Můj zlobivej model 17.

autor: B-kay
betaread: Janule
Tom ještě naposled něžně zapohyboval dlaní ve svém klíně a poté už jenom pocítil to nádherné uvolnění… Uvolnění, které se mu šířilo každou částečkou jeho chvějícího se těla, které teď leželo skoro nahé na chladné podlaze koupelny, jak se chudáček Tom dokonale mířenými doteky nedokázal udržet na nohách… Vlastně ani nevěděl, proč se dnes uspokojil něžnými pohyby svého zápěstí… Nebyl to snad on, kdo vždy dostával od holky jenom tvrdé uspokojení, aby ji v mžiku mohl poskytnout stejně silný prožitek?!
Když si to takhle uvědomoval, ještě nikdy nebylo jeho vyvrcholení tak skutečné. Tak procítěné… Bylo to prostě skvělé, ale naneštěstí mu to nestačilo. Ukojil sice své touhy, ale to jenom na chvilku paralyzoval ty touhy, které jej teď zevnitř znovu sžíraly…

Sám v sobě se ztrácel… Copak neměl dost holek na to, aby byl spokojený? Vždyť jich mohl mít na každém prstě deset, kdyby chtěl… Jenomže to je ten problém, on je nechtěl… Chudáček ani sám nevěděl proč, ale ve chvíli, kdy se ten neskutečně přitažlivý pohled dvou dokonale mandlových očí smíchal s tím jeho, už jej oči žádné dívky nedokázaly nějak uchvátit. Všechny mu najednou přišly stejné… Stejné vlasy, stejné rty, stejný hladový pohled pokaždé, když se s nimi Tom miloval… stejný naléhavý křik, když dosáhli vrcholu… Bylo to až zvláštní, ale ještě nikdy nepotkal holku, která by byla na povrch křehká jako panenka, ale uvnitř by jí bilo vášnivé srdce, toužící po skutečné lásce a opravdovém milování… Až teď si pomalounku uvědomoval, jak ubohý byl jeho způsob života…
Už si připadal jako jejich táta. Také nedokázal mít žádnou známost déle než dva měsíce a už i to se ta holka několikrát vybrečela Tomovi na rameni… Bylo to zvláštní, ale cítil, že kdyby měl u sebe někoho, koho bude doopravdy milovat, neměl by potřebu těchhle krátkých románků, kterých u něj už bylo více méně až až…
Smutně se postavil, aby si mohl z dlaní smýt horkou tekutinu, která byla jenom výsledkem jeho naléhavé touhy po vlastním dvojčeti… On už fakt šílel… Že by mu láska chyběla natolik, že by byl schopen udělat se při myšlence na svého bratra? Musel si jej vyhodit z hlavy! Tohle prostě nebylo normální… Teď byl tomu Billovu čuněti i vděčný, že je přerušilo, protože pak… kdoví, jestli by to skončilo jenom u polibků… Na to se však Tom snažil už nemyslet, protože by jej myšlenka na Billa, který leží nahý na jeho posteli a čeká jenom na Tomovy doteky, přiváděla k šílenství…
Zoufale zatřásl hlavou a nesouhlasně našpulil rty hned, jak se na sebe zahleděl do zrcadla!
„Ten model je tvoje dvojče! Vzpamatuj se! Nejsi přeci úchylák, abys toužil po tom-“ jeho myšlenky se však najednou začaly ubírat úplně jiným směrem. „Po tom dokonale přitažlivém klukovi, který tě jak vzhledem, tak chováním, sráží na kolena,“ odpověděla ta část jeho svědomí, která přesně věděla, jak a co Tom právě cítí…
Rychle si omyl ruce a přepláchl tvář studenou vodou, poté na svůj odraz ještě vyplázl jazyk a tiše se vrátil do obýváku, jako by se vlastně ani nic nestalo. A také že ne, vždyť jemu přišlo dosažení orgasmu za nevědomé pomoci bratra úplně normální. Zmateně sebou hodil na gauč, kde už mu Bill mezitím naskládal všechny peřiny, aby se nahoru ani nemusel vracet!
Toma to však vyprovokovalo ještě více a jak naschvál se pohotově postavil a houpavými krůčky mířil do svého pokoje pod záminkou, že si tam zapomněl nějaký gel na dredy nebo co už. Nemohl uvěřit, že by Bill byl tak průhledný a začal se mu vyhýbat, když ještě před chvílí jej málem udusil svým hladkým jazykem. Že by si až tolik uvědomil, a teď by se mu snažil vyhýbat? Toho by snad nebyl schopen…
Ale čím více se Tom blížil po schodech do svého pokoje, tím více cítil, že se pekelně mýlil, protože už jenom ty zvláštní zvuky, které se tiše nesly horním patrem, jej přesvědčily o opaku! Za normálních okolností by to Billovo tiché šeptání a jemné vzdychání nebylo vůbec slyšet, jenomže Tom to ve ztichlém bytě rozeznal až moc dobře… Jeho oči se doširoka rozevřely ve chvíli, když stál u prahu svých dveří a teď už věděl jistě, že jeho bratr také potřebuje něčí doteky… a z jeho naléhavého šeptání usoudil, že je potřebuje zoufale…
Bill se totiž chudáček neovládl a i když už jednou vyvrcholil, nedokázal si pomoct… Byl to prostě dokonalý pocit, cítit to náhlé uvolnění, a proto se ani nedá divit, že po něm zatoužil znovu. Jenomže chudáček ani netušil, že jeho dvojče stojí za dveřma a pekelně se hádá se svým svědomím, jestli má nebo nemá nahlédnout. Protože stačilo jenom malinko pootevřít dveře a uviděl by na své posteli tiše ležícího Billa, který byl na tom až tak zle, že si prostě ty kalhoty i boxerky, které mu neskutečně překážely, sundal a zůstal na posteli ležet skoro nahý. Jenom černé triko… které dokonale kontrastovalo s jeho bílou pletí, jenom tenhle kousínek látky chránil jeho chvějící se tělo před úplnou nahotou. Jednou dlaní si zoufale přejížděl po hebké kůži na hrudi, zatímco druhou si snažil nahrazovat všechny pohyby těch dvou dokonalých dlaní, které byly na tuhle činnost jako stvořeny…

autor: B-kay

11 thoughts on “Můj zlobivej model 17.

  1. ano svědémí… náš pomocník i zrádce, náš pokušitel i ochránce…   x))) být Tomem za těma dveřma… se totálně zblázním a hnes si volám záchranku do Bohnic… to bych prostě nedala… nebo bych tam natvrdo vletěla…. a…. x))))))))))

  2. néé to je snad naschvál sem upa nalepená na monitoru a pak konec to mě jednou zabije….. rychle další je to úžas

  3. …..mám pre Toma návrh : ked okamžite vstúpi a s Billom si to rozdá , kúpim mu vrúbkovaný prezervatív s vuonou čokolády xD  dááál  ♥

  4. skvělýýýýýý úplně mám oči vypleštěné na monitoru a čtu tvou guuuuuuuut povídku je to úžasnéééé honééééém dááááál rychle pls pokráčko

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics