autor: Muckátko :o*
Před Halloweenem – část 1
V jedno obzvlášť pochmurné ráno se Tom začal probouzet až kolem deváté ráno. Venku se válela bílá mlha, mrholilo a oblohou se táhla světle šedá skoro až sněhová mračna. I když si Tom tu a tam stále posteskl, že nemůže ven a dosyta si užít čerstvého vzduchu, pro jednou byl rád, že podzimního chladu zůstal ušetřen a byl obklopen teplými přikrývkami a …pevnými pažemi? Tom otočil obličej na stranu a téměř se srazil s Billovým obličejem, který ležel vedle toho jeho na měkkém polštáři, který se během noci zřejmě rozhodli sdílet. Nad Billovým ramenem zahlédl přesný čas na hodinách a trochu se zamračil, když si uvědomil, že agent zřejmě zaspal a on teď nerozhodně stál před dost těžkým úkolem. Vzbudit agenta a připravit se na pořádnou snůšku nadávek, které se snesou na jeho hlavu, protože agentovi poslouží jako hromosvod, i když nebyla jeho vina, že si muž přispal, nebo agenta nechat spát a počkat, až se probudí sám a připravit se na ještě větší katastrofu, až agent zjistí, že ho Tom nevzbudil, i když už byl dávno vzhůru.
„Jestli hodláš přemýšlet ještě hlasitěji, tak budu opravdu muset vstát, protože ta kolečka co ti momentálně šrotují v hlavě, jsou slyšet až sem,“ zabrblal Bill z části do polštáře, aniž by otevřel oči. Tom si neslyšně oddechl úlevou.
„Jen jsem nevěděl, jestli tě vzbudit, protože jsi zaspal, nebo tě nechat spát, aby sis odpočinul, když denně vstáváš pomalu dřív, než vyjde slunce,“ vysvětlil mu Tom chraptivým rozespalým hlasem. Bill zabručel a na posteli sebou zamlel, aby se mohl otočit plně na pravý bok a přitáhnout si druhého muže k sobě. Zabořil obličej do jeho temena a vydechl.
„Bylo to v plánu,“ vysvětlil na půl úst.
„Bylo v plánu zaspat nebo si přispat?“ zajímal se Tom.
„Každý poslední víkend před Halloweenem probíhají celkové aktualizace softwarů v počítačích, kamerách, pohybových čidlech a všech dalších naprogramovaných systémů. Běží pouze pár záložních kamer, které kontrolují na stanici a kolem domu dnes výjimečně hlídkují policisté,“ mručel Bill unaveně, na půl upadaje zpět do spánku. Alespoň jeden den ve službě mu bylo povoleno si oddychnout, protože věděl, že může. Samozřejmě stále platilo jeho pravidlo nevěřit nikomu jinému jen sobě, proto měl u sebe telefon, který ho měl informovat o jakémkoli problému, který by mohl nastat. Jejich zabezpečení bylo v ten den nejvíce zranitelné, protože se postupně chystalo k restartu, proto venku hlídkovali policisté v civilu, aby se ujistili, že celé obnovení proběhne bez problémů.
Tom se spokojeně usmál a šťastně se zavrtěl v agentově sevření. Lípl mu drobný polibek mezi klíční kosti a potutelně se usmál, když cítil, jak na jeho malou pozornost agent možná nevědomky zareagoval pevnějším přitisknutím jeho těla k tomu svému.
„Chceš ještě spát?“ zeptal se Tom opatrně. Agent zafuněl.
„Očividně.“
„Myslím tím, že bych tě nechal. Mně už se spát nechce a nechci tě svým vrcením zbytečně budit,“ pronesl Tom starostlivě. Bill nespokojeně zavrčel.
„A co budeš dělat?“ nezapomněl se zeptat, aby měl věci pod kontrolou za všech okolností.
