autor: Michelle M.
„Stýskalo se mi,“ zašeptal Bill a objal Toma kolem krku. Přitiskl se k němu celou plochou těla a zavřel oči. Vdechoval povědomou vůni Tomova těla, ze které se mu chvílemi úplně točila hlava.
„Mně taky,“ zamumlal Tom do černých vlasů. „Celý den jsem nemohl myslet na nic jiného než na tebe.“
„Chci být jenom s tebou.“
„To já taky, Billí. Nevydržím to zítra zas celý den bez tebe. Zblázním se z toho.“
„Zůstaň se mnou doma, prosím…“
Tom si povzdechl. Uchopil Billovu tvář do dlaní a ustaraně se na něj zadíval. „Víš, že to nejde. Máma mě nenechá. Byl jsem doma dva týdny, nemůžu…“ znovu si povzdechl a opřel se čelem o bratrovo čelo.
Bill se zklamaně odtáhl. Věděl, že Tom má pravdu, ale přesto mu to nemohlo zabránit v pocitu zklamání. „Kdybys se mnou chtěl skutečně být, něco vymyslíš,“ řekl a odtáhl se.
„Ale Bille,“ Tom se zkusil znovu přiblížit k jeho tváři. „Víš, že to nejde. No tak…“ letmo se otřel rty o jeho tvář. Celý den se těšil, až bude večer a on bude držet Billa v náruči a mazlit se s ním. Možná i něco víc. „Chybíš mi,“ zamumlal. Chtěl si Billa udobřit, to poslední, co by teď potřeboval, byly hádky. Drobnými doteky pokrýval Billovu zachmuřelou tvář, dokud mrak, který se na ní usadil, nezačal mizet. Sklouzl na krk a dotkl se toho citlivého místa pod jeho uchem. Rukama přejel přes útlé boky. Cítil zachvění, které Bill nestačil potlačit. „Proč?“ zašeptal, aniž by přestal s něžným laskáním.
„Nevím,“ vydechl Bill po pravdě a zavřel oči. Tomovy doteky byly fantastické. Naprosto fantastické a Bill věděl, že je nesmysl se o ně připravit. ´Všechno ostatní počká,´ pomyslel si. Když Tom nepatrně zatlačil na jeho ramena, aby ho položil na postel, na jeho tváři se objevil spokojený úsměv.
Dychtivě otevřel ústa, aby přijal Tomův zkoumavý jazyk. Miloval, jak Tom v posteli bojuje o dominanci a Bill se mu rozhodně lehce nepoddával. Už za tu krátkou chvíli, co byli spolu, zjistil, že Toma zaručeně ještě víc rozpálí, když mu vzdoruje a to byla jedna z věcí, která šla Billovi náramně dobře.
Cítil pohyby Tomových boků proti svým a ze zakloněného hrdla se mu vydral tichý nářek. Tomovy konejšivé polibky jeho vzrušení neutlumily. Naopak. Horké rty na napjaté kůži jeho krku jen rozdmýchaly žár, který pohlcoval každou částečku jeho mladého, nedočkavého těla. Věděl, že tohle není sex. Alespoň ne úplně, ale bylo to tak zatraceně dobré. Tomovy dlaně na jeho jemném těle probouzely dojem, že tam prostě patří. Odnepaměti.
Nedočkavě začal pohybovat boky. Měl pocit, že je ve spirále, která ho vynáší na vrchol. Potřeboval zrychlit, potřeboval se přehoupnout přes tu pomyslnou hranu, potřeboval uvolnit ten tlak, který jeho tělo téměř trhal.
„Šššš,“ uslyšel Tomův hluboký hlas u svého ucha. „Uklidni se… ještě to vydrž.“
„Tome,“ zasténal. „Já… potřebuju…“
Tom se chraplavě zasmál. „Já vím moc dobře, co potřebuješ.“
Dlaň zvlhlá potem sevřela Billův prokrvený penis a pravidenými pohyby ho začala uspokojovat.
