autor: Jitááááááá
betaread: Helushka
betaread: Helushka
„Ták… Potřebuji zkontrolovat všechny radiátory, i ty, které nepoužíváte. Proto bych se pak i rád podíval do sklepa, kdybyste nebyl proti.“ Ten humusák se na Toma zašklebil a pak jen řekl: „Tak já se podívám, kde mám klíče, protože jsem tam nebyl od léta a vážně netuším, jestli mi to tam topí, mno… Nechám otevřené dveře, kdybyste něco potřeboval, stačí zavolat.“ Mrkl ještě na Toma a zmizel. „No… To by mi tak scházelo… Potřeboval jsem jen, abys vypadl, ty buzno,“ šeptal si naštvaně Tom a dveře od bytu zavřel.
„Billí? Billí, lásko?“ volal každý ušlý metr a nakukoval do každého kouta, rohu, skříně, pod postel, až najednou uslyšel smutné: „Tomi…“ Otočil klíčkem u zamčených dveří a po otevření se málem skácel k zemi. „Billí… To ne… Lásko, co ti to udělal?“ šeptal Tom, když se k Billimu opatrně blížil. „T… Tomi… Nemůžu létat… A… Asi mi zlomil křídlo… Strašně to bolí…“ Tom se tedy k němu lehce naklonil a přes jedno natažené křídlo něžně přejel prsty. Billi bolestně zasténal a celý se slabostí chvěl. Tom ho tedy vzal opatrně do náruče a nesl jej pryč z toho bytu.
Najednou ale uslyšeli kroky ze zdola. „To ne!“ vzdychnul si Tom a rychle sešel schody do mezipatra, kde byl malý balkon. „Billi, zůstaň tady, hned si pro tebe přijdu.“ Billi poslechnul a nechal se zavřít na balkoně. Jak rád by sletěl dolů, ale nemohl. Tom zase rychle schody vyběhnul a šel do bytu. Dřepl si k jednomu topení a jen co vzal do ruky kleště, „Dobyvatel“ mu promluvil za zády: „Tak jak to jde, šéfe? Všechno v pořádku? Ve sklepě mi to topí až moc, takže je to asi ok, a co tady? Je něco špatný?“ zeptal se a upřel svůj pohled na kleště. Tom se na něj usmál a řekl: „No… Jen se mi to tady zdálo nějaký povolený, tak jsem vám to dotáhl, ale jinak se zdá vše v naprostém pořádku.“
Tom se zvedl z podřepu a potřásl tomu hajzlovi rukou. „Tak děkuji a nashledanou, mladý pane,“ zavolal ještě, když už Tom vyšel z bytu. „Nashle!“ křikl a zamával. Pak šel pomalu po schodech a v mezipatře chvíli počkal. Chtěl mít jistotu, že ho „Dobyvatel“ nesleduje. Ale naštěstí se nic nedělo. Tomovi se ani trochu nelíbilo, jak se na něj díval. Nejraději by ho snad znásilnil, ale přeci měl svého anděla, tak co se namáhat s obyčejným klukem, že? ((=
Asi po pěti minutách se odvážil a potichu vešel na balkon. Vzal Billiho co nejopatrněji do náruče a pak s ním tiše došel až na ulici. Měl v plánu ho donýst k sobě domů, ale co by mu na to řekla matka? Ani si raději nepředstavoval, jaký by to vyvolalo povyk. Nestává se přeci každý den, aby se někomu zjevil anděl a aby si ho jen tak odnesl domů. Cestou si vymýšlel nějakou věrohodnou historku, ale copak na tohle se dá vymyslet něco věrohodného? Asi těžko…
Domů ale musel, a tak sebral všechnu odvahu a vzal do ruky mobil. Vyťukal na něm číslo na svou matku a očekával velký sprdung, proč ještě není doma a tak dále… Ale chtěl se jen ujistit, jestli jeho máma věří, nebo nevěří. „Ahoj mami, ano, už jdu domů, mám to všechno vyřízený, už jdu, neboj… Jo, a mamí? Víš, jak jsem ti ukazoval Billiho na tý stránce? Tak jsem se chtěl zeptat, jestli ho můžu pozvat k nám domů.“
Tomova matka myslela jen na jedno: „Tom už naprosto zešílel.“ Ale i přesto řekla: „No… Jestli ti to pomůže, tak ano.“ Tom se zaradoval, ale pak matku ještě upozornil: „Ale mami, jestli mi nevěříš, tak se připrav na něco, co jsi ještě nezažila.“ Tomova matka se jen nechápavě a trochu se strachem zeptala: „N… Na co? Jako, ty mi chceš tady tvrdit, že… Že mi za chvíli domů přivedeš toho tvýho anděla? Jsi ok?“
Tom musel nějak matku přesvědčit, aby v něj začala věřit, protože pak by ho ani neviděla a Toma by nejspíš dala do svírající kazajky a poslala do cvokárny. To ale nemohl dopustit. Začal matku dirigovat na stránku o tajuplnosti světa i vesmíru. „Tak, mami, jsi tam? No dobře, a teď klikni na „andělé“. Hmm… Dobře, a teď na Billi, mno hurá, vidíš ho? Přečti si to a já s ním za chvíli přijdu, zatím papa.“ Tom si oddychnul a pomalu pajdal domů. Billi se v jeho náruči lehce usmíval a bez přetržení se mu vpíjel do očí.
