autor: ZoE
betaread: Janule
betaread: Janule
(Bill)
„Promiň, Tomi,“ pípnu od výtahových dveří a zmáčknu knoflík do přízemí. Vím, že na mě nezakřičí „vrať se!“ jako ve filmu, vím, že mi neřekne „zůstaň“ nebo „neodcházej“, vím, že budu sám…
Po tomto obrázku doufat v zázrak, že by mě Tom někdy mohl chtít, je asi stejné, jako věřit, že peklo někdy zamrzne…
Pomalu procházím kolem recepce, pozdravím Aničku a vycházím z Tomova hotelu do temné chladné noci. Sám, zase sám…
* ° * ° *
Tom)
Tom)
„Bille… bráško, ty ses vrátil!“ naříkám sám pro sebe.
„Ale cos mi to zase provedl? Jen díky tobě končím noc co noc na bulváru a zabíjím čas se šlapkama, abych zapomněl na tvoji zradu, na to, že jsi mě opustil, jediný člověk, kterému jsem věřil a jen díky tobě jsem se dnes poprvé v životě zamiloval a cítil jsem se nejšťastnější na světě a opět jen a jen díky tobě jsem také o svou lásku hned zase přišel a… už nemám chuť žít dál… Bille, proč???“ hlasitě vzlykám.
„Já jsem se prostě zamiloval, konečně a ono nestačí, že Billí neměla prsa, byla ještě kluk a ke všemu můj – vlastní – ztracený – bráchaaa!“ křičím do stěn svého cool bytečku, kde jsem zůstal sám. Není tady Billí ani Bill. Jen já a můj zavařený mozek.
„Pro jeden večer emocí až přespříliš na jednoho člověka!“ fňuknu.
(Bill)
Potřeboval jsem si pročistit hlavu a popadnout dech. Proto jsem šel pomalu, sem tam kopl do kamínku, který ležel přede mnou a snažil se načerpat novou sílu po tom všem. Po pravdě mi moc energie nezbylo. Každá má noha vážila nejmíň tunu. Udělat sebemenší krok bylo čím dál obtížnější. Pokaždé, když jedna noha míjela druhou, jsem měl pocit, jako bych za sebou vláčel celou horu lidského utrpení… a i já jsem přispěl, i díky mně se tahle pomyslná hora, plná zármutku a zoufalství, ještě víc nafoukla a stala se nesnesitelně těžkou… i díky mně…
Byla chyba vracet se… byla chyba vracet se jako Bill. Měl jsem se vrátit jako Billí. Celý! Od hlavy až k patě jen a pouze jako Billí. Měl jsem si nechat přeoperovat i spodek!
Jak se na ‚NI‘ Tom nádherně díval, jak ji hýčkal, něžně se jí dotýkal, jeho oči byly tak šťastné, veselé a zářily jako hvězdy na nebi, zato když zjistil, že jsem to já, jen já, kouzlo bylo rázem pryč. Žár v jeho očích pohasl. Odráželo se v nich moře pocitů, to ano, ale nenašel se mezi nimi jediný, který věnoval Billí. Ten okamžik byl z celého dne tím nejhorším… pohled do Tomových chladných očí, plných nenávisti, opovržení, zrady a bolesti… tohle všechno se v nich dalo vyčíst… ale ani nepatrné zrníčko lásky, touhy, smyslnosti, kterou zahrnoval Billí… tu si okamžitě zamiloval… za pár okamžiků si jej dokázala získat a já opět nic… neměl jsem se vracet… jen jsem nám oběma ještě víc ublížil…
Téměř šnečím tempem jsem se dostal do naší ulice. Do naší krásné, voňavé ulice, na jejímž začátku se mě hned zmocnilo kouzlo nostalgie. Ach vzpomínky… mám jich plné srdce a téměř v každé vidím Tomův rošťácký kukuč, slyším jeho veselý smích a… najednou stojím před naším domem. Tohle je náš dům. Prohlížím si ho v nočním šeru. Tak dlouho jsem tady nebyl. A nevypadá to, že by se něco změnilo. Dokonce i branka je stále nakřivo. Lehce se pousměji… „Gordone, ty sabotére“.