„Asi snídani? A pak si sednu nejspíš k televizi,“ zauvažoval Tom. Ne že by měl na výběr. Kromě toho mohl ještě uklidit, co už bylo uklizené, chvíli hrát na kytaru, na kterou nesáhl už ani nepamatoval, a taky mohl zabít čas spaním, ale vzhledem k tomu, že šli den předtím spát mimořádně brzy, byl vyspaný minimálně na tři dny dopředu.
„Faaajn,“ zahučel Bill a začal se pomalu zvedat.
„Co děláš?“ uchechtl se Tom, když viděl, že má agent do probuzení ještě poměrně dost daleko.
„Vstávám, co jiného,“ zívnul a protřel si oči.
„To po tobě přece nikdo nechce,“ poznamenal Tom.
„Uuuuch. Mám hlad a zdřímnout si můžu u televize,“ prohodil a vyhrabal se z postele jako první. Aniž by řekl cokoli jiného, zamířil ven z ložnice rovnou do koupelny, kde mu měla rychlá ranní sprcha zřejmě pomoct s probouzením.
Tom tedy agenta následoval a vstal. Když vyšel na chodbu a slyšel tekoucí vodu, nejdřív s lišáckým úsměvem chtěl vklouznout do koupelny a k agentovi se přidat. Ta žhavá sprcha před pár dny rozhodně stála za to, aby si ji co nejdříve zopakovali, i když Tom skončil s drobnými otlačeninami na zádech, jak byl tlačen zády na tvrdé kachličky ve sprchovém koutě a pak také na kolenou, když klečel na porcelánovém dně a dopřával agentovi pořádnou dávku slasti.
Vzhledem k tomu, že se mu ale agent zdál trochu nevrlý, raději nechtěl pokoušet štěstí. Možná si ho udobří dobrou snídaní alespoň natolik, že dostane polibek na dobré ráno.
Sprchu si agent zřejmě to ráno hodlal užít dosyta, protože když se sprchoval s Tomem, zaměstnával se úplně něčím jiným než mytím, a když se sprchoval sám, zase spěchal, aby byl co nejdříve zpět v pohotovosti. Proto tentokrát Tom dokonce stihl udělat pro oba vaječnou omeletu, nakrájet zeleninu, opéct tousty a sotva naplnil kávou i agentův hrníček, tak se zmiňovaná osoba jen v ručníku kolem pasu objevila v místnosti. Kdyby mohl Tom na chvíli spolknout svoji starostlivost, nejspíš by si muže před sebou nepokrytě prohlížel a slina by mu ukápla ne z toho všeho jídla, ale jak sexy agent vypadal, ale v tu chvíli vítězila Tomova racionální stránka.
„Blázníš?“ vykulil oči, když si agent sedal ke stolu.
„Huh?“
„Co je jako tohle? To tu hodláš sedět jen tak?“ ukázal na celé agentovo téměř nahé tělo.
„Snad to nebude odvádět tvoji pozornost od snídaně,“ prohodil agent a natáhl se po vidličce.
„Právě jsi vylezl ze sprchy a málem se z tebe ještě kouří! To chceš být nemocný nebo co?“ rozhodil Tom rukama a bez dalších slov přešel k topení, které v kuchyni pustil na plno a poté se rozešel do obýváku. Bylo mu jasné, že agenta nedonutí, aby šel k sobě a oblékl se, proto popadl poskládanou deku a vrátil se s ní do kuchyně, kde do ní Billa zabalil a mumlaje něco o tom, že se chová jak malý, poté dosedl ke svému vlastnímu talíři a raději nepřemýšlel nad tím, jak agent tiskne svá holá chodidla k ledovým kachličkám na podlaze. Bill sice dramaticky zakoulel očima, ale děkovně si popotáhl deku více ke krku a mlčky se pustil do snídaně.
