autor: Michelle M.
„Přece tu nemůže zůstat sám? A nešlo by, abych zůstal ještě pár dní doma?“ zkoušel Tom obměkčit matku, že rozhodně nemůže nechat Billa doma samotného bez pomoci, navíc když se nabízí jednoduché řešení. On sám přece ještě není úplně v pořádku a tím, že v pondělí půjde do školy, v každém případě riskuje nenadálé zhoršení zdravotního stavu. „Navíc jsem večer měl teplotu.“
„Tome, už ti nemůžu omluvit sama další dny. Musíš tedy zajít k vaší doktorce. Nedá se nic dělat.“ Matčin hlas byl úsečný a nepříjemný. Byla mrzutá. Tom to na ní viděl. Nemohla zůstat doma a musela vymyslet, jak zajistit Billovi celodenní péči než se Tom vrátí ze školy.
„Mami,“ zakňoural prosebně. „Aspoň ještě pár dní…“
Bill ležel na gauči v obýváku, přikrytý dekou a sledoval televizi. Zvuk měl stažený na minimum a poslouchal, jak se Tom s matkou dohaduje. Usilovně mačkal palce, aby se mu podařilo mámu přesvědčit a mohli být doma spolu. Bylo by to docela prima, kdyby měli celý den pro sebe. Bylo toho tolik, o čem by se dalo mluvit, co by se dalo dělat… Bill se zavrtěl pod dekou. Představa nekonečných hodin, kdy bude čekat, než se Tom nebo máma vrátí domů, byla k uzoufání nudná. Měl toho dost ještě z nemocnice.
Rozhodl se Tomovi trošku pomoct.
„Auuuu, moje noha,“ zakňoural, ale dal si záležet, aby to bylo slyšet až do kuchyně. Hovor okamžitě utichl.
„Billí?“ ozval se okamžitě matčin starostlivý hlas. „Zlatíčko, copak je? Jsi v pořádku?“ Máma nakoukla do obýváku a za ní zvědavě vykoukl Tom.
Bill nasadil utrápený výraz. „Ne, dobrý. Jsem v pořádku.“ Bolestivě přivřel oči a povzdechl si. „Chtěl jsem ti říct, aby sis se mnou nedělala starost. Zvládnu to tady sám.“
„Vážně?“
„Vážně, neboj se.“ Další úsměv zlomený bolestí.
Ucítil, jak se pohovka prohnula, když si k němu matka sedla. „Broučku, je mi tak strašně líto, když vidím, jak trpíš.“ Otevřel oči a znovu si povzdechl. Snažil se tvářit statečně, ale ne moc… aby to nevypadalo, že to fakt sám zvládne.
Očima zabloudil k Tomovi, který se uvelebil na opěradle křesla. V jeho tmavých očích zahlédl záblesk pobavení. Pochopil, že bráška jeho hru prokouknul. Tom se obrátil k matce s vážným výrazem plným obav ve tváři: „Vidíš, že je ještě slabej. Potřebuje mě tady.“
„To je fakt v pořádku,“ oponoval na oko Bill. „Zvládnu to sám.“
Matčino obočí se nespokojeně stáhlo k sobě. „Kdepak,“ pronesla rozhodně. „Nemůžeš tady být sám. A Tom pořád ještě není úplně v pořádku… budete tady spolu… aspoň pár dní, než se Tom dá dohromady a já si to zařídím jinak.“
Tom uznale zdvihl obočí a spiklenecky na Billa mrknul. V každém případě si pro jistotu lehce zakašlal. „Dobře,“ souhlasně přikývl.
Bill se zesláblým výrazem na tváři pokrčil rameny. „Když jinak nedáš…“
*
Tom netrpělivě sledoval měnící se výraz Billovy tváře. Byla neděle večer. Bylo super, že druhý den nemusel do školy, ale jen doufal, že Bill neprosedí celý den s očima přilepenýma k notebooku, jako to dělal právě teď. Hlavně tedy doufal, že nějak navážou na předchozí večer. Bill rychle usnul a od rána neměli možnost být spolu sami a třeba si o tom promluvit nebo tak něco… jenomže Bill se ani v nejmenším netvářil, že by měl zájem se s Tomem bavit na téma ´my dva´.
S povzdechem sáhl Tom pod postel a vytáhl časopis, který tam před pár dny pohodil. Doufal, že bráška notebook brzy odloží a bude se taky trošku věnovat jemu. Když byl teď Bill zpátky doma, měl Tom mnohem méně příležitostí dostat se k povídce. Z nějakého jemu pořád ještě neznámého důvodu neuměl říct, proč před bratrem tají, že zná jeho tajemství.