V záři pouliční lampy se kolem mne mihne stín mňoukající kočky a vzápětí mizí za nejbližším rohem. To byla asi Heroldova Nickina, to je snad jediná kočka co znám, která mňouká na svůj vlastní stín. Buď je tak tupá nebo geniální. Ale co je mi vlastně do Heroldovy kočky.
Zhluboka se nadechnu, vydechnu… a vykročím směrem k domovu.
Je to jen pár krůčků, ale zrovna teď, po velmi vyčerpávajícím večeru mám pocit, jako bych měl urazit ještě několik nekonečných mil.
Než strčím klíč do zámku, osvětlí celou ulici projíždějící auto. Ani nevím proč, ale zastavil jsem ruku uprostřed pohybu a čekám, až přejede. Ono ale stále zpomaluje a zpomaluje… až zastaví úplně. Zastavilo přímo před našim domem.
V okamžiku, kdy vypne světla si uvědomím, že jsem to auto dnes už viděl.
Ale to je… to je přece Tomovo auto!! A jak jinak, sedí v něm Tom… motor ale běží dál.
Srdce mi nervózně poskočí a snažím se polknout. Nejde to. Mám úplně sevřené hrdlo.
Stojím na prahu našich dveří jak přikovaný. Nemůžu se pohnout. Srdce mi divoce bije, jako by chtělo opustit můj hrudník. Dech se mi stále zrychluje, až se obávám překysličení mozku a nedobrovolného skácení se k zemi.
Vyčkávám, co Tom udělá.
„Bum!“ mírně nadskočím, když Tom zabouchne dveře od svého auta a pomalu se vydává směrem ke mně.
„Billí, vlastně Bille… musím s tebou mluvit. Hned! Jdeme!“ řekne lehce diktátorským hlasem.
Protože se stále nemohu pohnout, přijde Tom až ke mně, bolestivě mne popadne za zápěstí a táhne do auta.
Nekladu žádný odpor, jen poslušně cupitám, i když drcení mého zápěstí se mi moc nelíbí.
Mlčky přijedeme až k hotelu a po té liftem přímo do Tomova bytu.
Sednu si na postel, kam mi Tom ukázal a pozoruji ho, jak stále nervózně chodí po pokoji sem a tam.
„Promiň, Tomi, nechtěl jsem ti ublížit. Věř mi, prosím, ale strašně jsem se vedle tebe trápil, už jsem nemohl dál…,“ snažím se prolomit mlčení a pomoci Tomovi nějak začít.
Ten po mně jen mrskl vražedný pohled a mně se samovolně po tváři skutálela jedna slza. To bylo zlé znamení.
„Jak si mi to mohl sakra udělat, Bille?“ zařve na mě tak silně, až se celý rozklepu.
(Tom)
„Proč si něco neřekl? Mohli jsme v tom mít oba dávno jasno a já jsem mohl mít bráchu!!!“
„Nenávidím tě za to! Slyšíš?“
„NE – NÁ – VI – DÍÍÍÍÍÍM !!!!!“
„Jaké to je, takhle si se mnou hrát? S mým životem, s mými city, s mojí láskou?“
„Bavil ses dobře?“
„Já teda ne a něco ti řeknu, bratříčku, už NEJSI moje dvojče, už NEJSI můj brácha, už NEJSI moje nic! A už tě nechci nikdy vidět! Je ti to jasný? NIKDY!“ křiknu tak silně, až vyděsím i sebe.
„Vypadni a už mi nikdy nelez na oči!“ hlas mi samým zoufalstvím přeskakuje nahoru a dolů.
A v slzách se zhroutím na zem.
(Bill)
Já brečím už od okamžiku, kdy jsem dosedl na postel. Soudě podle Tomova prvního pohledu jsem věděl, že je to konec, úplný konec…
Za to co jsem mu provedl, nemůžu čekat, že by se zachoval jinak. Představa, že by mě můj bratr mohl milovat, i když jsem si jej na chvíli dokázal získat, i když jsem to nebyl až tak docela já, se právě rozplynula. Zůstala mi jen další vzpomínka. Nejkrásnější ze všech. Dnešní odpoledne a několik nádherných polibků a něžných doteků.
„Vím, že jsem prohrál. Odcházím. Ale i tak budu stále čekat. Třeba mě jednou znovu přijmeš alespoň jako svého mladšího brášku… miluji tě, Tomi… vždycky tě budu milovat!“ zavzlykám.