„Rychleji,“ zamumlal Bill a snažil se zrychlit pomalé a lenivé tempo Tomovy ruky.
„Ne,“ zašeptal Tom. Sledoval měnící se výraz svého černovlasého dvojčete a měl pocit, že jen to, že ho sleduje, by ho snad mohlo dovést k vyvrcholení. Bez jediného doteku.
Bill tak úžasně reagoval. Prostý studu a nejistoty, všeho toho, co Tom vždycky nacházel u holek, se kterými chodil, naprosto živelně dokázal odhalit své tělo i jeho reakce. Tom nezažil nic žhavějšího, než nekontrolované, nekoordinované pohyby Billova těla, chvění jeho rukou i nohou… rozpálenou tvář a napjatý krk s tou pulzující tepnou.
Stačilo tak málo… jen nepatrně zrychlit, zesílit stisk a Billovo tělo, vybičované citlivými doteky a hladovými polibky, se svezlo na vlně nádherného vyvrcholení.
Když o několik minut později Tom sledoval, jak se Bill se stopami téměř neznatelné únavy sklání nad jeho vzrušeným klínem a s jiskřícíma očima ho bere do úst, napadlo ho, že má vlastně obrovské štěstí, že se zamiloval právě do něj.
*
Draco přistoupil k těžkým dubovým dveřím, za nimiž měl být jeho otec. Na rtech ještě cítil Harryho polibky. Dotkl se jich prsty a nepatrně se usmál. Harry! Zpoza dveří k němu pronikl otcův ostrý hlas. Slovům nerozuměl, ale jen zvuk Luciusova hlasu způsobil, že se mu rozklepala kolena. Lucius sice čtení myšlenek neovládal, ale Draco měl přesto pocit, že v jeho případě tuhle dovednost má.
Draco se zhluboka nadechl a krátce zklepal. Otevřel těžké dveře a vstoupil dovnitř. Otec stál u krbu a hovořil s vysokým hubeným mužem oblečeným v té nejčernější černé, jakou si lze představit. Černé těžké vlasy mu splývaly podél obličeje s velkým vystouplým nosem. Pronikavý pohled jeho černých očí znal Draco moc dobře.
„Profesore Snape,“ pokývl Draco jeho směrem. „Otče, chtěl jsi se mnou mluvit?“ vyslovil nejistě a upřel na otce ustarané šedé oči.
Lucius na něj krátce pohlédl a znovu se otočil na černého muže. Pohodil dlouhými vlasy a shrnul si je na záda.
Snape sledoval každý jeho pohyb. „Jsme domluveni,“ řekl nevýrazně a uhnul pohledem, když ucítil Luciusovy pronikavě modré oči.
Lucius přikývl.
Snape se prosmýkl kolem Draca a beze slova opustil místnost.
„Chci, aby sis zabalil své věci, Draco,“ řekl Lucius, když se usadili proti sobě u dřevěného stolu, podobně jako předchozí den. „Hovořil jsem se Severusem… ehm… profesorem Snapem, ví o tom, že odjíždíš.“
Draco na něj zíral v úžasu. „Počkej, jak to myslíš?… nechápu to. Ty chceš, abych odjel ze školy?“ zeptal se nevěřícně. To přece nemohl otec myslet vážně?
„Jistě, Draco,“ ušklíbl se Lucius a povytáhl světlé obočí. „Jak dlouho ti bude trvat zabalit si věci?“
„Ale já…“ snažil se Draco protestovat. „Já teď nemůžu odjet… co škola?“ Co Harry? vykřikl v duchu.
Lucius znovu potřásl světlovlasou hlavou. „Nic nechápeš,“ protočil nespokojeně oči. „Jsou důležitější věci než je škola… alespoň v tuhle chvíli.“
„Nikam nejedu,“ vykřikl Draco rozhořčeně.