Byl zvědavý, jestli je tam další nový díl nebo ne a pokud tam je, jestli Harry a Draco pokročili někam dál než on s Billem. Bylo zvláštní, jak se jejich osudy začínaly podobat. Najednou to skoro bylo jako souboj, kdo první dosáhne svého. Tom sám sebe viděl spíš jako Harryho a Billa jako zženštilého a jemného Draca. Jasně, vzhledem si nikdo s nikým nebyl podobný ani v nejmenším, ale něco společného přece měli. Harryho vznětlivost a touhu chránit Draca naprosto chápal. Ve vztahu k Billovi cítil něco dost podobného. Co ale bylo tím ´dosáhnout svého´? Nevěděl… ale jinak to definovat neuměl.
*
Draco zaklonil hlavu a z jeho štíhlého hrdla vyšel táhlý sten, černou košili měl rozepnutou a staženou z ramen. Harry pokrýval dychtivými polibky každý kousek bledé kůže, kterou se mu podařilo odhalit.
Bylo to úplně šílené.
To Draco Harryho přiváděl k šílenství. Každým i tím nejnepatrnějším pohybem, vůní vlasů, svým smíchem, tónem hlasu… Tiskl se k němu, nehty zatínal do jemné kůže a dravými polibky konejšil svůj hlad po něm.
Od jejich prvního polibku uplynulo už pěkných pár týdnů. Pořád platilo, že se scházeli téměř každý den, ale v poslední době začínaly být jejich schůzky téměř k nesnesení. Dřív spolu hodně mluvili, ale to se změnilo. Vlastně to pokaždé probíhalo téměř stejně. Po několika dychtivých slovech na uvítanou stáhl Harry Draca do náruče a nehodlal ho pustit dřív, než se museli vrátit zpět. Líbat Draca bylo něco tak úžasného a působilo to tak lehce a přirozeně. Harry se toho nikdy nemohl nasytit… ale co bylo horší. Každým dnem si uvědomoval, že polibky a něžné hlazení mu přestávají stačit. Chtěl víc. Chtěl Draca tak, jako ho mohl mít ve svých snech. Jenomže se to zdálo témě nemožné.
„Harry,“ Dracův rozechvělý hlas posunul Harryho zas o malý kousek blíž k hraně, za níž už nebylo cesty zpátky. Zhluboka dýchal a snažil se trochu zklidnit. Jenomže Draco mu to ani v nejmenším neulehčoval. Cítil, jak jeho chladné ruce vnikají pod tmavě zelené tričko a hladí jeho rozpálenou kůži. Krev se neklidně valila jeho žilami a roznášela omračující vzrušení do celého těla. Než se nadál, tričko leželo na zemi a plavovlasá hlava se skláněla k jeho hrudi, aby věnovala trochu pozornosti jeho tvrdým bradavkám. Při prvním doteku vlhkého jazyka prudce vydechl a Draca odstrčil. Měl strach. Dostal strach sám ze sebe… že zajdou příliš daleko a on nebude moci přestat. Nechtěl Dracovi ublížit, nechtěl ho vylekat. Zhluboka oddechoval a hypnotizoval toho bledého anděla před sebou. Draco v úzkých tmavých kalhotách, s tmavou košilí staženou z ramen a světlými rozpuštěními vlasy vypadal opravdu jak anděl, i když andělé nemívají rty oteklé od vášnivého líbání.
„Vypadáš nádherně,“ zašeptal obdivně. Natáhl ruku a přejel po linii Dracova ramene, sklouzl k lokti; vychutnával si ten kontakt s jemnou neporušenou kůží. Žádné jizvy, žádná zranění, nebylo nic, co by hyzdilo tu bledou krásu. Draco se usmál. Věděl, že je hezký, věděl, že na lidi občas může působit tím, jak vypadá, ale ještě nikdy neviděl takový obdiv, jako právě v Harryho očích. Nepatrně se narovnal, aby linie jeho těla ještě víc vynikla v měsíčním světle. Očima klouzal po Harryho nahé hrudi, lehce vyrýsovaných pažích a ramenou… štíhlé boky obepínaly světlé džíny stažené koženým páskem. Opatrně zdvihl pohled až k zeleným jiskřícím očím. „Chceš mě?“ zeptal se. Cítil nejistotu, ale jeho hlas zněl neobvykle jistě. Nemusel se ptát. Viděl to v Harryho očích. Viděl, že je plný nenaplněné touhy a lásky. Věřil mu. Chtěl Harrymu věřit, že mu na něm opravdu záleží, že mu nejde jen o jeho krásu, ale o něj samotného. Stejně tak, jak to cítil i on sám. Draco Malfoy se zamiloval.