Skoro měl chuť se hlasitě zasmát, když tu a tam hodil pohledem na Tomův obličej. Byl zamračený a svoji vaječnou omeletu porcoval, jako když samurajové porcovali šavlemi své nepřátele. Mohl skoro slyšet jeho myšlenky, jak v duchu nadával, že agent nastydne a co jsou to za nápady přijít ke snídani jen v ručníku, když je v domě zima, a co bude vymýšlet za „udělej si sám“ prostředky, aby agenta vyléčil i bez použití léků.
Po tiché snídani, kdy Tom nenápadně pokukoval po agentovi, snad hledaje první známky začínajícího nachlazení, a kdy Bill potlačoval pobavený smích, i když byl naštvaný sám na sebe, protože měl za to, že daleko jednodušší by bylo, kdyby ho chování druhého muže spíše otravovalo, protože si hrál na pečovatelku a zahrnoval ho až moc mateřskou péčí, kterou Bill ani za mák nepotřeboval, ale vzhledem k tomu, že muže začal vnímat i z jiných úhlů, než z jakých byl zvyklý, chápal, že to s ním myslel dobře. Jakmile vidličky cinkly o talíř a už nebyly znovu zvednuty, Tom vstal, aby po nich sklidil. Nejdříve se natáhl po obou prázdných talířích, na které postavil malé mističky od zeleniny, a zvedl je ze stolu.
„Díky,“ pronesl Bill, když mu byl talíř sebrán zpod rukou. Tom přikývl a odložil první várku na kuchyňskou linku. Poté se vrátil pro prázdné hrnky a sklenky od nápojů. Bill vstal, právě když se Tom nakláněl přes jeho klín, aby dosáhl na hrníček od kávy, který byl na druhé straně stolu po Billově pravé ruce. Agent toho využil a než muž stihl prsty omotat kolem ucha šálku, sevřel v prstech jeho čelist a přitiskl se mu ústy na jeho rty. Ruka, která svírala jeho
tvář, se přesunula na mužův týl, aby jim nepřekážela, ale Tom stále mohl cítit mírný tlak, který agent svojí dlaní vyvíjel, tudíž neměl šanci se z polibku jen tak vyvléknout. Místo toho se však narovnal, srovnal tělo s agentovým a naklonil tvář na stranu, přijímaje zároveň agentův po kávě chutnající jazyk do svých úst. Poslepu odložil nádobí, které už držel v dlaních, zpět na stůl a omotal své paže kolem agentova pasu přímo nad okraj ručníku na jeho bedrech. Cítil pod svými dlaněmi, jak je mužova pokožka chladná i přes to, že měl kolem sebe deku. Bill dobře vycítil mužovy neustávající obavy, když cítil, jak jeho prsty přejíždějí po jeho zádech, aby kůži zahřál, proto ještě několikrát omotal svůj jazyk kolem svého protějšku a poté se odtáhl.
„Půjdu si pro ty kalhoty, abys byl konečně v klidu,“ pronesl na oko otráveně.
„A tričko, mikinu a ponožky,“ doplnil Tom. „Kdyby bylo v domě alespoň příjemných dvacet stupňů, věř, že bych neměl nic proti, kdybys tu chodil v ručníku celý den, ale za nynějších okolností radši obětuji svoje potěšení, než abys byl nemocný.“ Bill teatrálně zakoulel očima a stáhl ze sebe deku, kterou vtiskl Tomovi do náruče. Poté se otočil a poslušně dopochodoval až do ložnice, aby našel něco na sebe. Teprve až když se blížil k zásuvce, ve které měl spodní prádlo, si uvědomil, že se jeho svěřenec o spodním prádle ani náznakem nezmínil, což bude teď i později nahrávat v agentův prospěch a to hned v několika rovinách.
