Popelka v mužském rodě 11.

autor: Calypso
betaread: Janule

Kevinovi se strachem, ale i hněvem, rozšířily zorničky. Co má teď říct? Kde to ten mrňavej smrad vzal?
„Já… no… to je… kdes to vzal?“ Bill se přeslazeně usmál a řekl: „Bylo to v kuchyni. Prý je to omamná látka. No tak, Kevine, řekneš to ty, nebo mám začít já?“ Bill si vychutnával pocit, že má Kevina v hrsti. Z tohohle se jen tak nevyvleče…
„Kevine, co máš říct?“ ozval se Tom. Když Kevin nereagoval ani na Tomovu výzvu, Bill se nadechl a spustil:
„Tohle je Isotrex. Je to omamná látka, která způsobuje, že si člověk nedokáže vzpomenout a po požití ztrácí veškeré zábrany. Kevin ti to ten večer nalil do pití. Proto sis na nic nepamatoval. Nevěděl jsi co děláš. Když se tak zamyslím, možná že jsi mně tam tehdy ani neviděl.“ Tom překvapeně otevřel ústa, zvedl se z postele, postavil se vedle Billa a nevěřícně na bratra vejral.

„Je to pravda?“ nasupeně se zeptal Tom.
„Já nevím o čem to ta buzna mluví. Nikdy bych ti to neudělal. Tome, vždyť sme bráchové. Snad si nemyslíš, že bych byl něčeho takového schopen,“ zkusil se ještě obránit Kevin.
„Kevine, nedělej ze sebe vola, já tě slyšel. Šel jsem kolem tvého pokoje a celej váš rozhovor jsem slyšel. Udělal jsi to, abys nás rozdělil a aby pak Toma mohla mít Vivian. Vlastně to byl celkem dobrej plán. Jenže jsi zapomněl na podstatnou věc. Jsem Kaulitz. A těch se jen tak nezbavíš. Jsme totiž inteligentní, což se o tobě říct nedá,“ uzemnil jej Bill.
„Tome, přece nebudeš věřit téhle stvůře. Podívej na něj. Dá se mu věřit? Už od prvního pohledu je jasné, že je to pako.“ Tom se zasmál a Kevin dneska už podruhé dostal přes hubu.
„Ještě jedno slovo, Kevine a pak uvidíš co je to, když se naseru. Já jsem tě varoval, že když se o něco pokusíš, zabiju tě. A to taky splním. Já se normálně stydím za to, že si můj bratr. Ty seš obyčejnej slizkej had! Jak může bejt někdo tak pokryteckej, to nechápu!“ rozhodil rukama Tom. Když se na něj Kevin koukl, zasmál se a řekl:
„Tome, myslíš, že s ním budeš šťastnej? Vem si, jakej budete mít vztah. Budete se muset skrývat. Žádnej polibek, pohlazení, prostě nic. A upřímně, docela mi to přijde nechutný, když si představím, že s ním budeš taky šukat. Bleh. To je hnus. Ještě něco chytneš!“ Tak tohle je už moc. Tom se na Kevina nenávistně podíval, něco nesrozumitelného zamrmlal a pustil se do něj. Kopal jej hlava-nehlava, pěstí mu uštědřil pár ran do obličeje, kolenem dostal mezi nohy. Když už Kevin skučel, jako kdyby jej napadl běsný dobrman, Bill Toma zastavil:

„Tome, to stačí. Nechci abys ho zabil. Pak by mi tě vzali do basy a to už bych se fakt mohl jít střelit do hlavy.“ Tom se na něj mile usmál a zeptal se:
„Bille? Já… Odpustíš mi to?“ Bill se na Toma usmál a řekl:
„Tady ne, pojďme do nějaké kavárny.“ Tom souhlasil, Bill vzal krabici, překročili Kevina a společně šli do jedné kavárny poblíž Rondina domu.

