autor: Michelle M.
„Řekl bych, že se to hojí docela dobře. Kost je srostlá, nejsou tam patrné žádné změny… sice bude ještě chvíli trvat, než si zvykneš nohu zase zatěžovat, ale obecně to vypadá dobře. Už nebudeme dávat žádnou sádru ani ortézu.“ Prošedivělý muž si posunul brýle se stříbrnými obroučkami blíž ke kořeni nosu. „Napíšu ti rehabilizaci. Budeš ale muset cvičit i doma, jasný? Ale to ti všechno poví tam.“ Doktor naškrábal na papír, který mu připravila sestra, několik slov a všechno stvrdil razítkem. Sice ho dal vzhůru nohama, ale taková drobnost rozhodně nikoho nerozhodí. Podal Billovi průvodní papíry i výstupní zprávu a usmál se. „Tak ať se ti daří,“ řekl. „A příště dávej pozor, co se na tebe řítí,“ dodal.
„Děkuju,“ zaculil se Bill. Pokusil se sám vstát z lehátka, na kterém ležel, ale když se poprvé postavil na nohu, teď bez sádry, skoro spadl na zem. Měl pocit, že to není jeho noha, že to je úplně cizí noha, která jen vypadá jako jeho noha.
„Počkej, pomůžu ti.“ Mrňavá sestřička ho zkušeně chytla pod rukou a pomohla mu udělat prvních pár kroků. „Neboj,“ zareagovala na jeho vyděšený pohled. „To je tím, žes tu nohu tak dlouho nepoužíval. V sádře ty svaly samozřejmě trošku zeslábnou, ale cvičením se to dá dohromady.“
„Myslíte?“ zeptal se Bill pochybovačně, když vyšli z ordinace ven na chodbu, kde už čekala máma a Tom.
„O tom vůbec nepochybuj,“ škádlivě na něj mrkla. „Tak ahoj… další, prosím,“ obrátila se k ostatním pacientům, posedávajícím po lavičkách v blízkosti dveří do ordinace.
„Co ti říkali?“ vyzvídala okamžitě matka.
„Nic, že to vypadá dobře a mám s tím chodit na nějaký cvičení.“
„Ukaž.“ Matka se začetla do lékařské zprávy. „Zastavíme se tam rovnou,“ rozhodla. „Chceš nějak pomoct?“
„Ne, dobrý. Chytím se Toma.“ Bill mrknul po svém dvojčeti, které bylo podezřele zticha.
„Tssss, jen jestli ti to dovolím,“ pohnul se konečně Tom. Přehodil si Billovu ruku kolem ramen a objal ho kolem pasu. „Tak pojď,“ dodal.
*
„Jsem tak strašně utahanej,“ zamumlal Bill a stočil se do klubíčka. Na krk a rameno mu dopadaly Tomovy jemné polibky. Bylo to příjemné, ale on neměl vůbec žádnou energii, aby něžné doteky opětoval.
Tom si k němu lehl. Jeho ruka spočinula na nahrbených zádech a přitiskl si Billa k sobě.
„Víš,“ spustil tichým hlasem po chvíli, kdy jen mlčky leželi vedle sebe. „Když jsme dneska byli v tý nemocnici, vzpomněl jsem si, jak se to všechno seběhlo. Na tu motorku a toho idiota, co tě málem zabil.“ Ruce se mu samy od sebe sevřely v pěst. „Znovu jsem si uvědomil, že vůbec nevím, co bych dělal, kdyby to…“ hlas se mu nepatrně zachvěl, „kdyby to nedopadlo dobře.“
Bill ospale zdvihl hlavu. Jeho oči se setkaly s Tomovýma lesklýma očima. „Tomi,“ zašeptal něžně. „Takhle nesmíš uvažovat. Jsem tady, jsem relativně v pořádku, až na to, že jsem strašně ospalej. Už na to nemysli,“ zamumlal a letmo se dotkl Tomových rtů. „Dobrou noc,“ zašeptal a znovu zavřel oči.
Tom několikrát zamrkal, aby zaplašil slzy dojetí, které se mu nepříjemně tlačily do očí.
