle je všechno úplně mimo mou říši znalostí. Já nevím, jak s tím správně zacházet.“ Tom otočil hlavu, takže tvář přitiskl na své předloktí, a pohlédl na Milese zvědavým pohledem. „Jak ses s tím vyrovnával ty?“
Miles si olízl rty a namířil svůj oříškový pohled na Tomovu tvář, pramen vlasů si zastrčil za ucho. „Nechal jsem ho vést otěže, dokud jsem neviděl, že už zachází příliš daleko.“
„Ale nebude se snažit vždycky zacházet příliš daleko?“ Tom našpulil rty.
„Už má lepší kontrolu. Bude se zlepšovat.“
„Musíš být kurva svatý, když jsi zastavoval věci dřív, než zamířily tam, kde jsi je pravděpodobně chtěl,“ Tom se tiše zasmál a zvedl hlavu.
„Se mnou a s ním to bylo něco jiného. Neměli jsme mezi sebou city, jako máte vy dva.“ Miles pokrčil ramenem a prohrábl si své tmavé vlnité vlasy.
Tom ten pohyb očima sledoval a poté líně sklouzl pohledem na jeho tvarovanou čelist a plné rty. „Já jsem vážně opilý.“
„Já vím.“ Koutek Milesových rtů se zvedl a oči se mu zaleskly v bledém světle, které pronikalo skrz tónovaná okna.
„Pravděpodobně by byl špatný nápad s Billem teď mluvit, že?“ Odvážil se vyslovit Tom.
„Pravděpodobně. Je taky pěkně opilý. Byl z tebe celý rozpolcený,“ připustil Miles s pomalým přikývnutím.
„Nechápu, proč si o tom se mnou prostě nepromluvil.“ Tom polkl přes odporně hustý pocit v zadní části krku.
„Jsem si jistý, že bojuje sám se sebou ohledně toho, jestli by ti nebylo líp bez něj. To je to, co dělá.“
„Jo, všiml jsem si,“ připustil Tom s tichým výdechem, pohled měl stále zaměřený na hezké rysy Milesovy tváře.
„Zíráš na mě,“ promluvil Miles s neurčitým pobavením.
„Opravdu dobře vypadáš,“ odpověděl upřímně Tom se sebevědomím piva a likérů v systému.
Miles sklopil pohled do svého klína, ale jeho rty se zkroutily do silně zaujatého úšklebku. Znovu si zastrčil vlasy za ucho, ze zvyku, a poté se natáhl pro Tomovu ruku a přitáhl si ji do svého osobního prostoru. Tom spolupracoval s laxními končetinami a sledoval s tichou a zamlženou zvědavostí, jak si Miles zvedl jeho ruku ke rtům a pomalu mezi ně vsál špičku jeho ukazováčku. Tom se zachvěl, když na kůži ucítil teplý dotek jazyka, a Miles vsál prst do úst až po první kloub, s očima zaměřenýma na Tomovu tvář, než jeho ruku uvolnil.
Tom pootevřel ústa a rychle je zase zpátky zavřel a nervózně se zasmál, než si ruku stáhl zpátky do klína a palcem třel vlhkou kůži na svém ukazováčku. „Co to bylo?“
„Chtěl jsem jen trochu ochutnat, protože nejsem ten typ, který by využil opilého kluka, který je zamilovaný do někoho jiného. Dokonce i když je pekelně sexy.“ Miles líně přikývl, zatímco držel svůj pohled zaměřený na Tomovu tvář, s malým úsměvem na rtech z jejich nedávné činnosti.
Tom si odkašlal a tváře mu zrudly. Pohlédl na svůj klín a nervózně se zasmál, trochu se zavrtěl, aby skryl náhlý zájem ve svých kalhotách. Hlava se mu točila a on měl pocit, jako by se auto kolem nich zmenšovalo. „Víš, políbil jsem svou ex-přítelkyni,“ vyhrkl ve svízelném úsilí změnit náladu, která se v tom malém prostoru kolem nich budovala.
„Jo, viděl jsem tě vracet se zpátky s nějakou holkou,“ přikývl Miles s poklidně pozvednutým obočím.
„Ví to Bill?“ Tomovi se v panice rozšířily oči.
„Ne, on… zdá se být trochu duchem nepřítomný, že. Já mu to neřeknu,“ slíbil Miles. „Když už mluvíme o Billovi, myslím, že půjdu zakročit.“
„Jsi si jistý, že bych to neměl být já?“ Tom se zadíval z okna za Milese, aby získal krátký pohled na Billa na stejném místě, kde ho viděl naposledy.
