autor: tEzUlKa_kAuLiTz
betaread: Verushka
betaread: Verushka
Je to už skoro 2 roky, co žiju s mým bratrem a až do tohohle okamžiku jsem mu nehorázně věřil všechna ta slovíčka lásky, která mi kdy řekl.
Je přesně 13:01 a já sedím v bistru. Naproti je pizzerie, a když se podívám z okna a uvidím tam tebe, zhroutí se mi svět. Najednou mám takový ten pocit, co má člověk, když nemůže dělat vůbec nic. Obrovská vlna bezmoci na mě padla hned, jak jsem uviděl, že u stolu nesedíš sám. Viděl jsem, jak se nádherně směješ. Úplně stejně, jako když jsme spolu byli v kině a bavili jsme se nadmíru skvěle. Prostě ten smích od srdce a ne žádné naučené a namachrované ksichty, které vždycky házíš, když jsme před fotografy. Nemyslel jsme si, že by se mi mohl, za tak v podstatě krátkou dobu tří hodin, změnit svět. Dojedl jsem a s uslzenýma očima došel domů.
Kouknu na hodiny a je 16:25, když slyším otevírající se dveře a tvůj hlas, který se ptá, jestli jsme v domě. Neodpovím, nemám na to sílu. Přijdeš k nám do ložnice a vidíš mě s notebookem na klíně, jak usilovně píšu další text do nového alba, protože jsem se prostě po tom, co jsem viděl, na nic nezmohl.
„Hoj miláčku! Zase píšeš? Měl by ses více šetřit a na chvíli na to zapomenout. Hrozně se týráš.“ Řekl jsi a objal mě kolem pasu. Ale já vím, že to nebylo tvoje dnešní první obětí. Já to všechno viděl, byl jsem tam až do čtyř! Když neodpovídám, pustíš mě a odejdeš do obýváku. Zapneš si televizi a bezstarostně sebou flákneš na gauč.
Já sedím pořád v ložnici, ale už nepíšu. Ani prsty už mě neposlouchají, z toho jak se na nic nedokážu soustředit. Pořád totiž vidím tebe, jak sedíš v té zatracené pizzerii a směješ se tam s nějakou hnědovlasou holkou. Vlastně nejsem ani naštvanej na ni. Nemůže přece tušit, že už skoro 2 roky chodíš se svým bratrem. Ty to ale přece víš. Sám jsi mi to nabídl a já tvou nabídku s radostí přijal. Skoro celé 2 roky jsi mi říkal, jak mě strašně miluješ, a jak už je to dlouho, a že jsi se mnou šťastnej. Za 14 dní jsme měli mít naše druhý výročí. Přemýšlím, co mám dělat.
Nevím, co je lepší. Mám jít za tebou a vynadat ti, že ses vůbec nezměnil a dát ti pár facek? A pak si sbalit věci a odejít od tebe? Nebo mám dělat, jakože nic a chovat se jako doteď a věřit, že už to nikdy neuděláš? Třeba to byl vážně jenom zkrat, ale co když už ti nevěřím? A co když si myslím, že i když člověk někdy udělá chybu, takovou by udělat neměl? Co když si myslím, že nevěra se prostě a jednoduše neodpouští!
V hlavě mám tisíce myšlenek.
Vážně nevím jak dál…
Co mám dělat?
Napadá mě asi jenom jedna kloudná věta.
To jsem si o tobě nemyslel, Tome…..
autor: tEzUlKa_kAuLiTz
uuuuuuuch to je supaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa
zajimavý
bylo by lepší kdyby to mělo konec
no, to toho teda moc neudělal, jen si řekl, to jsem si o tobě nemyslel, ale co udělal??? co bylo dál?? zabil se? zabil Toma? odešel, zůstal, pochopil, nechtěl pochopit… chtělo by to rozepsat, aby mohla pracovat dál alespoň fantazie nebo to bude mít pokráčko???
Krasny..myslim neni to na zpusob textu vod Leoše Mareše?xDty fraze tam sou xDjinak hezký xDa chtělo by to pokračko xD
nejdřív sem nevděla kdo to jako píše, ale když tam bylo to že se nezměnil došlo mi že to píše Bill, je to moc krásný ale smutný
souhalsím s Janou, je to takové nedodělané. Zkus k tomu napsat ještě pokračování, abychm věděli, jak to dopadne.
Jana:konec si máš domyslet…nečteš nebo co?
oh.."Leošek Marešek" ye welká inspirace….*47*
Pekné..