Pomalu se zvednu a opatrně se sehnu k Tomovi, abych jej ještě jednou obejmul. Leží zkroucený na zemi a hlasitě pláče.
Je to ten nejsmutnější pohled na světě, vidět takového chlapa brečet.
Zezadu se lehce dotknu jeho ramen a snažím se jej obejmout.
Neodhání mě ani se nebrání. Pevně jej tedy sevřu v náručí.
Oběma se nám právě zhroutil svět. Přišli jsme o svou lásku. Tom poprvé, já už podruhé.
„Nechtěl jsem, Tomi…“ potichoučku zašeptám Tomimu do ouška a odcházím.
Proti mé vůli jsem nucen se zastavit a udělat krok zpět.
Tom mě chytl zezadu za poutko u džínů a stáhl zpátky k sobě dolů na zem.
Rozpačitě a překvapeně si sedám na kolena naproti němu.
(Tom)
„Bille“ vzlyk, „Bille já, to jsem ti říct vůbec nechtěl. Najednou mě popadla šílená zlost a už jsem to nedokázal zastavit,“ snažím se vysvětlit ten zkrat, ale když brečím, jde to velmi těžko.
„Prostě to najednou ze mě muselo ven! Hrozně si mi ublížil…“ trhaně se mi dere z hrdla.
„Já… mám tě rád, mám tě moc rád a strašně si mi chyběl!! Byl jsem tady tak sám! Vůbec jsem nevěděl, jestli žiješ a jsi v pořádku, umíral jsem steskem i strachem o tebe. Představa, že se ti něco stalo nebo tě už nikdy neuvidím, mě pomaličku zabíjela zevnitř. Už to nechci nikdy zažít, už mě nesmíš nechat nikdy samotného, opuštěného,“ vyčítavě žadoním a uplakanýma očima pozoruji jeho tvář. Jeho jindy tak nádherná hnědá očka jsou teď úplně zarudlá a plná slz, které neovladatelně stékají jedna za druhou, stejně jako mně.
„Jsi tak nádherný a sladký, bráško. A kvůli mně si podstoupil ty hloupé operace? Tos nemusel, Bille, vždycky si byl úžasný, jen si to neviděl. Muselo to moc bolet,“ účastně podotknu a pohladím Billíka po dokonalé tváři, která díky mě okusila bolest ostří chirurgického skalpelu.
„Měls pravdu, Bille, zamiloval jsem se do Billí, protože mi hrozně připomínala tebe. Jen jsem si tuhle skutečnost nechtěl dlouho připustit. Ale teď, když tě vidím, že jsi zpátky, bych tě nejraději celého z lásky snědl. No nedívej se na mě tak, co je to vlastně „orientace“ hm? Jen slovo. Uvědomil jsem si, že milovat a být milovaný s pohlavím nesouvisí. A budeš se divit ještě víc, když ti řeknu, že jsem v tuhle chvíli tak šťastný, že jsi zase tady se mnou, že tě asi miluju! Dnes jsem se opravdu úplně zbláznil!“ konečně samou radostí vycením zoubky.
Bill pláče ještě víc než před chvílí. Jeho nešťastný a zdrcený výraz vystřídal mírný úsměv. Pusinku v němém úžasu nechává pootevřenou i nadále.
Využiju toho.
Pomalu se k němu nakloním a jemně ho krátce políbím na rty, které jsou celé smáčené od jeho slaných slziček.
V tom okamžiku oba spokojeně zavrníme. Tahle chvíle je dokonalá. Ode dneška snad začnou lepší časy.
„Tome, lásko, já… asi samým štěstím umřu!“ nadšeně špitne Bill do polibku.
„Jen to ne, slíbils, že mě už neopustíš, tak se opovaž teď umřít!“ procedím mezi zuby, když se od něj odtáhnu.