Miles zvedl ruce. „Beze všeho, jdi do toho. Ale, měl bych tě varovat, že je tak trochu mrcha, když se opije, a bude naštvaný, že ho odtáhneš pryč.“
„To je mi jedno. Stejně se mnou teď není příliš spokojený.“ Tom si hlasitě povzdechl a ještě naposledy se napil vody.
„Dej mi svůj telefon.“ Miles napřáhl ruku, otevřenou dlaní vzhůru.
Tom na něj chvíli zamyšleně hleděl, než umístil telefon do jeho sevření.
Miles na něm několik vteřin rychle psal, než mu ho vrátil. „Teď tam máš moje číslo. Nestyď se ho použít, když budeš něco potřebovat.“ Miles se kousl do rtu a téměř plaše sklopil pohled, než ho znovu zvedl, teplý a tmavý. „Cokoliv, Tome.“ Hladce z auta vyklouzl a odkráčel.
Tom tiše zaklel. Zřejmě přece jen byl dost velký gay.
Ve chvíli, kdy se dostal k Billovi, ten už plně sál krk toho týpka. „Geo, asi budu potřebovat pomoct tyhle dva rozdělit,“ zamumlal Tom ke svému příteli.
Georg byl loajální člověk, a tak odstoupil od hezké dívky, se kterou mluvil, aby se mohl přidat k Tomovi s rezolutním přikývnutím. „Řeknu Joeovi, že se tady zrovna ukázala jeho holka.“
Tom ze sebe vydal tiché, neveselé uchechtnutí a rukou si promnul obličej. „Bože, tahle noc je tak podělaná.“
Georg přistoupil k tomu statnému týpkovi a poklepal mu na rameno, zatímco Bill pokračoval ve své činnosti. Pohled na Joeově tváři byl k nezaplacení, jak se jeho oči po Georgových slovech přeměnily od zúžených a nafoukaných na komicky široké. Rychle se od Billa odtrhnul a zmizel.
Bill klopýtl kupředu s, jak Tom musel připustit, tím nejroztomilejším výrazem zmatení. Jeho rty byly oteklé a růžové a to Toma štvalo, a zároveň i vzrušovalo. Bill zamrkal a rozhlédl se kolem, snažil se zaostřit, když jeho pohled přistál na Tomovi.
„Co tady děláš?“ Bill pevně stiskl rty.
„Jen tě dostávám pryč od toho kreténa, který se k tobě dřív choval jako ke sračce,“ podotkl Tom s ležérním pokrčením ramen.
Bill hlasitě zavrčel a přitáhl si kolem sebe těsněji bundu, než se rozešel pryč s poznámkou hozenou přes rameno. „Lidé se mění, Tome. Ty bys to měl vědět.“
„Jo, všiml jsem si,“ zamumlal si Tom pod nosem a běžel Billa dohnat. „Kam jdeš?“
„Nevím, pryč odsud. Nechoď za mnou, prosím,“ zakňučel Bill, špičkou boty zavadil o kořen stromu, a to jej málem poslalo k zemi.
Tom jej chytil za loket, aby jej udržel ve vzpřímené poloze, dokonce i když se stále snažil se odtáhnout. „Tome, já nechci, abys mě, kurva, takhle viděl.“
„Už jsem tě viděl a nehodlám tě nechat jít pryč samotného,“ trval na svém Tom a chytil Billovu paži pevněji.
„Jenom potřebuju vystřízlivět. Potřebuju…“ Bill si povzdechl a hřbetem ruky si promnul nos. „Do prdele, je zasraně horko.“
„Možná by ses mohl zbavit té kůže, Bille. Je prostředek léta,“ navrhl Tom opatrně.
Bill se k němu obrátil se zvednutým propíchnutým obočím. Tom zadržel dech, jak čekal na reakci. K jeho překvapení se Bill rozesmál. „To není špatný nápad, ty chytráku.“ Uvolnil svou ruku, aby ze sebe setřásl bundu a odhalil tak bledé, hubené paže a tílko, které jeho trup těsně obepínalo. Tom těžce polkl.
Bill strčil bundu proti Tomově hrudi a podíval se na něj kalným zrakem, jeho slova se opile slévala dohromady. „Nejsem vždycky takhle zřízený. Pracuju na tom, abych se dal dohromady, víš.“ Bill sám pro sebe několikrát příliš rychle přikývl a pak se chytil za hlavu. „Potřebuju si sednout, nebo spadnout. Cokoliv, co přijde jako první.“
Tom rychle zahákl paži kolem Billových úzkých ramen a vedl ho k lavičce před Gustavovým domem. Párty byla blíž k jezeru, takže tam měli relativně klidnou atmosféru, pouze z dálky se ozýval šum konverzace a cinkání pivních lahví. Počkal, až promluví Bill, jakmile byli usazeni, nechtěl říct něco, čeho by později litoval, jako se mu to v poslední době tak skvěle dařilo.
