Časoprostor II 56.

BILL

„Půjdu tě doprovodit,“ opatrně vstanu, když se Sabine rozhodne, že u nás už byla dlouho a je čas jít domů. Lehce sundám z klína hlavu své spící lásky a líbnu ho na čelo, než se vydám ke dveřím. Blíží se jedenáctá, Davídek už je dávno v posteli a spí, snad trošku tvrději než jeho strejda, kterej si ustlal už před hodinou rovnou na sedačce v obvýváku a každou chvilku sebou vrtí. Asi se mu něco zdá. Přikryju ho dekou a jdu za Sabine… Dnes poprvé Dejvovi vyprávěla pohádku, a když jsem ji nenápadně a potichu poslouchal v kuchyni z reproduktoru babysittingu, musel jsem uznat, že takovou ještě od nikoho z nás neslyšel. Jako ve všem, byla i v tomhle Sabine originální a vyprávěla mu o Karin. Už z toho, jak o ní mluvila dopoledne, mi bylo jasný, že Dejvovi určitě nebude vykládat, jak jeho máma pila a fetovala. Vzala to hezky od dětství, vyprávěla mu o jejich kamarádství, o tom, jak spolu chodily na naše koncerty a spoustu legračních historek, které s nejlepší kamarádkou zažila. Davídek se několikrát rozchechtal, že se nemohl zastavit, a vypadalo to, že si tetu konečně definitivně oblíbil i přes svůj dopolední žárlivý výstup. Na dobrou noc jí vlepil mlaskavou pusu a spokojeně usnul, utahaný z odpoledního létání. Tímhle si ho nejspíš definitivně získala. Když vytáhla z auta krabici s letadlem, jeho oči byly v tu ránu rozsvícené jako hvězdičky a ze Sabine se okamžitě stala hrdinka dne. Sab je prostě originální ve všem, na co si vzpomenu.

Už její absolutně tolerantní přístup k našemu vztahu s Tomem je neuvěřitelný, zvlášť když si uvědomím, že byla do Toma několik let zamilovaná. Nechápu, jak se přes to dokázala přenést, ale podařilo se jí to tak dokonale, že mě nikdy nenapadlo na ni žárlit. Možná to jen dobře skrývá, ale chová se k Tomovi jako ke kamarádovi, stejně jako ke mně, i přesto, že jsme se nesčetněkrát líbali, a jednou, aby nám přítomné obecenstvo nadobro uvěřilo, jsem jí při líbání dokonce i chytil za zadek, tiskl ji k sobě, jako bych byl ten největší nadrženec pod sluncem, a nemohl se dočkat toho, až se spolu vypaříme rovnou do postele. Bylo to na nějaké afterparty po předávání cen, chodili jsme spolu naoko už dva měsíce, všude se to probíralo, tak jsme chytli příležitost za pačesy a zahráli si na vášnivé milence. Velice nenápadně, tak aby si toho všimla i poslední šatnářka, jsem jí zatáhl do tmavšího rohu sálu a tam jsme předvedli malou sexy etudu pro přítomné zvědavé oči. Jediný, kdo věděl, že mě to nechává naprosto chladným, byla Sab a při fingovaném vášnivém líbání mi do pusy mumlala takový blbosti, že jsem měl potíže se udržet a nevyprsknout. Komentovala moje ruce, hladící její zadek, navigovala a poroučela si, jak silný nebo slabý má být stisk, kam přesně sáhnout, aby to vypadalo věrohodně… vyhověl jsem jejím požadavkům tak kvalitně, že to druhý den bylo ve všech bulvárních plátcích… moje ruce na jejím zadku byly dostatečně výmluvné a asi to byla definitivní tečka za spekulacemi o mé orientaci. Pak už všichni věřili, že spolu opravdu chodíme.

Bál jsem se tenkrát Tomovy reakce, protože to byla spontánní akce, nebylo to předem domluveno, ale naštěstí byl doma klid. Tom to pochopil a já si dal večer obzvlášť záležet na tom, aby vůbec nepochyboval, kdo je objektem mých erotických fantazií a koho jsem v tu chvíli skutečně ve své mysli líbal a hladil po zadku. Miluju jeho pevný zadek… když ho můžu pořádně stisknout a přitlačit na sebe… je tak sexy… bože, chci ho za něj držet, pokud možno co nejdřív… nejlíp ještě dneska… jenže je utahaný a spí… asi ho zmohlo to letadýlko.

