Goodbye my angel 3.

autor: Jitáááááááá
betaread: Janule

Tom přesně udělal to, co mu „blázen“ řekl. Stál v županu u otevřeného okna a do noci plné hvězd zpíval. Prohledal svojí postel, ve které se ještě nedávno milovali a i přes jeho neštěstí v ní našel jeho dlouhý černý vlas…
Billi myslel, že je to jeho konec. Ten hajzl „Dobyvatel“ ho bil, cítil ty bolestivé rány, i když by neměl cítit nic. Křídla ho nesnesitelně bolela, už ani nedoufal, že by mohl někdy létat. S nebesy se nadobro rozloučil. A s Tomem taky. Snažil se s ním komunikovat, ale byl tak slabý, že to nedokázal. Slyšel Toma, jak pláče, jak ho volá. To ho bolelo ještě víc, než všechny rány, které schytal…
Tomovo zoufalé volání pro něj bylo, jako když mu do srdce vrážíte jednu dýku za druhou. Tak moc ho to bolelo, že myslel, že zemře. Najednou k němu „Dobyvatel“ promluvil.

„Tak co, andílku. Jsi tak krásný, asi to vypadá, že ti budu muset ublížit…“ Billi se po tomhle výroku třásl strachy a dočista ho opustila všechna síla, kterou dříve rozdával všem, koho chránil. Nedokázal se ani postavit, nebo zakřičet. Tak moc chtěl k Tomovi promluvit, ale nešlo to. „Až si s tebou pohraju, dopřeju ti to, co jsi zatím neměl šanci poznat. Poznáš, co je to pomalu umírat, andílku.“
Dobyvatel se začal smát a Billimu ten smích připadal, jako když na něj padá celý svět. Dokonce i teď zemřít sám chtěl. Ale jednu sebevraždu už spáchal a nechce to udělat znova. Je tu přeci Tom. Nedokázal by ho opustit, protože ho moc miloval. To by raději trpěl navěky, než se vzdát jediné osoby, na které mu záleží víc, než na osudu celého světa.
„Billi, neplač, prosím, neplač. Miluji tě, nikdy na to nezapomeň, miluji tě, Billi. Zachráním tě, jen se mnou prosím mluv, prosím. Jinak se už neuvidíme, prosím, mluv se mnou, lásko…“ Tom se snažil, aby k němu Billi promluvil, ale marně. Jen pořád slyšel jeho zoufalé naříkání a prosby o odpuštění. „Billí, lásko. Prosím, řekni mi, nebo mi jen naznač, kde jsi, jak ti můžu pomoct, prosím…“ Tom se snažil ze sebe dostat všechny emoce, co měl. Smutku měl v sobě hodně, ale musel si vybavit i trochu radosti a hlavně tu velkou lásku, kterou k němu cítí. Zavřel uplakané oči a představil si jejich milování.
To bylo ze všeho nejsilnější. Najednou konečně zaslechl ten nádherný hlas: „Taky tě miluji, Tome. Nikdy na tebe nezapomenu, přísahám, nikdy nezapomenu na tu nádhernou noc…“ Tomovi sice trošku svitla naděje, když ho konečně slyšel, ale na druhou stranu se s ním pomalu loučil. Už ani nedoufal, že se s ním někdy uvidí….
„Tak co, krásko. Mají andělé krev, nebo jim v žilách koluje červený víno, co?“ chichotavě se vyptával Billiho a současně mu před očima mával malým nožíkem. Billi se nezmohl vůbec na nic. Jen se třásl a z jeho nádherných očí se pomalu probojovávaly hořké slzy. „Ale copak to je? Odkdy andílci pláčou? To je mi novina!“ Opět se zlověstně zasmál a přiložil mu nůž ke štíhlému krku. Billi plakal a Tomovi ten pláč způsoboval neskutečnou bolest. Ale Dobyvatele to nejspíš uspokojovalo. Jeho smích naháněl Billimu i Tomovi hrůzu.
„Tak. Bude to bolet… Bude tě to nesmírně bolet…“ Šeptal mu u ouška a pořád se smál. „Krásně si s tebou užiju a pak… Pak tě zabiju, andílku. I když tě bude škoda. Jsi krásný a moc se mi líbíš, chci tě ochutnat, krásko…“ Billi ty řeči o tom, jak si s ním užije, už nemohl dál poslouchat. Zavřel oči, zhluboka se nadechl a zakřičel. „Tomééééééééééé!“ V tom momentě Toma uviděl. Sice jen ve své představě, ale uviděl ho. Alespoň se mu tím trochu navrátila síla.
……………
Tomem něco trhlo. Chvíli se vyjeveně díval z okna a pak se dlouze zahleděl na oblohu. Celou dobu lehce sněžilo, ale najednou se strhla silná sněhová bouře. Někde ve větru slyšel JEHO krásný hlas. Připomínalo mu to, jako by křičel jeho jméno. Věřil tomu. Musel. Cítil, že je Billi blízko. Nevěděl kde, ale konečně s ním opět komunikoval. Hned se od okna přesunul k monitoru a do klávesnice zuřivě naklepal mail „bláznovi.“
„Billi se mnou mluvil! Volá o pomoc! Co mu mám říct? Jak ho najít?“ a klepl na „odeslat“.
Za minutku mu přišla odpověď: „Ahoj, Tome. Ano, to je signál. Billi teď už není tak slabý, když s tebou byl schopný mluvit. Rychle se ho zeptej, kde je, abys ho zase neztratil. Přeji vám oběma moc štěstí.“ Tom jen civěl na obrazovku a pak se, dnes snad už po stý, zahleděl na nebe.
„Billi, kde jsi? Prosím, mluv se mnou, musíš mi říct, kde jsi! Ty musíš!“ Pak ale uslyšel ženský hlas.
„Co tady tak křičíš? A co jsem ti řekla? Zavři to okno a zapluj do postele! Tady máš ty noviny, co jsi chtěl.“ Tomovi se hned rozsvítili očka, kdy na titulní straně byl ON!
„Mami! Podívej se! To je on! Můj Billi! Anděl!“ Matka se podívala na fotografii a vyšlo z ní jen souhlasné: „Hm,“ a odešla. Tom si odfrkl a začal hltat článek, který byl téměř přes dvě stránky. „Neznámý ho zavřel u sebe v domě.“, „Když se nedostane do týdne ven, zemře.“, „Blázna odvezli do psychiatrické léčebny.“…
Tom nervózně otáčel další stránku a málem mu vypadly oči z důlků. Byla tam natištěná fotografie, ze které se nepříjemně zubil starší týpek s ledovým pohledem. Pod ní byl text s varovným vykřičníkem: „Pozor na mediálně známého útočníka. V noci na dnešek utekl z ústavu pro sexuální devianty. Zaměřuje se hlavně na slabší osoby. Na pohlaví mu nezáleží. Vybírá si věkovou kategorii přibližně od desíti do dvaceti let. Oběti si nejčastěji vybírá na seznamovacích chatech. Naposledy jeho zaznamenaná přezdívka byla „Dobyvatel“ a nejnovější zpráva od něj byla na internetové stránce….“ Tom ani nedočetl a hned psal „bláznovi“…

autor: Jitáááááááááá