Mišiška Billíšto a Mišiška Tomíšto II 10.

autor: Jitka Krejcarová (Jitáááááá)
betaread: Janule

„Tome, prosím… Tome…“ Šeptal Bill a lehce se prohýbal pod Tomovými doteky. Tom Billa něžně hladil po rtech, které měl pootevřené. Po chvíli vzal Tomův prst celý do úst a začal si s ním vášnivě hrát. Tom poznal, že tenhle večer rozhodně nebude romantický…
Bill strašně moc chtěl, aby si ho Tom vzal. A to bez jakýchkoliv dlouhých předeher. Kam se poděla ta romantika, která z něj sálala při každém pohybu, z každého slova. Tom se trochu polekal, ale na druhou stranu si to nechal v každém případě líbit… Právě se chystal Billovi svléct tričko, když v tom uslyšeli matčin hlas za dveřmi. Oba se dost polekali, měli alespoň trochu štěstí v tom, že byli oblečení. Tom se tedy zvedl, odemkl a strčil hlavu do dveří.
„Ano mami, potřebovala si něco?“ Simone se trochu podivila tomu milému tónu, jakým Tom mluvil, ale brala to tak, že je prostě rád, že má Billa zpátky.
„Můžu dovnitř?“ zeptala se máma, ale Tom si ve vteřině vymyslel geniální výmluvu.
„No, ne… Víš, sme tady s bráchou udělali trochu větší bordel a byl bych nerad, kdyby tě klepla pepka, tak si myslím, že by to nebyl zrovna dobrej nápad.“ Culil se jak sluníčko, a tak Simone nezbylo nic jiného, než mu jen mezi dveřmi oznámit to, kvůli čemu je vyrušila od jejich speciální činnosti: vytváření bordelu.
„Jdu s tátou na noc k tetě Týně. Je nemocná a potřebuje, aby se někdo postaral o to její škvrně. Sama by to v tomhle stavu nezvládla, tak jí chci pomoct. Vy snad hlídat nepotřebujete, ne? Jste už dospělí a doufám, že rozumní, tak snad tu nebudete provozovat něco zakázaného. Tak pa, kluci a nezlobte, nebo na vás pošlu sousedku!“ Křikla ještě na schodech a bratříčci najednou odrecitovali hlasité ahoj.

Poté, co slyšeli klapnutí dveří od auta, začali pištět a smát se na celý dům. Poté, co Billa dost bolelo bříško namožené od smíchu, se kluci svalili na postel a tiše si užívali vzájemných pohledů toho druhého. Něžně se vzájemně dotýkali a pak jim svitlo to, kvůli čemu vlastně mají takovou radost.
„Tome, prosím…“ Šeptl Bill. Tom se k němu naklonil a vášnivě jej líbal. Pomalu mu vyhrnoval tričko a při tom ho lehce šimral na bříšku. „Tome, prosím…“ Ozval se znova Bill, když se mu hodnou chvíli nedostávalo toho, co očekával, že stejně přijde.
„Billí, chci tě, strašně moc, ale jsem teď moc vzrušený a rozrušený a… A bojím se, že ti ublížím. Nechci ti ublížit, na to tě moc miluju, Bille. Moc tě miluju.“ Tom konec věty zašeptal tak potichu, že ani sám nevěděl, jestli to vyslovil. Bill najednou zvážněl a podíval se tím nejsmutnějším pohledem, co uměl.
„Tome, neboj. Chci to stejně moc jako ty. Udělej to a neměj žádný strach. Prosím, udělej to.“
Tom Billa pevně chytl kolem krku a začal ho vášnivě líbat. Pak ho začal postupně zbavovat veškerého oblečení a v momentě před ním Bill ležel tak, jak ho Bůh stvořil.

„Bráško, jsi tak nádherný, tak nádherný…“ Šeptal Tom jako omámený a lehce přejížděl rty po jeho těle…
„Ach, Tome…“ Vzdychal Bill pod bratrovými doteky. Tom ho něžně hladil po jeho krásném bříšku a po chvíli mu na něm vytvořil pár rudých flíčků od vášnivého líbání. Doufal, že se jeho bráška z toho dostane, že na to zapomene a že bude zase šťastný jako dřív.
„Billi? Už můžu?“ Ujišťoval se Tom, když se o něj jeho bratr vyzývavě třel.
„Ty musíš…“ Šeptl teď už vzrušeně Bill a přirazil Tomovým směrem.
Billi zakřičel slastí, a Tom si to opět vysvětlil jinak…
„Promiň, lásko, omlouvám se, promiň, nechtěl, jsem, aby tě to bolelo…“ měl o něj teď ještě větší strach, než kdy jindy. Strašně moc se bál, že mu ten hajzl zase ublíží. Ale po zprávě, kterou uslyšel přímo od svojí lásky, si byl jistý, že se mu jeho počínání víc než jen líbí. „Tomeee… Udělej to znova, rychle, prosím… “ Celou tu dobu po tom toužil. Jen Tom měl ten cit, věděl, kam až může zajít. Cítil přesně to, co jeho láska, takže i věděl, jestli ho něco nebolí. Teď ale cítil nádhernou slast…

autor: Jitka Krejcarová (Jitáááááá)