„Bille,“ slyším z dálky hlas Sabin a rychle se vzpamatuju. Mává mi rukou před očima a směje se, jako by mi četla myšlenky. „Kde jsi? Musíš jít se mnou, je zamčeno.“
„Jo, já vím, vždyť už se obouvám,“ zamumlám polohlasem, vezmu klíče a vydáme se společně vstříc noční zahradě. U branky se zastavíme jako obvykle, máme to už naučené, ale tentokrát dostanu pusu už jen na čelo. Sabine je jedna z mála, která mě takhle může políbit, aniž by si musela stoupat na špičky. Její výška, pro kterou si ji Tom neustále dobírá, jí umožňuje nejspíš nadhled i v ostatních věcech. To, že jí můj milovaný bráška říká důvěrně „Žirafko“, už přestala řešit, jen se po něm vždycky ožene a občas se jí povede mu jednu vlepit. Ovšem ona mu to vůbec neulehčuje. Kde může, rejpne si do jeho ješitnosti, kterou mu neustále předhazuje… ale to mě taky, má nás oba přečtený. Vždycky ji budu mít rád pro její přístup k životu, pro její optimismus a schopnost rozdávat ho lidem kolem sebe bez nároku na odměnu. Až budu jednou dělat návrháře, udělám pro ni speciální model. Mám ho v hlavě už dva roky a jednou ho určitě zrealizuju. Podle mě jí to bude tak neskutečně slušet, že si budu muset Toma držet za zadek, aby mi k ní neutekl… zase ten jeho zadek, sakra… co mě na něm dneska tak fascinuje? Že by se ze mě stal úchyl na Tomův zadek? Asi jo…

Nevím, co mě k tomu přimělo, možná starý zvyk, ale přitiskl jsem si Sabine k sobě do náruče a lehce jí políbil. Její rty jsou tak důvěrně známé jako rty Toma nebo Davídka. Rty, které se líbají samy, prostě proto, že jsou. Nemusím přemýšlet, jestli je to vhodné nebo ne… prostě je automaticky a rád políbím.
„Díky, Sab, že ses k nám vrátila a promiň mi všechno, co se dělo kolem Dejva… on byl pro mě v tu chvíli nejdůležitější a všechno ostatní šlo stranou,“ šeptám jí do ucha, a když se odtáhne, aby se mi podívala do očí, usměju se. Vrátila mi úsměv a pohladila mě po tváři.
„Už jsem ti dávno odpustila, dokonce ještě dřív, než jsem od vás odešla. A hlavně… nemám ti co odpouštět, dělal jsi jen to, cos musel. Nevím, co mě to napadlo, ale bez vás už se mi žít nechce. Jsem zpátky a všechno může být jako dřív. Ráda vám s Davídkem pomůžu, pokud budete chtít, dlužím to tobě i Karin… nebýt mě, nikdy se to všechno nestalo a já cítím trochu zodpovědnost. Dejv je úžasnej kluk a chtěla bych ho vidět vyrůstat, být pro něj teta, která je pro každou srandu, a může si s ní povídat o věcech, které by třeba s vámi neřešil. Na něco jsou občas holky lepší než kluci.“
„Budu moc rád,“ dokázal jsem jen říct, hrdlo mi zase sevřelo dojetí, že se vrací staré časy alespoň v něčem a Sabine je jednou z těch lidí, kteří do našeho života prostě patří, ať už ve zlém nebo v dobrém. Snad se už nic zlého nestane a já tohohle návratu nebudu nikdy litovat. Pohladil jsem ji po vlasech a propustil ven na ulici. Za chvilku už klaply dveře auta a já naposledy zvedl ruku na pozdrav.

TOM

Kolikrát jsem takhle stál u okna, když se ti dva spolu loučili? Stokrát? Možná… vzpomněl jsem si na to ráno, které změnilo náš dosavadní život. Netušil jsem, že se z okna svého bytu v prvním patře dívám na někoho úplně jiného, na někoho, kdo neví, kde se objevil a nezná posledních sedm let svého života. Když mi to pak vyprávěl, nevěřil jsem mu ani slovo, ale slib mlčení jsem musel dodržet. Několikrát už jsem chtěl vykřiknout, co to vykládá za nesmysly, co se mi to snaží vnutit, a proč to vlastně dělá, považoval jsem to za nějaký úhybný manévr, aby se se mnou mohl konečně po dvouletém trápení rozejít, ale když přišla řada na popis naší oslavy osmnáctin a na naše setkání na záchodě, došlo mi, že asi není takovej cvok, za jakýho jsem ho v tu chvíli považoval. Dalo mi sice práci to všechno vstřebat a uvěřit mu, ale nakonec mě přesvědčil. Jeho chování se opravdu nedalo srovnat s tím starým Billem, byl tak moc jiný, že by to snad ani nešlo zahrát. A hlavně… říkal mi tak láskyplná slova, jaká jsem už dlouho neslyšel. Najednou jsem zjistil, že jsem znovu šťastný… miluje mě a to je hlavní. To jediné potřebuju, na tom závisí můj život… nic jinýho nechci. Jen jeho lásku.