Zhruba hodinu po obědě si agent neodpustil alespoň na chvíli nakouknout do řídící místnosti, aby zjistil, jak proces aktualizací pokračuje. Podle očekávání ho však přivítaly černé obrazovky monitorů, na kterých nabíhala nějaká procenta a i všechno ostatní se zdálo být hluché. Jeden záběr z kamery směřující na ulici na chvíli odhalil auto s Billovi dobře známou poznávací značkou, které patřilo do jejich vozového parku, tudíž spokojený, že hlídka je neustále na místě, mohl s klidným svědomím místnost opustit a připojit se k druhému obyvateli domu, který se už přes slabou hodinku válel na pohovce u televize.
„Co dávají?“ zeptal se Bill, když se objevil v obýváku. Než usedl, obešel všechna okna, vizuálně zkontroloval okolí a teprve pak se otočil na Toma, který sebou po Billově otázce polekaně trhl, protože na chvíli usnul a Billův tvrdý hlas ho probudil z dřímoty. Protáhl své ztuhlé tělo, jak se na pohovce zkroutil do nepřirozené polohy na spaní a vyhledal pohledem agenta. „Aaaahhh! Koukám, že běží seriál „Za zavřenými víčky“, co?“ utahoval si z Toma.
„Haha. Tak jsem na chvilku zavřel oči. Žaluj mě,“ zabrblal Tom a neochotně se posadil, když viděl, že agent kráčí k němu s úmyslem se k němu připojit. Protřel si oči, čímž mu z ramen spadla deka, kterou byl přikrytý. Hodlal po ní sáhnout a zvednout, aby pod ni Bill mohl schovat nohy, protože tak v poslední době sedávali často, když se Bill ulakomil a strávil vedle Toma alespoň pár minut u televize. To pak Tom seděl opřený o opěradlo, Bill ležel kolmo k němu na pohovce a nohy od poloviny lýtek až po chodidla měl položené na Tomových stehnech, kde je Tom nepřítomně třel.
Očekávaje, že přesně takhle to bude i tentokrát, držel deku nadzvednout. O to překvapenější zvedl obličej nahoru, když mu Bill deku vytrhl z dlaně a pohodil ji na pohovku vedle, kam si měl podle plánu lehnout. Místo toho ale přešel ke svému svěřenci a obkročmo se usadil na jeho stehna.
Že mezi nimi k žádnému intimnějšímu kontaktu, když nepočítali líbání, už několik dní nedošlo, si Tom bolestně uvědomil, až když se na něj agent významně podíval a pak sjel po Tomových stehnech do jeho klína, kam přitiskl ten svůj, přičemž Tom cítil, jak se jeho vlastní rozkrok ochotně zvedl nahoru, aby se setkal se svým protějškem. K Tomovu překvapení nebyl Bill vůbec vzrušený. Když si na něj takhle sedl posledně, už byl napůl tvrdý, takže bylo Tomovi jasné, že si přišel pro uvolnění, když už problém nastal. Co agent chystal, tentokrát opravdu nedokázal odhadnout, protože vypadal klidně a nanejvýš vyrovnaně.
„Co se chystá?“ zeptal se zvědavě a přitiskl dlaně na Billovy boky. Bill pokrčil rameny, vzal Tomovy ruce, které se ho očividně dotýkaly bez povolení, a v mžiku přistály složené za Tomovou hlavou, kde zůstaly přišpendlené díky Billovu stisku. Nemohla to být pro ně příliš pohodlná poloha, ale Bill neměl v plánu trápit klouby v této pozici příliš dlouho.
„Záleží na tom,“ prohodil agent a naklonil se nad Toma, záměrně se otíraje svým klínem o ten jeho. „Jestli hodláš pokračovat v předstírání, že se díváš na televizi, nebo ne,“ dodal.
„Já nepředstíral,“ bránil se Tom. „Díval jsem se, ale pak jsem prostě na chvíli usnul,“ vysvětloval.
„Dejme tomu,“ připustil Bill. „Tak co? Přistoupíš na můj druh zábavy, nebo budeš raději klimbat u…“ odmlčel se a přes své rameno se podíval dozadu, aby viděl na obrazovku, „reklamy na čistící přípravek do myček?“ otočil obličej zpět a tázavě pozvedl jedno obočí.