Otcův pohled okamžitě ztvrdnul. „Teď není čas na diskusi, synu,“ procedil ledově mezi zuby. „Běž si sbalit věci. Nechtěj, abych tě musel donutit.“ Významně uchopil do ruky svou ebenovou hůlku. Draco sledoval jeho pohyby s bušícím srdcem. Věděl, že v holi má Lucius ukrytu svou kouzelnickou hůlku.
*
Tom si založil ruce pod hlavu a díval se na strop. Přes zavřené dveře k němu doléhalo šumění sprchy a Billův tlumený zpěv. Pousmál se. Bylo to strašně fajn mít Billa zase doma. Bez něj to nebylo ono, celý dům byl tak podivně tichý a prázdný.
Bill vyšel z koupelny jen v ručníku a zamířil rovnou ke své skříni. Vytáhl čisté prádlo a oblékl se. Tom pozorně sledoval každý jeho pohyb a pokojeně se zavrtěl, když bratr zamířil k němu. Něco ho ale zatlačilo do ramene. Vsunul ruku pod polštář a nahmátl knížku.
„Co to vlastně čteš?“ zeptal se Tom a stočil pohled k tenké knížce.
Bill se napatrně zarazil.
„Obraz Doriana Greye?“ řekl Tom překvapně.
„No,“ Bill pokrčil rameny. „Našel jsem to mezi povinnou školní četbou, tak jsem si řekl, že teď mám čas, tak…“ nedopověděl a vklouzl k Tomovi do postele. Odstrčil knížku stranou a vpašoval se do Tomovy náruče.
První Tomovou reakcí bylo ho odstrčit, přísně se na něj podívat a zeptat se, proč si vybral právě tuhle knihu, ale neudělal to. Něco ve způsobu, jak se k němu Bill přitulil a objal ho, mu zakázalo zničit tuhle křehkou chvíli. Povzdechl si a přitiskl rty na Billovo vlhké čelo.
*
„Kdo to vlastně byl?“ zeptal se Tom do ticha o několik minut později. Bill odpočíval s hlavou položenou na jeho rameni a Tom se mu probíral dorůstajícími vlasy. „Kde se tady vzal? Proč se to celé stalo?“
Billovi se nepatrně rozbušilo srdce. „Nevím, viděl jsi přece to samé, co já. Dokonce víc,“ dodal tiše.
Bylo to poprvé od doby, kdy se Bill vrátil z nemocnice a oni dva spolu mluvili o té nehodě. Billovi se čas od času pravidelně vracely děsivé sny, kde viděl těžkou motorku, jak se na něj řítí. Pamatoval si náraz a pád a pak dlouho nic. Vždycky polekaně vykřikl. Tom byl zvyklý na bratrovy občasné noční můry už z dřívějška, takže obvykle hned při prvním zoufalém zvuku procitl a obětavě potmě zamířil k Billovi, aby ho utěšil.
„Občas nad ním přemýšlím. Tak pitomý jméno hned tak někdo nemá,“ zabručel Tom a přitiskl si Billovu hlavu blíž k sobě. „Víš, co je ale zvláštní?“
Bill potřásl hlavou.
„Úplně přesně popisem odpovídá tomu chlapovi z té knížky,“ řekl Tom zamyšleně.
„Tys to četl?“ podivil se Bill.
Tom zavrtěl hlavou. „Nečetl, ale našel jsem si to na netu.“
Chvíli mlčeli. „Ten v tý knížce byl ale zlej,“ řekl Bill zamyšleně.
Tom pokrčil rameny. „Nevím to přesně, ale asi jo. A mám pocit, že i někoho zabil.“
„Byl strašně krásnej,“ řekl Bill.