„Dobrou, Bille.“
*
„Vypadáš jinak,“ řekl Lucius Malfoy, zatímco zkoumavě prohlížel synovu bledou tvář. Držel Dracovu špičatou bradu mezi dvěma prsty, nejintimnější dotek, jaký Draco od svého otce kdy zažil… Lucius nedokázal identifikovat, co je s jeho synem v nepořádku. Zachmuřil se. „Matka ti posílá pozdravy,“ řekl odměřeně.
„Děkuji, otče,“ zamumlal Draco a vymanil se z otcova sevření.
Lucius stáhl černé kožené rukavice, odložil je na dřevěný stůl. Černou ebenovou hůlku se stříbrnou rukojetí ve tvaru hada opřel vedle sebe o židli, na kterou usedl. Ležérně přehodil nohu přes nohu a znovu se podíval na svého syna.
„Posaď se, Draco,“ řekl. Pozorně sledoval synovy pohyby, když odsouval židli od stolu a plaše usedl s očima sklopenýma k poškrábané desce. Nesnášel způsob, jakým Draco skláněl hlavu. Přišlo mu to tak slabošské… nesnášel jakýkoli projev slabosti, bohužel jeho syn nezdědil všechny vlastnosti rodu Malfoyů. Malfoyové nikdy hlavu neskláněli. Všechno, co ho na Dracovi iritovalo, připisoval na vrub Narcisse. Rodina Blacků sice patřila stejně jako Malfoyovi ke starým kouzelnickým rodinám, ale v Luciusových očích byli Malfoyové prototypem pravé kouzelnické aristokracie. Naprosto dokonalé, elegantní, bezchybné. Nikdo se jim nemohl vyrovnat. Bylo to možná příliš sebevědomé, možná příliš arogantní… ale Lucius nikdy netvrdil, že takový není.
„Dívej se na mě, když spolu hovoříme,“ procedil mezi zuby, aniž by na okamžik spustil zrak z Dracových plavých vlasů.
Draco zdvihl hlavu. „Ano otče,“ řekl tiše. Upřel pohled do Luciusových ledově modrých očí. „Jak si přeješ.“
Lucius stiskl zuby a spolkl další výtku. Neměl dobrou náladu, vážně neměl a Dracovo chování ho nesmírně popuzovalo. Nechápal, jak syn, který vypadá jako jeho přesná kopie v mladším vydání, může být povahově tak odlišný.
„Chtěl jsi se mnou mluvit?“ zeptal se Draco. Viděl, že se otec zlobí… bál se. Ve svých sedmnácti letech se bál Luciuse stejně jako před deseti lety, když byl malým, vylekaným chlapcem.
Lucius přikývl a lehce si odkašlal. „Je ti sedmnáct, Draco a je načase, aby sis začal víc uvědomovat své povinnosti, které jako Malfoy samozřejmě máš. Máme závazky, Draco. Nejen vůči naší rodině, ale jsou i jiní… ehm… jsou i jiní, jimž jsme povinnováni svou oddaností. Jsi už dospělý.“ Lucius si uhladil své lesklé světlé vlasy, sepnuté stříbrnou sponou na temeni a naklonil se k Dracovi. „Musíš být připravený na to, že prakticky kdykoli můžeš být vyzván, abys prokázal svou oddanost a loajalitu.“ Draco viděl, jak otcův pohled zabloudil k zavřeným dveřím návštěvní místnosti. Na okamžik měl dojem, že otec poslouchá, zda nikdo za dveřmi nestojí. Ale už za malý okamžik se otcovy modré oči upřely znovu na Draca. „Rozumíme si?“
Draco opatrně přikývl. Tušil, o čem s ním otec chtěl mluvit, ale do poslední chvíle doufal, že se mýlí. Věděl, na jaké straně stojí jeho rodina, ale nikdy si na to nezvykl. Věděl, že jednou se ale bude muset rozhodnout. Znamená to snad, že ta chvíle se blíží? Bude se muset Draco rozhodnout? Jaká volba je ta pravá? Před očima se mu mihla matčina tvář… mlčenlivá Narcissa, krásná a chladná, zahleděná sama do sebe… tak cizí. Jiná tvář s hřejivým úsměvem nahradila Narcissin obraz. Harry! Dracovi se rozbušilo srdce. Poplašeně se zadíval na otce. Poznal, že Lucius vycítil jeho napětí. Jak ve zpomaleném filmu sledoval, jak otec bere do ruky ebenovou hůlku. Zavřel oči. Chladný dotek stříbrné hadí hlavy dopadl na jeho bradu. Cítil tlak. Lucius natočil jeho hlavu do strany. Hadí jazyk jel po Dracově hladké kůži až k okraji černého hábitu. Cítil, jak látka byla stažena trochu níž. Hadí ústa se dotkla jeho pohmožděné kůže. Věděl, že otec prohlíží stopu po Harryho dravém polibku. Srdce mu téměř vyskočilo z hrudi. Bál se nadechnout, bál se pohnout. Ani v nejmenším nedokázal odhadnout otcovu reakci.