(Bill)
„Miluji tě, miluji tě, miluji tě, miluji tě, Tome a přísahám, že tě už nikdy neopustím!“ Pořád tomu nemůžu uvěřit, dokázal jsem to. Držím svou lásku v náručí…
„Tomi, přesně kvůli tomuto okamžiku jsem si nechal udělat tetování na předloktí, Freiheit 89 znamená svobodu svobod, ty a já navždy spolu, přesně to pro mě znamená slovo SVOBODA! MY!“
(Tom)
Radostně vyskočím na nohy a pomůžu i Billovi. Konečně jsme se objali. Konečně jsme se přivítali. Nejen jako Tom a ztracený a znovunalezený Bill, ale současně i jako milenci, kteří překonali všechny nástrahy, které jim život do cesty přichystal, pokořili nezdolné hranice a nepřekonatelné společenské rozdíly. V tomto láskyplném objetí se naše srdce opět spojila v jedno…
„A teď bych si dal panáka. Zvu tě dolů do baru, Billí…“ popíchnu bráchu.
Zbytek noci jsme strávili povídáním, pitím, hlasitým smíchem i pláčem. Snad tisíckrát jsme se objali, snad tisíckrát jsme se líbali…
Nad ránem jsme se vrátili zpět do patnáctého poschodí, kde na mé posteli poprvé skončila osoba, kterou miluji…
Zavrtali jsme se do peřin a pomaličku jsme začali objevovat kouzlo pravé sourozenecké twins lásky a taky té klučičí…
Promilovali jsme den… promilovali jsme noc… a den… a noc…
První, pátou, desátou… a celý zbytek věčnosti…
KONEC
Ahoj všechny moje sluníčka 🙂
Zazvonil zvonec a pohádky o Tomovi a jeho princezně (šlapce) Billí je konec. Každému jednomu z vás moc děkuji za veškeré komentíky i za kliknutí na grafík čtenosti xDD
Vaše ohlasy jsou pro mě hnacím motorem, stejně jako pro ostatní autory x)))
Bez vaší podpory by se mi tahle povídka (i ty další) psala hodně těžko. Pokud se vám líbila, je radost oboustranná. Snad se kvůli happy konci nikdo věšet nebude :DDD
Těším se na vás u další povídečky (třeba u Puzzle) nebo v komentářích povídek ostatních autorů :D:D
Další krásné twincestní zážitky vám přeje *ZoUška*
ááá to bylo best zoe!!
To bylo nádherný….ale opravdu sem nečekala že to po pěti dílech skončí!!!…..Nechtěla bys napsat 2.řadu????……Prosííím
aaaaaa:)… jak ja jsem rada ze to skoncilo tak krasne!!!.. mOoc se ti to povedlo, no proste nemam uz slov… nadhera… NADHERA!!!
heh..nemam slowa!to je naprosto užasný!!xD upa bulim dojetim twl xD
Páni, to bylo skvělýý
úžasná povídka, úžasnááá!!!!! chytla mě stejně jako Puzzle 🙂 možná že Puzzle o trochu víc, ale tahle povídečka je nádherná!! určitě si jí někdy zase přečtu 🙂
Ach ZoUško, to je taková škoda, že to skončilo, bude se mi stýskat, ale bylo to nádherný, prostě to umíš, tak jo, budu se těšit na Puzzle (ale ta druhá řada by stejně měla něco do sebe).
já nevem čo povedať 😀 jako som sa nasmiala….. malo to všetko, ….. chvíľu mi bolo do plaču a chvíľu som sa válala pod stolom, dokonalosť sama o sebe
len tak ďalej :-*
jéé krásnej konec:-D
Skvělýý!!!:)…… No ještě aby se kvůli takovýmu happy endu někdo věšel, to by musel být blázen!!xD
Waw moooc hezky
Tyjo, tohle byla naprosto úžasná FF. V tomhle díle mě úplně zaskočilo, jak na Billa Tom řval, že ho nenávicí, už jsem si myslela, že to skonči špatně a měla jsem takovej ten pocit, že jsem to s Billem úplně prožívala, asi divný, ale prostě mi to bylo líto i za něj:) Ještě, že se nakonec dali dohromady:)
Úžasná ffka! sem ráda, že to dobře dopadlo x) tahle ffka mě vážně chytla♥
těším se na další xD
to byjo hefký :))….prostě konec jak má být :D….šikulka seš ^^
nááádhernýýýýý…i když někdy smutný…TALENT …smekám
Jsem pyšná na malou Zoušku x))
Nádherné. Snad je toto slovo dokáže vystihnout to, jaká ta povídka byla… Tleskám ti… A těším se na Puzzle ;))
Ale fuj, ty jsi mi dala!!! Já jsem se tak bála, že Bill podlehne citu, dá se přeoperovat a ty mu v tom nezabráníš!!! Trošku mi odlehlo, když Tom Billa tahal za poutko u kalhot k sobě na zem, říkala jsem si, že už máme vyhráno a taky že jo! Huráááá!