„Omlouvám se,“ zamumlal Bill slabě, tvář měl schovanou v dlaních.
„Za co?“ Odvážil se Tom tiše zeptat.
„Za to, co se ze mě stalo. Jsem prostě jako kus nějakého odpadu. Nestojím za tvou pozornost.“ Bill hlasitě popotáhnul a opřel se zády o lavičku, zaklonil hlavu a zahleděl se na mlhavé mraky zakrývající přirozené noční světlo.
Tomův první impuls byl okamžitě začít argumentovat, zastavit to, co Bill říkal. Ale pomyslel si, že tentokrát by možná měl poslouchat a ne se jen snažit spravit věci, nad kterými neměl žádnou kontrolu. „Proč máš tenhle pocit?“
Bill si tiše odfrkl. „Podívej se na mě. Celý se věším na nějakého chlápka, který mě nerespektuje a ani mu na mně nezáleží, a odstrkuju pryč někoho, komu ano.“ Položil ruku na Tomovo koleno, aby ho lehce stisknul, jeho pěstěné nehty se do něj jen nepatrně zaryly a poskytly Tomovi něco, co mohl opravdu cítit skrz svou zastřenou mysl. „Jen bych si přál, abych takový nebyl.“
„Bille…“ Začal Tom a položil svou ruku na Billovu s uklidňujícím pohlazením.
„Ne, tak to prostě je,“ řekl Bill hořce. „Upřímně jsem si myslel, že návrat sem by mi mohl dát nějakou srozumitelnost, vysvobodit mě z rozptýlení. Myslel jsem, že se nějak zázračně stanu tím, kým jsem býval.“ Bill otočil hlavu a podíval se na Tomovu tvář se smutným úsměvem na rtech, který Toma bodl do srdce. „Ani nevíš, jak moc si přeju, abych tě mohl políbit, aniž bych byl vyděšený, že ti ublížím.“
„Neublížíš mi.“ Tom rychle zavrtěl hlavou a propletl své prsty s Billovými.
„Už se stalo, Tome.“ Bill slabě zvedl ramena a naklonil se, aby se opřel nosem o Tomovu tvář. Tom zavřel oči a pomalu vydechl.
„Myslím, že oba potřebujeme něco jiného, na co bychom se zaměřili. Chyběl jsi mi, chyběl mi můj nejlepší kamarád a společné trávení času. Máme jen zbytek léta a tvoje babička potřebuje pomoc s domem. Myslím, že když se do toho vrhneme, budeme v pořádku. Já prostě… Nemůžeš mě znovu bez jediného slova opustit,“ řekl Tom tiše, palcem přejížděl po vnější straně toho Billova. „Když máš těžký den, mluv se mnou. Chci říct, že jsme si dřív navzájem se vším pomáhali, že?“
Bill zvedl hlavu s malým, ale opravdovým úsměvem, a pokýval hlavou. „Jo, to pomáhali. Nebylo nic, co bychom nemohli zvládnout.“
„Já jsem pořád ten stejný kluk, a dokonce, i když tomu nevěříš, ty jsi pořád ten stejný Bill. Jen jsme prostě vyrostli, prošli si nějakýma sračkama a jen musíme porozumět tomu, jak se věci mají teď. Dej tomu nějaký čas. Dáš mi nějaký čas?“ Tom s ním spolu se svou upřímnou otázkou navázal oční kontakt.
Bill na okamžik zaváhal, než zamumlal. „Máš můj čas. Nechystám se utéct.“
„Žádné další načmárané vzkazy a plížení se pryč.“ Tom zvedl obočí a Bill se rozesmál.
„Už nebudu blbec,“ slíbil Bill, jeho úsměv se se slabými rozpaky rozšířil.
„Mluv se mnou, když tě něco trápí. Ať už já, nebo cokoliv jiného. Jsem tady pro tebe.“ Naléhal Tom, na tváři mu rostl úlevný úsměv.
„Slibuju, že se budu snažit, ale opravdu nejsem zvyklý být otevřený. Možná to ze mě budeš muset páčit,“ přiznal Bill s rozpačitým zvednutím ramene.
„Oh, to budu. Ty víš, že jsem tvrdohlavý jako mezek.“ Tom nafoukl hruď a oba se rozesmáli.
„Jen tak mimochodem, vážně jsem miloval, jak jsi mě kouřil,“ řekl Bill se smyslným úsměvem.