Tom přikývl. „Myslím, že jo. Líbil se ženským a chlapům.“
Bill se zamyslel. Uvažoval, jestli se má Tomovi svěřit, že i jeho Dorian bezpochyby fascinoval. Ten v knížce i ten skutečný. Znovu si vybavil jeho dokonalou tvář, zlatavé vlasy, pravidelné rysy ve tváři. Dotek jeho prstů.
Přitiskl se blíž k Tomovi a váhavě ho obejmul kolem pasu. Otřel se tváří o Tomův krk a jemně na něj přitiskl své rty. „Už jsem ti dneska řekl, že tě miluju?“ zašeptal.
Tom s úsměvem zavrtěl hlavou.
„Miluju tě, Tome.“
„I já tebe, lásko.“
*
Uplynulo dlouhých třicet vteřin, po které se Draco díval upřeně do očí svého otce a horečnatě uvažoval, jestli poslechnout otce nebo ne. Luciusova ruka byla připravená na stříbrné hadí hlavě. V půvabné tváři staršího muže nebyla ani stopa po něčem, co by ukazovalo, co cítí, nad čím uvažuje.
´Mám – nemám,´ probíhalo Dracovou hlavou bez ustání. ´Lucius – Harry – Harry – Lucius.´ Draco se zhluboka nadechl. „Nemůžu s tebou dnes odjet.“
Nespokojený záchvěv dlouhých černých řas překrývajících modré oči vyslal jeho tělem prudký nával strachu. Ještě nikdy se neodvážil otci odporovat nebo prostě jen nesplnit to, co po něm chtěl. ´Harry!´Znovu se zhluboka nadechl a odhodlaně vytrval v očním kontaktu.
„Draco,“ promluvil Lucius. Jeho hlas byl úplně ledový. Jednotlivá slova protínala těžký vzduch v místnosti. „Neptal jsem se, jestli se mnou můžeš jet. Ptal jsem se, jak dlouho ti bude trvat sbalit si věci.“
Plavovlasý mladík se zachvěl. Z otcova pohledu mu naskakovala husí kůže na pažích i na zádech. Znal otce příliš dobře, aby si myslel, že mu neposlušnost projde jen tak. Na malý okamžik zaváhal, ale vidina opálené tváře se zelenýma očima mu dodala potřebnou odvahu. „Ne.“
Lucius uhnul pohledem a zhluboka se nadechl. „Nemám rád, když mě nutíš, abych s tebou jednal tímhle způsobem.“ Přistoupil blíž ke svému synovi. Vsunul ruku do jeho jemných vlasů a přinutil ho se postavit. Stáli proti sobě. Stejně vysocí, krásní a nesmiřitelní. Draco se díval do otcovy strnulé tváře. Cítil zlost, která se v Luciusovi zdvihá, cítil vlastní strach a bezmoc, která se plíží jeho tělem. ´Harry!´ křičelo jeho srdce. ´Pomoz mi!´
Ale nepřišel nikdo, kdo by odvrátil to, co mělo přijít.
autor: Michelle M.
autor: Michelle M.
Chudák Draco, co ho čeká za odpor. Předpokládám, že králičí uši Lucius nepokládá za trest za neposlušnost 🙂
Jinak mě fascinuje Billovo chování. Je to strašně zvláštní, on je velice holčičí, ale poslední dobou začíná mít i holčičí manýry. Ne že by to bylo špatně, prostě je to zajímavý vidět ho takhle.
Taky mi vrtalo hlavou, co to byl pořád čte. První nápad byl, že si vytiskl povídku a prohrabuje se v ní… To jsem ale zavrhla, vzhledem k tomu, že to nedává smysl, když je doma, že jo… Já si občas něco tisknu, když jedu na delší dobu a vím, že tam nebude net. Ale to není jeho případ. Pak už jsem nad tím nepřemejšlela, nepřišlo mi to důležitý, ale když jsem se to dneska dozvěděla, jen mě to utvrdilo v myšlence, že Dorian tu ještě sehraje svojí podstatnou roli. No, můžu se nechat jenom překvapit, co bude dál. Doufám, že to bude brzo :))
tedy ne byl, ale Bill… samozřejmě 😀
krásný díl…. hrozně se mi líbí ten příběh Harryho a Draca 🙂
čekala sem že čte něco jiného než povinou četbu.Harry a draco sou boží.