*
Bill odsunul notebook na stranu a zamyšleně si přejel dlaní po čele.
„Co je?“ ozval se Tomův hlas z protější postele.
„Nic… nic,“ řekl Bill a lehl si na záda. Díval se na strop a uvažoval. Bylo mu zvláštně. Cítil, že to, co si právě přečetl, ho rozrušilo. Vztah těch dvou se najednou strašlivě pohnul dopředu. Z nenápadných vět a drobných něžností přerostl najednou v něco mnohem většího a silnějšího. Mohlo by to tak skončit i mezi ním a Tomem?
Zadíval se na protější postel, kde na břiše ležel jeho bratr. Jen v boxerkách listoval nějakým časopisem a pobrukoval si Billovi neznámou melodii. Bill se zadíval na jeho nohy, jak o sebe třou bezmyšlenkovitě kotníky. Postupoval očima přes lýtka a dlouhá stehna až na malý zadek, skrytý v tmavé volné látce. Povzdechl si. Nebylo to jednoduché. Moc dobře si uvědomoval, jak na něj Tomovo tělo působí, ale tak nějak nevěděl, co s tím. Celý den se snažil vyhnout vzpomínkám na minulou noc, protože jednoduše nevěděl, co s tím, jak se má vlastně tvářit. Přišel si jako idiot. Ve svém věku už by měl být schopný udělat si názor a rozhodnout se, co vlastně chce… jenomže to právě nebylo tak jednoduché. Bill si přišel jak na klouzačce. Jednou měl pocit, že to ví naprosto přesně, a druhý den bylo všechno jinak. Měl vztek sám na sebe, ale neuměl to vyřešit.
„Tome?“ pronesl polohlasně.
„Hm?“
„Kdy jsi přišel na to, že se ti líbí kluci?“
Tomovo obočí tázavě vyletělo do výšky.
„Mně se kluci nelíbí,“ řekl rezolutně Tom.
Teď byla zas řada na Billovi, aby jeho obočí vyklenulo vysoký oblouk.
„A co já?“ Bill se zatvářil téměř lítostivě.
Tom se udiveně posadil na posteli a rozpačitě se podrbal ve vlasech. „Ty…“ pokrčil rameny, „seš hezkej…“
„A líbím se ti?“ Bill se vzepřel na loktech.
Tom se na něj upřeně zadíval a chvíli mlčel. Jen se díval. Nevypadal, že uvažuje nad tím, co odpovědět. Bill odpověď znal. Tomovy oči mluvily víc než jasně. Pod kůží se mu okamžitě začalo šířit nesnesitelné horko. Cítil Tomův pohled téměř hmatatelně. Ani by ho nepřekvapilo, kdyby na jeho těle zůstaly vypálené stopy. Hlasitě polknul. „Tome?“ zašeptal. Sledoval, jak bratr vstává z postele a blíží se k němu. Bez dechu hypnotizoval houpavé pohyby úzkých boků, krásně ploché břicho a vyrýsovaný hrudník. Zcela automaticky se odsunul kousek stranou, blíž ke zdi.
„Bojíš se mě?“ Tomův tlumený hlas protnul ticho.
Po malém zaváhání zavrtěl Bill hlavou.
„Chceš se mě dotknout?“
„Chci… chci se tě dotknout, tak jako ty mě včera.“ Tentokrát v jeho slovech nebyla ani stopa po váhavosti.
Po Tomově tváři přešel šibalský úsměv. Zůstal stát vedle postele s rukama volně spuštěnýma podél těla. Už skoro ani nedoufal, že Bill bude chtít pokračovat. Nechtěl ho vylekat, věděl, že mu musí dát prostor, aby sám začal a dělal to, na co má chuť. Na co mají evidentně chuť oba dva.
autor: Michelle M.
supeeer dál
*skanduje a jásá*první první prvníííííííííí!!!!!!!
honem rychle dál
proším xD
ah dokonalost
no že se ten Tom nestydí, takhle se vyhýbat škole, kdo to kdy viděl?! O:-)xD – zaslouží si, že se nedostane k pokračování povídky! 😀 .. naprosto skvělé!! 🙂 – jako vždy a rychle dál!