„Jsi vzhůru?“ ozvalo se mi za hlavou a jemné ruce mě objaly zezadu kolem pasu. Hlavu mi položil na rameno a společně se mnou kouká do černočerné tmy venku.
„Nespal jsem, poslouchal jsem vás,“ zašeptám, abych nenarušil atmosféru. V pokoji je skoro tma, svítí jen malá lampička nad televizí. Opřu se zády do Billovy náruče a nechám se objímat.
„To se dělá, poslouchat cizí rozhovory?“ usměje se mi u ucha a dostanu pusu na tvář.
„Jo, to já rád, jsem stará drbna, co musí všechno vědět,“ otočím se se smíchem k němu a hlavu mu položím na rameno. Je mi tak dobře…
„A co ses dozvěděl?“ špitne potichounku. Obejmu ho pevně kolem pasu a přitisknu si ho na sebe, jako bych ho už nechtěl nikdy pustit. Takhle jsem ho měl držet, než se rozhodl odcestovat do budoucnosti. Držet a nepustit. Už ho nikdy nepustím… ne samotného.
„Že jsi neuvěřitelně sexy a že se nemůžu dočkat, až zůstaneme sami,“ odpovím mu a jazykem se dotknu jeho horké kůže na krku. Zachvěje se pod mým dotykem a rukama sjede ze zad trošku níž a pevně sevře můj zadek.
„Zbožňuju tvůj zadek,“ zašeptá. „Myslím na něj celý odpoledne, připadám si jako blázen a nemůžu se dočkat, až ho budu moct stisknout jako teď,“ zmáčkne mě a přitiskne ještě víc na tělo.

„Já vím, poznal jsem ti to na očích,“ odpovím a pokračuju v líbání Billova krku. Pomalinku a jemně se posouvám tak, abych svými polibky došel až k jeho rtům. Mezitím sundám ruce z jeho pasu a začnu si rozepínat pásek na kalhotách. „Chceš to?“ zašeptám těsně vedle jeho rtů, když spona od pásku zaduní o koberec. Jeho ruce, které mi pomáhaly sundat kalhoty, zajedou bez váhání zpátky na své místo a hladí mě a svírají.
„Jo, chci to,“ vzdychne těsně před tím, než se naše rty spojí. Líbám ho a užívám si jeho nedočkavý jazyk, který se snaží neustále hladit ten můj a kopíruje ruce, které ty samé pohyby provádějí na mém pozadí. Ve chvíli, kdy zajedou pod boxerky a stisknou moje napjaté svaly, přejedu rukama po zipu jeho kalhot a zastavím se na knoflíku. Opatrně jej rozepnu a pomalinku sjíždím zipem až dolů. Nespěchám, času máme dost, a čím déle ho budu svlékat, tím vzrušenější bude. Znám svého Billa, znám všechny polohy jeho nádherného hlasu, všechny tóny vzdychání a co který znamená. Znám všechny jeho pohledy, kterými mě propaluje, ty vzteklé, láskyplné i vášnivé a divoké. Dneska byla v jeho očích temná vášeň, četl jsem v něm jako v knize a nemohl se dočkat, až budu moct udělat tohle. Zajedu vpředu pod boxerky a pevně stisknu jeho tvrdý penis. Zasténá a malinko skousne můj spodní ret.

