The Best Damn Thing 4.

autor: Sauriel
betaread: Janule

„Brácha? He-ej Billíku,“ slyšim bratrovo ječení ze schodů.
„Ježiš co je? Ses za tu chvilku ožral a teď nemůžeš vyjít schody?“ odpovim mu se smíchem.
„Jo, ožral sem se tou Fantou co máme doma. No a s těma schodama máš pravdu. Kde je to psisko?“ zařve na mě Tom.
„Neječ holčičko, už ti bežim na pomoc,“ křiknu na něj zpátky. No bežim ti na pomoc, spíš vleču se ti na pomoc. „Co se tu válíš?“ zeptám se ho znuděně.
„Ale tak se du zeptat mého mladšího brášky jestli neskoukneme nějaký film a když jdu po schodech, tak se za mnou vyřítí nějaká velká, ošklivá, mokrá obluda a srazí mě.“ Tomův hlas se mění z milého na naštvaný a ani jeho tvář nezůstává pozadu s měnícími se výrazy. „Předpokládám, že ta hezká obluda nebudu já,“ pousměju se.
„Ne, ty ne. Ale to co stojí za tebou jo,“ vykřikne Tom a už se sápe po našem domácím mazlíčkovi, který nechápavě stojí u schodů a vrtí ocasem. „Hej ty velkej čtyřnohej, pojď sem a ty ten dlouhej nestůj u těch schodů a pomož mi,“ křičí Tom a snaží se všemožnými způsoby dohonit Scottyho, aby ho pak mohl, jak si teda aspoň já myslím, přetrhnout na dva kousíčky. No možná potom bude i nějaká grilovačka, ale to bych moc předbíhal. „Nemám tě rád“ vydechne celej znavenej Tom a opře se o stěnu. Vzdal všechny pokusy dohnat Scottyho a ten se spokojeně rozvalil u sebe v pelechu. „A ty nekoukej, tebe taky ne,“ vydechne ještě Tom.
„Já sem neřikal, že tě mám rád,“ zakroutim hlavou. Já tě totiž miluju bráško.

—Tom—

Pche, psisko jedno mě málem zabije a pak se mi řehní do ksichtu. Na film už jako teda vůbec nemám náladu.
„Dobrou, Bille,“ zakňučim celej znavenej a zapadnu k sobě do pokoje. Zejtra nechci Scottyho zahlídnout ani koutkem oka. Mám ho plný zuby. Místo, aby byl vděčnej za procházku, tak nám bude dělat naschvály. A ani bratr mě nenechá v klidu přemejšlet. Ty rány z vedlejšího pokoje by slyšel i hluchej. „Bille, přestaň!“ zařvu.
„Hih. Sorry bráško, už du spát, ale ta postýlka je pro mě moc malá,“ slyšim i Billa jak ječí.
„Já ti dám malá. Jestli toho nenecháš tak ti bude ještě menší!“zaječim zpátky.
„To už nejde. To by pak ta postýlka byla pro miminka,“ odpoví mi Bill. Sakra a nebude držet tlamu a nebude. Já mu dám nejde. Vystřelim ze svýho pokoje a v ruce si držim peřinu a štráduju si to k bráchovi.
„Já ti ukážu jak ti tu postýlku zmenšim,“ zasměju se a skočim k bráchovi do postele a pohodlně se uvelebim vedle něj.
„Tohle už není postel ani pro miminka. To je postel pro Scottyho blechy,“ zakňučí Bill. „Bille, ty máš hrozně roztomilou a sladkou pusinku, ale problém je, že jí neumíš zavřít. To by potom byla ještě sladčí a roztomilejší,“ zkusim na Billa něžný způsob ukecávání.
„Fakt?“ zašeptá Bill.
„Zkus to,“ odpovim mu. Proč mám tak krásný pocity, když můj bráška leží vedle mě. Pořád mám takovou touhu ho políbit, objímat ho a už ho nikdy nepustit. Sakriš, Bille, co si to se mnou udělal. A k tomu ti stačil jediný pohled.

—Bill—

Můj bratr leží vedle mě. To neskousnu. Tome, to mi nedělej. Si tak blízko u mě. Hej, ty můj malej dole, lež! Nic nebude, moc se nevzrušuj. Radši se otočim na bok, jinak Tom ucítí něco co nemá a bude zle. No, zle je slabý odvárek toho co by se mnou Tom udělal. Miluju tě, Tome, to je poslední na co myslim, než se mi podaří docela pokojně usnout.

Probudim se, ale jako obvykle nechám oči zavřené a jen tak polehávám. Ruku mám položenou přes něco. Sakra Tom. Počkat, Tome ty seš nějak moc chlupatej. Se neholíš nebo co? Pomalu jedou rukou nahoru až narazim na Tomův obličej. Proč máš tak vlhkej nos. Máš rýmu nebo co? Pomalu otevřu oči.

„No fůj, Scotty, co sem ti řikal o lezení do postele,“ řeknu a shodim ho dolů. „Jo nic jinýho na tebe neúčinkovalo, tak sem byl donucen vyslat na tebe našeho miláčka,“ směje se mi Tom. „Dole máš snídani, já du na zahradu,“ informuje mě Tom a odchází. Ty dva mě jednou zabijou. Fakt že jo.

—Tom—

No, na zahradu. Spíš du pozorovat silnici. Chci toho kluka ještě jednou vidět, ale tentokrát ho oslovim. Pořád na něj myslim, stejně tak jako na Billa a Alexe. Já se snad už dočista pomátnul. Tyhle tři kluci mi tak zamotali hlavu, že už jí asi nikdy nerozmotám.Včera než sem usínal, sem myslel na tyhle tři, když sem ráno vstával, první mi vlítli na mozek tihle tři. Pořád mi okupujou mozek tihle tři. Jednou mě fakt zavřou na psychárnu.
„Tome, telefon,“ řekne Bill. Podá mi telefon a už zase běží dovnitř. Hm, sms. Kdo by mě tak moh psát. Možná máma. Otevřu zprávu a začtu se. To co se zdá daleko je někdy možná hrozně blízko. Stačí se rozhlídnout. Kdo mi tohle napsal? Ani se nepodepsal. Číslo neznám. Nechám to bejt. Jestli mi někdo něco chce tak, se mi ozve ještě jednou. Pozoruju kluky co tu projdou už dobrou hodinu a připadám si jak největší šmírák. A do toho ta sms. Co to má znamenat. Přemýšlím nad významem těch vět, ale nějak mi nedávají smysl. Já se přece rozhlížim a vidim velký kulový, no ani to ne. Všechno mám přece hrozně blízko, jenom Alex je šíleně daleko. Bože můj Alexi, proč tu nejsi se mnou. Nemyslel bych ani na Billa ani na toho kluka ze včerejška. Měl bych tebe a to by mi stačilo. Zapípá mi další sms. Nemysli, nech se unášet srdcem, ono ti napoví správnou cestu. Zase žádnej podpis. Kdo si, sakra? Tentokrát i já vyťukám sms. Kdo jsi? Napíšu a čekám na odpověď. Té se mi dostane záhy. Ten kdo tě má rád, ten kdo je daleko, avšak hrozně blízko, ten koho máš rád ale nemiluješ. No to si mi teda pomohl nebo snad pomohla?

autor: Sauriel