Super!! Teda ty jsou oba nadržení, jak stepní kozy!!xD
He he *ďábelský úsměv*
Teda, kvůli neslušným věcem zameškávat školu! Ostuda! 😀
To sou oba takový tupci 😀 Omlouvám se, ale jinak to říct nejde… oni prostě nedokážou začít… Proč se pořád tvářej, jakože se nic neděje? Trubky! 😀 Já se jím musím strašně smát…
Ale nemaj si na co stěžovat. Draco s Harrym sou sice trošku dál, ale od toho, na co se dvojčátka chystaj je to jenom krůček 🙂
Jenom se bojím Doriana, ten ať se opovažuje něco udělat! Vrrrr 😀
áááááááááááá pomooooc….dokonalost…oba dva příběhy jsou naprosto úžasnéé……….Tome..nenech se zahambit Dracem a Harrym a jděte do tohooo
ach ich načape mama , chcípnem ! už sa K TOMU konečne schyluje …och x) som tak nedočkaváá , Mišíí , prosííím ♥
Michelle !!!! 8-D, já sem tak šťastná :-D, du si číst Harryho Pottera, znova, od jedničky … A přečtu to už po sedmý všechno , od začátku až do konce :-D… a ještě něco, Příběh na Druhou je krásná povídka, stejně jako ty si krásná spisovatelka … 🙂
jeee tak konečně se i Bill trošku odvazuje!!!:)) jupíííí!!!:))) honem rychle dál!!!!
Bože dáááááál! Zešílím z toho…ty rajcovní věty mě dostávají ^^
"Chceš mě?" "Chceš se mě dotknout?"…nebo i to "bojíš se?" ♥
Miluju tvoje povídky, prostě miluju…nwm, co bych bez nich dělala 🙂
úžasný dalšíí:D
Abych řekla pravdu, nedokážu úplně jasně říct, jestli se mi líbí ten zmatek, který Bill k Tomovi cítí. Na jednu stranu bych si přála, aby to měl konečně ujasněné, aby věděl, co chce… a tím něčím že je Tom. Na stranu druhou je to tak neuvěřitelně nevinný, dodává to jejich vztahu na roztomilosti a křehkosti, jež v povídkách miluju. Mám zmatek, stejně jako oni dva. Jen aby teď nepřišlo něco, co je od sebe oddělí. Známe své milované autory. A ty "klid před bouří a následý hurikán" ovládáš víc než dobře. Tak sakra, dál, jak má člověk vydrež čekat? :))
Já tohle prostě žeru.
miluju tu powídku :-* tak honem další dílek :))
*jáááásaaaaaa*
*tleskaa*
*usmívá se jako debil*
Mozek:*Jen jako?*
Bill je fakt normální komediant, musela jsem se tomu jeho hereckýmu výkonu smát :o). Myslím, žes to trefila přesně, krásná spisovatelko :o) Určitě je takovej i ve skutečnosti. Matky to maj těžký. Když na vás děťátko roztomilý udělá štěněčí oči, pošlete ho do školy… známe, známe 😀 většina matek podlehne. 🙂 Ti dva jsou tak strašně roztomilý, jak si nevědí rady… teď hlavně Billí, prdelka zraněná. 🙂 Doufám, že se to konečně pořádně zvrhne *dábelský pohled*, už se na to těšim, krásná spisovatelko. :o) J.
No konečně jsem se propracovala k mé oblíbené povídce! Už jsem psala, že jsou všichni čtyři roztomilí? Určitě ano, ale já to klidně zopakuji. Jsou tak roztomilí!!!
A ten Bill jak šulí svou nebohou, upracovanou, ustaranou a naštěstí nic netušící matku! Ze života!!! Tedy zatím ne z mého, moje dítě ještě není tak dokonalý herec, ale rok od roku se lepší! Stejně ho vždycky nechám s bolavým bříškem doma!!! On totiž nemá žádné sourozence, natož nějaké to dvojče, takže jsem bez obav. K;-)
Och-môj-bože! 😀 ja sa z toho zbláznim 😀 to je také úžasné!… takže najskôr 😀 nemohla som z toho Billovho divadielka čo tam pred mamou zahral xD no jasné on je také chudiatko utrápené :D… och a teraz ten koniec ty vole 😀 to je super! som na to zvedavá :D… a Harry s Dracom sa tiež pekne rozbiehajú 😀 bože nemôžem z toho idem radšej rýchlo ďalej! 😀 milujem to 😀
Bill zahral svoju úlohu brilantne ale aj chorý Tom mu krásne konkuruje. Hotový zväz invalidov. Už sa teším na to ako sa budú vzájomne liečiť.
Draco… Harry berú dych ako obvykle a stále je na ich príbehu kúzlo, ktoré ma núti cítiť akoby mágiu tých okamihov, ktoré sú im v ich ťažkej situácii dopriate. Úžasné…