Popelka v mužském rodě 12.

autor: Calypso
betaread: Janule

Tom sebou polekaně trhnul a v závěsu s Rondou běžel za Billem do kuchyně:
„Bille, co se stalo?“
„To… panebože… to není možné… tohle nemůže být pravda… to…“ nesrozumitelně koktal Bill.
„Co je to?“ zeptal se Tom.
„Tome, tohle… tohle je závět mého otce. Píše se tam, že všechen jeho majetek, v případě, že se mu něco stane, zdědím já,“ vyděšeně řekl Bill. Tom se na Billa povzbudivě usmál, pohladil jej a řekl:
„Bille, víš co to znamená? Nemusíme se strachovat o naší budoucnost. A ty… se můžeš konečně vypořádat s Fionou.“ Bill se mile usmál, avšak zakroutil hlavou:
„Já to nedokážu. Jsem až moc citlivá osoba. Na tohle nejsem. Nemůžu je přeci jen tak vyhodit na ulici.“ Tom zaprotestoval:
„Ale můžeš. Já vím, že zpočátku jsem ti dělal naschvály i já… Ale to se změnilo… Jenomže oni se nezměnili, ani s tím nepřestali. Zaslouží si to. Za těch deset let sis toho u nich užil dost. Bille, zvládneš to. Máš přeci mě. Vždycky budu u tebe.“ Bill se ještě nerozhodně podíval na Rondu, která potichu přikývla, otočil se na Toma a řekl:
„Tak dobře. Máš pravdu. Ukážu jim, kdo je Bill Kaulitz.“ Poté se všichni tři vydali na místní úřad, kde dali závět posoudit odborníkem. Ten jej schválil, přivolal ještě právníka a policii a společně s klukama a Rondou šli k domu Kaulitzových. Když zastavili před hlavním vchodem, vystoupili z auta a vešli do přední zahrady. Policie se rozestavila k hlavnímu i zadnímu vchodu, právník se znalcem šli okouknout pozemek, stavbu, hmotný majetek. Když otevřeli garáž, aby mohli zkontrolovat její obsah, což byl hmotný majetek (auta apod.), vyšla ven Fiona s Kevinem. Když uviděla policii, hned jí napadlo, že něco není v pořádku.

„Dobrý den, můžu Vám nějak pomoct?“ zeptala se přeslazeným hláskem.
„Ehm ano. Jste paní Fiona Kaulitzová?“ Fiona jen němě přikývla a dál poulila na policistu svá kukadla. „Výborně. Chceme Vás totiž informovat, že máte 3 hodiny na opuštění tohohle domu. Podle pečlivě ověřené závěti pana Hala Kaulitze, již všechen jeho majetek patří jeho jedinému synovi, panu Billovi Kaulitzi.“ Fiona otevřela pusu, oči jak tenisáky a nevěřícně kroutila hlavou:
„To není možné. Jsem si jistá, že můj zesnulý manžel žádnou závěť nezanechal.“ Policista se na ní nepříjemně podíval a strčil ji do rukou kopii závěti se slovy:
„Aha. Když o tom nic nevíte, jak to, že je na ní váš podpis? Fiona si překryla pusu rukou a zhrozeně hleděla střídavě na policistu a na závěť. Policista se usmál a řekl: „Až to tady dořešíme, půjdete s námi.“ Fiona v té své blonďavé hlavičce usoudila, že je v pěkném průšvihu. Napadlo ji, že by mohla utéct. Jenže s tím by si jen všecko zhoršila, tak zůstala stát na místě a rozhodla se hrát jakože ona o ničem neví. Když si téhle scenerie všimli i Ronda, Bill a Tom, došli k nim.
„Tak co, Fiono, ještě furt sem pro vás nula?“ jízlivě se zeptal Bill. Když uviděl ve Fioniných očích to zoufalství smíšené s hněvem, vítězně se usmál.
„Tome, podívej, ten spratek nás vyhodil na ulici! Udělej něco!“ přikázala Fiona svému mladšímu „synovi“. Ten se jen zasmál a zakroutil hlavou na znak nesouhlasu.
„Tome, já něco říkala! Jsem tvoje matka, tak mě laskavě poslechni!“
„Ty nejsi moje matka. Nesnáším tě. A jen tak mezi řečí, měli byste si jít zabalit, protože vám uběhla už půlhodina,“ bezstarostně opáčil Tom. Ronda se s chutí zasmála, spolu s kluky a úředníci je obešli a vešli do domu. Poté Bill musel ještě podepsat pár formulářů, které se týkaly vlastnictví domu, restaurace, pozemku – prostě všeho, co vlastnil jeho táta. Když uběhly celé 3 hodiny a Kevin s jeho matkou ještě furt stáli venku, policie zasáhla. Všechny jejich věci naházeli do pytle a naložili do svého auta. Pak vyšli ven, vzali Kevina i Fionu a i když oba dva protestovali a oháněli se různými žalobami, je odvezli na policejní stanici. Když odešli i úředníci, kteří ještě Billovi popřáli hodně štěstí, Bill skočil Tomovi kolem krku:
„Tome, já jsem tak šťastnej! Nic lepšího se stát nemohlo.“ Poté přiběhl k tátově fotce, dal jí pusu a řekl:
„Tatínku můj, děkuji… Děkuji ti z celého srdce! Mám tě rád.“ Ronda se usmála nad jeho roztomilostí.
„Tak, kluci, nechtěli byste si sem přenést věci? Teď budete moci fungovat jako normální pár.“ Bill a Tom nadšeně přikývli a spolu s Rondou se rozešli k ní domů, pro jejich věci.

– – – – – – – – – – – – – – – – – → → → Na druhém konci Hamburku

„Doktore! Doktore, rychle! Pacientka na ICS 483 se probírá! Pospěšte!“ křičela sestřička přes celou nemocnici. Doktor uspěchaně vyběhl z kanceláře a hnal se do pokoje ICS 483. „Simone, slyšíte mě? Haló, Simone? Slyšíte mě?“ ptal se doktor pacientky.
„A- ano. Kde to jsem?“ dezorientovaně se zeptala.
„Jste v nemocnici. Byla jste v komatu. Upadla jste do něj při porodu. Praskla vám jedna cévka, kterou se nám ale podařilo uměle znovu scelit,“ odpověděl doktor.
„Pane doktore? Jak… jak dlouho jsem tady?“ zeptala se nejistě. Odpovědi se víc jak bála.
„Už sedmnáct let.“

autor: Calypso