michellko,ty ses proste talent,dokonale pises…ja k tomu nemam co jinyho rict
jééé je to strašně krásný, akorát toho Doriana bych dala pryč. tušim že tam snim ještě něco bude a vůbec se mi to nelíbí:DD
Jak já nesnášim toho Malfoye! Chudák Draco..
K dvojčátkum se nebudu vyjadřovat, jaký to krásný pár xD ♥♥♥
jeeeeej DORIAN tam znova bude ze? xD Musi byt nejake napatie….xD
Kráásný!!:)…. To je tak romantický…:)… Strašně se mi líbí, když Tom není za toho " macha" a nedělá mu problém říct, že brášku miluje!:)…Ovšem obávám se, že Dorian Billovi ještě pěkně zamotá hlavičku… snad se Tom svojí lásky nevzdá a nenechá si Billího vzít…!!No, necháme se překvapit! Ale netrap nám toho Tomína moc, Michelle!!xD
ja si nemozem pomoct ae ja citam len tu HP cast ffky;)….je to uplne uzastne, ale ja proste nedokazem sledovat aj par bill tom (popripade ete ten dorian;) a ete aj par draco a harry, sorry ;)….takze to s billom a tomom si precitam az ked zistim ako dopadnu draco a harry ;)….a plsky rychlo dalej, som zwedawa ako lucius potresta draca…aaa on je tam aj sev ♥♥…. moj uplne najoblubenejsi clowek ;)….. a mam z toho taky pocit ze severus a lucius (aaaa moj oblubeny slash par 😉 maju spolu nieco aj w tejto poviedke (prosim prosim prosim nex majuuu;)…..no nic neak sa rozpisujem tak skusim tu swoju myslienku podat w skratke : PROSIM RYCHLO DALEJ ;)……
Tahle povíííídka je užasnáááá….
Rychleeeeee dááááááááááááááááááááááááál
nieee ! zbije ho ? bude bitka? toe kruté 🙁 moc kráásny diel x) nenásytné dvojčatá , úbohý Draco , škaredý Dorian xD kráása x)
Rozdejchávám fascinovanost téhle povídky. Nejsem schopná ucházejícího komentáře.
Zlej Dorian! Namyšlenej tupec jeden! Vrrr! Nevím, jakej bude (a že určitě ještě bude) tady povahově, ale v té knížce to byl pěknej idiot! A trochu se bojím, že mu Bill podlehne… Je takovej nesvůj…
No a Harry a Draco… Luciuse bych hnala co nejdál by to šlo! Co chce chudáčkovi malýmu Dracovi udělat? =O Ať se mu nic nestane :'(
Bože, jak může někdo tuhle povídku přečíst a nic k ní nenapsat… nepochopím to, ale asi je tak fascinující, že po jejím přečtení lidi ztrácejí schopnost vyjadřování… 🙂 To je vlastně skoro lichotivý, viď Michelle, ale co naděláš… ty prostě neumíš psát tak, aby nebyli na konci odrovnaný… Já jsem ovšem odolná, mě hned tak nic neskolí, takže ti sem nacvakám všechny svoje dojmy a možná to zvládnu i za ty, co toho nebyli schopní… 😀 Ale mrzí mě to… mrzí mě, že si někdo nenajde ani těch pár vteřin na to, napsat pár slov a ocenit práci autora, kterého dílko si přečetl… 🙁
Oba jsou to nádherný fascinující příběhy, prolínají se navzájem, jeden bez druhého by nemohly být tak silný a já je mám ráda oba stejně. Víš, že ti to vždycky píšu, nic se nemění, jen je těžký najít pokaždé nová slova k tomu, abych nějak vyjádřila, jak je to skvělý… ale jdu na to:
Tom a Bill jsou pro mě v týhle povídce strašně roztomilí. Ani nevím, kolik jim je vlastně let, jsou asi ještě mladinký, ale ta čistá láska, která mezi ně přišla, mě fascinuje. Bylo to takový pomalý, plíživý, ale když si to zpětně uvědomím, bez povídky, kterou četl Bill, by k tomu asi nikdy nedošlo. Už jen proto jsou ty příběhy tak provázaný a neoddělitelný. Teď když se konečně našli a užívají si zamilovanosti a lásky, začínám se trošku bát, že je nenecháš v klidu, ale to je koření každý povídky, s tím jsem předem vyrovnaná. Jen doufám, jako vždycky, že se jako v každý pohádce, vše v dobré obrátí a láska překoná všechny nástrahy. Už jsem psala minule, že se mi moc nezdá Billova fascinovanost Dorianovou krásou, ale snad to nebude tak horký, aby to překonalo lásku k Tomovi. Budu doufat a držet jim palce, aby to spolu zvládli.
Ty víš, moje milá Michellko, že jsem knihy o H.P. nečetla… jsem už asi starší než se na Pottera sluší, prostě mě to nějak minulo a vracet zpětně se mi k tomu nechce, já prostě skončila někde u Arabely… :D:D Znám jen první díl a tím to hasne. Proto taky nemám žádný velký předsudky, Draco pro mě nikdy nebyl moc záporná postava, tudíž ho tady můžu mít klidně ráda a vůbec nic mi v tom nebrání. Vlastně ani nevím, jak ho vnímaj čtenáři knih… Nikdy jsem neviděla lidi černobíle a vím, že i ten nejvěší "parchant" má někde v duši světlej kousek, kterej vypluje na povrch, jakmile je to jen trochu možné. Harry je asi pro všechny hrdina, typická kladná postava, někdo, kdo má čistou duši a úmysly. Když se tyhle dvě postavy potkají a zamilují se do sebe, je to jako řinčení mečů při souboji. Miluju protiklady, které se sejdou a zkouší najít společnou řeč. A tady dokonce ti dva našli lásku. Je to úžasný spojení, moc se mi líbí a jen díky tvojí povídce jsem si oblíbila tvůj bradavický svět. V každém dalším díle čekám, co se dozvím novýho, teď jsem nedočkavá, jestli ledovec Lucius potrestá Dracovu vzpupnost a jak to udělá, protože vůbec nemám ponětí, co on je zač a co vlastně umí. Dokázala jsi mě vtáhnout do světa, kterýmu jsem se úspěšně a dlouho vyhýbala a povedlo se ti to, za což jsem ti vděčná. Prostě a jasně… mám Příběh na druhou ráda a užívám si každý písmenko… těším se, jak budeš pokačovat a jak zamícháš osudy svých postav. Bože… to bude dlouhý jak tejden, doufám, že mi to blog.cz spolkne :D:D Papa tvá těšící se J. :o)
Janule: Když jsem viděla tvůj komentář, zhrozila jsem se, protože mi bylo jasný, že z toho, co jsem chtěla napsat Michelle, nezůstane kámen na kameni! Chvíli jsem se sebou bojovala, přesvědčovala sama sebe, že nejdřív napíšu to, co jsem si celý den v hlavě rovnala a připravovala a až potom si přečtu, co jsi napsala Michelle ty. Samozřejmě, zvědavost byla silnější a já teď začínám od nuly!!! A tak se nejdřív vypořádám s tebou 🙂
Naprosto přesně jsi mě vystihla jako čtenáře odrovnaného nádherou příběhu! Odrovnaného až tak, že si po přečtení tohoto dílu musel dát pauzu, aby si promyslel, co vlastně chce své milované autorce sdělit!!!