„Miluji tě, Tome,“ špitl a Tom se na něj také zahleděl. „Já tebe taky, Billi. Ani nevíš jak moc… Eh… Promiň, ty víš vlastně všechno,“ usmál se Tom a po lehkém naklonění se mu něžně vpil do rtů. Nemohl ani uvěřit tomu, jak byly sladké a hebké. Musel se ale násilím odtrhnout. Sice velmi nerad, ale musel. Už chtěl mít ten udivený a vyděšený pohled své matky za sebou. Přidal do kroku a za pár minutek se škrábal do schodů. Když stanul přede dveřmi, které byly zdobeny zlatou cedulkou s nápisem Kaulitz, začal ve svazku hledat ten správný klíč.
Pak ale zjistil, že nic hledat nemusel, protože jeho matka dveře otevřela. Nejdřív je jen tak lehce pootevřela a až po chvíli nervózního váhání do nich strčila víc. Nakoukla a poté, co jí oči málem vypadly z důlků, je otevřela úplně. „Panebože, je tak krásný…“ šeptla úplně kopii Tomových slov.
Billi se na ni trochu vylekaně podíval, ale rychle uhnul pohledem. Pak se odvážil a potichu promluvil: „Dobrý den, já… Já jsem vám něco chtěl říct, ale nevím, jestli je to vhodný…“ Simone se s otázkou v očích podívala na Toma, a ten spustil. „Billi ti chtěl říct, že kdyby ho jeden dotyčný nezavřel u sebe doma, tak bych byl teď po smrti. Mno… Ale žiju a Billi je tu se mnou, tak je to v pořádku… Eh… Budeme se bavit na chodbě mezi dveřmi, nebo nás pustíš dovnitř?“ zeptal se Tom, když jeho matka se stále otevřenou pusou dokořán zírala na toho posla z nebes. „J… Jo…“ pípla a Tom vešel. „Au…“ hleslo to nebeské stvoření, když Tom nevědomky uhodil Billiho o futra.
No uhodil, jen se o ně dotkl zlomeným křídlem. Bolel ho i dotek vánku a co potom nějaký silnější fyzický kontakt. „Mami, nemáš něco, co by mu mohlo pomoct? Má zlomené křídlo a dost ho to bolí, ale fakt nemám tucha, po čem by se mu ulevilo. Nerad bych mu ublížil ještě víc.“ Matka se trochu vzpamatovala a pak ze sebe za chůze vykoktala: „J-jo… M-mám tu heř-heřmánek.“ Jen co to dovyslovila, už heřmánek sulcovala do hrnce s vodou a dala ho uvařit. Čučela jak zhypnotizovaná do hrnce a přemýšlela nad možným i nemožným. Myslela si, že se také zbláznila. Pak ji ale něco napadlo. Ten Billi je ale divný anděl…
Celou kuchyní se rozlévala heřmánková vůně, která Billiho pomalu, ale jistě uspávala. Probral se ale v momentě, kdy se matka dotkla Billiho křídla vlhkým tamponem s heřmánkem. „Au… Ne… Prosím…“ Billi se snažil o to, aby to svinstvo dala pryč z jeho těla… Bylo to příliš horké a on horko nenáviděl. Byl zvyklý létat mezi sněhovými vločkami a teď ho nějaká ženská pálí vařící vodou… Když ale na jeho prosby nereagovala, potichu promluvil: „Prosím… Nechte toho… Já jen… Je to moc horké… Pálí mne to…“ Tom se na Billiho ochranitelsky podíval a pak kývl matce.
Billi pocítil malou úlevu, když ta horká věc byla pryč. „Mami, dej to prosím do lednice, já Billiho uložím…“ Simone kývla a odešla do kuchyně. Už se raději ničemu nedivila…
autor: Jitááááááááá
nádhera!!!!!! milujuuuuuuu…:-***
No tak to je strasne hezke 🙂 …. je zvykli litat mezi vlockami snehu x)… takova odusevnela fraze x) ..oc hezky ) …jen odufam ze to brzo neksonci x)
huraaaaaaaaaa!!!! Andilek je u Tomiskaaaaaaaaa!!!%)
to je takový zajímavý
rychle dál
hóóóóóóóóónéééém dááááálllllllllllllllllllllllllllllllllllllll…….lluv…luv….luv 😛 🙂
🙂
dááááál dáááál dáál honééém…Miluju tu povídku, neskutečně moc :-*
dááááál
¨ju je juu:))) vážně kvása!!:) já už se bála, že tomu Simone stejně neuvěří a uvidí Toma s rukama ve předu, jak ho nese, ale on tam nebude:D:D:D bože to je představa, Tom ve svěrací kazajce, jak vyřvává, že miluje anděla:D:D:D