„Pozoruhodné,“ pronesl Lucius a uvolnil tlak své vycházkové hole.
Draco pomalu obrátil tvář zpátky k otci, čekajíc na nemilosrdný ortel.
Lucius se ušklíbl. „Vidím, že na tu druhou záležitost, kterou jsem s tebou chtěl probrat, budeš možná připravený víc.“
*
Tom stiskl víčka pevně k sobě a počítal do deseti. To nemohla být pravda! Otevřel oči s nadějí, že obrázek, na který se díval, zmizí. Ale nezmizel. Byl tam pořád. Chtěl se rozběhnout a odtrhnout je od sebe, ale nebyl schopný jediného pohybu. Chtěl křičet, ale z jeho hrdla nevyšel ani ten nejmenší zvuk. Cítil tak strašnou bezmoc a beznaděj, úplně ho to táhlo k zemi. Najednou jako kdyby celý svět zešedivěl, pokrytý ledovým příkrovem nicoty.
„Dost!“ zakřičel, i když si nebyl jistý, jestli ho někdo uslyší, ale on sám sebe slyšel. Konečně. Konečně se mu vrátil hlas. Zkusil pohnout rukama. Překvapilo ho, že jsou sevřené v pěst, kterou nedokáže otevřít. Nohy se mu třásly, chtěl se rozběhnout, ale nešlo to. Zkusil krok. Jediný krok. To zvládl.
Ze zcela jiné perspektivy se díval sám na sebe, jak se blíží k místu, kde ležel jeho bratr. Černé vlasy rozhozené po bílém polštáři, rty dychtivě pootevřené a za napůl přivřenýma očima nic víc než slepá rozkoš. Do tváře mu spadaly prameny medově plavých vlasů a on dychtivě vdechoval jejich vůni. Rukama objímal nádherné zlatavě opálené tělo a nedočkavě se pohyboval proti němu. Tom se nemohl dívat na to, jak je jeho bratr ztracený. Démon… nikdo jiný by tohle s jeho bratrem udělat nedokázal. Bill přece ví, že ho Tom má tolik rád… tak proč se miluje s tímhle mužem? Klouzal očima po nádherném těle, položeném mezi Billovými široce roztaženými stehny, i on musel obdivovat jeho krásu a půvab. Nešlo přehlédnout, jak Bill zatíná nehty do hladké kůže a nedočkavě se k němu tiskne. S každým dalším pohybem, kterým muž pronikal do Billova štíhlého těla, narůstala Billova rozkoš. Tom to viděl, Tom to dokonce cítil. Cítil nedočkavost, s jakou Bill přijímal toho druhého a jeho hlasité steny se bolestivě zadíraly do Tomových uší.
„Dost!“ zakřičel znovu. „Tak dost!“
Muž snad zaslechl Tomův křik. Zdvihl hlavu a průzračně modré oči se vpily do Tomových tmavých duhovek. Tom téměř oněměl překvapením. „Ty–!“ vykřikl. „Jak se opovažuješ?“
Nepěkný úšklebek zkřivil půvabnou tvář. „Sám mě prosil, abych se s ním miloval.“
„Lžeš!“ Tom se téměř dusil záští a nenávistí. Svíral ruce v pěst a tolik si přál udeřit tu bezchybnou tvář. Ublížit, rozbít do krve. „Lžeš! To by nikdy neudělal! Zabiju tě!“
„Tome!“
Tom se ohnal rukou kolem sebe, ale cítil jen vzduch pronikající mezi jeho prsty.