„Přijde na to,“ pokrčil Tom rádoby ledabyle rameny, jak jen mu to zajaté paže dovolovaly. „Máš snad v plánu něco zajímavějšího?“ pohodil hlavou.
„Na to můžeš vzít jed,“ pronesl vážně. „Teď vypni televizi,“ nakázal Bill a pustil mužovy ruce ze svého sevření. S pochopením, že Bill se nehodlá zvednout, Tom omotal svoji levou paži kolem Billova pasu a i s ním se naklonil ke stolku, na kterém se válel ovladač. Zaznamenal posledních pár sekund reklamy na zubní pastu, než televize ztichla. Ovládání přistálo zpět na stolku a Tom se zády ponořil zpět do měkkého polstrování pohovky.
„Tak to bychom měli,“ řekl agent a sklouzl z Tomova klína zpět na podlahu. Obešel pohovku a zamířil do své ložnice. Když ale neslyšel žádné kroky, které by ho následovaly, otočil se a podíval se na zmateného Toma.
„Potřebuješ písemnou výzvu, aby ses zvedl a šel za mnou?“ zeptal se uštěpačně a poté vplul do ložnice, nechávaje dveře otevřené jako očividné pozvání dál.
Příště: „Před Halloweenem – část 2“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
A zrovna to utnout v tom nejlepším, to se dělá?! 😀 Kouká, jak se nám Bill pěkně rozjel, zřejmě dohání ten svůj dlouhodobý půst… A Tom samozřejmě neprotestuje, no ještě aby snad protestoval 😀
Presne, Zuzu vyjadrila to co citim i ja. Jsem taaaaak zvedava jak to bude dal, je nelidske to utnout v tak napinavem miste.
Budu netrpelive vyhlizet pokracovani a dekuji za dnesni dil 🙂
Tak hle to utnout Moc se těším na další díl.
Přála bych si, aby byla druhá část před Halloweenem 😀 ale to asi neklapne. Tudíž, useknout to v tom nejlepším! Hanba ti! Ale neustále čekám, kdy tam někdo vlítne a bude chtít Toma zabít, přeci jen ta aktualizace…. To je ta nejlepší možnost, jak se tam dostat. Nebo aspoň zjistit kde Tom je?
Je skvělé jak se Billova osobnost přeci jen trochu mění (vrací ke starému Billovi?) a není to takový kus ledu. Jen upřímně doufám, že Tom ani Bill neumřou. Jako autorku povídek, by mě hodně mrzelo zabít tak skvěle napsané charaktery. A musím říct, že i originálně. Máš jejich osobnosti skvěle vypracované, až ti závidím že to tak taky neumím 😀 Kam se mé povídky hrabou.
Tak nás snad nebudeš dlouho napínat a bude pokračování. Moc děkuji za díl.
PS.: Hlavně nezabíjej kocourka!!!
Tohle snad ne, to je tedy konec v nejlepším….
Ho ho, to vyzera zaujimavo! Myslim, ze dalsia cast bude velmi… ehm… zaujimava, xi😜
Tak on existuje i hravý Bill..děkuji moc za kapitolu 😊
Musím se přiznat, že mě Bill neuvěřitelně překvapil! Nikdy bych neřekla, že takovouhle ´akci´ sám vyprovokuje. Těžko říct čím to je, ale rozhodně si stěžovat nebudu, protože tohohle Billa mám mnohem raději, i když je to on, kdo rozkazuje a je vše dle něj. 😉
Ovšem musím se přiznat, že čekám, kdy se něco semele. Vím, že Tom je chráněn jinými policisty, ale stejně čekám, kdy se něco pokazí. Přeci je, celý systém nejede a jak znám Shana a jeho lidi….hm…
Moc děkuji za parádní část! 🙂