To bylo celý tááák krááásnýýýý!!!
A já šťastný konce miluju, ne že ne!!!!!
K;-)
hezký ale mohlo to být víc úchýlný xD ale dobrýýýý smekám
nádherný nádherný hnádherný….
krásná povídka…tahle je další, kterou zařazuju na žebříček nejoblíbenějších!!!
hej ůplně klásný sem aj brečela XD hej lepší povídka asik není 🙂 ale mohlo to být aj trochu delší ale newa 🙂
perfecto….krásná povídka….x)
nádhera!!! miluju dobrý konce;) opravdu úžasná povídka;))
Tohle bylo lepší jak Titanik xD Leo a Kate by se měli jít zahrabat, na dvojčata Kaulitzovi a scénáristku ZoE stejně nemaj. Doják nového tisíciletí, to bylo tak hezký, tak smutný a taky docela krátký … 😀 Strašně se mi to líbilo, miluju HAPPY ENDY 🙂
kaska: potřebovala bych se tě na něco zeptat, mas email??? pokud ho nechces psat sem, rovnou mi pisni na muj, diiiiky 😀
Kattys: poslala jsem ti maila, mrkni to, prosim a dej mi vedet x)))
PRO VŠECHNY: díky díky a ještě jednou jednou díky za váš čas a chuť si povídku přečíst a velké díky těm, kteří po sobě zanechávají stopu v podobě komentu a vyjadřují své názory a pocity :DDD
O pokráčku zatím nepřemýšlím, mám rozepsanou hromadu jiných povídek, takže se můžete těšit na něco nového :)) mám vás ráda :DD twc 4ever
Krásný!!!
Geniální!!!
úžasné…bylo to naprosto skvělé…já jsme si už myslela že to skončí blbě ale konec mě totálně dostal….fakt skvělé aúžasné:-)
a pokud ještě neumřeli tak tam souloží dodnes……..xD xD xD
dokonalý Zoe puzzle taky miluju 🙂
Jediný co bych k tomu řekla: NICE. Najs najs najs
Nádherný…dokonalý, tahle povídka mě nějak vzala za srdce, je to dokonale napsaná a příběh sám o sobě je originální a zajímavý. Moc děkuju autorce za neopakovatelný chvíle kdy jsem třeba i hodiny přemejšlela o týhle povídce…
Zoušinko naše drahá / 😉 / tahle povídka se ti moc povdela!! jako všechny ostatní 🙂 tvoje povídky sou prostě nejlepší, tak jako montážky od Monicy a kresby od allegator 🙂 ty to v těch povídkách dokážeš nádherně popsat <33 zbožňuju tvoje povídky :-** a tebe taky 😀 🙂
Zvláštní příběh…takový upřímný 🙂 Četla jsme si ho před šesti dny, málem jsme díky němu nestihla autobus směr Luhačovice, když jsem jela na chalupu, ale nakonec jsem to stihla i se sprintem 😀 Celou dobu jsem na něho myslela a docela by mě zajímalo, ja kto bylo dál… co rodiče, co přátelé, jakou práci zvolil teda nakonec Bill? určitě by se k tomu výzal i příběh, jak si vydělal na plastiku… je toho hodně o čem se dá ještě psát 🙂 Byl to moc krásný zážitek 🙂
jako nwm co mám říct 🙂 j€ to snaĐ ta n€j povíĐka jakou s€m kĐy č€tŁa!!!!! j€ to sup€r j€n tak Đᣠ:):):):)
Já už se nestačím divit každý dne narážím na tolik nových a čímdál tím lepších autorek….tohle bylo něco neuvěřitelného už jenom ten název upoutá pozornost….Je to takové neobvyklé ale strašně krásné…Nechápu jak to děláš že pár řádky dokážeš uplně vtáhnout do děje…Máš skvělou fantazii věřím že mnohé lidi by tohle v životě nenapadlo nebo alespoň mě ne …..prostě tohle sem uplně shltla párkrát byly i nějaké slzy….no prostě uplně fascinuhící a dech beroucí příběh…..Jak si dokázala popsat různé situace a pocity….bylo v tom něco co nejde popsat…něco, něco…nevím co něco co tě na tom strašně fascinuje….máš velký talen a můj ještě větší obdiv….opravdu okouzlující před vámo slečno klobouk dolů 🙂 už dlouho sem nečetla něco tak dobeého s tak dobrou myšlenkou 🙂 vážně nádherné 🙂