Sedli si celkem dozadu, objednali si horkou čokoládu a koláček. Když jim servírka objednávku přinesla, zaplatili a pustili se do jídla. Jak tak papkali, Tom se Billa znovu zeptal: „Bille? Já bych se ti chtěl omluvit. Odpustíš mi to? Prosím. Já už nic takové nikdy víc neudělám.“ Bill se nemohl dál koukat na nejistého Toma, tak se usmál a odpověděl:
„Já vím. Já ti odpustil dávno. Jenže… nevěděl jsem jak překousnout to, žes mě viděl a jel si dál. Teď už vím, že to byla Kevinova past. Tome, chci se ti taky omluvit, měl jsem ti věřit. Říkal jsi to.. Že v tom má Kevin prsty…“ Tom jen mávl rukou:
„Jo říkal… Ale nic ti nevyčítám, bylo to čerstvé a nebyly žádné důkazy, že to připravil Kevin. Bylo přirozené, že si mi nevěřil. To by udělal každý na tvém místě.“ Bill se usmál a dál jedl svůj koláč. Jak jej Tom pozoroval, napadlo jej zeptat se, jak to teď s nima bude dál. Musí vědět na čem je.
„Ehm, Bille? Jak… jak to teď s náma bude? Víš když už jsme si všechno vysvětlili, myslel jsem, že bychom spolu mohli zase začít… no začít chodit. Tedy jestli chceš. Ehm, chceš?“ Bill se úplně rozplýval nad Tomovou roztomilostí:
„Samozřejmě, že chci. Nic jiného si nepřeju. Tome, miluju tě.“ Tomovi vyhrkla slza, tohle nečekal. Byl si stoprocentně jistý, že Bill jej má víc než rád, ale že mu řekne tohle… Může bejt tenhle den ještě lepší?
„Bille, já tebe taky… a moc. Z celého mého srdce.“ Pak se Tom nahnul k Billovi a jemně jej políbil. Bill se sladce zaculil a napil se. Toma ale zajímala ještě jedna věc. Jak se budou vídat? „Billí? A jak se budem vídat? No nemyslím, že by ses chtěl vrátit. A já ani pořádně nevím, kde Ronda bydlí. A nemám ani tolik peněz, abych si mohl dovolit byt.“ Bill se na Toma znovu usmál, tohle už měl promyšlené:
„Můžeš bydlet zatím se mnou u Rondy. A pak když nastoupím do prváku, dostaneme studijní byt. To bude na rozběh stačit.“ Tom myslel, že štěstím snad vybuchne. Byl tak moc rád, tohle byla pro jeho uši rajská melodie. Od začátku si nepřál nic jiného, než mít společné bydlení s Billem. Když kluci dopili, zvedli se a šli k Rondě domů. Ta je přivítala s radostí, i když jak postřehla Toma, Bill si všiml, že jí usměv z tváře malinko opadl. Ovšem vše se změnilo, když jí kluci všechno řekli. Dokonce jim i popřála hodně štěstí v jejich začínajícím vztahu. Samozřejmě, Tom mohl u ní také zůstat jak dlouho bude třeba. Byla tomu ráda, už se necítila tak sama. A také byla překvapená, že si ji Tom stihl získat za tu hodinu co tady byl. Když Toma Ronda provedla po bytě, ukázala mu kde je koupelna, záchod, kde budou mít s Billem pokoj, kde jej má ona, kde je obývák a pro kluky nejdůležitější místnost kromě pokoje s postelí ;), kuchyň, sedli si spolu do obýváku a začali spolu kecat. Tom měl pocit jako kdyby mluvil s opravdu rodinně založeným člověkem, né jako byla jeho matka. Ta mu od pěti let neřekla jinak než Tome. Ona neuměla projevovat city. Mezitím jak si ti dva povídali, Bill byl v kuchyni a něco kuchtil. Když to „cosi“ odstavil, došel ke svému „bohatství“ a začal hledat již vzpomínané album. Místo toho mu padla do oka sytě zelená obálka, kde bylo napsané : BILL KAULITZ. Jak to, že ji tam ještě neviděl? Vzal ji do ruky a ladně otevřel. Hned jak dočetl obsah obálky, ze šoku upustil sklenici s vodou, z které během čtení usrkával. Hned jak sklenka dopadla na podlahu, roztříštila se na milion střípků. Přesně v tom momentu se na druhé straně Hamburku probrala z komatu jistá Simone Kaulitz…

autor: Calypso