„Co blbneš? Tak Tome, probuď se…“
Zprudka otevřel oči. Billova tvář od něj byla vzdálena jen pár desítek centimetrů. Bill si ho ustaraně prohlížel. „Tomi? Je všechno v pořádku?“
Tom ztěžka dýchal. Zmateně si přejel rukou po čele. „Já… asi… sen… špatný sen,“ řekl nezřetelně. Jeho oči vyhledaly Billovu tvář… a najednou, dřív než si stačil uvědomit co dělá, chytil Billa za vlasy a prudce si přitáhl jeho hlavu. Hladově se vpil do Billových překvapených úst. „Jsi můj, jen já tě můžu milovat,“ zamumlal. „Nikdo jiný.“
autor: Michelle M.
PLsky mohli by ste opět
tady:http://nika-keppy.blog.cz/0806/i-kolo-sutaze-o-naj-celebritu-skupinu
hlasnout pro TH plsky :)))
x) ešte že o bol iba sen , uf ….až som sa spotila …..no , čo dodať , krááásne x) mco pekný diel x)
Cuhdák Draco , až ma mrazí na chrbte , jeho otec to asi vie , že? Vie , že "ten dravec" je Harry …niéééééé! Moc prosíím ďalej 😉
Jasně Tomi, vůbec nejsi egoista ^^
Wow!!xD…. Že by Dorian nebo jak se jmenoval?xD…. Náš majetninckej Tomíček, by tohle asi nerozdýchal, no ještě že to byl jen sen…. Doufám, že si to tou posledně vyslovenou větou u Billa nepokazil. xD…Bilík asi moc nepobírá, ale ani se mu nedivím…i když tohle je na dobrý cestě, aby se jim to zvrhlo v to milování. ;)..To sem na to zvědaváá!:)
Hnusnej chlap. Jak Dorian, tak i Lucius.. Tak strašně mi vadí, oba dva. Strašně lituju Draca, doufám že Lucius tím nechtěl naznačit že se Draco bude ženit s nějakou čistokrevnou holkou, nebo tak něco.. Těším se na další díl, tenhle mi přišel hrozně krátký xD
také mě napadl Dorian, už v předchozím díle ve spojitosti s knihou – ale doufám, že se pletu, jelikož na tu knihu, i Doriana, už jsem alergická 😀
Chudinka Tom, takovej strašnej sen! To jsem zvědavá, jestli řekne Billovi, o čem se mu zdálo.
A Draco na tom teď taky zrovna není nejlíp. Já mám tedy z HP nejradši Snapea, toho prostě miluju, s tím se nedá nic dělat, ale Malfoy starší je též moje oblíbená postava, takže jsem vlastně ráda, že se objevil v téhle povídce a trochu tady zahýbá dějem. Alespoň doufám! K;-)
Odedneška miluju z HP Draca Malfoye noooooo co dodat
Jinak Tom chudinka takpovej sen ale jinak dáál ať víme co se bude dít
Náááááááááááááááááááááááááááááádhera..oba dva příběhy..
juuuj uplne super ale pomaly ma viac zacina zaujimat ten pribeh o dracovi a harrym 😀 skoda ze je o tom menej 🙁 ale inak je cela poviedka strasne super 😉
ježiš ten má ale sny xD
A jej, Draco evidentně stojí… nebo při nejmenším bude v dohledné době stát před velkým dilema. Buď poslechnout srdce a nechat se ochraňovat Harryho náručím, které je zaštítěné světlem a láskou… A nebo splnit své povinnosti a postavit se na stranu temnoty, která ho každou chvíli může pohltit. Nepředpokládám, že to nebude těžké, ale doufám, že nakonec se postaví na správnou stranu…
Co se týče Billa a Toma… no… abych byla upřímná, ten sen mě znepokojil. Byla bych šťastná, kdyby zůstalo jenom u snění, ale těžko se Dorian jen mihnul v nemocnici, aby se Billovi omluvil. Nepochybně je to předzvěst něčeho, co mi zaručeně bude vytrvale spouštět slzy, ale snad to přežiju :))
taky myslím, že Dorian tam nebyl jenom jednou on se tam ještě objeví:(( nechci nechci:(( jinak opět super
Ale ale Michelleko. Ty dáblice nenasytná! Mám z toho konce choutky!