Tom zasténal a zaskočeně zabořil obličej do Billova krku. „Sakra. To jsem rád, ale, kurva.“
„Jen jsem si myslel, že bys to měl vědět.“ Bill přitiskl rty na Tomovo oblečené rameno a poté přes něj přejel nosem. „Zase se k tomu dostaneme, ale možná to bude nějakou dobu trvat, protože to nechci zase všechno posrat. Tenhle týden potřebuju vidět svého terapeuta a promluvit si s ním. Ale opravdu se nechci vzdát té myšlenky na nás dva takhle.“
„Já taky ne,“ zašeptal Tom a vtiskl polibek na teplou kůži Billova krku, vdechoval jeho uklidňující vůni, než zvedl hlavu. Pomalu zamrkal, jak se jejich pohledy spojily, a lehce našpulil rty; nadějně.
Bill pochopil a naklonil se, aby vtiskl na Tomovy rty jemný polibek, rukou přitom uchopil Tomovu tvář. Palcem mu přejížděl přes lícní kost, zatímco své rty pomalu rozevřel a s jemným sáním je sevřel kolem Tomova spodního rtu. Přidal ještě několik krátkých polibků, než se odtáhl. Opřel si čelo o Tomovo a roztřeseně vydechl, než téměř neslyšně zamumlal: „Ty mě nutíš chtít se zlepšit.“
autor: Mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Mysím, že by na sebe Bill neměl být tak přísný. Hormony v téhle povídce evidentně mlátí úplně s každým 🙂
Chvíli jsem se naprosto vážně bála, že se Tom a Miles na Billa vykašlou a budou se bavit po svém. Ti dva po sobě jedou jako blázen…
Moc by mě zajímalo, co vlastně ten psychoterapeut s Billem probírá a co mu radí. A ti dva "zachránci" by si s ním určitě měli promluvit taky, aby pochopili co se v Billovi odehrává a jak mu pomoct. Oni to sice myslí dobře, ale jejich taktika "necháme ho, ať si dělá co chce a v nejhorším ho odtáhneme", mi nepřipadá moc účinná.
Billův největší problém je, že má strašně moc volného času. Měl by si najít práci, nebo aspoň brigádu, začít sportovat, prostě se něčím zaměstnat, aby neměl kdy myslet na pitomosti. To pomáhá…
Díky za překlad
Já věřím že Tom to nevzdá a Bill se mu otevře snad mu to pomůže.
Tom to nemůže vzdát!!!!!!!!!!!!!!!!
No, stale neviem co si mam o tom vsetkom mysliet. Bill a vsetci ti chlai, Tom a Miles… je to strasne frustrujuce. Dakujem za cast.
Mne sa moc nepáči aká je Bill "coura", posledné diely sú založené len na tom a začínam byť zdeptaná aj za Toma . Mohli by si kúpiť dom ďaleko od ostatných a Bill by si mohol svoju sexuálnu frustráciu vybíjať na Tomovi celééé hodiny, dni, mesiace….to ja jediná vidím riešenie :D? A sexy Millesa chápem – nemôže Tomovi odolať…len pevne dúfam že Tom odolá jemu, lebo to by asi hysterka Bill nerozdýchal 😀
A já už jdu zase obdivovat Toma!! Málokdo by měl nervy na to být trpělivý a přehlížet veškeré chyby toho druhého. A i když Tom ví a Billově úchylce, stejně se snaží v klidem prát s tím, že jen pár hodin po tom, co s Billem zažil jedno ze svých prvních momentů s klukem, se Bill plazí po někomu jiném. Jasně, že to Toma neuvěřitelně štvalo a žárlil, ale stejně si stojím za tím, že se s ním popral neskutečně dobře!! Tom je u mě doopravdy hvězda!
A Billovi strašně moc držím palce. Opravdu! Ale věřím, že s Tomem to všechno půjde. Nebude to procházka růžovým sadem, bude hodně špatných momentů, ale věřím, že se přes to nejhorší dostanou! 🙂
Moc děkuji za skvělý překlad, Zuzu! 🙂
Ja ani neviem, čo napísať. Stále sa točíme okolo na sexe závislom Billovi, ktorý si nevie rady sám so sebou 😀 Na jednej strane som rada, že sa pri Tomovi lepší, ale na druhej si nie som istá, či ten prístup Tom a Mila "nechajme Billa robiť, čo chce, kým to nezájde príliš ďaleko" je práve najlepší.
Toma obdivujem za jeho svätú trpezlivosť a Miles – chápem, že ho Tom priťahuje, ale nech ho pekne nechá na pokoji. A Tom nech sa nedováži stvárať blbosti a podľahnúť mu 😀
Ďakujem za preklad.
Súhlasím s Ireth, práca lieči 😀 alebo aspoň človeka vyšťaví tak, že na somariny nemá čas:) som zvedavá čo to tá Billova závislosť znamená a prečo jej tak prepadol.