„Jo, tohle potřebuju,“ vydechne a znovu se svým jazykem ponoří do mých úst a prudce oddychuje s každým mým dalším pohybem v jeho klíně. Vychází mi svými boky vstříc a jeho penis klouže v mé dlani čím dál rychleji. Jestli nepřestanu, za chvíli bude po všem… musím to trošku zpomalit, chci si ho užít, nestojím jen o rychlovku u okna.
„Co potřebuješ?“ odtrhnu se od něj a zastavím pohyby v jeho rozkroku… jen na chvilinku, abych si vyzkoušel, jak moc je vzrušený. Jestli tak, jak si myslím, mohl bych se dozvědět dneska víc než jindy… pomalinku ho tlačím směrem k opěradlu sedačky, aby se o ni mohl opřít. Bude to tak pohodlnější, než stát u okna…
„Potřebuju tebe,“ zachraptí mi do ucha a jemně pohne boky, aby mi naznačil, že se mu tahle přestávka nelíbí. Moc dobře to vím, ale nedělám vůbec nic… taky něco potřebuju, Bille… potřebuju slyšet, jak moc mě chceš… jak mě miluješ…
„Pokračuj… řekni mi všechno, co ještě chceš,“ trápím ho a stisknu pevně jeho penis, abych zabránil pohybům, o které se snaží. Začnu pomalu líbat jeho krk, aby mohl mluvit. Musí mu být jasné, že dokud nesplní moje přání, znovu nezačnu. Zakloní hlavu, abych měl víc prostoru, a pronese do ticha pokoje pro mě naprosto úžasnou větu: „Chci se s tebou milovat.“ Řekl to tak rozhodně a vášnivě, znělo to skoro jako rozkaz. Mám pocit, že v uších slyším neustále ozvěnu jeho slov.

Překvapením ho přestanu líbat a zvednu oči k těm jeho. Nakloní se ke mně, usměje se a pro změnu začne líbat on mě. Má radost z toho, jak mě dostal. Musel vědět, že tohle pro mě bude šok. Nic nepil, to jsem si jistý… Po krátkém líbání jeho jazyk naposledy něžně olízne mé rty a než se stačím vzpamatovat, sjede mi přes bradu na krk. Stiskne zuby jemnou kůži, až mě to zabolí. Syknu a volnou rukou mu zvednu hlavu… měla to být malá pomsta za to že, jsem přestal? Chci se mu dívat do očí, z kterých teď určitě vyčtu každou jeho nemravnou myšlenku. Ve chvíli, kdy se naše pohledy propojí, udělá něco, čím mě zaskočí. Až doteď jeho ruce pomalu bloudily po mém zadku, hladily a stiskávaly, ale ve chvíli, kdy jsem se mu vpil do očí, jeden z prstů opustil své místo a zajel pomalu dráždivě mezi moje půlky. Zatmělo se mi před očima a pocit, který mi jeho zvědavý prst způsobil, mě přinutil je přivřít a zaklonit hlavu. V tu chvíli se ke mně naklonil a mezi líbáním mého krku začal vzrušeně šeptat: „Chci líbat a kousat tvůj nádhernej zadek, chci si ho pomalu a dlouho připravovat, a pak se do něj ponořit, zajíždět do tebe, poslouchat tvé hlasité sténání a až vysílením nebudeš moct ani křičet, chci se do tebe udělat, lásko,“ šeptá naléhavě, zatímco se ho dotýkám a pomalu začnu znovu s jeho drážděním. Bože můj… tohle je něco neuvěřitelného… tohle jsem vážně nečekal… moje představy nabraly šílené obrátky a v hlavě se začíná odehrávat přesně to, co říká. Zatímco začne znovu přirážet proti mé dlani, šeptá mi rychle těsně vedle ucha, že mu sotva rozumím. Ale ano… tomuhle bych rozuměl, i kdyby mluvil italsky… tón hlasu, kterým ta slova říká, by mi to napověděl.

„Chci tě. Tak neuvěřitelně moc tě chci. Vidíš, co se mnou dělá tvůj zadek? Potřebuju o něm mluvit, hladit ho a svírat…“ Poslouchám nábožně a cítím, jak stoupá mé vlastní vzrušení v celém těle, v každé jednotlivé buňce se chystá neuvěřitelný výbuch vášně… Jeho hlas je chraptivý, vzrušením temnější než obvykle a zarývá se mi pod kůži každým dalším slovem, které zachytím. „Děláš to úžasně, stiskni mě víc, chci ti říkat, co při tom cítím…“ šeptá čím dál rychleji, „… nepřestávej a já ti povím úplně všechno… vím, jak rád to posloucháš,“ vzdychá a já se zmůžu jen na kývnutí, aby věděl, že na to čekám, že to potřebuju slyšet. „Vzrušuje tě to, cítím, jak se celý chvěješ, tak se drž, protože já ti řeknu všechno, co s tebou dneska budu dělat. A já vím, že budu…“ mluví přesvědčivě, že mě ani nenapadne mu odporovat. Je tak neuvěřitelně dominantní, když tohle říká. Připadá mi, že ke mně mluví jako k malému neposlušnému chlapci, kterého je třeba zkrotit. Vyšel ze mě nekontrolovatelný sten, když jeho prst zajel až těsně k místu, kudy by se lehce dostal do mého vzrušeného těla. Ale to zřejmě nebyl jeho cíl. Stále jen pomalu a naléhavě krouží kolem a nutí mě sténat touhou po tom, aby to už konečně udělal. Je mi už skoro na omdlení, když mi kolem uší začnou létat jeho další věty. Jestli tohle přežiju, přežiju už úplně všechno. Má ruka v jeho klíně sotva udrží prudké přirážení, ale musí to vydržet, jinak bych přišel o všechno co mi tak nadrženě říká…