je to úžasné nemôžem prestat plakat tak je to dojímavý príbeh ZoUška dakujem!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Absolutně nej povídka!!! Četla jsem jí jedním dechem a obdivuju talent ZoE, že dokáže takhle podrobně a naprosto sqělééé popsat pocity a všechny ty situace… To si pak i chvílema připadám, že sem součástí toho příběhu x) … fakticky bezkonkurenční povídka x)
Yw3sS to tvoje najs najs najs co? xDDD
Nádherný, krásný, úchvatný a úpe strašně vtipný xDD
brečím… ZoE, poklona, ještě nikdy mě žádná FFka nerozbrečela, všechny ty pomíchamé city a pocity, v jednu chvíli na sebe křičí, za chvíli se objímají… nádhera, prostě nááádhera, chtěla bych mít takový talent jako ty, strašně ráda píšu, vymíšlím si, dokonce jsem se už sama pokusila něco napsat, ale nikdy, NikdY to nebude lepší nebo alespoň stejně dobré jako ty tvoje povídka *fňuk fňuk*
Oh můj bože.. Předem se omlouwám za překlepy, páč bulím a bulím a bulím a newidim na monitor xD Teda… ZoUš upa si mě dostala.. Hrozně dlouo, když jsem se díwala na seznam dopísaných FFek jsem hypnotizowala zajímawý a newinný názew "Zázrak plastická chirurgie jménem…" A taky twou krátkou předmluwu.. Hned ´mě napadali šílený blbosti, který si můj mozeček dokázal pod těmihle slowy předstawit.. To jsem ale netušila, jaká krása se za tím skrýwá.
Panebože.. xD Newím… Oprawdu newím, co bych napísala, ´protože to, co se we mě za těch překrásných pět dílů odehráwá, nejde prostě popsat slowy.. Tagže kdybych to měla jako někomu popsat, tág… Hm.. Tág bych jej prostě odkázala na přečtení tohohle ZÁZRAKU (((= Asi jsem se zamilowala xD Mno jo.. Asi to tag bude.. ((= Fakt mocinky překrásný ((=
Teda.. Takowejch písmenek jsem wydatlowala a pořád jsem newyjádřila to,co bych chtěla.. To prostě asi ani nedokážu.. Asi bych sem napísala kapitílowku a pořád bych se k tomu nedostala xD
Tág… Radši mlčím.. ((= Nebo se může stát, že spadne serwer a já si tenhle, jak už jsem písala, Zázrak nezkopíruju do podsložky FFky různých autorů, kde se nachází spousta dílek, ale žádný dílko není jako to twoje. Posílám hudlana =o* a až budeš písat další powídky, tág se musím nakopnout k jejich přečtení, páč mi asi brzo hrábne ((= Už mlčim…
Děkuji, ZoUš,
Jitaaaaaaaaaaaa
Tohle je 1. twincest u kteryho jsem se jako debil geibla u kazzdy kapitoli. Zboznuju ho! :')
to bylo kraaaasnyyy!!!!! uplne me to dostalo…
Oh ZOUŠKO! Ty JSI PROSTĚ JEDINEJ ČLOVĚK KTEREJ DOKÁŽE PSÁT TAK NESKUTEČNĚ NÂDHERNÝ POVÍDKY! KDYBYCH SE TI MELA POKLONIT,NESTACILO BY NA TO ANI 360 STUPNU!PLAKAM TU U KONCE JAK DITE…Máš muj respekt..tohle prostě dokazes Jen a Jen Ty…=***)
ty kokos tak to bola kvalita 😉
Bolo to nádherné. Zamrazilo ma,keď Tom kričal, myslela som si, že toto bude hnusný koniec a bolo mi to hrozitánsky ľúto. Ale potom ten záver, to bol ako balzam 🙂
Úžasný príbeh. Pomaly som sa bála, že to dobre neskončí, ale nakoniec ten záver… to bolo niečo perfektné 🙂