Hurááá, sárda je dole, což značí, že se daj dělat všelijaký nemravný věci, který předtím nešly :D:D Tak hurá do toho, chlapci 😀 Docela mě ten sen dostal, to musim uznat… Chudák Tom, tohle muse bejt zoufalej pohled. Když je sen dostatečně živej, člověk má pocit, že to fakt prožil. DG je pořád taková hrozba nad jejich vztahem, jsem zvědavá, kam se to zhoupne. Lucius je teda pěknej ledovec, fujtajb. Takovýho chlapa bych za otce nechtěla, aby na mě šmatal hadí holí … 😀 Jestli zjistí, že je jeho synátor na kluky,tak mu ta hůl asi nejspíš shoří v ruce vzteky… nepředpokládám, že by si myslel, že to znamení na krku udělal jeho synáčkovi kluk… vidí za tím spíš nějakou vášnivou milenku. Tady je vidět, jak to maj ty z tý šlechty těžký, ještě že sem normální plebs a nikdo mě nenutil, abych si vzala prince z vedlejšího království, i když měl frňák jako vokurku a smrdělo mu z mordy :D:D Ale nemůžu říct, že bych svojí vlastní volbou byla nějak extra nadšená… ten s tou vokurkou by měl aspoň to království :D:D No nic… konec mého osobního života, jen jsem tím chtěla říct, že je Draco vlastně chudák a určitě by byl radši, kdyby momentálně nebyl z žádnýho urozenýho rodu a moh si dělat co chtěl.Takhle to bude mít nejspíš strašně komplikovaný. Ale o tom jsou romány, aby se to v nich komplikovalo, takže se těším na pokračování. :o) J.
chjo chudák drako … jak se to asi bude vyvíjet ?? a ten tom ?? xDD bože prej jen já tě můžu milovat xDD nj tomi my to víme 😀 ;D
Mno… bojim se, bojim se, že zápletka téhle povídky bude nezměrná žárlivost Toma. Taky se hrozně bojim Doriana …
Fuuuuuf, ty mě ale dáváš Michelle 🙂
Jinak krásně napsané, ostatně, jako vždy 😀
Wow! Příběh Harryho a Draca mě úplně pohlcuje… Jsem šíleně zvědavá, co s ním chce Lucius prodiskutovat, ale jistou představu asi mám.
Chudák Tom. Sny jsou zrádná věc… dneska se mi jich ku příkladu zdálo v busu, kterým jsem jela z dovolené domu, velká spousta a vždycky, když mě vzbudil odumírající zadek, byla jsem naprosto dezorientovaná 😀 Ale Takové řešení po probuzení, jaké udělal Tom, se mi nenabízelo… a už je tu zase ta zvědavost, jak to bude vlastně pokračovat 😉 Ach, Michelle, miluju tvoje prsty 😉 (teda doufám, že píšeš prstama, abych nebyla za uchyla :-D… ale jinak to snad ani nejde…)
No teda tenhel díl byl takový……byl v takové dusné atmosféře…Doufám že Draci se rozhodne správně vypadá to že tam bude ještě pořádně dusno …..A u dvojčátek, Tom řekl že Billa miluje ….to si ještě neřekli *huráá* akrát teda když sem četla ten sen tak sem u toho vůbec nedýchala…..ten Dorian už mě začíná děsit, protože v té nemocnici se neobjevil určitě jen tak a mám strach že se stane něco podobnéého jako v tom snu….ale možná že to Michelle ještě nějaka zamíchá, co my víme :)…..no každo pádně jdu na další díl a uvidíme :)…..A povídka je Dokonalá jako všechny tvoje povídky 🙂
Čo malo do kelu znamenať to, že bude pripravený viac ako si myslel. Dúfam, že nemyslí nejaké sexuálne zasvätenie pri vstupe medzi smrťožrútov. Och… Dráčika nie. Nech ho Harry zachráni 🙁 Je mi smutno, mám oňho strach.
Tomovi také blbé sny zakazujem 😀 ale dôsledok bol úžasný.To už bolo v podstate také menšie veľké vyznanie lásky ♥