Michelle: Původně jsem svůj komentář chtěla začít jásotem, že jsem si přece vždycky přála, aby Bill četl knihu o Dorianovi, ( mimochodem, já jsem ji ještě stále nedočetla.-)) ale jak jsem nad tím tak přemýšlela, ono asi není co oslavovat. Ano, je úžasné, že Bíll nečte jen módní časopisy a Playboye, ale na druhou stranu, to, že se možná na scéně objeví Dorian, mě děsí.Ovšem zároveň mě to i láká! A to je přesně to, o čem chci psát. Ty dovedeš čtenáře tak neuvěřitelně vtáhnout do děje, i v momentech, kdy se vlastně nic zvláštního neděje. Prostě Tom příjde ze školy a je rád, že může být s Billem. Tečka. Milá Michelle, já si tyhle jejich chvilky dokážu pročítat donekonečna. Příjde mi úžasné, jak umíš popsat ten jejich křehký vztah, tak jemně, něžně a chce se mi říct až opatrně, abys snad někde nenarazila na nějaké skryté ostří, na nějakou skrytou hranu. Tom a Bill mi v tomhle příběhu připadají tak mile zamilovaní, tak zahledení sami do sebe, mám z toho pocit, že si nejsou zcela jisti city toho druhého, kdykoli se jejich vztah může narušit. Možná špatně voleným slovem, možná špatně pochopenou větou, možná zásahem zvenčí. Je to tak jemné, ale přesto nebo právě proto tak vzrušující! A možná, že jsi, milá Michelle, vůbec nezamýšlela ve svých čtenářích vyvolat tyto pocity 🙂
A ještě k druhému příběhu. Zaujalo mě, jak Janule psala, že vlastně nečetla všechny knihy o HP a logicky tedy nemůže být předpojatá. Já jsem celého HP přečetla dokonce i v angličtině, tak jsem byla nedočkavá a zvědavá, že se mi nechtělo čekat na (podle mě skvělý) Medkův překlad. Ovšem tím jsem si na Harryho i Draca utvořila určitý názor a velice těžce jsem se s nimi v tvé povídce smiřovala jako s dvojicí. A tady se opět musím opakovat. Michelle, ty prostě píšeš tak úžasně, že bys mě dokázala přesvědčit o čemkoli. Překvapuju sama sebe, když dočtu další díl tvé povídky a zjišťuju, že mi je Draca líto a že jsem zvědavá a strašně se těším nejenom na Billa s Tomem, ale i na Draca s Harrym! Ty prostě umíš psát a k tomu není co dodat. K.
po tom co tady píšou Kattys a Janule se upe bojím………..já zase napíšu nějakej kratkej koment *stydím*…….
chudák Draco…….
ovšem velice dlouhy koment *pořad se stydí*
Zdravím všechny,
mám radost ze všech povzbudivých slov, potřebovala jsem je jako sůl *čevená se*. Ono to fakt asi tak nevypadá, ale když na počitadle vidím, že si to přečetlo zhruba 20 lidí a dole jsou přitom třeba jen 2 komentáře, nejde si asi myslet nic jiného, než se to lidem prostě nelíbí a čtou to zřejmě jen ze zvědavosti, jestli se to náhodou nezlepší. Janulka si teď určitě ťuká na čelo, ale ona ví, že to fakt myslím vážně… prostě to jsem celá já 🙂 No nic… tím chci jen říct, že když píšu, že mám velikou radost z vašich komentů, tak to tak prostě je a není to žádná fráze. Je to pro mě obrovská motivace!
Jsem si vědoma toho, že se ten příběh rozjížděl strašně pomalu, ale to je dané i tím, že to jsou vlastně dva příběhy, takže potřebuju dvojnásobný prostor pro rozvržení děje, ale od příštího dílu, který by měl být zítra, se už konečně začne něco dít. Slibuju 😉 A ještě jedna věc. Někdo psal, že čte jen jeden příběh a pak až to skončí dočte ten druhý. Tak to ne, to by tedy nešlo 😀 Číst se to musí dohromady, protože jinak to ztratí jakoukoli pointu. Ale to uvidíte na konci. 😉
Nebudu se pokoušet trumfnout Kattys nebo Januli v délce příspěvku :-* Moc díky za komenty, jsem za ně fakt ráda 🙂
aduska: Já se zcela upřímně domnívám, že po tom, co jsme tady s Janulí předvedly, bude připadat Michelle tvůj příspěvek "chudák Draco" neobyčejně osvěžující :-)))
Michelle: Já bych moc nežertovala o délce mého komentáře, být tebou!!! Já jsem děsně vztahovačná a pod dalším dílem bys mohla objevit "dál" a nebo "dááááááál", to když budu v dobrém rozmaru ;-))))))))
No jo, já vím, že se tomu nedá věřit, já jsem tak děsně ukecaná až užvaněná a ty píšeš tak skvěle, že to zas budou z mé strany rozvitá souvětí, dokonce spousty rozvitých souvětí, já prostě neumím napsat holou větu!!! Nevyšší čas začít s tréninkem 🙂
Kattys: no to né, já se na tvoje příspěvky pokaždé nehorázně těším, tak mi tu radost neber, ano? 😉 Jestli chceš trénovat "holověty", tak rozhodně ne u mých povídek, jasný? :-))))))))
Tak to teda ne….teď mě znepokojuji oba "páry" jeden víc než druhý….Sakra u Draca to vypadá už dost vážně….jaká je cena za to zůstat s Harrym ???….No začíná jít do tuhého….A strašně mě čtve ten Dorian….taky sem byla zvědavá co to Bill čte za knížku, když to tom řekl tak ve mě uplně hrklo….to nebude jen tak s tím Dorianem a taky mě nijak neuklidňuje to jak o něm Bill mluví….nebo spíš jakým způsobem na něho myslí….tady to bude ještě hodně zajímavé, myslím že Tom to nenechá jen tak, taky by mě zajímalo jako Toma proč si ji vybral….jde vidět že ten chlápek není Billovi uplně lhostejný….trošku se bojím toho že se někde potkají a Bill podlehne….a jak znám autorky tak to vždycky protahujou a napínaj jak struny dokud neprasknou….A zase chvála na konec. Michelle jako první sem od tebe četla HP….a byla sem z toho naprosto okouzlená, ale teď když sem narazila na tohle sem uplně vedle si vážně dobrá umíš svou myšlenku pěkně podat tak že si dokážu živě představit tu situaci….a taky spojit dva příběhy do jednoho to je…..ani nenacházím slova která by to vystihla….prostě máš neskutečnou fantazii, a taky tvůj styl psaní je okouzlující, dokážeš vyvolat napětí,smutek, štěstí….Prostě vážně moc krásný….Dokonalost sama….Slečno já před vámi smekám….Ohromující 🙂
Bože, já už tady prožívám i Harryho a Draca, to je šílený!!! Nádherně napsaný, kdyby to šlo, přečtu to celé najednou, tetelím se na každý díl ještě víc, než jsem se tetelila na samotného Pottera, masakr prostě. Michelle, opravdu poutavě píšeš, fantasticky, já už nemám slov!!!
Je mi ľúto Draca, ale obdivujem, že sa kvôli Harrymu postavil proti otcovi, len Lucius nie je niekto, komu možno odporovať. Desí ma to.
Bill ma trochu štve, že je Dorianom tak fascinovaný, že si prečíta knihu (inak je úplne skvelá) vadí mi, že provokuje niečo tak krásne ale stále krehké, čo s Tomom zažívajú. Ako dvojča predsa musí vedieť ako môže Tomovi vadiť, že ho Dorian stále zaujíma aj keď ten z knihy…