„Ohhh… lásko… ano… drž mě pevně, takhle je to dokonalý… ano…“ poroučí naléhavě a já se snažím splnit každé jeho přání. Můj vlastní klín je neskutečně napjatý a cítím, jak se mi podlamují kolena. „… až mě za chvilku uděláš, sundám ti triko a dotáhnu tě na sedačku. Aaaa… miluju tvojí ruku…“ Začínám mít chuť ho umlčet polibkem, jak mě šíleně vzrušuje, ale nechci se toho vzdát… možná už to nikdy v životě neuslyším. „Hodím tě na záda, strhnu z tebe boxerky a lehnu si mezi tvý nohy. Vezmu tě do ruky a budu tě dráždit jako ty mě. Ohh… nepřestávej, lásko, je to nádherný…“ začíná se třást po celém těle, ale stále pokračuje… „slibuju, že se ti to bude líbit… budu tě něžně kousat a líbat všude, kam dosáhnu,“ zajede mi jazykem na krk, aby mi to názorně předvedl. Natlačím svůj vzrušený klín k jeho stehnu, začnu se o něj třít… potřebuju cítit jeho tělo… „Užiju si tvé vzrušením ztvrdlé bradavky, budu je olizovat, dokud mě nezačneš prosit, abych toho nechal… budu tě hladit a šimrat všude, kde si řekneš… ohh… prosím… nepřestávej…“ sténá mi do vlasů a roztřesenou rukou se snaží dostat do mých boxerek, pevně přitisklých na jeho stehno. „Až budeš chtít vybuchnout vzrušením, vezmu tě do pusy a udělám tě tak, že slastí skoro umřeš. Jako teď já… bože můj…“ přirazí tak důrazně, že mě musí zachytit, abych neupadl. „Ještě chvíli a budu… Tomi… prosím… drž mě pevně…“ stiskne konečně můj horký penis v dlani a pomalu se přestává ovládat. Zapře se do opěradla sedačky. Pomalu se pohybuju v jeho dlani a chci, aby mi tohle říkal už pořád… a on mě nezklamal… jeho slova jsou čím dál odvážnější…

„Roztáhnu ti nohy a budu tě líbat všude, kam se dostanu… všude… rozumíš?… všude…“ začíná zrychlovat a já díky jeho ruce přestávám vnímat svět kolem sebe… ale stále ještě nemá dost. Pokračuje, i když už pomalu nemůže dýchat vzrušením a přicházejícím orgasmem. „Pak si tě vezmu… tvrdě a rychle. Chci, abys sténal, až budu v tobě, abys křičel slastí, až budu přirážet, aby ses udělal se mnou ve stejnou chvíli…“ poslední slova téměř vykřikl, když konečně vyvrcholil. Jeho penis se trhavým škubáním zbavuje své horké lávy a zaplavuje mou dlaň. Přitisknu si ho pevně k sobě. Celý se třese a oba dýcháme jako po dlouhém běhu, jeho hlava mi spadne na rameno a já roztržitě hladím jeho černé vlasy, tmavé jako noc kolem nás. Miluju svého černého kocourka, když vrní blahem v mé náruči.

Ach, lásko… ještě chvilku počkám, až se uklidníš, ale pak musíš udělat přesně to, co jsi mi před chvilkou slíbil, nebo se zblázním. Tiskneš se ke mně, celý se ještě vysílením chvěješ, ale za chvilku už mě tlačíš k sedačce, cestou ze mě strháváš triko, přesně jak jsi říkal, lehám si na záda… tak pojď… udělej to, sundej mi boxerky… ano… kde je tvoje ruka… ano… ano… to je přesně ono… takhle jsi mi to slíbil… bože můj… jsi úžasnej… nepouštěj mě… miluj se se mnou… udělej mě, budu sténat jak budeš chtít… nikdy mě neopouštěj… nezvládl bych to… jsi moje všechno… máš ten nejšikovnější jazyk na světě… ano… ano… ano…